Psychické zhroucení

Ahoj všichni. Alešku, máš naprostou pravdu. Od rozchodu uběhly bezmála 4 měsíce..... Za tu dobu se stala spousta věcí. Ano, snažím se chodit mezi lidi, sportuju (pořídila jsem si kolečkové brusle a opravdu s velkou vervou jsem se vrhla na bouldering), mám frmol v práci, ale nějak to nezabírá. Měla jsem pár světlých okamžiků, kdy to vypadalo, že už jsem z toho venku, ale znovu se to obrátilo k horšímu. Stále chodím k psychiatričce, ale mám pocit, že to je k ničemu, protože mi jen předepisuje léky, které neberu a moc si se mnou nepovídá, což bych tedy rozhodně potřebovala. Doktorka mi také při poslední návštěvě řekla, že se jí zdá, že došlo ke zhoršení a jak jinak, dala mi nové léky. Sice se o mě zajímá celkem dost chlapů, ale řekla bych, že mi to spíš dělá hůř, než líp. Za tu dobu jsem se se dvěma vyspala :-(, ale bylo to jen takové to klasické přelepování starých ran novou náplastí..... No a s jedním se teď scházím trochu víc, ale narovinu jsem mu řekla, že ho nemiluju a jsem zaseklá u svého ex. Posledních pár dní přemýšlím, že ho opustím. Navíc on taky není psychicky úplně v pohodě - pervitinová minulost, co zanechala psychické následky - a to mi zrovna moc neprospívá. Nechci vypadat jako sobec, ale vážně nejsem ve stavu, abych mohla někoho tahat z problémů. No, zdá se, že jsem si to zavařila.
Pořád myslím na svého bývalého přítele, pořád chodím v jeho oblečení, pořád dostávám záchvaty pláče, mám depresi, kterou neléčím předepsanými léky, chci se zabít, protože si myslím, že život nemá smysl, jsem ve vztahu, který mě ničí a k tomu se snažím předstírat, že se nic neděje. Tak teď mi někdo poraďte, jak z toho všeho ven? Osvědčené recepty nezabírají.

Ahoj Moino, myslim, ze necim podobnym si jiste prosli vsichni z nas. Nebudu Ti rikat, ze to preboli, protoze se mi stalo neco podobneho a neprebolelo to nikdy. Ale je jen na Tobe, co s Tebou bude dal. Snaz se svoji bolest preorientovat na jine veci a vyuzit ji ve prospech, udelat z ni pozitivni energii a ne se v tom utapet. Jak se tomu poddas, je to zle. Skvelym lekem je jakakoliv aktivita, byt s prateli, chodit sportovat, bavit se. Nejhorsi co muzes delat je byt sama v apatii, protoze to je presne to co si myslim, ze jsi udelala. Drzim pesti at to zvladnes!

Moino, děkuji Ti za odkaz na tuto stránku. Nejsem v internetu zběhlá, tak se v tom neumím orientovat. Byl určen hlavně pro mého miláčka. Začala jsem v rubrice Rozchod s partnerem (ostatní viz můj příspěvek tam). Jsem z toho stále nešťastná, celou dobu jsem myslela jen na něj, proto nemám ani žádné kamarádky, s kterými bych to probírala a s rodiči se nedokáži o tomto bavit, i když je mám ráda. I je jsem opustila kvůli mému "miláčkovi". Denně na něj stále myslím, vše mi ho připomíná a největší trauma zažívám když musím na záchod. Nedovedu se nyní pořádně vysmolit, tam v té místnůstce si ho připomínám nejvíce. Vše mne duševně bolí, tento týden jsem si raději vzala dovolenoui z práce. Nedokáže mne utěšit ani krásná májová příroda. Nikdy mezi námi nebyly žádné větší rozpory. Asi nejsem normální, ale stále ho miluji a čekám, že někdy zaklepe na dveře. Jsem moc naivní?

Zdravím tě Moino. Vím, že je těžké smíření s tím co nás potkalo zlého. Věř, že jsou ještě horší události. Prošla jsem si i tím co ty, vše se dá zvládnout i když ti ublíží vlastní dítě i to pochopíš a odpustíš, ale smrt blízkého neskutečně bolí. Zemřela mi maminka už je to skoro 2 roky a ještě dodnes to nedovedu v sobě srovnat. Bojuji s tou bolestí každý den a bez léků i psychiatra a musí to jít a jde to. Držím ti pěsti a netrap se, je to na nic!!! Jdi ven, rozmazluj se a potkáš jiného nebo prostě žij, co prožíváš teď ti ubere na kráse vně i uvnitř věř mi. IF.

Tak jsem tu znovu. Totálně jsem se zbláznila. Spím v použitém tričku svého ex, myslím na něj kudy chodím a nic jiného mě nezajímá. Vypadá to, že se to časem zhoršuje. Zlepšení je jen v tom, že už nedostávám tak často záchvaty pláče a občas dokážu něco jíst, ale jinak to stojí všechno za houby. Mezi lidmi jsem na oko v pohodě, mezi přáteli už je to horší. Před nimi se nemusím přetvařovat. Dospěla jsem do fáze, že když jsem sama, představuji si svého přítele, mluvím na ně a tak. Mám strach, že to nezvládnu.

Ahoj, díky za povzbuzení. Pořád to nejsem já, ale navenek se tak snažím působit. Uvnitř pořád truchlím. Eliško, je pravda, že bych se s ním potřebovala sejít a všechno si vyříkat, ale nechci ho pronásledovat. On sám se mi od té doby ozval jednou - napsal mi sms, ve které říká, abych kdykoliv přijela, že pro mě udělá co budu chtít..... Jenže já nějak nemůžu. Bojím se setkání, ale zároveň si nic jiného nepřeji. Potřebuju ho vidět, nechci žít s tím, že nevím, co se stalo a pamatovat si jen jak mi při odchodu říká "Taky Tě miluju". Mám ale strach, že se složím znovu. Už teď jsem na tom špatně a podruhé bych to asi nezvládla. Já sama jsem ho od rozchodu vůbec nekontaktovala. S těmi chlapíky kolem je to trochu složité. Nepopírám, že už jich pár projevilo zájem, ale já jsem jako chodící mrtvola a myslím jen na svého bývalého. Vůbec si nedokážu představit, že bych měla být s někým jiným. A to se mi vůči nim zdá být nefér, takže se s nikým nevídám. Jediné mé rozptýlení je práce a sport. Sice jsem hodně zhubla a fyzicky na tom nejsem nijak extra, ale nějak se dokážu vyburcovat k výkonům a tím si čistím hlavu. Nejhorší je, že teď bydlím úplně sama a když musím být v bytě, deprese se jen zhoršuje. Nejradši bych jen spala a už se neprobudila. Naštěstí mě mí přátelé nenechávají moc v klidu.
Tak zatím přežívám. Mějte se všechny moc hezky, kdyby jste některá měla lektvar na zapomnění, ráda ho odkoupím. :-)
M.

Moino,podle toho jak pises,tak si na nejlepsi ceste to zvladnout,protoze si vsechno uvedomujes.Jak se rika,clovek se potrebuje dostat na dno,aby se mel od ceho odrazit.
Moje kamaradka prosla uplne tim stejnym.Po 5 letech, kdy planovali svatbu najednou rekl ze ji uz nemiluje,zadnej jinej duvod neuvedl a rozesel se s ni.Zhroutila se,nemohla spat, jist,brala prasky na ukildneni.Psychiatra ani nebylo zapotrebi.Asi po 2 tydnech doma,kdy byla cela zelena jsem ji zacala tahat ven mezi lidi.Sice to bylo trosku nasilny i ona se nutila a delala veci co drive nedelala,ale byla dulezita cinnost,ze se vubec hybe a dycha.Po dvou mesich potkala jednoho kluka a ted s nimk je uz pres rok.Je fatk,ze to ji nejvice pomohlo,ze o ni jevi nekdo zajem a ze ji dava najevo svou lasku.
Jinak nejhorsi na tom bylo to,ze ten jeji ex neuvedl duvod.Preci jen kdyz clovek vi na cem je a ma tu jistotu,tak se s tim lip vyporada nez porad nejaky kdyby.Taky se chtela prvne k nemu vratit,trosku ho pronasledovala,az mu musela byt protivna.Bylo by dobry vedet ten duvod a rict svemu ex,ze te to nici a potrebujes mit jasno (pokud teda na to mas silu a je to mozne).Vubec se neboj toho co prozivas,je to normalni a cas rany hoji.Halvne se neboj,pokud ses nastvana nebo nestastna,to poradne vyventilovat.Drzim palecky,at to dobre dopadne.

Ahoj všichni. Ero, já vím, že bych se na to měla vykašlat, ale právě proto, že mi neřekl definitivní slovo, pořád v sobě živím naději..... Já ho vážně miluju, nebylo to jen nějaké poblouznění a najednou ze dne na den je pryč. Johanko, děkuju Ti, když si tím člověk projde sám, ví, co to obnáší. Já si taky nikdy nedokázala představit, že bych se hroutila jako hrdinky z mexických telenovel, ale když se tohle stalo, nemohla jsem to nijak ovlivnit. Tělo prostě fungovalo nezávisle na mozku. Jak to, že těm chlapíkům nedochází, co dělají. Jak můžou člověku, kterého mají rádi způsobit takovou bolest? S antidepresivy zatím stále váhám. Některé dny mám pocit, že bych je vzít měla, protože už vážně nemám sílu. Pak se mi zdá, že je to lepší a nevezmu si je. Nevím, co s tím. Mám pocit, že začínám bláznit. Pořád myslím na svého ex, nedokážu se soustředit a v největší krizi si říkám, že bych radši nežila. Jo, je to blbost, ale mně je tak strašně smutno, že už se mi s tím nechce bojovat. Mám kolem sebe přátele a taky rodiče, ale samotou si musím projít já. Tak zatím žádné prudké zlepšení, ale žiju. Mějte se hezky a budu ráda, když se ozvete. Při psaní a čtení aspoň nemusím truchlit. M.

Ahoj Moino, už mám za sebou také psychické zhroucení, vím, že když se člověk dostane za určitou hranici, nejsou už nic platná slova útěchy a rady od přátel. Člověk to má prostě v sobě a vůlí nic nepřekoná. Pak jedinou cestou zpět je návštěva psychiatra. I k tomu je díky mnohým předsudkům potřeba odvahy. Já se odvážila a zase žiju jako člověk, byť s pomocí léků. Vždyť mozek, to je chemie.

On tě opustil nečekaně ze dne na den a ani neudal důvod, neřekne, co se stalo a nechává tě v nejistotě. No tak ten vážně nestojí za to, abys truchlila jako kdyby umřel.

Moino, presne si dovedu predstavit, jak Ti je. Zadna rada na tohle neexistuje. Proste se to "prezije", jde to, ver mi. Ja jsem tohle take zazila, kdyz se mi manzel sveril, ze nekoho ma a ze se musi rozhodnout, se kterou z nas bude....
Pis, jak to pokracuje, protoze sdelena bolest, polovicni bolest. Moc na Tebe myslim a drzim palce. Mrzi mne, ze nemuzu jinak pomoct, protoze presne vim, co prozivas.

Díky za příspěvky, budu se snažit, vážně. Dneska jsem pod dohledem snědla trochu těstovin. Už nejsem v tak strašném stavu, jako na začátku, jen mám pocit, že bez toho člověka život nemá smysl. Jasně, vím, že se dějou i horší věci, ale ač to vyzní sobecky, to mě teď nezajímá. Pořád se v tom nimrám a čekám, že se ozve a aspoň mi řekne, co se stalo, co jsem udělala špatně. Je to pořád dokola a jsem si protivná, jenže ta bolest a smutek mi sedí na hrudníku. Díky, že mě chápete. M.

Aničko moc dobře vím co DEPRESE je nejednou jsem jí měla na návštěvě,ale naštěstí jsem jí rychle vyprovodila.Jsme tak krátce na tomto světě tak proč se trápit.Je mi 47 let a moc dobře vím o čem mluvím.

Milá Moino,také jsem byla v podobné situaci,když jsem zjistila,že má manžel milenku.Strašně dlouho se to táhlo,nemohla jsem jíst.Dostala jsem do sebe jednu suchou housku a minerálku.Zhubla jsem o 10kg.Pak jsem se začala třást,klepaly se mi ruce mozek mi v práci nefungoval,jako bych byla ve snu.Musela jsem po nějakém čase k psychiatrovi.Také jsem neužívala léky.Jen neurol,

Jo, tim jsem prosla taky. Trvalo mi pres 2 roky nez jsem se z toho dostala, ale ve finale jsem spis ziskala nez ztratila (ve smyslu osobnosti, postoju, nazoru a tak). Drzim palce. Jednou bude lip, ackoli to ted mozna tak nevypada.

Vis Vendulko, ono radit nekomu, kdo se psychicky zhroutil, aby zvednul hlavu a sel vpred, popripade ukazal ostatnim, ze ma navic, je jaksi dost mimo misu. Vubec nevis, co to je deprese a zhrouceni, ikdyz to myslis dobre.

Mono pamatuj si,že žádnej chlap nestojí zato,aby jsi se kvůli němu trápila.Zvedni hlavu a jdi vpřed.Ukaž všem,že máš na víc.Dlouho to bude bolet,ale věřím,že jsi silná a vypořádáš se stím.Držím ti palečky.

Mono pamatuj si,že žádnej chlap nestojí zato,aby jsi se kvůli němu trápila.Zvedni hlavu a jdi vpřed.Ukaž všem,že máš na víc.Dlouho to bude bolet,ale věřím,že jsi silná a vypořádáš se stím.Držím ti palečky.

Ahoj Moino, stala se mi uplne stejna vec jako tobe. Pritel se se mnou rozesel ze dne na den bez udani duvodu. Byli jsme spolu nekolik let, nic rozchodu nenasvedcovalo. Stejne jako ty jsem se uplne zhroutila, to je reakce tela na sok..Kdyz sok po par dnech odeznel, byla jsem schopna vstat a najist se. Ale byla jsem v tezke depresi, takze psychiatrovi ani praskum jsem neunikla. Antidepresiv se neboj a zacni je brat. Neucinkuji hned, ale asi az po 2 tydnech. Bude ti lip, lip tuhle krizi prekonas a hlavne rychleji. Ja jsem s praskama otalela a pak je stejne musela brat a mrzzelo me, ze jsem nezacala driv. Dneska jsem v pohode. Ovsem ta udalost ve me stejne zustala a kdyz si na ten den jeste ted po letech vzpomenu, uplne se mi podlomi kolena...To ze ses zhroutila je ve sve podstate pozitivni vec, ikdyz to tak nevypada, driv se s tim vyporadas. Znam taky lidi, kteri po velkem nestesti zmobilizovali vsechny sily, netruchlili a jeli plnou parou dal a za nejakou dobu se stejne zhroutili, vetsinou pak kvuli malickosti a s mnohem vetsi intenzitou. Telo a duse si to trauma proste musi odzit a cim driv, tim lip...Drzim ti palce

Ahoj Mono, taky jsem neco podobneho zazila, a nezbyva nic jineho, nez si to plne prozit. A pak najednou zjistis, zejsi z toho uplne venku a ze je ti lepe nez ti bylo s tim partnerem. Vim, je to otrepana fraze, ale cas to vazne vyleci. I kdyz v tuhle chvili mas pocit, ze je konec sveta.
Drzim Ti palce!