Neviditelná

Blažeji, nikdo na tebe není zvědavý !!!! Máš přehnaný sebevědomí, do je jediný co máš!!

blažeji,nepřeháníš to trošku??

No, holka já ti tak závidím! Já jsem zase nenápadný jako mamut na kulečníku! Už na základce jsem s tím měl problémy, snad za to mohly moje zářivě blond vlasy, nebo nápadně zelený oči, byl jsem z kluků jediný takový. Snažil jsem se stím bojovat, ale bez úspěchu. Nějak jako by se ode mně očekávalo vzorný chování, asi že mě hned posadili před učitelskej stolek:) Pak bylo nějaký testování a já měl IQ 120! Hned ve mně vidělo celý příbuzenstvo Einsteina a dělali ze mně zázračný dítě u piána. Jak já jsem takový Vánoce, a vůbec všechny víkendy měl zkažený!!! Jiný hráli fotbal jezdili na skejtu ve vytahanejch svetrech a špinavejch gatích, chodili hrát na automaty, vůbec byli normální až to bolelo a já byl se šlajfkou jako malej Klaus:)
Pak jsem byl premiant na gymplu a zamiloval jsem se. No a projevilo se to na maturitě, samý 1 ale matika za 3! Hned z toho byla katastrofa, tahání po psychiatrech...
Dneska jsem mluvčí jedný firmy, s lidma jednám pořád a někdy, tak jednou za rok, mě natáčí i do televizních zpráv.
No a asi to bude horší, máme tam nějakou korupční aféru...ale kdo dneska nemá, volby se blíží a něčím je potřeba zaujmout davy:) Jsem strašně profláklý, pomalu se stydím dát si pivko na Wilsoňáku:)že se mě začne nějaký blb z Blesku na něco ptát...Co já bych dal za to kdybych byl pro svět vzduch!

Ahoj, jsme parta lidí, nemáš s kým jet na výlet? Tak pojď s námi, přidej se. Hledáme ukecané, zábavné lidi se smyslem pro humor. Rádi chodíme o víkendech, věk 30-40 let.

Tel.: 774 208 391

Tohle co tu popisujete se da nazvat zacatek socialni fobie. Nase rodina na to docela trpi anetusim jestli je to dedicne, ale take neco takoveho mam. Je to dost neprijemne, mam teda vic priznaku nez co tu popisujete, ale kdysi jsem cetla ze nejlepsi lek na tohle je - jednou se prekonat a uz jste o krok bliz k vyleceni. Pred 2 mesici jsem odjela do ciziny,neumela jsem ani slovo,po case jsem zacala uz trochu rozumet,ale nedokazala jsem jeste vytvorit zadnou vetu.U vecere a obeda jsem stale jen mlcela. tak moc jsem chtela mluvit.v praci se me porad ptali proc jsem tak smutna a mysleli ze se s nimi nechci bavit protoze je nemam rada.vedeli ze uz rozumim dost veci a znam take dost slov, a me tak mrzelo ze jim nemohu vysvetlit ze jsem s nimi strasne rada,ale proste ten jazyk neovladam.byli to moc mili lide.Porad jsem si rikala ze jsem byla blba ze kdyz jsem v cechach mohla mluvit,tak jsem nemluvila.strasne me to mrzelo.Po mesici mi prace skoncila a vetsina personalu odjelo domu do italie,uz je nikdy neuvidim a nerekla jsem jim ze mi mezi nimi tak strasne dobre,byli opravdu skveli.Ted v nove praci uz jsem se asi poucila a mluvim a mluvim sice mi to jeste moc nejde,ale jsem rada ze uz muzu mluvit.
Doufam ze az prijedu do cech tak se mi to nevrati zpatky s rodnym jazykem,protoze je to opravdu krasny pocit,kdyz po tolika letech stydeni konecne mluvim pred vic lidma a napadne me to vzdy az po tom co domluvim.proste se soustredim abych to rekla co nejlip a ostatni jde stranou.
Zkuste to prekonat,najdete si nejakou zaminku proc musite mluvit a pak uz to pujde samo... hodne stesti

Nevěš hlavu a nestrkej lidi do jednoho pytle,každý je jiný a každý ujetý na něco jiného,já např,na dlouhé nehty,na ruce se koukám ze všeho nejdříve,takže kdyby mezi zástupem princezen stálo ošklivé kačátko s nádhěrně pěstěnýma rukama,tak je pro mě královna ona:-)......a každý má nějakou přednost,která se dá vytáhnout........

No vidíš Leni. Když jsem byla ve školvích létech jako jsi ty ted, tak jsem taky byla ta tichá myš, ketrou všichni přehlížejí. Taky mě to hodně trápilo a přemýšlela jsem, proč já jsem ta "špatná a k ničemu", že se o mě nikdo nezajímá. Pak jsem to postupem času přestala řešit a zaměřila se na to, co mě baví a sami se našli lidé, s kterými jsem se cítila dobře a vůbec ne přehlížená. Dnes už je to pryč, takové ty pocity neviditelnosti nemám. Spíš někdy naopak:)). A to jsem spíše klidnější a nenápadnější povahy. Takže ti můžu říct, že časem, až se sama najdeš, ti tenhle "problém" bude připadat banální. Jsou rozhodně důležitější věci. Samozřejmě chápu, že v určitém věku se člověk chce "ukázat" světu- v pubertě a domnělé přehlížení ho pak hodně štve.Měj se

Vetsinou ti "neviditelni" lide,kteri na sebe nepotrebuji upozornovat jsou lide hodnotnejsi a rozumnejsi.A take jen ti spravni lide to dokazi ocenit...

AHoj,ja mam podobny problem, taky me to trapi, nekdy mam pocit, ze chci proste mlcet, nemam co rict, ale pak se to mlceni prodlouzi, a ja uz nemuzu nic rict, protoze to uz by tedy opravdu vsichni koukali odkud se ten hlas vynoril...nemam chut udelat ten prvni krok...chci aby to bylo co nejvice nenapadne, aby se me treba nekdo zeptal, kde jsem byla atd...hlavne ne proc nemluvim, nebo ze se nebavim. Ja si myslim, ze to jde urcite odbourat skupinovou terapii na to zamerenou, ja jsem momentalne v zahranici, "tise trpim", ale az se jednou vratim do Cech, urcite nekam pujdu, takhle se neda zit!!!navic si myslim, ze jsem hodne silna osobnost, ze me lidi berou, ale pokud jde o to prihlasit se o slovo ve spolecnosti, tak to snad nikdy, jen ve spolecnosti opravdovych pratel, to pak mam tendenci skakat do reci, je to take z nervosity, vim, ze je to neslusne, ale mam pocit, ze pokud to nereknu hned, zapomenu to a nebo,ze me ostatni prervou...tak se mejte vsem a hodne odvahy
A

Leni, taky tenhle pocit znam. Driv jsem ho mivala vic a casteji, ale ver, ze je to okruhem lidi, mezi kteryma se pohybujes. Mne se to ted stava jen v urcite spolecnosti. Proste mezi nekteryma svyma kamaradama jsem skoro stredem pozornosti a jinde se citim presne tak, jak popisujes.
Jak uz tady radila ma jmenovkyne, ver si, aby sis zvedla sebevedomi. Navic musis pochopit, ze vetsinou lidi, kteri nemaji svemu okoli co nabidnout, ti nejvic rvou, aby na sebe upozornili aspon tak. Lide, kteri maj sve osobni kvality, nepotrebuji na sebe upozornovat, ovsem holt to nekdy dyl trva, nez prijde nekdo, kdo odezene ten dav rvoucich a na sebe upozornujicih a za nima si najde tebe.

Leni,víš, jsou lidé, kteří nikdy nebudou patřit mezi ty hvězdy, kolem kterých se všechno točí. Ani já mezi ně nepatřím..Pracuj na tom, aby sis zvýšila své sebevědomí a najdi si "své"lidi, mezi kterými se budeš cítit dobře.Možná máš větší cenu než ti, kteří jsou hodně vidět. A možná, že je to jen Tvůj pocit, že jsi neviditelná a ostatní by byli možná překvapeni, že to tak cítíš.

Připadám si neviditelná! Když jsem jen já s nějakým člověkem tka je to v pohodě ale jakmile je nás víc stačí jenom o jednoho víc, připadám si jako kdybych tam vůbec nebyla! Všichni mě přehlíží! Tak je to i ve škole! Případá mi že o mě jeden učitel ani neví že sem naživu že existuji! Vůbec netuším co mám dělat srašně mě to trápí! Prosím jestli máte někdo nějaké zkušenosti nebo víte co se s tím dá dělat tak mi napiště!