Nic nezvládám

Co tě naučil život s ním? Že ti nikdo než ty sama nepomůže. Určitě to bylo krutý a zlý ale snad tě to posílilo, si myslím. Depresi jsem zažil a občas i zažívám, ale už to s ní umím. Zvykli jsme si na sebe. Někdy si s ní i povídám, je to nejšerdnější ženská na světě.AD jsem zkoušel, ale byl jsem jak uřvaná baba a tak jako pod vodou nebo co, daleko od sebe tak jsem přestal. Změnila mě, jsem tvrdej a sprostej. Musím být silnější než ona, jinak vyhraje. Nemám rád f?ukání a oblbování. Rád jdu k jádru věci.depresáku i tobě co nejpříjemnější mračení:-)

:-))) úsměv pro vás,přeji vše nejlepší..

Tak to jsem tě tedy podcenila, myslela jsem, že se urazíš a seřveš mě, jak psa. Ty jsi někdy zažil depresi ? Nemůžeš ji srovnávat s chřipkou. Jinak bych tě přirovnala k mému ex, protože když jsem byla v největších sračkách a byla jak zmuchlanej papír, s radostí by do toho papíru ještě kopnul a šel za milenkou.

Takovou ráznou ženu jako ty hledám už léta, byla bys mi velkou oporou a nenechala by jsi mě padnout. Já bych tě za to každý večer brutálně zlochtal, aby tě ty deprese přešly. Místo zpráv v tv a místo psaní na PC bys zažívala záchvaty smíchu o jakých se ti nesnilo, Vlasto. To za tvé radikální jednání. To mám rád!

Víte, nevím, co ty jsi za sebestředného člověka, ale asi nechápeš, co je deprese. Kdybys ležel ty s tou chřipkou, já osobně bych ti narvala hlavu do kýblu s ledovou vodou a ještě bych tě propleskla. Aby jsi nesimuloval, neskuhral a rychle se vzpamatoval.Takybloncko, vím, co prožíváš, ráda bych ti nějak pomohla, léčím se na deprese 12 let. Na totálním dně jsem byla 2x.

nic mi nepomůže achich ach, ach jo, co si počnu já nebohá?

Pokud někoho postihne těžká deprese tak to poslední co chce a po čem touží je svěřovat se s tím ostatním lidem na diskusi. Tohle je slabší forma deprese takzvané kňourání a skuhrání a to já nemám rád.Přistupovat k depresi jako k nemoci.Vždyť jo. Když mám chřipku, tak víš kdy si to nejvíc uvědomím,kdy se cítím nejvíc nemocný, tak já ti to teda povim-když ležím v posteli,mám na sobě pyžamo, beru prášky a piju čaj. To je mi fakt na chcípnutí.Když se ale jenom šetřím, uvědomím si, že musím něco změnit, jíst vitamíny a lehká jídla, brát léky a hlavně se nepřevlíkat do pyžama a neležet, pokud to není skutečně chřipka zabiják co tě složí. Rychle se z toho dostanu když si nemoc nepřipouštím.Chci tím říct, že si člověk může a umí poručit. Nebo se může nechat obskakovat a litovat se a prodlužovat tu svojí nemoc do nekonečna. Třeba tím, že si o ní bude dlouze předlouze povídat. Nejlepší psycholog je člověk sám sobě.Nelepší antidepresivum je práce a láska.

tak tak žasnoucí Petro......už kdysi jsem si prošla stavem,kterej mě srazil po létech na kolena....za pomoci AD jsem se zvedla a mohla jít dál...jenže ted se stalo něco podobnýho a jde to zvenčí,nemůžu to ovlivnit, ale vím,že to neunesu....nemůžu před tím ani utéct ani se schovat,ale sílu k boji nemám....tu jsem kdysi vyčerpala.....vím,že to musím zvládnout,ale bez pomoci se neobejdu....a tak jen doufám,že mě ten stav nezažene do té doby někam,kam nechci......kdo neprožil,ten nikdy neuvěří,že může být tak zle.....a není síla,která by člověka v tomhle stavu donutila se otřepat,zvednout hlavu a čelit tomu.....ani studená voda,ani práce na vzduchu ba ani průplesk tomu nepomůže......

Víte, vím o tobě kulový, ale z několika tvých vět jsem si vytvořila názor... to je jediný důvod, proč ti věnuju pozornost.Já mám práci náročnou fyzicky a hlavně psychicky. Byla jsem na dně a ze srabu, ve kterým jsem byla jsem se dostala nejdřív za pomoci AD a hlavně díky psycholožce, která mi vysvětlila a naučila mě jak přemýšlet, jak se chovat a jak na sobě postupně pracovat.Samozřejmě, že dnes neexistuje časopis, který by nepsal o tom, jak bojovat se stresem a depresí. Pokud ale někoho postihne opravdu těžká deprese, tak rady typu "zapalte si aromalampičku" nebo "uvařte si meduňkový čaj" jsou naprd! Jak píše taky bloncka - člověk by měl odpočívat a být v pohodě, ale tak nějak pořád, ne až tě problémy srazí na kolena, to už je pozdě.Myslím si, že probraná jsem dost, dělám ve zdravotnictví a starám se o umírající lidi. Deprese je nemoc a jako k takové by se k ní mělo přistupovat. Lidi, kteří se plácají v depresích a úzkostech nejsou - jak ty píšeš "rozmazlení smradi" a "líný chcíplotiny", ale jsou to nemocní lidé, kteří potřebují pomoc psychologa a psychiatra. Jenom tak se s tím dá něco dělat a bojovat!Nazdar.

Co o mě víš žasnoucí Petro? Kulový o mě víš!Ale pozornost mi věnuješ náramnou. V dnešní době neexistuje časopis nebo noviny které by o depresích a stresu neinformovaly. A neexistuje snad žádný člověk který by o sobě někdy nepochyboval, nebo nezažil zlou chvilku, nebo životní tragédii. Každého život srazil někdy na kolena a záleželo na každém z nás co s tím udělal. Někoho to posílilo. Uvědomil si ve svém srabu, že buď bude zdeptaný, nešťasný a lítostivý, bude vyžadovat lítost sama nad sebou a bude si v té lítosti rochnit a lebedit, nebo se sebere a něco s tím udělá. Buď mi bude takhle mizerně jak mi je, nebo musím něco změnit. Jak jednoduché.Nesnáším tyhle ty sebelítostivý výlevy a srdceryvný vzdychání nad zpackanym životem. Vymáchal bych vám hlavu v ledový vodě a poslal vás makat na čerstvý vzduch. Petru bych možná ještě propleskl aby se probrala.

no ještě jsem chtěla dodat,že člověk má fakt odpočívat,ale ne fyzicky...to opravdu ne...ale psychika by měla být v klidu a pohodě...takže odpočívat psychicky je nejvíc důležitý.....protože já se fyzicky fakt nesedřu,ale psychicky jsem totálně zdeptaná....

Bloncko, najdi si psychologa nebo lépe psychiatra, který by ti napsal antidepresiva. Od toho tu ti doktoři jsou. Tvůj příspěvek je opravdu hrozný. Pokud myslíš na sebevraždu, tak k tomu doktorovi mazej opravdu rychle, tohle se bez doktora neobejde.

já tohle mám za sebou...před čtyřmi lety.....od té doby se hlídám,odpočívám....ale ted najednou zas vidím,že to nezvládám.....mám odpovědnost už ne za děti,ale zy malýho synka,na kterýho jsem zůstala sama....s dluhy z minula.....nemám možnost pracovat, abych splatila....jen nás uživím.....a minulost mě dohání mílovými kroky....a to jsem normální baba,která jen potřebovala uživit svou rodinu....udělala jsem v podnikání špatný rozhodnutí a tvrdě za to zaplatila....jenže není konec.....takže já odpočívám,ale minulost mě dohání.....depka je svině.....žádná radost....

Přesně tak, mezi lidma je malé povědomí o tom, co je depka... Když si zlomíte nohu, budou Vás litovat, když se nervově sesypete, mají Vás za simulanta a budou Vás odsuzovat a urážet... Přitom - duševní bolest je horší, než ta fyzická!

Milé holky,chce to možná psychologa, možná léky, ale ani jedno nepomůže, pokud se nsklidníte a nenaučíte se odpočívat. Taky jsem si myslela, že budu superžena, nejdřív jsem nespávala, potom jsem nebyla schopná odpočinku a jednoho dne jsem prostě už nevylezla z postele. Tělo se zaseklo, nešlo to dál. Když jsem šla cokoli udělat třeba i čaj, stále mne napadalo, že bude lepší nebýt než si ten čaj udělat. Totální kolaps. Nejhorší ale je, že ostatní si myslí ,že simulujete, že kdyby jste fakt chtěla tak si poručíte. Jak zatraceně se pletou, mezi lidmi je malé povědomí o tom ,že i tělo a psychika má své hranice a není radno je překračovat.Jo léčím se z toho doteď je to už skoro 3 roky.Má rada- udělat si na sebe čas za každou cenu a pokud tělo a hlava říká stačí,tak je poslechnout a nepřemáhat se.

ale jiné věkové kategorie....mladá bloncka psala přesně to,co cítím i já...a to mám děti,jsem dávno za zenitem,moje děti jsou studenti VŠ a já trpím tím samým......nevím,co s tím...popřečtení ohlasů asi zajdu za psychologem,protože asi mám fakt problém.....a to nejsem rozmazlená.....ani chcíplotina, starám se o děti sama....musím to zvládat...celý roky jsem jako OSVČ...ale nyní jsem na tom stejně, jako bloncka mladá.....Vít je sebestřednej člověk,kterej něčím takovým neprošel.....je to dnešní dobou....prostě jsme předběhli několik let vývoje a někteří si s tím nevíme rady....ale nevíme ani jak z toho ven...taky chceme normálně žít.....díky za ostatní příspěvky...asi rada psychologa a léky na podporu serotoninu budou potřeba....

- kamarády - promiňte

Bloncka - je mi smutno po přečtení Tvého příspěvku.Je v něm hodně bolesti,smutku a utrpení.Nechme stranou,kde se stala ta největší chyba,která Ti tak moc pochroumala sebevědomí.Tam je asi pro Tebe odrazový můstek,tisíce dobře míněných rad pomohou jen tomu,kdo chce a kdo sám sebe takhle nepodceňuje.Člověk je takový,jak myslí.Otřepaná,tisíckrát omletá fráze leč výsostně pravdivá.Vzpomeň si na kamrády ze školy,ti namyšlení blbečci nikdy neměli problém s ničím,vždy dosáhli svého.Skromný,laskavý člověk se vždy krčí v koutě a čeká na zázrak.Nevěřím moc na ně.Zkus se zamyslet nad pomocí od psychiatra,možná Tvá rozladěnost a beznaděj už trošku klepe na dveře depresivním stavům,u něho nic platit nebudeš,je to velmi vstřícný a chápavý lékař,pomůže - případně napíše léky.A ještě drobnost - podívej se znovu na svůj příspěvek - jak krásně je napsaný,jak elegantně stylizovaný - vždyť Ty by ses mohla úplně pohodlně živit psaním,novinařinou - tam bys uplatnila i tu fotografii,nevzdávej nic,vše máš před sebou.Hodně štěstí.

Někdy fakt žasnu, jak dokážou být lidi necitelní a zlí. Nemáš Víte ani tušení, jaké to je, trpět úzkostma a depresí. Člověk s depresí není "líná chcíplotina" - jak ty píšeš, ale je nemocný! Tak jako diabetik potřebuje inzulin, tak člověk s depresí potřebuje dodat serotonin. Nevím, proč si chodíš vylévat zlost na tyto stránky, ale v podstatě je mi tě líto! Stavy úzkostí a deprese můžou postihnout každého, nezáleží na pohlaví, vzdělání, věku.... Neznáš ty hrozné stavy, kdy strašně chceš, ale nejde to, nemůžeš..., tak laskavě neposuzuj a neodsuzuj!!!Pro Bloncku: Ahoj, doporučuju návštěvu psychiatra a určitě taky psychologa. Tato kombinace je pro léčbu nejúčinnější. Při jejich návštěvě zaplatíš 30 kč jako u každého jiného doktora. Je to běh na dlouhou trať, ale pomalu to půjde, uvidíš. Držím ti pěsti a přeju hodně štěstí. Drž se, Petra.

Podle mě nejsou Bloncka a spol. neschopní, líní + rozmazlení, jenom mají depresi jak bič. S tím se musí na psychiatrii, sami to nezvládnou. Není nutný jim nadávat. A stát se to může každýmu z nás.