je to přes rok,co jsem se rozvedla,s manželem jsme už delší dobu nežili jako manželé,nemohla jsem ho ani cítit,tak jsem šla od toho,chtěla jsem být sama,ale zamilovala jsem se do svého kamaráda a mělijsme třímesíční vztah,možná to bylo rychle po rozvodu,i když vztah s manželem jsem v sobě měla vyřešený.Přítel mně nechal a ani mi to neřekl do očí,poslam mi SMS.řekla jsem si že s chlapama končím,myslím,že jsem ten typ,co dokáže žít sám,pár přátel i když daleko,koníčky,ráda cestuju a nevadí mi jezdit na dovolenou sama.Všichni do mně hučeli,že to neni normální tak jsem si řekla,že zkusím ještě někdy někomu věřit.Buch,bylo to rychlý,znala jsem ho,protože bydlí na stejným sídlišti jako já a jednou ještě s mým bývalým jsme se spolu bavili v hospůdce.Skončili jsme jak to tak občas bývá v posteli,ale začali jsme se potom stýkat a já se zamilovala,ze začátku jsem se to snažila nebrat tak vážně,ale když ste s někým párkrát týdně,usínáte vedle něj a probouzíte se s ním,tak to nejde nebrat srdcem.Trošku mi vadilo,že na mně nemá moc času,ale když asi před tředmi týdny přestal chodit večer,občas zavolal sice pozdě ale přece a přespával u mně a najednou nic.Zeptala jsem se ho a on,že si myslí,že bysme měli být jen kamarádi.Teď se zase trápím i když to netrvalo dlouho a nevím proč,co se stalo,sotva to začalo být vážnější,sotva jsem si začala myslet,že s ním můžu počítat,tak zase nic.Už mně to unavuje,je mi třicet let a tohle mně nebaví.Nechápu to,proč se mnou byl,prý mu vztah vyhovoval a chce se mnou být,ale... chlapi jsou zvláštní,nevyznám se v nich,přece buď s někým být chci nebo nechci protože mi na něm něco vadí,ale jeho slova,si strašně fajn holka a myslím,že bysme měli jen kamarádi,ve mně vyvolává zmatek.Představil mně kámošům jako svoje děvče a pak nechce,myslím,že jiná v tom není.Opravdu si říkám,jestli má ještě někdy smysl to zkoušet,to trápení potom mně unavuje.
je to přes rok,co jsem se rozvedla,s manželem jsme už delší dobu nežili jako manželé,nemohla jsem ho ani cítit,tak jsem šla od toho,chtěla jsem být sama,ale zamilovala jsem se do svého kamaráda a mělijsme třímesíční vztah,možná to bylo rychle po rozvodu,i když vztah s manželem jsem v sobě měla vyřešený.Přítel mně nechal a ani mi to neřekl do očí,poslam mi SMS.řekla jsem si že s chlapama končím,myslím,že jsem ten typ,co dokáže žít sám,pár přátel i když daleko,koníčky,ráda cestuju a nevadí mi jezdit na dovolenou sama.Všichni do mně hučeli,že to neni normální tak jsem si řekla,že zkusím ještě někdy někomu věřit.Buch,bylo to rychlý,znala jsem ho,protože bydlí na stejným sídlišti jako já a jednou ještě s mým bývalým jsme se spolu bavili v hospůdce.Skončili jsme jak to tak občas bývá v posteli,ale začali jsme se potom stýkat a já se zamilovala,ze začátku jsem se to snažila nebrat tak vážně,ale když ste s někým párkrát týdně,usínáte vedle něj a probouzíte se s ním,tak to nejde nebrat srdcem.Trošku mi vadilo,že na mně nemá moc času,ale když asi před tředmi týdny přestal chodit večer,občas zavolal sice pozdě ale přece a přespával u mně a najednou nic.Zeptala jsem se ho a on,že si myslí,že bysme měli být jen kamarádi.Teď se zase trápím i když to netrvalo dlouho a nevím proč,co se stalo,sotva to začalo být vážnější,sotva jsem si začala myslet,že s ním můžu počítat,tak zase nic.Už mně to unavuje,je mi třicet let a tohle mně nebaví.Nechápu to,proč se mnou byl,prý mu vztah vyhovoval a chce se mnou být,ale... chlapi jsou zvláštní,nevyznám se v nich,přece buď s někým být chci nebo nechci protože mi na něm něco vadí,ale jeho slova,si strašně fajn holka a myslím,že bysme měli jen kamarádi,ve mně vyvolává zmatek.Představil mně kámošům jako svoje děvče a pak nechce,myslím,že jiná v tom není.Opravdu si říkám,jestli má ještě někdy smysl to zkoušet,to trápení potom mně unavuje.
- Odpovědět
Pošli odkaz