Tchýně v domě

Vypakuj tchýni i s její skřiní.

Jeste co ctu tak Verci prispevky.....tak ona ti rekla, ze jsi pica, urazi te a nadava, ty jsi jen pristehovalec....mila Verco, uz davno jsi se s tim mela obratit na muze, aby zasahl a neco vyresil.....jemu nevadi, jak ti jeho vlastni matka nadava??? On chodi jen tak okolo a ceka, az se maminka uklidni a pak je vse zase v poradku? Copak neni schopny vzit zivot do svych rukou? Co on je vlastne zac? To je teda chlap, nechat si urazet zenu od vlastni matky, ktera sve snase jeste ke vsemu zaridila pekne zkurveny zivot!

Jeste jsem neco chtela dodat: To, ze zijete v jednom dome, jeste neznamena, ze k vam tchyne bude chodit jak do pruchodaku. Vy mate svou rodinu a sve soukromi. Tchyne by tam mela chodit na pozvani a ne jako majitelka, ktera jde kontrolovat podnajemniky! Uz jste ji to meli rict davno, myslim si, ze ted uz je pozde. Pravidla jste si nestanovili, ted trpite. Respektive ty trpis, manzelovi je to asi jedno! Kdy uz konecne otevres pusu!!!???

pro megan. Čtu tvůj příspěvek. To je pro chlapa/syna ideální stav - mít po ruce matku pečovatelku a manželku partnerku.
Je mi tě fakt líto.

Vis co, Verco? Vsechno to povez manzelovi, at to svoji matce poradne vysvetli a at ji razne rekne, ze takhle se chovat nemuze!!! Jak jsi to mohla nechat zajit takhle daleko? Tchyne se tam chova jako nejaka vladkyne a ty jak uslaply hovno!!! Vem to taky do svych rukou, zatahni ji nekam stranou a inteligentne ji vysvetli, ze si tohle chovani dovolovat nebude!!! Copak takhle dokazes zit? Vzdyt to neni zivot! Divim se, ze jsi chodila jen tak okolo, a ani na zahradu jsi nesla, zacala jsi se schovavat, ze jsi neco neudelala uz davno! Jak si vubec muzes nechat ji prikazovat, aby jsi oblikla dite, ze si ho bere ven??? Neco neni v poradku asi s tebou, ona to z tebe citi a pekne toho zneuziva!!!

To je mi Tě líto. Snacha - tchýně nejhorší varianta. Můj otec vždy říkal, že rodina má bydlet sama bez cizího vlivu a hlavně toho rodičovského. Synové jsou víc ovlivnitelní svými matkami, sám jsem s tím měl problém. A dlouho mi trvalo než jsem pochopil, že má moje žena pravdu a měl jsem svou matku tehdy tvrdě omezit ve svých názorech. Dnes vím i kdybych se měl s matkou rozhádat a rok jí nevidět. Je lepší řešit problémy ve dvou než ve třech. V manželství by pak nebyli ty problémy. Navíc matka neuteče, takže když ji rok nebo dva neuvidíme, vždy nakonec ráda příjde. Manželství tím dost trpí. Má rada jako chlapa po 16 letech manželství. Tvůj muž musí tvrdě říct, že ty jsi žena v domácnosti a nikdo jiný. Ale musí mít odvahu se postavit své matce. Já ji tehdy neměl a dost toho lituju. Mít vědomí a zkušenosti dnešní tehdy, bylo by mé manželství klidnější a pozor má matka alias tchýně si bude víc vážit snachy. Má žena už toho měla dost a matku doslova vyhodila z domu. Byl jsem trochu v šoku, ale dnes jsem rád že to udělala. A zlej jsem na sebe, že jsem to neudělal já sám měsíc po svatbě.

Zdravím Verčo, úplně jak kdyby jsi vyprávěla můj příběh....mám doma to samé...chodím po špičkách po schodech at mě nevidí tchýně - na zahradu ani moc nevylízám s malým - spíš vezmu auto a jedem někde na výlet klidně i bez muže - hlavně at nemusím být doma a pořád poslouchat jak co mám dělat a že všechno dělám špatně. Nechci je poslat do dupy jen tak, nebot nikdy nevím kdy budu potřebovat pohlídat. Nebot manžel to hlídání má tak trochu na háku, sice tchýně také....ale snad kdybyh musela být v nemocnici tak snad mi pohlídá. Jo pár krát mi hlídala malého, nebot školka byla zavřená a dodnés mi to vyčítá jak jsem neschopná matka, že za celý tříletý život mého syna ho musela hlídat snad 10 krát.Ale škoda mluvit, manžel samozřejmě stojí za matčiným názorem a patřičně mi to dává najevo...připadám jsi tam už na obtíž....ráda bych se odstěhovala s malým, ale nemám kám...sice pracuji, byt bych snad uživila...ale mám práci kdy tam musím být i 11 hodin denně - takže nevím co bych dělala a kde bych malého dala..či kdo by ho vyzvedával...to je ten problém.....ted už jen čekám, jestli se neobjeví nějaký princ na bílem koni a nevysvobodí mě.....a pokud ne, počkám jak malý povyroste....a táhnu z toho pekla.....
Jo a proč tam bydlíme? Nejdřív manžel že jen na chvílí než si něco seženeme - to mě přemlouval snad půl roku, a já kačena jedna mu na to kývla...a ted mi tvrdí, že není důvod se odtamtud stěhovat...vždyt se máme tam tak krásně....fakt super..O(((

Franto díky. Ale u nás to funguje jinak. Bydlíme jako dvě samostatné rodiny. Oni dole, my nahoře. Každá rodina si sama vaří, uklízí, pere,... Bydlení si platíme, zadarmo nic nemáme a ani bychom nechtěli, aby nás dotovali dva "důchodci". S tchýní a tchánem žije ještě matka tchýně, což ja také malý problém. Je to úplně jiná generace, a dá se říct (co říká tchán), že tchýni matka pošťuchuje proti mě. Je to taková dost zapeklitá situace. Myslím, že kdyby mi dala prostor k žití, tak budu ve vztahu k ní v pohodě. Jenže ona mi řídí život, plánuje, určuje... Úctu ke starším mám, ustoupím jim, zdravím, odpovídám, pomáhám... Ala ráda bych si život zařídila po svém. Tchýně si ovšem nechce uvědomit, že nejsem její dcera a že mi nemůže řídit život. Je to těžké, ale musím to nějak přežít, jinak ztratím rodinu.

Takových případů je hodně a mnozí z nás to zažili.Já bych to dnes už nehnal na hranu,pokud ta tchýně je pro Vás prospěšná t.j.poskytuje Vám laciné bydlení,možná se spolu lacino stravujete,pohlídá Vám déti tak to jsou velké plusy a možná ty mínusy by se daly strpět.Hádkou nic nevyřešíš,jenom se budeš ničit,pokud má však tchýně pok?ivený charakter což je trošku jiná vlastnost pak bych se snažil odstéhovat.pokud to není totální komandování a někdy buzerace tak se to dá vydržet,myslím si,že mladší má staršímu do jisté míry ustoupit a navíc když ten starší má pro něho význam.To špatné slovo někdy uklouzne a nedělej z toho védu to by jsi zbláznila,možná se Ti sama po čase omluví.Já jsem také všechno hnal na ostří a teď to posuzuji jinak.Musíš si spočítat o co přijdeš a co získáš,ty počty jsou složité a záleží také na kvantifikaci co budeš požadovat pro tebe za významné a snesitelné.Rychlá rozhodnutí nejsou dobrá,usuzuji,že když jsou i dobrá období tak by se to zladit asi dalo.Takže třeba ješté vydržet.

Předem díky za názory.
Začínám si uvědomovat, že vinna je na mé straně, protože jsem JÁ nestanovila pravidla, co se týče mého soužití s mužem a našeho společného bydlení. Neměla jsem připustit, aby mi tchýně řídila život a domácnost... Rodiče mě varovali, že nemám chodit pod jednu střechu s rodiči muže, bohužel já neposlechla a muže jsem k nim následovala. Před svatbou to bylo celkem klidné, dedávali jsme s tchýní u čaje, půjčovali si časopisy,... Jenže co jsme se nastěhovali nahoru, vše se obrátilo. Chtěla mít o všem přehled, chtěla za nás rozhodovat, říkat nám, co můžeme a co ne. Chyby byla, že jsem jí to už tehdy nevysvětlila a neodkázala do patřičných míst. Dělala jsem to kvůli manželovi, neboť po každém nedorozumnění s tchýní mu dělala peklo. POstupem času jsem si začala uvědomovat, že ona je v domě velké "kápo" a o všem rozhoduje. Nepřipustí jiný názor, námitku... Před měsícem mi řekla, že jsem pí.a, os té doby se jí vyhýbám jak můžu. Nechci se s ní dostávat do konfliktů, chci tu žít v klidu se svým mužem a synkem. Promluvit jsem si s ní zkoušela již několikrát, vždy to dopadlo katastrofálně. Urážela mě, říkala že ona je doma, já jen přistěhovalec, a že to já budu poslouchat jí, apod. Začínám k ní mít dost silnou averzi, kdybych měla kam odejít, odejdu. Jenže to není jednoduché, z mateřské nevyžijeme a rodiče na tom nejsou o nic lépe v bytě 1plus1. Snažím se muže přesvědčit, abychom si vzali hypotéku a někde něco koupili a odstěhovali se. Muž se mnou sohlasí vždy tak pár dní, co jeho matka vyvolá konflikt. Když se vody uklidní, už se mu nikam odejít nechce.

Odstěhovat s chlapem nebo bez něj,takhle by to bylo čím dál horší,nebo tu sekyru do hlavy,jak říká D.M.
P.S. držím ti palečky

Chybu jste patrně udělali oba, když jste začali budovat společné bydlení v domě rodičů.

Rozhodne se primlouvam proto, aby tchyni v dome bylo domluveno - nejlepe sekyrou do hlavy. Jsou lidi, ktere opravdu nemusim :-)

Ahoj Verčo, nejdřív musím předeslat, že tchyně s tchánem bydlí už 15 let v našem domě, a občas to chce oboustrannou toleranci.Mám za sebou i 3 roky soužití u první tchyně a tchána v třípokojovém bytě, ale ještě jsme neměli děti.Ano , udělala jsi velkou chybu tím, že jsi tchyni hned při prvním náznaku neodpálkovala. A mělas jí poznat dřív než jste se rozhodli tam stavět. Ale dá se to napravit.
Můžu ti poradit jen jedno. Pozvi tchyni na kafíčko až budete doma samy. Řekni jí, že si vážíš jejího zájmu a snahy pomáhat. Ale, že jde o tvé dítě a tvou rodinu, a že si to budeš řídit podle svého. Nabídni, že budeš ráda, když dítě pohlídá, ale za předpokladu, že bude dodržovat tvá pravidla. Samozřejmě, že prodávat nepůjdeš a s dítětem budeš doma jak nejdéle to bude možné.Ty teď stanovíš podmínky vašich dalších vztahů, protože ona to už udělala, a udělala to jak nejhůř mohla.
Jestli jí záleží na spokojenosti jejího syna i vnoučete,tak na to přistoupí a postupně si zvykne. Jestli ne, pak prostě a jednoduše vezmeš dítě a odejdeš - s manželem nebo bez něj - to rozhodnutí bude jen na něm. Ve stejném duchu si před tím promluv i s manželem, aby věděl o čem budeš s tchyní mluvit.A ty se dopředu dozvíš jeho názor.
Jestli by to došlo tak daleko a oni tě nechtěli respektovat, tak opravdu musíš odejít. Jistě máš rodiče, příbuzné apod. nebo se najde jiné řešení, ale jestli chceš normálně s dítětem žít, nepůjde to jinak i za cenu třeba jiných potíží (ty jsou přechodné, ale postoj tchyně a hlavně manžela je na celý život a ty bys u nich byla jen snášený přívažek). Možná si teď říkáš, že jsem příliš nekompromisní, ale to jsem právě proto, že mám leccos za sebou.Ty jsi osobnost a matka s klady i zápory a tak tě taky musí každý v té rodině respektovat. Když ne, nemůžeš tam být.
Piš sem dál a dej vědět jak pokračuješ. Držím ti všechny palce.

mila verco,tady je každá rada drahá,nikdo z nás,co to čteme,nejsme členy vaší domácnosti a tak těžko můžeme posoudit,kde se stala chyba.Všeobecně vzato,pravidla spol.soužití si mají strany stanovit dřív,než k soužití dojde.No a základem spol.soužití je taky respektování soukromí vzájemně.Pokud je tchýně takovýmto narušitelem,měl by tvůj manžel zakročit,jasně matce vysvětlit pravidla hry a trvat na jejich dodržování.Ze zkušenosti vím,že ne vždy to ten chlap dokáže,nechce si rozházet ani jednu stranu nebo prostě stojí při matce,ale to je pak špatný.Pak ti nezbyde,než se podřídit a dobrovolně to snášet,nebo mít doma každý den peklo a nakonec zvolíš rozchod,prostě to nezvládneš.Takže jednoznačně s manželem dát řeč,vysvětlit to matce a žít svůj život.Jsou ale ženy,kterým to nevadí,matku berou jako autoritu a v pohodě tak prožijí celý život.Držím palce,at to dobře dopadne.

Zdravím všechny přispivatele. Prosím, o přečtení mého příspěvku a poté o nestrannou radu.
S přítelem jsme čelali mimi, vzali se a začali v domě u jeho rodičů renovovat podkroví. V té době jsem byla dost po nemocnici, těh.bylo dost rizikové. V 6tém měsíci jsembyla dokonce i na operaci na děloze. Tchýně při mém těhotenství byla strašně vlazlá, za mě vše vyřizovala, plánovala. Bohužel já neměla při svém zdravotním stavu sílu, jí v něčem oporovat. Bylo mi řečeno, že po porodu budu místo ní prodávat v jejím obchodě a ona že se bude starat o vnouče. Že si chce odpočinout... Podkroví se dodělalo, ještě než jsem porodila. Tchýně u nás byla několikrát denně, několikrát denně mi tu chtěla něco předělávat, skládat, apod. Po narození syna jsem se chtěla od ní odpoutat, bohužel mi to nedovolila. Dám jsem jí nahoře měla furt, k tomu neustálé rady, příkazy a zákazy co s dítětem. Tehdy ve mě začala klíčit nenávist ke tchýni. Začala jsem se jí vyhýbat, když přišla a oznámila, že mám obléknout syna, že s ním jde ven (prostě oznámila jako příkaz, žádné - mohla bych, můžu?), raději jsem si něco vymyslela proč ne. Pokračovalo to stálýma zákazama co se týče v domě, příkazama co dělat, obrací manžela proti mě. Bohužel on se částačně nechá, jeho rodiče na něj mají obrovský vliv. Dál to pokračuje tak, že mi tchýně dělá naschvály, hrubě mě uráží,... Mmj., když malého hlídala ve 4řech měsících, tak mu rozhodila zavedený režim s tím, že tak jak to dělala ona je pro něj nejlepší. Prostě hrůza hrůz. Bojím se chodit po schodech, aby mě napotkala a nedělala peklo, bojím se chodit na zahradu za domem, abych neposlouchala jak jsem špatná snacha. A tohle je jen díky tomu, že mám vlatní názor a valstní myšklení.
Prosím, nestranně mi napište, zda jsem udělala chybu já tím, že mě zezačátku ovládala a já se pak proti tomu postavila, nebo jsem udělala chybu v tom, že jí odporuju. Jsem z toho neťastná a na dně. Náš vztah s mužem se bohužel hroutí...
Díky. Verča