NYKTOFOBIE - STRACH ZE TMY

Jo a vůbec by mi nepomohlo dívat se na horory ráno...vzpomenu si na ně vždycky v noci...nejlépe ve 24 hodin přesně....Jo a včera jsem jela sama autem, temným lesem a měla jsem strach se dívat do zpětného zrcátka, že vzadu za mnou někdo bude....Mě stačí se dívat na Věřte nevěřte a z těch některých příběhů pak krmím svůj strach a fantazii pěkně dlouho!!!

Jani Ty jsi fakt blázen :-)!!!Ty se na ty horory dokážeš dívat?? No já bych asi umřela...všechno si představuji na sobě..Čelisti jsem viděla, Útok z hlubin taky :-)...s mořem to mám podobné, ale přitom šnorchlování miluju. Kdysi jsem si chtěla dělat i potápěčský kurs, ale mám panickou hrůzu z toho, že si třeba někde deset, patnáct metrů pod vodou vzpomenu na žraloky a utopím se strachy!!! Já neviděla žádný tvrdý horor...stačí mi jen ukázky, nebo co mi vypráví brácha...Třeba Kruh jsem nikdy neviděla, ale někdy mám strach v noci zapnout TV, že z ní vyleze děcko a zabije mě...no fuj.Nebo jsem viděla "Čakiho" vrařdící panenka s velkým nožem uááá. Mony s tím pejskem Ti to vůbec nezávidím...ještě že ten můj tohle nedělá.

Nejsi pako.To ta naše fantazie pracuje a pracuje:-)Zuzi Van Helsink dobrý:-)to je pohádka to beru.Hostel horror mne přesvědčil o tom,že se v životě neubytuji na hostelu:-)klasika-čelisti mne zase okradla o plavání v moři dál než malé děti:-)slimáci mne donutily všechny zašlapovat.:-)atd atd.Texasský masakr tomu nasadil korunu.Jsem blbá,že na to čučím,ale ta zvědavost ta je silná:-)Pak se divím.Zásadně se dívám,ale na horrory ráno a v poledne.

Ahojki,my jsme si pořídili psa a je to ještě horší.Spí semnou a v noci se zbudím jeho vrčením....a mám děs co se děje.Leží u mne a čučí do nikam a vrčí....Tak jsem psa přestěhovala.A to zas chodí,a mě děsí zda je to on.Jsem pako.....

No nazdar. U lesa... a ještě se díváš na horory. Tak to jsi na tom ještě dobře...to by bylo nad mé síly.

No jo,někteří psi na to dobří nejsou a pak to může být ještě horší :-).Ta moje je naštěstí sebevědomá a nemá strach. Horory???!!Nikdy ani přes prsty...to bych už vůbec nespala. Vera jsem se dívala na film o upírech Van Helsing...no bylo to super,ale ted mám strach jít po schodech nahoru do postele, ještě že jsem měla langoš s česnekem :-D...Můj je na pivu a já jsem tu sama jak posraná...Jo a bydlíme u lesa a v dřevěnici...Dobré co?? Ten barák se hýbe pořád sám od sebe...

Psa jsem zavrhla,ta mrcha štěkala a vrčela na vše co se pohlo:-)A co horory?Jak se na ně díváte?Taky přes prsty jako já?:-)

A co třeba pořídit si do bytu psa? Mě to pomáhá. Vždycky když je můj na noční,tak si beru do předsíně naši fenku Něm. Ovčáka a je to lepší...Mám ale pocit,že čím víc berliček používám,at usínání u TV,rožlá lampička,pes v předsíni...tak jich potřebuji pořád čím dál tím víc..Je to pořád horší a horší..

Mému psychologovi jsem sdělil, že strach ze tmy mám od narození a vím, že mě matka v noci strašila, abych neřval. Na to mi řekl, že, strach ze tmy je daný již od nejranějších vývojových stádií člověka. Akorát, že u někoho míň a u někoho víc a dá se s tím hovno dělat. Teda pokud ten strach ze tmy není navozen a vypěstován dodatečně psychicky.
Tak že si mám v noci nechávat všude rožlé, pokud na to finančně mám, za světla zamknout byt, udělat prohlídku pod postelemi a doufat, že do rána nezmagořím strachem. Toť vše, čím mi může pomoci.

Bobkaři tak to znám...s těmi nohama na gauči :-D..Kdysi jsem byla v kině na Criters(nebo jak se to píše),takové ty malé příšerky co žerou všechno co jim přijde pod hubu a od té doby ty nohy z gauče nedám..Bylo mi tehdy asi 13let a fůrt se mě to drží..Na záchod se taky bojím...Tu stráž na vojně Ti věřím..Já byla asi 5krát na táboře ve stanech a nikdy, nikdy jsem nebyla na stezce odvahy...vždycky jsem se vymluvila,že se mi chce šíleně spát...Lidi co s tím provedem??? Nevíte někdo lék???

Já se potmě taky bojím. Když se dívám na televizi, tak mám vytažené nohy na gauč, kdyby pod gaučem někdo byl a pak se bojím jít na záchod. Rovněž v noci mám v pátém patře zavřená okna..co kdyby a pokud ještě v noci fučí větr, tak je naprosté šílenství jít na záchod. A po sebemenším šramotu okamžitě se rozjíždí fantazie a naprosto hotovo. A vůbec nechápu jak můžete uvažovat o takové perverzní zhovadilosti jít v noci na hřbitov????
A to nemáte tušení co jsem vytrpěl v noci na stráži na vojně. A my co víme, že noc má své práva, tak nám ani samopal nebyl nic platný.

Fero zato já bych se toho ráda zbavila...Byla jsem u psychiatra a ten mi řekl,že si na to musím zvyknout,že se to léčit nedá,ale objednal mě k psychologovi...bohužel psycholog nespolupracuje s mojí pojišťovnou,tak bych musela platit 400 za sezení...což je děs...když si vezmu,že mi určitě 2-3sezení stačit nebudou...Jinak mi taky řekl,že to je skrz nějaký zážitek z dětství...
Jani vždyť já si jak blázen stejně připadám,ale taky mě to stálo let,než jsem k psychoušovi šla..měla jsem strach že budu za cvoka :-D.

Ferdo,já už žádného psychologa neptřebuju.Tak nějak to k mému životu patří a já už to měnit nebudu.Co kdyby přišli na to,že jsem cvok:-)

Inak ta kniha je fakt zaujimava a pomerne jednoducho napiasana.

nie som psycholog, ale je mozne, ze Vase fobie nejako suvisia s nejakym zazitkom z detstva a nie je podla mna pravda, ze sa s tym neda nic robit. Urcite asi nie za pomoci liekov, ale asi pred rokom som cital knihu Symbol v diagnostice a psychoterapii a myslim, ze prinajmensom tam bol popisany jeden pripad, kedy sa manzelskemu paru, ktory napisal tu knihu podarilo pomocou takejto terapie odstranit fobiu - myslim, ze to bola agorafobia. Takze mozno by Vam pomohol dobry psycholog.

Co tě nezabije-to tě posílí:-)Mě by na hřbitov nic nedostalo v noci.Ani náhodou.To by tam rovnou mohla stát sanitka:-)Nebo pohřebák:-)

Proč holky myslíte,že jsem tuto debatu založila?Protože už mi z toho někdy hrabe...to jak se lekám vlastního stínu,v noci se bojím jít na záchod, když zhasnu na chodbě světlo,tak rychlostí blesku utíkám do peřin a klepu se...Je to hrozné...psichyatr mi na to navíc řekl,že se to léčit nedá...musím si zvyknout...jak tak ale čtu,tak Jana má 44 a nic...no tak potěš koště.Někdy mám pocit že se ani 30ti nedožiju jak se kolikrát leknu až se mi "zastaví" srdce.Zajímavé je,že u mě je to tak,že když jsem v ráži...třeba strašně moc šťastná, nebo pořádně nabroušená,tak se nebojím ničeho a šla bych v noci i přes hřbitov...Cítím se tou zlostí, nebo štěstím tak silná,že mám pocit,že na mě nic a nikdo nemůže...

:-)

To by nás bylo:-)těch pak:-)

Taky mám strach ze tmy,bojím se už večer když usínám ať se náhodou v noci neprobudím,a když jo,tak mám pocit že všude něco vidím.....Jsem ráda že nejsem sama,už jsem myslela že jsem pako...je mi totiž 30let