Nic nezvládám

Přesně tak, mezi lidma je...měla jsem velmi závažná za především bolestivá zranění po autohavárii s dlouhým léčením a rehabilitací...to nebylo nic proti opravdové depresi...naprosto souhlasím

Reakce na - - 1.12.2008 15:07 - VítVíte, to je přesně to s čím se my nemocní depresemi a úzkostmi setkáváme velmi často - s nepochopením zdravých lidí a řečmi typu " jseš neschopný a líný, potřebuješ makat" atd... To je právě ono. Zdravý člověk nemůže soucítit s nemocným, neví jaké to je když bolí duše. Já jsem do toho taky spadnul a řeknu vám, že je to horší, než zlomená noha.

Všechny tyhle příspěvky...Víte, běžte do pr****. Nemáte ani potuchy, jaké to je.

Nic nezvládám,já taky...Vstát třeba v 7 ,cvičit a pak sprcha,snídaně,režim dělá hodně.To je rozdíl organizovanosti západu a východu.

Nic nezvládám,já taky ne,no ale vždy si najdu výmluvu,důležitý je začít od rána,tak nějak normálně,ne zas si dávat budíka o 5h dřív než normálně.

ahoj mám dost velký problém,já taky myslím na sebevraždu.

Když si vzpomenu co sem musel dělat a zvládnout já,tak se dnes taky divim,ale jedno musim těm rodičům nechat,ve všem měli pravdu.Jen a jen moje škoda,že jsem si pak nedovedl udržet to tempo ,který jsem měl zažitý z mládí.Ale stejně to bylo prímá,lituju ty lidi co se tahaj s partou a hulej někde na zídce před školou.

a deprese je nemoc já jsem maniodepresivní a buď funguji nebo spíš ne moc se trápím nejsen´m schopná si udržet práci a ani léky nepomáhají spoustu lidí si myslí že je to jen lenost a výmluvy dřív jsem vše zvládala a měla sebevědomí a přátelé teď je to již nesnesitelný dost se trápím a jen přežívám nemám odvahu nic řešit a bojovat je mi 40 a cítím se sama vztah mám ale on už to asi taky vzdal vlastně se nedivim pokud by tu někdo mněl odkaz na dobrého psychiatra budu velice ráda nyvydrřžím ani na brigádě vše vzdávám

Drahoušku, přeju Ti, abys...Moc pěkný komentář, díky. snad pomohl i slečně

Ahojte, Ja sem tez v depresi, zatim se sice uspesne vyhybam lekum, ale.. Ted sem studoval a zaroven pracoval a nedalo se to zvladat, vybral sem si ted praci, ale otazka, jestli to je dobra volba? Penize ale potrebuji, tak.. Nejhorsi je, ze sem na vse uplne sam od zakladnich veci az ze sam usinam ato me pohlubuje vzdy do vetsich depresi, vse vzdy predem uz vzdavam, rikam, ze je to prohrane.  

Já mám zase milion...To se fakt nedivím, že se na mámu zlobíš. Zlobila bych se taky. Velmi. :-(Smutné, co s tebou máma dělá, jak ignoruje tvoje potřeby. Moc smutné...

Já mám zase milion kroužků, který po mě chce mamka, ale já bych byla radši doma a odpočinula si. Domů chodím průměrně kolem osmé večer, udělám úkoly a zjistím, že máme písemku. Mamka na mě řve, proč se učím tak pozdě, ale když přinesu dvojku, začne šílet. Dělá ze mě svoje druhý já-chodila na gympl (nejlepší ze třídy) na atletiku (nejrychlejší) já teda chodím na atletiku (nesnáším to nesmyslný běhání 5x týdně a ještě si s ní musím jít "relaxačně" zaběhtat :/ ale kdybych nešla na trénink má blbý narážky, že jsem tlustá-164cm-44kg) donutila mě se přihlásit na gympl, ale já už nechci! Šla bych tam z devítky a ne ze sedmičky! Chce po mně milion věcí a vzala mi to nejmilovanější-dramaťák a kámoše :/ nemám čas ani na to, abych o víkendu jela za tátou (rozvedli se), protože u něj si odpočinu, ale u mamky musím uklízet a ještě nadává, že nic nedělám. Nesnáším jí!!!

Všechny tyhle příspěvky...Drahoušku, přeju Ti, abys nikdy nezažil, co to znamená deprese, pocit ohrožení a vyhoření, dlouhodobá frustrace, nezvládání nároků společnosti..pak bys takovou hovadinu nenapsal..holt jsou lidi, kteří jsou dlouhodobě frustrovaní..a nedaj to, ne každý je macho s nedobytným sebevědomím, nebo splachovací, kor, když se ten člověk snaží něco se sebou dělat, hledá práci, hledá cestu z toho bludnýho kruhu ven, občas na to síly nestačí..furt lepší než si hrát na rádoby drsnýho, když to tak necítí..Myslím si, že psychoterapeut pomůže hodně, hlavně by měl být člověku sympatický, schopný, těžko se svěřovat někomu, kdo nám nesedí, že :) Je to náročné, cesta sebepoznání je občas temná krajina, ale s vhodným průvodcem to půjde..akorát ty antidepresiva - s tím bych počkala, ne každý to potřebuje, občas to chce jen mít dobrou podporu..lidi, kteří člověka v depkách nechápou, těžkou pomůžou..nelze se jim divit, když to neprožili, ale to neznamená, že by se člověk měl začít nenávidět, že je nepochopen okolím..nároky dnešní společnosti jsou vysoké, na jednu stranu velký nadbytek, hodně jídla, milion zbytečných informací, milion konfrontací s nevědomými lidmi -kteří slabosti jiných nechápou, a nadávaj lidem do chcíplotin -asi maj těžší problém, který si ani, neuvědomujou, hah, na druhou stranu málo lásky, problémy najít si dlouhodobého partnera, v prácí se nezkušený člověk kolikrát ztrapní, než pochopí, jak na to..ale prostor na zlepšení dostatečný nemá..nechci generalizovat, není to u každýho a všude, mluvím za sebe hlavně..ale je to v zásadě jen na nás, abychom si vzali život do vlastních rukou a kašlat na to, že nejsme tak ,,úspěšní, krásní, geniální a genitální, budhisticky vyrovnaní (hlavně v 25 letech, lol), myslím si, že spousta mladých se postupně probouzí ze svých dětských iluzí a to je prostě bolestivý proces..ale naděje na pěkný život tady pořád je..a za to stojí žít...:)

Všem krásné Vánoce. Po roce jsem objevila tuto diskusi a tak bych ráda napsala, co se vše za ten rok přihodilo.Ve svém druhém příspěvku jsem psala o tom, že se mi oběsila teta (z máminy strany). Kráce po založení této diskuse, na Vánoce minulý rok, se mi oběsil i táta. Proto jsem se tady už neobjevila, všechno nabralo rychlý spád. Celý následující týden (po tom) jsme tady proseděli a promlčeli. Mám bezvadné kamarádky a přítele, chodili sem, aby nás povzbudili, snažili se nám pomoci i finančně. Měla jsem hrozný strach co bude, protože po pohřbu mi začínalo zkouškové, pak zkrácený semestr, další zkouškové a státnice. Nevěděli jsme jak budeme splácet dluhy, co nám tu zůstaly. Nakonec se všechno nějak vyřešilo a já jsem zvládla všechny zkoušky i státnice a dostudovala vejšku. Hned dva týdny po promoci jsem nastoupila do práce a jsem tam už půl roku. Takže si vydělávám, něco šetřím, což mi dává ze sebe dobrý pocit, že nejsem taková budižkničemu:) Ale ani po půl roce se neumím smířit s tímhle životním modelem - ráno do práce, večer z práce a pomalu abych šla zase spát. Pracovat celý život pro někoho jiného mě moc naplňovat nebude, proto uvažuji do budoucna o podnikání, takže si v současnosti začínám trochu shánět info po internetu. Byla bych moc ráda, kdyby to vyšlo. Doma se situace zklidnila, nemusím se bát jít spát, bát se zda se tady večer popereme nebo nepopereme a jak to dopadne, nebojím se že mě bude někdo ponižovat nebo tady po nocích řvát na celej barák. Je to příšerné, když to po sobě čtu... chci tím ale říct, že se cítím víc v pohodě než předtím. Bylo toho na mě moc - škola a do toho doma bordel... přesto ještě občas deprese mám, chvílema si i říkám, že mě ani tak život nebaví. Nejsou už ale v takový míře, i když teď zrovna jo, ale to je tím, že je už zase pondělí:-) Byla bych moc ráda, kdyby se mi někdy podařilo najít něco, co mě bude naplňovat, ráda bych byla vlastním pánem co se času týče. Chci poděkovat všem, co mi sem napsali ...

I já se třepala,jak zmoklý pejsek,taky jsem nevěděla jak dál....čekat na politování?To né. Doopravdy záleží na každém,jak se k tomu postaví.Jsem ráda,že už beru těch AD minimum.

:-))Vím,že nejvíc záleží na mně :-))Děkuji,moc hezké :-))

pro :-)Negativní emoce - způsobují nemoce.S nasraným ksichtem všude chodím,našli mi v mozku serotonin:-(Sere mě ten hnusnej sráč,protože a poněvač,nesluší mi, chřadnu, vadnujen co vstanu, zase spadnu.Naději však v sobě skrývá,nápis - ANTIDEPRESÍVA.Jsem po nich však bez cítěnía to pro mě dobré není,proto budu bojovvat, smát se, plakat, mít se rád.Hloupá depka problém není,svět zná horší utrpení!Čerstvým vzduchem, láskou, prací,se z vás depka pomalu ztrácí a všiměte si čehosi,že úsměv depku nenosí:-)))

Vím co je deprese,léčím se 9 let a snažím se ještě víc do ní neupadat...

Proč jsem píšou lidé, jejichž odpovědi se ti nelíbí? Protože nemilá sisi, smiř se konečně s tím, že svět je plný různých lidí různých názorů a různých pohledů na jedinou věc. A nebudou mlčet, to fakt ne. Nebudu ti tu popisovat svoje deprese, které mě dovedly na práh smrti, protože ty tvoje jsou zajisté horší. Ty, ty, ty a zase ty. Nikdo jiný. Potřebuješ rozsoudit od další osoby čí rada je lepší? Hm, tak to máš fakt blbý, sisi, když si to nedokážeš posoudit sama. Místo plivání nadávek a nenávisti na na mě, se naser na sebe sisi, naser se jak jsi se za celých 20let nenasrala a hledej jak chyby tak pomoc v sobě.

Deprese je chemická reakce v mozku,výrazný nedostatek serotoninu,prostě nemoc.Kamarádka si taky myslela,že si lidi vymýšlejí,dokud do deprese nespadla sama.Pak běhala po doktorech a brala kvanta prášků.Může to potkat fakt každýho.