Nevěra

Není to lehké z tou nevěrou.Je mi31,byla jsem manželovi také nevěrná a po čase jsem se odvázala,protože jsem zjistila,že mi taky věrný není.Bylo to hrozné napětí mezi námi.Já jsem pořád hledala něco co by utvrdilo mé podezření,že mi je nevěrný.To se mi povedlo.Taky jsem jednou viděla jak stojí jeho auto před "bordelem".V našem manželství to po jiných stránkách klape.Vzájemně se tolerujeme.Jednu věc máme ale v současnosti jasnou.Kdyby mi o tom včas informoval,ušetřil by mě spoustu nervů.Nesnáším podrazy.Pro mě by bylo lepší slyšet pravdu hned na začátku našeho manželství, abych si nedělala iluze o tom,že mi bude navždy věrný.Pokud to udělal jednou tak je dosti pravdědobné,že bude nevěrný i někdy v budoucnosti.Což se také stalo.Dříve jsem si myslela,že to byl jen jeden úlet.Omyl.V současnosti jsme si vyřikali všechny pravidla hry a záleží na tom jaký kdo má žaludek.

Milá Nikolo, když jsem to četla, úplně mě to přišlo, jako bych to psala já před pár lety. Nevím kolik Ti je let, ale takhle jsem se přesně chovala já od 14let do 22let, prostě jsem nedokázala se pořádně zamilovat a bylo mě to jedno, kluci mě dost balili já si užívala, až jsem si říkala, že zůstanu asi na ocet, že toho pravýho prostě nepotkám. No a pak jednou, až v mých 22letech, dnes je mi 24, jsem poznala co to je láska, potkala jsem kluka, kterého miluji doted stále stejně, když vyčkách taky ten pravý přijde, možná v pozdějším věku, ale podle mě je to lepší, takže si vesele užívej on taky přijde třeba až za pár let, jinak jsem poprvé zrovna ted v sobotu trochu uletěla, opila jsem se s kamarádkou a s jejím kámošem, tak jsem se s ním trochu líbala, on mě pekně lízal kočičku, ale styk nebyl, no pak jsem si uvědomila co dělám, a šla jsem domů, přítel nic neví a nic se nedozví, nemám výčitky a nic to pro mě neznamená, jako by se nic nestalo, ale bylo to hezký, protože mě zase někdo chtěl. Cau Dana

Založila jsem toto téma,ale už je to někde trošku jinde.To nevadí. Někdo se tu ptal,jestli je možné možné milovat dva lidi najednou.Přesně tuhle otázku jsem si taky několikrát pokládala.Mám totiž kamaráda,velmi dobrého a mám ho ráda.On je zasnoubený a žije se svou přítelkyní a vím,že ji miluje.Jednou jsem s ním na mejdanu trochu ujela, jenom líbání,nic to pro mě neznamenalo,ale jeho to hrozně vzalo a pořád mě pak chtěl vidět,on jí nebyl nikdy nevěrnej ani trochu a teď mě prosil,aby mohl se mnou a to úplně.Dlouho jsem ho odmítala kvůli ní a taky proto,že jsem ho měla ráda a pořád mám. A tak on,přesto,že ji miluje se mnou několikrát spal a zamiloval se do mě a to hodně.Nevím,jak je to možný. Ale jde to,milovat najednou dva lidi. Já mám spíš opačný problém,mám každýho ráda,ale nikoho nemiluju,proto je pro mě asi tak lehký bejt nevěrná.Svého přítele mám oporavdu hrozně moc ráda a ve všem si s ním rozumím,v posteli nejvíc,ale přesto nedokážu odolat pokušení s jinýma klukama.Nemusím s nima se všema hned spát,ale líbat se můžu úplně s kýmkoliv a taky to dělám.Jsem taková hrozně divoká v tomhle směru,občas jsou ze mě moji kamarádi úplně mimo a mě je z toho zase občas tak nějak smutno a přemýšlím,jestli se někdy vůbec uklidním.Měla jsem tolik kluků,ale vždycky mě ten kluk měl o něco raději než já jeho.Pořád se říká,jaký jsou kluci potvory,ale já jsem takovýho ještě nikdy nepotkala,vždycky jsem já ta potvora.

Těžko se odpovídá,když nenecháš ani mail na sebe.Ale budiž,myslím si,že je to pro ženy velmi stresující.Já bych asi brzy zapomněl aspon v posteli nebo u dobryho oběda ale vím,že vy jste většinou citovější.Rada nebude,s tím se musí člověk vypořádat sám.Nemyslím si ale že odchod od manžela a vyspat se s někým na oplátku je dobré řešení.Petr

Tatiano,bolesti se nikdy nezbaviš pokud ti muž řekl že ji má rád.To by v případě lásky k tobě nikdy neřekl.Stane se že se člověk někde zapomene,ale určitě tam nevyzná lasku a hlavně bude doma zatloukat a zatloukat.Petr

Reni,je to strašný přijít na to pozdě,ale zase na druhou stranu,pokud se ohlédneš uvidíš pěkné děti a určitě zůstávají nějaké příjemné zážitky.Petr

Pojud je častěji u druhé,pomalu ho stejně ztrácíš.Po stránce sexu je pro chlapa velmi vhodné sem tam si užít u jiné.Dá to člověku maličkou vzpruhu na určitou dobu.Záleží jen na tobě jak se budeš dál chovat.Nevím kolik ti je,ale myslím si,že nikdy není pozdě,aby to člověk znova nezkusil.Petr

Je mi 30, jsem vdaná 9 let a myslela jsem si že šťastně. Asi před týdnem jsem se dozvěděla ,že můj muž se víc jak před rokem zamiloval do své kolegyňe.V té době měla naše dcera rok a půl a čekala jsem další dítě.Cítila jsem , že něco není v pořádku, protože jsem našla básničku o lásce od ní, kterou mu dala k narozeninám , ale manžel říkal že je to jen dobrá přítelkyňe. Takhle mi lhal asi ten rok, v různých situacích , které naznačovali že nejsou jen přátelé. On se pořád vymlouval.Už mi dost ublížil tím ,že mi řekl, že je do velice dobrá přítelkyňe, že si s ní může říct všechno, ale já jsem tušila že kde je mezi mužem a ženou i flirt, nejde jen o přátelství. No i tak jsem se mu snažila důvěřovat,já husa naivní. Pak ve slabé chvilce jsem to z něho dostala. Zamiloval se do ní, řekl jí to , řekl jiné ženě ,že ji miluje.Achtěl ji taky objímat a kdoví co ještě...Řekl mi , že mně tak nikdy nemiloval, jako jí. Můj muž byl můj první. zamilovali jsme se do sebe na první pohled. Hrozně moc jsem ho milovala a dala jsem mu všechno.Když jsem se to dozvěděla nemohla jsem ani dýchat od bolesti.Měla jsem pocit, jako by po mně někdo šlapal.Pak mi řekl, že je to pryč a že si uvědomil jak to bylo hnusný.Ale je to jeho kolegyně, vídají se každý den a já si také myslím, že když se někdo zamiluje a začne někoho ským je mu velice dobře milovat, nezmizí to jenom tak. A z toho mám strach . Chci s ním zůstat, stále ho moc miluju,ale tadůvěra už není velká a mám strach, že ji ještě miluje... On říká, že chce být se mnou a že by mně nikdy neopustil, ale taky vím , že se toho mezi nima víc nestalo jen díky jí, protože nechtěla zacházet daleko.Taky má 2 děti.Prosím, poraďte mi co mám dělat.Moc ho miluju ale každé ráno , když se probudím , moc to bolí.Myslíte že je možné aby někdo najednou ve stejném čase miloval dva lidi?Miloval opravdu se vším co k tomu patří?Jak se zbavit bolesti?

Mam take problem. V pozdnim veku jsem zjistila, ze muj muz po 25 letech manzelstvi, v nemz mel naprostou volnost a mohl se plne venovat i o vikendech svemu konicku (zatim co ja vbyla s detmi sama - zpocatku litost, casem jsem si zvykla), pravidelne si telefonuje s provdanou zenou. A byl to vazny vztah, s plnym vyznanim lasky (v tvem naruci odchazi beznadej ....navzdy budu v tvem srdicku ...), s posteli a prave pod hlavickou sportu se tento vztah pul roku udrzoval.Dnes, a je to asi 3 mesice, snad prestali. Ale nemohu k nemu najit cestu, nejde mi to. Stale pred sebou vidim jeho rozjimani a vzpominani, snad se klamu, nevim, nikdy jsem nebyla zarliva a vubec jsem netusila jak takove ublizeni boli. Jak se zachovat? Asi nestaci techto par slov na vykresleni celeho naseho vztahu, potrebuji to ze sebe dostat. Nikomu jsem se nezminila.

Myslím, že věrnost za každou cenu je pěkná hloupost. Také jsem se spoustu let obětovala dětem a hlavně manželovi. A on na oplátku se mnou zacházel jako s věcí. Připadla jsem si jako jeho "kredenc". Před rokem jsem poznala milence, mladého muže, byl ke mně slušný, milý, v sexu nám to vyhovovalo. Tento vztah netrval dlouho, ale nastartoval něco, čemu jsem rozumněla jako: jsem jen jednou na světě. Po tomto vztahu jsem poznala i další milence. Bylo to sice spojené s citovou vazbou k těm mladým mužům, proto to nemělo dlouhého trvání. Ale poučilo mě to. Už jim neříkám ta sladká slovíčka "miluji tě", vždyť oni i já chci jen sex. Momentálně jsem v rozvodovém řízení (konečně jsem našla odvahu ) a vdávat se nechci. Ale jedno je jisté, coby rozvedená mi už nikdo neřekne, že jsem nevěrná. Pochopitelně, kdyby se ke mně manžel choval ty roky slušně, vůbec by mě nenapadlo vyhledávat někoho jiného. V posteli nám to spolu vždy chutnalo, ale on pokazil co mohl. Teď se diví když se stěhuje ode mne a mých dětí pryč.

Každý by se měl řídit vlastním vědomím a svědomím. Výchova dětí je u nás upravena zákonem a v naší společnosti tedy na výchovu dětí má být manželství. Ale nesmíme si nic nalhávat, city a pocity vzrušení v manželství brzy přejdou ve stereotyp. Poznávat nové a poslouchat srdce je člověku od přírody přirozené, je to krásné a mělo by se žít, dokud to jde. Jenže... ono je to neskutečně těžké a pak to třeba i mrzí, ... nevím, nevyznám se v tom...

Ahoj všichni,zajímá mě, jaký máte názor na věrnost. Dá se to bez problémů vydžet celý život, nebo to člověka stojí spoustu námahy a odříkání a potlačení vlastní živočišné podstaty? Myslíte si, že se to má partnerovi říkat?

Řeší se tu problémy nevěry v manželství, ale jak se zachovat v situaci, kdy zjistíte, že vás podvádí přítel? Jsme oba rozvedení (a už ne nejmladší)a protože nás dělí větší vzdálenost, trávíme společně víkendy už něco přes rok. Zatím jsme neplánovali společný život, neslibovali jsme si věrnost až do smrti, ale zdálo se, že je mezi námi hezký vztah, který rozhodně nebyl založený jen na sexu. Před časem jsem však zjistila, že má druhou přítelkyni ve městě, kde bývá přes týden kvůli práci. Mám ho moc ráda a nerada bych ho ztratila, tak jsem zatím nedala najevo, že o té druhé vím. On se chová stále skoro stejně, jen má teď na mě míň času, střídá víkendy s ní a se mnou a zřejmě se domnívá, že není problém udržet si nás obě. Navíc se v poslední době velmi zlepšil náš sexuální život. Dřív jsem u něj často pozorovala nezájem o sex, dnes mě udivuje svojí aktivitou, kterou vítám, protože z nás dvou jsem bývala většinou aktivnější já. Svěřuje se mi se svými představami a často je oba s chutí realizujeme. Mám ho moc ráda a tak váhám, jak tuhle situaci řešit. Mám obavy, že kdybych se s ním pokusila o všem mluvit, jak se většinou doporučuje, bude to definitivní konec a tomu chci zabránit. Bylo by jednoduché "usvědčit ho", ale tím bych ho stejně ztratila. Zkusila jsem naznačit určité podezření, když už některá situace byla příliš nápadná, ale vždycky mě usilovně přesvědčuje, že je to nesmysl. Už jsem zvažovala i to, že navštívím tu jeho přítelkyni, ale asi by bylo marné doufat, že to bude ona, kdo to vzdá při zjištění, jak nám oběma lže. Jsem proti ní v nevýhodě, ona je vždycky "po ruce". Asi je nesmysl, že chci přes to všechno tento vztah udržet, ale představa, že to skončí, mi zatím připadá horší, než smířit se s tímto stavem. Dlouho už ale asi předstírat nevědomost a bojovat o každou chvilku s ním nedokážu. Je jisté, že on mě asi nemůže mít rád, to by se takhle nechoval, ale kdyby měl rád tu druhou, proč by jezdil za mnou a čím si vysvětlit ten jeho nově probuzený zájem o sex se mnou? Říkám si, že takhle si aspoň ještě užijeme pár krásných společných chvil a oběma nám snad zbudou hezké vzpomínky, než to všechno skončí. Nebo by to nemuselo skončit? Jsem úplně obyčejná ženská, ale všichni mí bývalí partneři mi po čase řekli, že na mě se těžko zapomíná a někteří by se rádi vrátili. Tak se aspoň snažím, stát se "nezapomenutelnou" i pro něj.

Taky si myslím, že pokud někoho opravdu miluješ, nemůžeš se přece zamilovat do někoho dalšího. Totiž milovat může člověk jen málokrát v životě a to, o čem si myslíme, že je zamilovanost, je mnohdy jen zvyk nebo náklonnost. Milovat je zároveň ctít, a pokud někoho ctím, nevím, jestli ho můžu podvést.

Naprosto souhlasim s Vaskem a myslim si, ze prava laska se pozna prave tak, ze nemam potrebu neco mit s nekym jinym nez je muj partner a cizi chlapi jsou mi na dotyk i jinak neprijemny.

Ahoj Zlato,mam podobne pocity jako Ty.Nekolik let chodim s pritelem,ktery je muj prvni a velice ho miluju.Nedovedu si predstavit,ze bychom nekdy zili oddelene,nebo ze bychom se rozesli.Presto se mi jiz dvakrat stalo,ze jsem se platonicky zamilovala do jineho muze.Tak nejak mi to davalo pocit toho ze prozivam neco jako na zacatku kazdeho vztahu,neco jineho,a castecne jsem tim utikala od sedive reality meho narocneho a uspechaneho zivota.Proste me to jakymsi zpusobem "nabijelo". Nevim,co vic k tomu dodat,sama jsem si driv nemyslela,ze pokud clovek miluje jednoho cloveka,ze bude docela mozne se tak trosku zalaskovat do nekoho dalsiho.

To je desny co tady rikate, dyt prece je to vodporny spat s nekym jinym nes koho miluju.Je to uplne jinej pocit, to delat s houlkou co ji miluju a s nejakou jinou, ne ?

Zlato: Ty ale přece popisuješ něco úplně jiného, než Nikola.Podle mě je milovat někoho a žít s ním něco jiného než láska fyzická, myslím si, že je dobré to oddělovat! Z nevěry by se neměla dělat taková tragédie, protože je to vrozená potřeba kopulovat s fyzicky "co nejlepšímů partnerem. K soužití dvou lidí je potřeba mít i podobné názory na plno věcí, což v sexu nehraje roli... Ale moc takových partnerek jsem nepotkal... Jsi taková?

Jsem ráda, že jsem našla někoho, kdo cítí totéž. Mám přítele 8 let a 6 let spolu žijeme. Docela to klape (až na nějaké ty normální hádky). Zjistila jsem cca. před 3 lety, že i přesto že přítele miluji dokážu se platonicky zamilovat do nějakého dalšího muže. Mám už tři roky takovýto vztah, z kterého čerpám city a náklonost, kterou postrádám u mého přítele. Dokonce kdykoliv se s přítelem pohádáme, zvednu telefon a volám mu. Je to vztah, který nedokážu ovládnout a vždy jen v krizi, kdy se opravdu hrotí můj vztah to na nějakou dobu zabrzdím. Nevím co s tím dělat. Myslím si totiž, že jsem byla jako malá citově vyšumělá, cítila jsem se jako že mě nemá nikdo rád. Moje máma je dvakrát rozvedená (táta odešel, když mi bylo sedm a druhý manžel když mi bylo 16 let). Prožívala jsem to hrozně špatně a mamka mi vždy do hlavy hustila věty typu "nevěř chlapům", "nedávej jim najevo, že je miluješ" atd. No a já je teď citově vydírám. Asi jsem se hrozně rozepsala a tak končím, ale budu ráda když mi odepíšeš, nebo kdokoliv jiný.

Zajímal by mě váš názor na věrnost. Já se totiž obávám,že nedokážu být věrná a není to v tom,že bych svého kluka třeba neměla ráda,je to v tom,že dokážu být věrná psychicky,ale fyzická věrnost je mi zatim na míle vzdálená. Ještě jsem nikoho takového jako jsem já nepoznala,a tak bych ráda poznala.