Tchýně v domě

V jakém domě myslíte? V domě, který patří tchyni nebo ve vašem? Tak proč k ní proboha lezete????????????? Zalezte si do svého domu a budete mít klid, ne?

Tchyni v dome doporucuji bezodkladne ubit motykou a nechat sezrat prasaty - ty zerou i s kostma!!

Ja jsem ceska zijici v rakousku.A samozrejmne s tchyni a s tchanem pod jednou strechou.Muj manzel je bezvadnej chlap,ale za to jeho rodice.Nedelaji nam ten zivot lehky.Mame dve deti jsou to dvojcata a jak pises ty Verunko tchyne chce mit hlavni slovo.Ja vim,ze i ja mam sve chyby,ale ja je dokazu priznat.Tchyne ne.Veru nenechej se terorizovat vubec nikym.Jen doufam,ze te tvuj manzel ma stejne rad jako ten muj me.Ten stoji za mnou v plne parade.A tva tchyne musi pochopit,ze vy jste rodina.Ty tvuj muz a vase slunicko.Snaz se ji to vysvetlit.Jak ti radila Lenka.Ja jen doufam,ze nebudu taky takova tchyne jako je ta moje.A tchan opilec a chytry jako kdyby spal kazdy den v knihovne.Je pravda,ze ma tchyne to nemela s nim lehke,ale za to nemuze vinit me.Jak se rika jaky si to udelas takovy to mas.Tak se Veru nedej!

tchýně v domě????leda tak na fotkách,vypij kafe a mazej

Tchýni do baráku NIKDY!!!Jsem ráda že nebydlí ani u nás ve městě,a natož s náma pod jednou střechou!Mám stzrašnou tchýni,člověk se jí nikdy ničím nezavděčil a nejhorší na tom je že má ráda své dvě vyvolené vnoučátka a naše dítě nebere,nic ji nekoupí a ještě ji odstrkuje,chodí do kostela a na nikom nenechá nit suchou a to pomlouvá i nás.Naštěstí manžel už také prokoukl jaká je,takže už tam nejezdíme a vůbec nám neschází,a to mi teda věřte,takže vlastně tchýni nemám.Kdo má hodnou a spravedlivou tchýni tak můžete být všichni moc šťastné a moc vám to přeji,také bych si přála hodnou a laskavou tcháni a aby brala všechny vnoučata stejně,ale bohužel mi to nebylo přáno,a to ještě podotýkám že jsme jí všechno udělali co po nác chtěla a my jsme po ní nikdy nic nechtěli!Mějte se všichni moc krásně a hodně hodných tchýň bych přála všem.

Aby vztah tchyně-snacha, tchyně-zeť byl bezproblémový tak to chce trochu moudrosti a špetku inteligence u všech zůčastněných. Tchyně by si měla vzpomenout na to, že bývala nebo ještě je taky snacha, nezasahovat negativně do výchovy dětí. Když něco řekne rodič dítěti, prarodič by to měl vzít na vědomí a ne si to dělat po svém. Nepodkopávat autoritu rodičů atd.

Tak to tu pročítám a koukám,jaké máte problémy.Tak a ted z pozice tchýně.Já sice tchýně nejsem,jen můj syn žil s holkou s náma v jednom domě.Měli semostatný byt i vchod,takže jsme se potkávali jen venku.Zkraje mě stále zvali at se stavím na kafčo atd. i když jsem neměla tolik času.Ještě pracuji.Potom se jim to nějak omrzelo,což mi nevadilo,naopak jsem byla ráda.S holčinou jsme si rozuměly,aspon jsem si to myslela až do doby,kdy se chtěla osamostatnit a našla si byt,což bylo dobře protože ten předešlý byl na celý život malý.Mohla si odvést úplně vše i co nebylo její,nic jsem nechtěla,až na jednu věc,kterou si měla odvést a neučinila to,nebot jsem ji koupila já.CHtěla jsem ji i toto dát,ale najednou jsem od ní začala dostávat nepříjemné sms.,tak jsem se šprajcla a onu věc jí nedala.Co následovalo se nedá ani popsat,jak mě nazývala a urážela,že se do toho musel vložit i manžel a druhý syn.Přitom,když u nás bydlela,tak já ji měla ráda jako by byla moje,koupila jsem jí na co si vzpoměla.a to myslím byla ta největší chyba.Závěrem bych chtěla říci,že jsem ráda že je odstěhov. a poznala jsem jaká vlastně je a to jak se tu chovala byla jenom přetvářka.My budoucí tchyně jsme z toho taky vykulené,nemyslete,je to pro nás taky těžké,musíme si na vás taky zvyknout,tak jako vy.Takže vám přeji jen a jen hodné tchyně.Ještě podotknu,že ta moje byla bezvadná a nikdy na ní nebudu vzpomínat špatně,byla jedinečná,ale už boužel nežije.

Moje tchyně je taková sledovačka a pozorovatelka. Ve společném domě s ní je to hrůza. Nemáte jí co vytknout, protože ona jede systémem hlavně dělat dobře. " Umyla jsem ti to nádobí", "ten hrnek jsem dala sem", Spláchla jsem záchod", atd...Nejhorší jsou věty typu " ty jsi nějaká smutná, "ty jsi nějaká neštvaná, ty jsi nějaká unavená" Nekopli byste jí do zadnice?

Před tchýní ochrání jedině 2 metry dobré hlíny§§

Asi jsem měla na tchyni neobyčejné štěstí. Nastěhovala jsem se k manželovi a jeho rodičům do domu po svatbě. Ona byla velmi moudrá žena, snášely jsme se velmi dobře. Ani jedna jsme druhou neobtěžovaly, když to nebylo nutné, třeba jsme se také 3 dny v tom domě nepotkaly. Proto mi pak nedělalo žádné problémy postarat se o ni, když už byla velmi stará a pomoc potřebovala. Tak bych to přála všem a já se snažím být také taková tchyně, i když mladí s námi nebydlejí.

Tohle je povaha člověka. Tu lze jen velice těžko změnit. Moje sousedka bydlí ve dvougeneračním domku. Chvíli tam sní bydlela i její dcera s rodinnu,jenže její milá matka se jim pořád montovala do života,věčně jí nebylo něco vhod a podobně. Takže se dcera odstěhovala asi 400km daleko. Přijede za ní jednou ročně na Vánoce. Sousedka si dnes stěžuje jak je sama,ale vina je na její straně. Nikdo nemá rád když mu někdo řídí jeho soukromý život,tohle nikdy nemůže fungovat a dělat dobro.

Tchýně by měla bydlet za každou cenu sama.

Pokud máte tchýni v domě, vyjasněte si pravidla a to nejlépe předem, než si ji tam nastěhujete. K vám může jen na pozvání, ne se courat po celém domě. Měla by mít svůj pokoj a jinde nevstupovat. Pokud to nelze realizovat - samostatný vchod a oddělený pokoj, dejte poslední peníze na ošetřovatelku, pokud ji opravdu potřebuje. tchýni tam totiž budete mít doživotně, to si uvědomte.

Jo na zamykání jsem si nezvykla, doma jsme mělikouli, ted tady co bydlíme je klika, kolikrát jen zavřu ale nezamknu.
Děti radši vozím také k mým rodičům, prostě se wsnažím, abych ji nemusela o nic žádat, to radši si vezmu dovolenou nebo cokoliv udělám jen abych za ní nemusela jít.
Ona by se cítila mít navrh, že ji stejně potřebujeme, a sami to nezvládne.
Muž stojí samozřejmě i na straně své matky, těch hádek to nikomu nepřeji.. strašně to rozbouralo náš vztah.
Vůbec se s ním o jeho matce nebavím, a ani když neěco říká, tak neodpovídám, dělám že neexistuje.
Jinak to nejde, a můžu říct, i když ji vidím skoro do oken, že mám celkem klid, nedovolí si mě nic už říct, prostě spolu nekomunikujeme, a já stejně o to už nestojím.
Do

oprava: nenechat vše líbit....

čus Nelo, máš jednu výhodu, že tchýni nemáš v bytě či domě, nechápu jak sis to tak dlouho nechala libit, že ti dobaráku chodíla jak se ji zachtělo, to neumíš zamykat? o) Vidím, že tvoje tchýně má uplně stejnou povahu jak ta moje, to nechápu že skoro každá tchýně je stejná? Jak je to možné? o) Jak z toho vybruslit kašli na ni....vytrpěla sis dost - na vánoce pošli manžela s dětmi samotného...však ji k životu nepotřebuješ ne? A nebo ano, hlídání? mě tchýně ani nepohlídá - rodiče mám 40km daleko, když něco nutně potřebuji bez malého zařídit, vezu malého k našim..dobrý ne? Tchýně v důchodu a nepohlída.....fakt super...no škoda mluvit, prostě se musíme brátnit a nechat vše líbit od takových semetrik...hlavně at manžel stojí při tobě....pak máš vyhráno....o) Měj se fajn a ser na ni..o)

Ahoj holky, napíšu vám malý příběh jak jsem dopadla já.
Bydlíme naproti sobě asi 50m, vidíme se do okna, věty typu: kam jdeš, kdy přijdeš apod..
Chodí nám vařit , uklízet, radí co koupit apod...
to vše nebudu popisovat...
narodilo se dítě, chodila každý den, sama si otvírala, a zase radila apod.. já na prášky, nemohla jsem ji ani vidět, bylo mě psychicky zle, nic jsem si nedovolila, svůj vztek vylívala až na manželovi, strašné hádky následovali atapod...
Už to snáším asi 7 let, a najdenou jsem se večer sebrala a šla tam si promluvit!!! v klidu!!
Jen jsem dosedla a poprosila jí, at to a to nedělá, že to zvládnu..
Spustila se do mě, mluvila se mnou jako snad nikdo, že je ze mě nemocná, že jsem hroznám ona nám chce jen pomáhat, jsem nevděčná apod..
způsobila jsem ji spoustu zdra. problémů atak..
Přitom já ji nikdy nevyhledávala ani za ní nechodila.
Odešla jsem, 3 dny byla psychicky na dně, chtěla se odstěhovat, zničila náš vztah, tím že mi se pořád kvůli ní hádali...
Manžel mě moc nevěřil, když jsem mu řekla jak to probíhalo, ona mu nakecala, že jsem šla pomlouvat jeho..
Od tý doby s ní nemluvím, jen ji venku slušně pozdravím, je mi to fuk, pustila jsem ji z hlavy, ta paní mě nezajímá, už jsem u nich skoro rok nebyla, jen na chatě, ale tam jsem jen chvíli a venku, nemám ji co říct.
Ona si vůbec neuvědomila co se stalo, a je uražená na mě!!
Aby nebyla ta nejhorší, ale já ji nepotřebuji, mám rodiče pár km.
Nejsem ani schopna se na ní podívat.

Takže jsem vlastně chtěla dát náš vztah s ní do pořádku a zle jsem pochodila.
Šla jsem na to slušně s pokorou.

No a co ted?? Manželovi jsem řekla, že mě už v tom aráku neuvidí nikdo, takže na vánoce tam musí jít s dětmi sám, tchána mě bude líto, s ním vycházím v pohodě.
Ale já tam prostě nemůžu. asi se naštve i můj chlap, a přetvařovat se někde nebudu.
Jak z toho vybruslit??

Jeste mi napadlo, ze pokud nedojdete k reseni, navrhnete manzelovi a tchyni psych. poradnu. Tam jdete, at je vyzvou k pohovoru. Oni to asi odmitnou, ale vy mate dukaz do budoucna, kdybyste se nahodou musely rozvest, ze z jejich strany snaha o reseni problemu nezavislou osobou nebyla.

to je hrozny, porad to neslo a ted je to tu trikrat! Ach jo. No, holky drzim vam palce. Az budete mit ten vazdy pohovor s tchyni, tak nezapomente vyjmenovat vsechno dobre (pokud neco najdete), co pro vas dela a ze si toho vazite, no a pak zacit, co byste chteli od ni vy, abyste s ni mohli byt v dobrem vztahu, ktery je dulezity pro vsechny v rodine.

Holky, kazda tchyni nebo cizi clovek si k vam dovoli to, co jim vy samy dovolite. Taky jsem tim prosla a nevim, jestli bych to zvladla, kdybych musela s tchyni byt pod jednou strechou. Asi uz bych byla rozvedena.
Chce to to, co psala Lenka na zacatku - sebrat silu, sednout si a vyjasnit si pravidla souziti. Pokud se nedohodnete, tak odejit. Hlavni je, zapamatovat si (zaznamenat si) urazky, ktere tchyne na vasi hlavu pronese, ale samy se natolik ovladnout a jedine sproste slovo ji nerict, jen zvysit hlas a vyzvat ji, aby odesla, ignorovat ji, apod., v zadnem pripade neustupovat (co se tyce veci, do kterych nema tchyne co mluvit).

To s tou pomoci od vlastnich rodicu to neni uplne od veci. Ja bych si tehdy pripadala jako debil, kdyby se za me oni hadali s tchyni, ale je to do dneska mrzi, ze to neudelali a ze mi tehdy nepomohli. Ono totiz to ustupovani a vnitrni se uzirani nic neresi. Tchyne si dovoluje vic a vic a jen ji to utvrzuje v tom, ze ma pravdu. No a snacha, ktera nevi s detmi kam driv skocit a je z nich vynervovana, se ma jeste nervovat s ni. Proste musite si vazit samy sebe a radikalni reseni hned na zacatku je vam v budoucnu jen ku prospechu.

Ja byla taky hloupa a kdyz jsem se u tchyne ocitla s detmi na tritydenni "dovolene", tak jsem tam vytrpela peklo. Na to nikdy nezapomenu. A pritom stacilo trochu me sebeucty - sebrat deti, zavolat si taxika a nechat se odvezt domu. Bylo to sice skoro 200 km a nikoho jsem jineho nemela, ale ted vim, ze jsem to mela udelat.
Nase vztahy nakonec skoncily tak, ze jsem tchyni uz 20 let nevidela, deti ji vidi jednou za rok, kdyz tam zajede manzel s nimi na navstevu. Ona mi samozrejme take pres prah nesmela prekrocit.
Jeste jsem chtela dodat, ze jsem se na zacatku strasne snazila, aby me tchyne mela rada. Vsechno bylo marne. Nektere osoby jsou proste "nemocne" a pokud se jejich synovi nerozpadne nekolik manzelstvi a on sam neprocitne, tak se jejich chovani nezmeni.