Tchýně v domě

Holky, kazda tchyni nebo cizi clovek si k vam dovoli to, co jim vy samy dovolite. Taky jsem tim prosla a nevim, jestli bych to zvladla, kdybych musela s tchyni byt pod jednou strechou. Asi uz bych byla rozvedena.
Chce to to, co psala Lenka na zacatku - sebrat silu, sednout si a vyjasnit si pravidla souziti. Pokud se nedohodnete, tak odejit. Hlavni je, zapamatovat si (zaznamenat si) urazky, ktere tchyne na vasi hlavu pronese, ale samy se natolik ovladnout a jedine sproste slovo ji nerict, jen zvysit hlas a vyzvat ji, aby odesla, ignorovat ji, apod., v zadnem pripade neustupovat (co se tyce veci, do kterych nema tchyne co mluvit).

To s tou pomoci od vlastnich rodicu to neni uplne od veci. Ja bych si tehdy pripadala jako debil, kdyby se za me oni hadali s tchyni, ale je to do dneska mrzi, ze to neudelali a ze mi tehdy nepomohli. Ono totiz to ustupovani a vnitrni se uzirani nic neresi. Tchyne si dovoluje vic a vic a jen ji to utvrzuje v tom, ze ma pravdu. No a snacha, ktera nevi s detmi kam driv skocit a je z nich vynervovana, se ma jeste nervovat s ni. Proste musite si vazit samy sebe a radikalni reseni hned na zacatku je vam v budoucnu jen ku prospechu.

Ja byla taky hloupa a kdyz jsem se u tchyne ocitla s detmi na tritydenni "dovolene", tak jsem tam vytrpela peklo. Na to nikdy nezapomenu. A pritom stacilo trochu me sebeucty - sebrat deti, zavolat si taxika a nechat se odvezt domu. Bylo to sice skoro 200 km a nikoho jsem jineho nemela, ale ted vim, ze jsem to mela udelat.
Nase vztahy nakonec skoncily tak, ze jsem tchyni uz 20 let nevidela, deti ji vidi jednou za rok, kdyz tam zajede manzel s nimi na navstevu. Ona mi samozrejme take pres prah nesmela prekrocit.
Jeste jsem chtela dodat, ze jsem se na zacatku strasne snazila, aby me tchyne mela rada. Vsechno bylo marne. Nektere osoby jsou proste "nemocne" a pokud se jejich synovi nerozpadne nekolik manzelstvi a on sam neprocitne, tak se jejich chovani nezmeni.

Holky, kazda tchyni nebo cizi clovek si k vam dovoli to, co jim vy samy dovolite. Taky jsem tim prosla a nevim, jestli bych to zvladla, kdybych musela s tchyni byt pod jednou strechou. Asi uz bych byla rozvedena.
Chce to to, co psala Lenka na zacatku - sebrat silu, sednout si a vyjasnit si pravidla souziti. Pokud se nedohodnete, tak odejit. Hlavni je, zapamatovat si (zaznamenat si) urazky, ktere tchyne na vasi hlavu pronese, ale samy se natolik ovladnout a jedine sproste slovo ji nerict, jen zvysit hlas a vyzvat ji, aby odesla, ignorovat ji, apod., v zadnem pripade neustupovat (co se tyce veci, do kterych nema tchyne co mluvit).

To s tou pomoci od vlastnich rodicu to neni uplne od veci. Ja bych si tehdy pripadala jako debil, kdyby se za me oni hadali s tchyni, ale je to do dneska mrzi, ze to neudelali a ze mi tehdy nepomohli. Ono totiz to ustupovani a vnitrni se uzirani nic neresi. Tchyne si dovoluje vic a vic a jen ji to utvrzuje v tom, ze ma pravdu. No a snacha, ktera nevi s detmi kam driv skocit a je z nich vynervovana, se ma jeste nervovat s ni. Proste musite si vazit samy sebe a radikalni reseni hned na zacatku je vam v budoucnu jen ku prospechu.

Ja byla taky hloupa a kdyz jsem se u tchyne ocitla s detmi na tritydenni "dovolene", tak jsem tam vytrpela peklo. Na to nikdy nezapomenu. A pritom stacilo trochu me sebeucty - sebrat deti, zavolat si taxika a nechat se odvezt domu. Bylo to sice skoro 200 km a nikoho jsem jineho nemela, ale ted vim, ze jsem to mela udelat.
Nase vztahy nakonec skoncily tak, ze jsem tchyni uz 20 let nevidela, deti ji vidi jednou za rok, kdyz tam zajede manzel s nimi na navstevu. Ona mi samozrejme take pres prah nesmela prekrocit.
Jeste jsem chtela dodat, ze jsem se na zacatku strasne snazila, aby me tchyne mela rada. Vsechno bylo marne. Nektere osoby jsou proste "nemocne" a pokud se jejich synovi nerozpadne nekolik manzelstvi a on sam neprocitne, tak se jejich chovani nezmeni.

tak Verčo povídej, jak to u tebe ted vypadá....já po té co mi tchýně už asi 5 let stojí za zadkem, pořád mě sleduje, kontroluje, špehuje, a po pěti letech ztrnulého usmívání na ni, jsem si dovolila ji říct, že je zvědavá že to až bolí, tak si představ, urazila se - a ted se v celém baráku semnou nikdo nebaví...včetně manžela, bo jsem si dovolila ji říct moct...syn je ještě malý ten tomu nerozumí, ale nikdo mě tu nepozdraví, je to smutné....a vím jedno, chci pryč...i od chlapa, moc mě zklamal...

Zdeno a Lenko, díky za vaše názory a postřehy ze života. Bohužel je to u nás den ode dne horší...

Milá Verčo, měla jsem podobný problém,a to i přes to, že bydlíme s manželem ve svém domě asi 20 km od tchýně.Jenže já měla problém i s tchánem. Snažili se nám řídit život jak jen to šlo, dokonce proti mě štvali manžela s tím, že se rozvedeme a dítě budou vychovávat oni, jsem prý vzpurná, líná,ničeho jsem v životě nedosáhla a tak prý budu poslouchat nebo ať táhnu do pr...ale bez dětí. Jezdili k nám za mými zády, prohrabali co se dalo, i do dopisů lezli.Po 23 letech jsem stále s manželem, máme dva dospělé syny, vlastní dům, dobrou práci i trochu podnikáme.Na rozdíl od "nich" mám doma klid a pořádek a na všechno si vystačím sama.Pracuju, starám se o kluky/zatím bydlí s námi), jsem v obecním zastupitelstvu a mám velkého koníčka - zahradu, vše si dělám sama. A tchýně s tchánem? Po všech těch protrpěných letech ve stresu, urážkách a sprostých pomluvách, jsem jim zakázala překročit práh našeho domu,kluci k nim nemají žádný vztah, manžel tam nejede jak je rok dlouhý.Zůstali sami.A věřte mi, že mi jich není ani trochu líto, mě totiž taky nikdo nelitoval.Z toho co jsem si s nima užila, by byl román na pokračování. A já opravdu nežiju proto, aby mi takové s.... znepříjemňovali život.

Tak taky s něčím přispěju. Dnes přišly děti ze školy a tchýně se jich dole tajně ptala , jestli snědly ty jablíčka co jim ráno dala. Tchýně musí každé ráno nahoru zkontrolovat jestli dítka již byly ochotné vstanout do školy. No a dnes jim zkontrolovala připravené svačinky. No jako na potvoru tam měli grahamové rohlíky se sýrem , pití a mlíko dostanou ve škole. Začal prý výslech jestli mají taky někdy ovoce, že se tím rohlíkem zadusí. Tak fakt jako na potvoru tam dnes nic nebylo , přitom včera tam měli každý dvě mandarinky. Připadám si jako neschopná, no zase něco našla.A ještě se jich tajně ptá jestli to snědli. Holka lhala že jo a malý ji řekl, že né. Oni celkově ty svačiny tak povrtají no aspoň to ovocné mléko ve škole vypijou, to vím i od učitelky. Já to přejdu a nebudu si toho všímat ale v duchu mě to žere. A co vy? Taky máte podobný případ doma?

Zeťáku, no super. Jenže Tvůj příspěvek je jaksi mimo mísu...

Miss, neblázni. Máš malého a to je v životě jediná jistota! Chceš, aby ho po Tvém odchodu z tohoto světa vychovávala tchýně??? Na úvahy o sebevraždě zapomeň, je tu teď někdo, kdo Tě potřebuje! Každej chlap je nahraditelnej, ale dítě ne.
Já si včera s mužem sedla, otevřeli jsme si červené (muž je abstinent, já jen sem tam skleničku při příležitosti) a pořádně si o tom všem popovídali. To mi chybělo. Přinutila jsem muže, aby se na to podíval i z mé stránky, aby si uvědomil, v jaké pozici jsem a v jaké situaci se nacházím. Tak nějak jsme se dohodli, že 1)Dveře k nám do podkroví se zamknou a pokod budu já sama doma, je jen na mě, komu odmemknu. 2)Byt se bude zamykat, když budeme oba pryč, o návštěvy bez nás, nestojím. 3)Úcta k jeho rodičům, zvlášť ke tchýni ano, ale pouze v pozdravu. Pokud bude nějaký problém, hned řešit na místě a podle MÉHO uvážení. 4)Dokud se za nadávky adresované mě neomluví, bude vnoučka vídat max.při průchodu přes jejich patro a přistup k němu mít nebude. 4)Ve vsi, kde bydlíme se během několika málo let (cirka 3-5) má stavět bytovka. Manžel se již informoval na OÚ, jaké jsou podmínky za získání bytu a jen co bude bytovka dostavěná, stěhujeme se. Tohle mě teď drží nad vodou!
Upozorňuji, že tato řešení navrhl sám manžel! Což mě moc potěšilo, že mě nakonec podrží.
Ten srab, v jakém jsem byla nepřeji nikomu, je mi líto všech, které tím stejně jako já procházejí. Všem držím palce, aby se proti tchýním obrnili a dámy, nebojte, bude líp!

PS: Míšo, já taky občas řekla NE, jenže ten saigon, co pak následoval byl opravdu až nad moje síly...

Já mám v domě tchýni také a neumíte si představit, jak jsem za to rád. Vzrušuje mě jako nikdo a není den, kdy bych si ho při pohledu na ní (z okna za závěsem) nebo připředstavě na ní, nevyhonil. Dokonce i při sexu se ženou myslívám na ní, jaké by to bylo s ní, nebo jak by mě vzrušilo, kdyby nás třeba pozorovala a jen já o tom věděl.

Tchyně a uzený nejlepší jsou studený.

verča - je mi do plaču ked toto vsetko citam akokeby som citala o sebe :(((((( strasne trpim po narodeni synceka, byvame u svokrovcov a je to taka ista hroza ako popisujes Ty, vecne,a le to by si mala tak a preco toto a vecne nieco, vecne v patach, vecne v nasej izbe, som zufala, mam deprsie, nemam chut zit, som vynervovana, niekedy som prebdela aj cele noci bola som psychicky totalne vynervovana a terorizovana..neviem do kedy to vydrzim, byty su drahe a vobec :((

Dobry den vsem. Prave jsem si precetla vsechny prispevky a neverim.
Je mi 25, vdana nejsem, pritele ani deti nemam. Zato jsem se vyznamne podilela na vychove dvou deti, takze nejake zkusenosti preci jenom mam.

Moje situace se vasi asi dam tezko srovnavat, ale i ja jsem musela odejit. Sice 'jen' od rodicu, ale ani tak to nebylo jednoduche. Stale studuju, nikdo me nemuze zivit. Rodinu si samozrejme poridit chci, ale presne vim, ze svoje deti budu vychovavat sama, ne ze ME bude vychovavat tchyne ci tchan.

Nejsem feministka, ale myslim si, ze zadny chlap nema pravo si ze zeny udelat levnou uklizecky, kucharku a pani, ktera vychvava deti, milenku, a zatim se venovat vlastnim zalibam. A jeste k tomu si ani vlidne slovo nenajde. Mamincini mazanci jsou nejhorsi.

Souhlasim se vsemi temi radami promluvte si, zkuste byti asertivni, ale chapu, ze nekdy to opravdu nejde. Nekteri lide proste nechteji poslouchat, natoz slyset. A tchyne byvaji ve veku, kdy uz se tezko zmeni.

On ten radikalni krok muze byz jedine k uzitku. Bud si vas muz uvedomi, ze udelal velkou chybu a situaci zacne resit a vas zacne brat vazne, nebo ne a nestoji za to. (Drzim palce at stoji, ale tech uz je strasne malo.)

Myslite si, ze kdyz nejste stastna, jsou stastne vase deti? Ze ten lepsi cas prijde, kdyz budete pasivne cekat? Neprijde...

Co se tyka toho, ze vam nema kdo hlidat deti, nezlobte se na me, tomu neverim. Spojte se s jinymi maminkami a pomozte si navzajem. Kam chodi vase dite do skolky? Koho potkavate ne detskem hristi, u doktora? Neproste se tchyne o pomoc, kdyz za to nestoji. Laska k detem nesmi mit podminky. O takove prarodice (a pseudo tatinky), o jakych zde pisete bych na vasem miste nestala.

Zacnete se prat. Samy za sebe. Za svoje deti. A za svoje stesti. Ono ten zivot zijeme jenom jednou.

Zdravim a preju hodne stesti a pevne nervi.

čus Verčo, ty máš výhodu, že manžel jakž takž stojí při tobě...a kdyby náhodou jste se odstěhovali že by šel s tebou. Můj muž by semnou určitě nešel...nemá důvod opuštět svou matku a svého otce...vždyt oni toliko potřebují pomoci na zahrádce - a zahrádka je srdce rodiny. TZn. že manžel v domáctnosti a s výchovou nikdy nepomohl, ale zato je věčně u maminky a pořád si tam navzájem pomáhají...Takže když jsem byla 2 roky na mateřské...tak mi nikdy s malým hyperaktivním synem ani tchýně ani manžel nepomohli, když jsem musela do doktora či na nákup vždy jsem syna měla u sebe. Ty dva roky byl pro mě jak horor cítila jsem se jak vyšťavená mamina. Kámošky tam jsem ještě neměla - nebot jsem se přištěhovala do jiného města za mužem. Proto jsem šla hned co měl syn skoro 2 roky do práce. Ve školce jsem se domluvila aby mi ho vzala hned od jeho dvou let. Z práce volali že jestli nechci nastoupit už o 14 dní dřív a to byl ten kámen úrazu. Pěkně se ptám tchýně jestli by syna nepohlídala 10 pracovních dní od rána do dvou hodin kdy muž chodí z práce. Neřekla na to nic a odešla za mužem. Tam začla řvát co si to dovoluji ji tak obtěžovat, žejsem neschopná matka, že se synovi nevěnuji, že ho nic neučím tehdy jako běžné dítě ještě neuměl pravidelně chodit na nočník, že si s ním nehraji, že pry jen sedím na počítači a nebo si čtu časopisy.( už jste viděli matku která se sama stará o dítě a je věčně na počítači či v časopisech ponořená, asi to moc dohromady nejde, možná že chodím denně na net, ale jsem tam max.15 minut přečtu mejly tot vše...víc prostě ani nejde i kdybych chtěla..) Že jsem líná jak pes.....a že hlídat prostě nebude - nebot ona jako důchodkyně nemá čas - nebot musí pravidelně pracovat na své zahrádce...podotýkám, že má tam pár kytek, pár ovocných stromů...a zarostlé pole trávou tot vše. Tak to řekla vše chlapovi...ten mi to přetlumočil...a nakonec dodal že maminka má pravdu...a tyto věty mi opakuje doted...už rok...chlap se mi znechutil....a v poslední době ho už ani nemiluji. BYdlím tam jen proto, ne že mě musí život, to ne, ale jen kvůli toho že nemám kde jíd. Ale brzo se budu muset postarat o svoje bydlení je to tu čím dál tím horší. Dnes vstanu a mám tchýni a tchána u nás nahoře...fakt super ráno..o( no nic chybami se člověk učí....bude líp....pevně věřím...Verčo- vidím jedině východisko - odstěhovat se - tím vyřešíš vše...zkus na manžela tak trochu zapůsobit...chvíli bude říkat že ne ne - ale uvidíš jestli tě miluje - časem kývne....

Megan, Bože je mi to líto! Naprosto vím, čím procházíš!
Řekla bych, ale upřímně, že v nepořádku je se mnou jedna věc. A to asi až nenormální úcta k někomu, u něhož pod střechou bydlím. Nejsem uťáplá pipka, to ne. Pracovala jsem před mateřskou s lidma, řídila kolektiv o 25ti lidech, uznávali mě a já bez problému mezi nimy dokázala nastolid klid, pracovní nasazení,... U tchýně je to jiné. Mám strach jí poslat do háje, aby mě z domu nevypakovala. Pak bych neměla kam jít, sice by se mnou muž asi šel, ale furt bych měla na talíři, že máme vyhazov kvůli mě! A to je u mě ten zásadní problém. Lidí se nebojím, nebojím se komukoli-cokoliv říct, vyjasnit. Jen s vůdči té tchýni se chovám pasivně. Ale vaše příspěvky mě dostaly do bojovné nálady. Nemůže po mě tak šlapat! Nejsem ani služka, ani malá holka! Vše budu nadále řešit klidně, ječet na ní a posílat jí do horoucích pekel, nemá smysl. A propos, muž o všem ví a jeho reakce? - "Nehledej problémy tam, kde nejsou." Je to jeho maminka, která ho peskuje celej život a jemu to nepřipadá nenormální. Moc vám všem děkuji!!!! A Megan, drž se, myslím na tebe!!!

Moji kamarádce pomohlo ignorování tchyně, prostě ji slušně pozdraví, a tím to zhasnem, když se ji tchyně na něco zeptá slušně!, tak i slušně odpoví, ale to je celé.
Nechodí za ní, neposlouchá, ignoruje ji.. a to tchyni konečně začalo štvát, pokud ji začala nadávat nebo rejpat, tak hned odešla, a nepromluvila, prostě neslyšela.
Tchyně se z toho může zbláznit...dobře ji tak..

Já když měla problémy s tchyní, taky mě řekla dost peprných vět, tak já si vždycky stěžovala u své matky, vyprávěla ji jak s ní válčím, jak se mnou mluví a tak..
No a jednou se moje matka s tchyní potkala ve městě, a tak ji řekla, at se do našeho vztahu přestane navážet, a že ke mě se bude chovat slušně, že jsem její dcera a ne její.
Jinak mě z dítětem hned odstěhuje.. jelikož zas má tchyně svého vnoučka miluje, tak dala ze strachu pokoj..
rozhodně jsem něchtěla, aby to řešila moje matka, ale už se stalo bez mého vědomí.. a pomohlo to víc, než bych to donekonečna řešila já..

Jo a u další kámošky to vyřešil její táta, ten hned zvedl telefon, a tak ji seřval, že jeho dceru nebude ona buzerovat, jinak tam zajde a udělá pořádek...
A bylo to. od tý doby má od tchyně pokoj..
Je třeba jim dát nejevo, že toto se nemůžou dovolovat..

Verčo, Megan, zkuste ty láskyplné výlevy vašich tchyní natočit a pak to manželům pustit. jestli ani to s nima nehne, tak vemte děti a odejděte. přeci si nenecháte sr...t na hlavu celý život! A to ani nechci myslet jak se k vám začnou chovat vaše děti, když samy k sobě nemáte tolik úcty, abyste vzaly svůj život do svých rukou. každý problém se dá vyřešit když se chce - obě tu možnost máte!

Ahoj Megan, tve situace je mi lito, ale jak pises, nejake priste bude a tomu musis verit. To co jsi psala ty, je tedy taky sila. Deje se neco? Pohovorila jsi si s ni a nebo s muzem? Jak na tom jsi? Copak muz nevidi tve trapeni? Jak vam muze fungovat manzelstvi???!!! On nevi, ze nejsi v pohode?

Je to všechno na hovno...nebaví mě život, nic mě nebaví...úplně mě to vyčerpává....to bydlení pod jednou střechou z tchýni a s tchánem...není co dodat...prostě dobře mi tak....když se nechám překecat a nestojím si zas svým - tak ted at si pěkně potrpím....zkušenostmi se člověk učí příště budu chytřejší....snad ještě nějaké příště bude...o))) Verun drž se ...život už je takovéj....a řeš to!

Jedno je asi pravda,zladit dvé či dokonce tři generaci chce úroveň všech,to asi chybí.Já jsem bydlel u tchýně tři roky,narodily se nám dvé déti,pitomé řeči byly proč tolik?čekali jsme na byt a nedalo se to už vydržet tak jsem s mým tátou koupil starý barák a dal se do rekonstrukce.takto jsem si zničil život,chodil dálkově na VŠ,stavěl a mél náročnou práci.Dům jsem prodal a koupil jiný o moc vétší,ale nedokončený,zase to samé.Nejlíp je bydlet sám,otázka je kde a za jakou cenu?Dnes bych vše řešil jinak,měl jsem jít na byt,věnovat se dětem,svým zájmům a samozřejmě práci.Mnozí radí si vykonzultovat vztahy a stanovit meze,potom by se to dalo jinak to bude jenom trápení.Držím palce.

Tak co s tou tchyni? Uz dala pokoj, ta SVINE jedna? A co manzel? Uz si taky uvedomil, ze se chova jak blbecek, kdyz neni schopny zavest si poradek ve vlastni rodine??? No ty vole......!