Nic nezvládám

Ještě já nikdy jsem neřekla,že lidi bez deprese jsou špatní,ale neví,co to je za hroznou duševní bolest,proč by si lidé asi pak něco dělali...také jsem to nechápala,ale od té doby.co na ni trpím,vím co to je veliká bolest...trpím po bouračce na nesnesitelnou bolest hlavy ,páteře ,aj,aj...jelikož jsem měla zlomeninu spodiny lebeční,zlomenou páteř,atd..měsíce ležela bez hnutí,aby to srostlo,úraz hlavy byl vážný,krom zlomené kosti pochroumaný mozek,od té doby ty deprese,ale i ty neustálé HROZNé!!! bolesti hlavy a páteře nejsou nic proti depresím a kdo to nepozná-netuší ,kdo opravdu ví co to je,ví,že člověk který se cítí tak zoufale to potřebuje a urážky mu jen ublíží,byla bych ráda,kdyby sem napsal nějaký pan doktor,aby posoudil,koho rada je lepší...také záleží na osobnosti člověka a Bloncka se podcen¨uje dost,je vidět,že potřebuje naopak povzbuzení ...nevím,proč sem píšou lidé,kteří tím netrpí a neumí radit,jen urážet,proto určitě takovéto rubriky nevznikali...dle mne jsou to lidé,kteří se opravdu někde musí vybít a dělá jim dobře,když ublíží trpícím....a na odpověd¨¨ "vyserte se na deprese" mohu také jedině odpovědět,že dotyčný či dotyčná neví o čem je řeč...pokud někdo trpí na deprese,nemůže před ní nikam utýct,nemůže se radovat,ztratí smysl života,jen hrozné zoufalství..je to porucha serotoninu v mozku....!...aj...mne prostě vadí,když někdo naprosto neví,o čem je řeč...jak je to hrozné ...OPRAVDOVé UTRPENí a dělá silné řeči KRUCI proč sem píšou ti,kteří nevědí o tom sakra nic a já bych jim to přála opravdu jim ANO !!! To by pak byli vděčni za každou radu....

To je ale hodná paní, té je mi opravdu líto, ta vypadá na to, že se každou chvilku sesype.Spočítej si nadávky holubičko a sečti si zlobu v tobě. Nedivím se tvému stavu, máš co si zasloužíš. Co dáš, to dostaneš. Tak už to ve světě chodí.

Ty jsi u mne blbec a nic se nezmění...víš houby co potřebuje jsi akorát HULV8T a PRASE !!! Laskavě si ty tvé metody zkoušej jinde idiote a neplet¨¨ se již do toho z tebe a podobných lidí by musela mít depku...ta se hojíš na ostatních a je mi z tebe na blití jsi hnusnej chlap ale nestojíš mi za to odpovím jen jednou na tvé urážky,ale za víc mi nestojíš ty si hraješ na chudáčka zamindrákovanče...Bloncko vůbec od takovyhle pitomcú ubohých nic nečti...nestojí vůbec za nic natož za jediné slovo,ale musela jsem napsat názor na tyhle zrůdy slaboch nemohu si pomoci....

Radujme se,veselme se,vyserme se na deprese :-)))))Nespoléhejte se jen na tablety!!!

Ťuťuťu, ňuňuňu, chudinko bloncinko, princezničko, vždyť ty jsi naprosto úžasná depresivní holčinka. Ostatní lidi,kteří si neprošli deperesí jsou méněcení prevíti, kteří si jsou klidně zdraví a šťasní a neví o životě vůbec nic. Bloncinko, boláčku utrápený , chudinko, andílku bezradný, chce se mi z tebe plakat, klepe se mi brada a mám na krajíčku.Pojď k Vítečkovi, já si tě pochovám bobánku.Zavři se do růžového pokojíčku s lidičkama hodnýma, pod vlivem antidepresiv a hlavně pod vlivem vlastní bezmoci a sebelítosti, v které si rochní. Oni ti budou vyprávět o svém trápení a ty alespoň uvidíš, že nejsi na tom zkurvenym světě samotinká a opouštěná.Sladký kecičky, sliby a upínání se k lepší budoucnosti tvojí depku akorát přikrmí.Máš na výběr, bloncka. Jaké to je, když se nasereš? Pěkný viď? Sisi- 20 let něco děláš blbě, seber se ženská.

Tak mně se nezdá,že by pan arogantní Vít prošel teda depresí...vím o čem mluví...trpím již přes 20let...je to člověk,plný zlosti,který se potřebuje jen na někom vybít...a dovolí si to jen na těch slabších,takže je to pěkný slaboch a ne pan silný...jak se tu prezentuje...lidé s depresí potřebují především podhopení...povzbuzení a radu...právě ten,kdo na ní trpí krátce,ještě si s ní neumí poradit...práce v dolech a pod.rady jsou k ničemu...Vít na mne působí jak pěkný gestapák...to byli taky pěkný zamindrákovanci a mstili se na nevinných...bloncko...na takové stavy trpívám také a u depresí to tak je...nejsi ani k ničemu,ani zhýčkaná,ani nešikovná...jen trpíš jako nás většina,co sem píšeme na psychickou poruchu a tou je již několikrát zde zmin¨ovaná deprese...kdo jí opravdu trpí či trpěl,zcela tě pochopí,ti co netrpí-nepochopí...je v tomto stavu běžné,že jsi zpomalená,bez radosti,bez citů,neschopná udělat cokoliv i takové vyčištění zubů je v tomto stavu těžké...Je potřeba se stýkat s opravdovými přáteli,kteří tě pochopí,ale vím,že málokdo to chápe,pokud na to netrpí...pokud bydlíš ve větším městě,zjistit na netu nějaký klub lidí,kteří trpí na stejné pocity...začít být aktivní...jde to velmi těžce a než se dostaví účinek,nutit se i do věcí,do kterých se nechce,ale pokud deprese není ještě až tak těžká a ještě tě něco baví a napln¨uje(což u těžké deprese již vůbec není,to tě nebaví a nenapln¨uje již vůbec nic,jen pocit beznaděje a zoufalství a lze těžko stav vydržet,nevydržíš v klidu)dělej hlevně to,co tě baví,ve volném čase...zkrátka nenech si vůbec volné místo na škodlivé myšlenky,důležitá je právě ta aktivita,aby ses dostala z bludného kruhu...vůbec nejsi zbytečná,jsi vzácný člověk a až to vše ustojíš,zase ty dáš radu těm nešt¨astným...můžeš dělat cokoliv...ale teba bych viděla někde,kde budeš pomahat lidem...psycholožka,kinezioložka,atd...máš k tomu skvělé předpoklady...jen ten,kdo si projde utrpením,může skutečně pomáhat nešt¨¨astným lidem,jen ten se umí do nich vcítit...pomůžeš mnoha lidem a budou tě mít moc rádi a tvojí pomoc moc potřebovat...a proto má život smysl žít...není důležité,zda to nikomu jde či nejde ve škole,ale jaký je uvnitř a co udělá pro ostatní a v tom ty budeš báječná holka...přeji ti do života moc štěstíčka,lásky a zdraví....můžeš se mi ozvat či kdokoliv jiný na sisi.66"seznam.cz

Samozřejmě, chce to žít a ne stále myslet zodpovědně. Tak trochu být flegmatik, je to těžké,ale naučit se to dá. Udělej si občas radost, dáreček a nemyslete stále nato, že nic neumíte. Nikdo v mládí nic neumí.Navíc většinou moc netuší, v čem bude dobrý.Psychologa bych do toho hned netahala, já to před mnoha lety zvládla sama. Bez léků, bez terpie-tedy tu jsem si určila já:-) Byl ze mně krásný flákač a život mně pak hned bavil. V zápětí jsem byla srovnaná i s tím, k čemu vůbec jsem.

Ahoj Claire, ráda bych ti...Ahoj Luci, moc děkuji, já jsem na medicíně pořád, ale je to čím dál horší, mohla by jsi mi dát na tebe emailovou adresu, moc ráda bych si s tebou vyměnila zkušenosti a tak.

Také mě asi rok tíží to, že nic neumím, nemám na nic talent, nedokážu se pro nic rozhodnout...zkrátka jsem zbytečná a neschopná. Ne, že bych někomu něco přála, ale po přečtení příspěvků výše jsem ráda, že v tom nejsem úplně sama....Navíc je úžasné, že existují taková fóra- člověk anonymně někomu sdělí, co ho tíží a hned je mu lépe...

Ahoj moc vás prosím o...Ahoj Claire, ráda bych ti jen řekla, že jsem zažila úplně to samé! Když jsem nastoupila do prvního ročníku na VŠ a odstěhovala se přes celou republiku na koleje, bylo to pro mě těžké. Musím říct, že nejhorší pro mě byla ta ztráta pocitu domova, kamarádů, bylo toho moc, vše bylo těžké a nové.... Můj příběh nedopadl nejlíp, protože já po necelém roce odešla, ale to mělo jiné důvody. Po nějáké době se to zlepšilo, nejvíc mi pomohlo najít si kamarády! Přátelé a nebýt sám, to je v životě hodně důležité. Držím palce, ať vše zvládneš a ať se rozhodneš podle sebe! Hlavně musíš být šťastná. Život je krátký....

Ahoj moc vás prosím o...No, nevím, zda sis všimla, že předchozí příspěvek je asi rok starý... Možná tu proto asi nebude žádná bouřlivá diskuse. Po přečtení mě přesto napadlo, že se ti pokusím sdělit, že i přes tebou uvedená negativa současného studia a prostředí bych vytrvala. Alespoň do doby, kdy opravdu zjistíš, že na to nemáš. Teď je ještě brzy, počkej po semestru, po roce...( předpokládám, že "nevyhazují" hned v únoru, že máš šanci celý prvák případný nezdar opravit...? ). Jsem starší ročník, na medinu jsem si netroufla ( přece jen - matika, chemie na gymplu za tři, plus v té době to chtělo mít i trošku "pomoci"...), tak jsem šla jinam...A musím říct, že mrzet mě tento můj nesplněný sen ( o který jsem se ani NEPOKUSILA ! ) přestal až před pár lety, ve věku předdůchodovém... Člověk by měl za svým snem jít, a tvrdě. To si musíš rozmyslet, jestli tak moc chceš být lékařkou, tak vytrváš. Že se s tebou spolubydlící nebaví ? Nestuduje náhodou totéž ? Co si pamatuji, tak medici vyráželi na praktika, cvička, přednášky kolem sedmé, vraceli se odpoledne či večer a do půlnoci každý den leželi v knihách ! Jinak se medina do hlavy nenatluče ( to si myslím, že platí i v dnešní době, byť se leží třeba v noťasu ). Na nějaké vykecávání a veliké kamarádčofty čas nezbýval.Věřím, že máš alespoň oporu v rodině, krátké povzbuzení z domova udělá divy. A jestli ne, tím víc se zakousni do učení. Já bych to nevzdávala. Teď na začátku rozhodně ne ! Na to je čas. Uvidíš, jak se zadaptuješ, jak budeš zvládat zkoušky, pak se rozhodni. Teď bys jen zbaběle hodila flintu do žita bez boje. Trošku se s tím poper, a teprve pokud opravdu uvidíš, že studium přesahuje tvé možnosti, hledej jiné uplatnění.To samozřejmě neznamená, že se budeš stresovat do nemožnosti zkouškami apod. Každý jednou skládal zkoušky a přežil - buď udělala, nebo neudělal. Jen se snaž mít čisté svědomí, žes pro to ty udělala maximum, jinak buď nad věcí. Dobrý doktor musí být i v praxi trošku nad věcí, jinak se bude stále jen stresovat.

Ahoj moc vás prosím o nějakou radu nebo vlastní zkušenosti.Na konci září jsem nastoupila do 1. ročníku na lékařskou fakultu, od té doby prožívám strašné stavy, trpím depresemi, neustále brečím, nemám vůbec žádnou energii a učení je tolik, že nevím co dřív. Každý den, když přijdu ze školy se učím až do jedenácté, dvanácté večerní hodiny. Neustále si kladu otázku, jestli mně to za to stojí a aby toho nebylo málo jsem na koleji, kde se nedá spát, nemám tu žádné kamarády, moje spolubydlící skoro nemluví a přehlíží mě a jsem opravdu daleko od domova. Zvažuji, že bych zkusila přijímačky na jiný obor - na optometrii nebo zdravotnického záchranáře.Pochopila jsem, že medicína pro mě asi není, mám obrovskou chuť jet domů a už se na ni nevrátit, ale problém je, že nevím jestli toho nebudu litovat. Jsem opravdu zoufalá a uvítám každý váš názor či radu.

Neni nic horsiho, nez kdyz si na vse sam. Ja sem uz asi bohuzel necitelny, nevim, jestli dokazu milovat. Lidi ve mne lasku pomalu a jiste ubyjej.A co je skola, nic, to, ze se na ni clovek dostane, neznamena, ze bude dobry.

To je dobře, že pomáháš. Ale můj pocit z tebe je, že si sama sebe nevážíš, nemáš sebevědomí a máš strach ze života, ze školy, z práce. Pokud nebudeš mít tvrdé lokty, život s tebou zamete. Zkus na sobě trochu zapracovat a uvidíš. Jsi ještě mladá.

Nejsem zahleděná do sebe. A tohle "Bloncko nesnaž se pomáhat, prostě pomáhej, to je lepší." mě naštvalo, protože vždycky když můžu tak to udělám.

souhlasím s Vítem,úplně naprosto-není co dodat! Z.

Bloncko, jsi na omylu, Vít není zlej, ani idiot. On si totiž, tak jako my, prošel skutečnou depresí. A o té ty netušíš zhola nic. Podle mě jsi teprv v začátku. A pokud jsi chtěla pomoci, neodsuzuj ho za to, že je tvrdej. V těžké depresi ti žádný ťuťuťu Ňuňuňu nepomůže. Jen tvrdé nakopnutí a antidepresiva, a o to se Vít i my tady snažíme.

Bloncko, proč je Vít zlej člověk a idiot? Protože říká věci, které nezní příjemně? Víš, mě z depresí pomohly právě poznatky, které zněly hodně nepříjemně a trvalo mi je vůbec si připustit. Člověk by možná měl popřemýšlet i o věcech, které se mu nechce poslouchat.

Víte seš zlej člověk a navíc idiot.

Neřekl jsem, že jsi sobecká, ale že jsi zahleděná do sebe. Bloncko nesnaž se pomáhat, prostě pomáhej, to je lepší.A nenazývej sama sebe takovými jmény jako bloncka. Blonďatá holka by ti slušelo víc.