Vecny problem matka

Utect. Hodne daleko. Najit si svuj zivot. Autoritativni a o sve pravde presvedcena mama bude sve davno dospele dite vychovavat a shazovat kdykoli, kdekoli, pred tvymi vlastnimi detmi - a zachovej uctu ke stari a zaroven vlastni autoritu! Kdyz mne nevybirave zprdla, ze jsem nemozna, protoze si nepamatuju udalosti z JEJIHO detstvi, doslo mi, ze uz je jednodussi proste ji mit rad a odpoustet. Ale zivotem se ukrivdeni tahne a ublizuje dalsim. Utect. Jedine reseni. A z dalky mit rad.

Ja mam taky velky problem s matkou. Je mi 25 let a ziju uz 3 roky sama. Mi rodice se rozvedli,kdyz mi bylo 17 let. Otce jsem mela jako dite hodne rada,mel me asi radeji nez matka,ktera uprednostnovala ve vsem spis meho mladsiho bratra. Pak ale,kdyz mi bylo asi 14, se mi matka zacala sverovat s tim,ze je otec hrozny,ze ho nema uz rada,ze ji podvadel s nejakou jinou zenou a postupne dosahla toho,ze jsem ji zacala verit vic nez otci. Doma ale byla uz davno napjata atmosfera,rodice se stale hadali,matka byla hodne agresivni a hystericka,ale otec,ktereho to asi taky rozcilovalo,se s ni pak hadal taky. Otec odesel za jinou zenou,starsi nez je ma matka,ale asi si s ni rozumi dobre,ziji spolu uz 8 let. Matku rozvod uplne zlomil,uplne se zhroutila,stale otci nadavala a volala jemu a jeho kolegum a nadrizenym do prace,jeho matce,sve matce a vse vykladala take mne a memu bratrovi. Mela jsem toho dost,ale bala jsem se ji to rici,zdalo se mi,ze nema nikoho,kdo by ji pomohl. Ale dost mne to nicilo a zacala jsem mit potize se srdcem - srdecni arytmii. Matka mi taky zakazovala se stykat s otcem i s babickou. Ja jsem ji poslouchala a s otcem jsem se skoro nestykala. Taky jsem mu vycitala,ze nas opustil. Me potize se srdcem skoncily u psychiatra a ten mi rekl,ze pricinou vseho je ma matka. V te dobe jsem si taky nasla pritele,ale matce se nelibil,ze je jen cisnik a zakazovala mi s nim chodit. Kdyz jsem jednou chtela u neho zustat pres noc (to mi bylo uz 21 let) volala mi nekolikrat k nemu a nakonec,kdyz jsem rekla,ze takhle pozde uz domu nepojedu,praskla telefonem. Ja jsem z toho dostala nejaky nerovovy tres a celou noc jsem nespala.Nejhorsi ale bylo,ze si zacala kompenzovat sve problemy porizovanim si stale novych zvirat. Uz kdysi jsme meli psa.pak,kdyz otec odesel,jsme meli uz 2 psy,pak 3 a jednu dobu jsme meli 6 psu v 3-pokojovem byte v panelaku. Matka nevychazela s penezi a tak,kdyz jsme zacali s bratrem pracovat,chtela po nas,abychom ji davali penize. Ja jsem chodila se svym klukem,ale matka ho vubec nechtela videt,nechtela se s nim setkat a jedine na neho nadavala. Videla ho za 4 roky,co jsme spolu chodili,jen jednou. Ted jsme se uz rozesli. Prestehovala jsem se do dvougarsoniery,kterou mi poskytl mujo tec a bydlela tam s mym pritelem. Ani pak nas matka ani jednou nenavstivila,ja jsem k ni chodila ji pohlidat psy,pomoci ji s uklidem a taky jsem ji nosila penize. Od matky se odstehoval i bratr,bydlel napred u otce,ted bydli se svou pritelkyni. Je mu ted 22 a taky matku financne podporuje. Nemame moc velky plat (kazdy 11 tisic),neco nas stoji byt,sporim si na stav. sporeni,samozrejme,ze nemam penez nazbyt. Matka o sebe prestala dbat,chodi v strasnych hadrech,neplati vcas ucty (ma dluh 21 tisic za teplou vodu za posledni 2 roky). V tripokojovem byte bydli sama,plati skoro 5 tis za byt,ale protoze prizpusobila sve zamestnani tomu,aby se mohla starat o psy,nema velky plat, jen asi 6 tisic cisteho. Bez nasi pomoci by tedy nevystacila. Ma ale ted doma 4 psy,2 kocky a 7 jezku (v nasem byvalem pokoji,kde dala pryc koberec),krome toho jeste jezdi krmit 2 kocky na chatu. A to mi jeste rekla,ze uvazuje o tom,ze si poridi dalsi fenku z utulku. Ja jsem sice rikala,ze ji pak nedame zadne penize,ale ona vi,ze kdyz si dalsi zvire poridi,stejne pak zmekneme a nejake penize ji dame.....

Kačenko strašně moc tě chápu.I já mám ze své matky strach a to je mi 34 a mám děti ve věku 14 a 9 let.Moje matka byla vždy autoritativní typ.Při čtení tvého příspěvku jsem se musela usmát při zmínce o vlasech.Co facek jsem dostala kvůli křivě učesané pěšince(kterou jsem nosila pouze v přítomnosti matky).Všechno co dělám je špatné,nic neumím(natož vychovat děti).Jen pro zajímavost syn(14)je veden jako jeden z nejlepších ve třídě a dcera(9)nosí pochvaly a samé jedničky.Doma s manželem máme pohodu,ale když jedu k rodičům jsem psychicky na dně a jsem hrozně nervózní.Jen díky manželovi toto zvládám,ale nevím jak dlouho ještě vydržíme(oba).Nyní je můj otec těžce nemocný a i na něho je zlá.Když se snažím doporučit léčbu u odborníků nechce (matka)ani slyšet a zmínit se třeba o psychologovi(otec trpí depresemi)to je jako výbuch sopky.Hned jsem ta nejhorší dcera na světě,chci se jich zbavit hlavně abych se prý nemusela starat,za všechno může můj muž a parchanti,které jsem si pořídila(matka si nepřála abych se vdala,nejen za mého muže,ale vůbec,podle ní jsem neměla mít nikdy děti protože ona si mě pořídila aby se o ni měl ve stáří kdo starat).Přesně ví co mě nejvíc zraní a jak ve mě vyvolat pocit viny a velmi hojně to používá.Nechci,ale přestat chodit"domů"kvůli otci.Nevím jak tuto situaci řešit.Poraďte někdo je to už k uzoufání.

Koukam, ze problemy s matkou muzou pekne zavarit. Pred 1/2 rokem me po 3 letech opustila pritelkyne a mam vazny podezreni, ze to bylo kuli jejim rodicum - hlavne jeji matce. Jeji rodice se museli brat kuli jejimu narozeni, jeji tata ji udajne snad ani jako malou nechoval na kline a v jeji matce jsem teprve pozde rozpoznal uzasnou panovacnost. Navic u nich doma obecne panovaly spatny vztahy, ktery prede mnou dost dlouhu skrejvaly (matka se synem si nadavali do krav a kurevniku, vsichni se navzajem obcas prali a hlavne na sebe porad kriceli, jako kdyby nejhlasitejsi mel pravdu). Podle me ex-pritelkyne: jeji rodice pouzivali svoje deti jako rukojmi ve svy vzajemny valce.Matka ji porad radila jak si ma co zaridit, co si kde ma koupit [kdyz si sama neco koupila a mela z toho radost, tak ji to zkritizovala] a prikazovala ji, kde bude travit vanoce (samozrejme u maminky), o me a mejch pribuznejch spradala negativni fantazije (to s oblibou vymejslela o kazdym, ale kdyz jsem ji [matku ex-pritelkyne] treba zval ke svejm rodicum na navstevu, aby se poznali [tenkrat jsme s pritelkyni planovali svatbu], tak to razne odmitla). Se mnou pak ke konci ex-pritelkyne vubec nekomunikovala, kdyz sem se ji na nejakou vec, ktera se tykala nas dvou ptal, tak mlcela a mluvila o tom pouze se svejma rodicema a me pak postavila pred hotovou vec. Nakonec se mnou ze dne na den prestala uplne mluvit, vyhejbala se mi a kdyz jsem ji jednou ukecal k setkani, tak na me utocila a vycitala mi i traumata ze skoly a nakonec se mi priznala, ze ma ze svejch rodicu strach.Kdyz to zpetne hodnotim, tak jsme treba nejeli na dovolenou k mori, protoze ex-pritelkyne porad cekala na last minute na co nejlevnejsi zajezd, aby neschytala kritiku od matky, ze zbytecne utraci a ze nejakej jeji soused jel nekam o stovku levnejc.Nakonec byla myslim plna strachu a myslim, ze uz nedokazala snaset ten psychickej tlak svy panovacny matky.

Evko, děkuju za tuhle reakci, budu o tom přemýšlet.

Katko, mojí matce je témeř 8o let! Mně je ?. celý život se se mnou srovnává a to hlavní "žárlí" na všechno. Ale mám zdůvodnění tomuto tématu s e říká Medein synrom . Když opice v ZOO odloží mládě,tak se dá jinam ale tyto milující matinky nás nemohly se jen tak zbavit činechtěného potomka někde zahrabat, proto se Ti za to že ses narodila bude celý život mstít nejlepší je vůbec se nestýkat!!! Existuje i opačně, kdy se otec srovnává se synem a žárlí na jeho mládí, úspěchy, finace a i milenky. Porovnejchování otce - matky - příp. bratra. I to ti leccos osvětlí. Utři slzičky a držím ti palce!!!

Kláro, mám jednu kamarádku, která má stejné sny. A taky se jí často zdá, že jí někdo znásilňuje - nějaký muž. Je to naprosto normální. Moje matka mě "znásilňovala" usilovně. A chudinka o tom asi ani nevěděla, a kdyby četla tyhle stránky, tak by asi nevěřila svým očím. Vlastně se cítím provinile.

Sny o tom, že mám sex s matkou, jsem měla též. Docela by mne zajímalo, co to může znamentat a zda to mívá více lidí. Já si myslím, že to má nějakou souvislost s tím, jak se nás matky snaží ovládat. Prvek ovládání byl i v tom sexuálním snu.

Tvoje matka tě možná kritizuje, protože sama je nešťastná, nenachází uspokojení ve vztahu, v práci... To samozřejmě situaci neřeší, ale možná se ti trochu uleví, když si uvědomíš, proč se chová, tak, jak se chová.

Vypadá to, že jediná, kdo má problémy s matkou, jsem já. Dneska se mi o ní zdálo - že mě opět kritizovala a ponižovala. Někdy mám chuť jí uplně vymáznout ze svého života.

Dneska silně utíkám od práce. Na tomhle chatu není moc pohyb. Nemám svou matku stále vyřešenou. Pořád se v její blízkosti cítím jako dítě a někdy mám perverzní představy o tom, že mě sexuálně znásilňuje. Ona byla vždycky takový znásilňovač. Když mi bylo čtrnáct, zakazovala mi, abych si ostříhala vlasy. Byla jsem tenkrát moc malá, abych přišla na to, že do mejch vlasů je jí s prominutím hovno. Někdy jí nenávidím, někdy je mi jí hrozně líto. Většinou ve mě vyvolává pocity viny a že jsem hrozná.

Najväčšia sranda je, že matky dcerami už boli, takže vedia, čo dcéry cítia. Tak nech sa pod?a toho aj správajú. To s tým, že čo si rodičia doniesli zo svojho domu, tak aj dávaju je pravda.

Ahoj, odpoustes chyby je krasna vec, ale to budes muset delat celej zivot! Tva matka je sobecka, protoze manipuluje s okolim, aby bylo po jejim. Akorat se znicis.

Taky mám neurovnaný vztah s matkou, i když moje máma není sobecká. Má potřebu všechno kontrolovat a o všem rozhodovat, ale nedělá to ve zlém. Dokonce si myslím, že žádná máma to nedělá ve zlém. Možná že jsou jenom nešťastné, nezařídily si život podle svého a teď si to (neuvědoměle) snaží vynahradit jinde. Moje máma ovládá úplně tátu, brácha má dodneska takovej strach ze ženskejch, že ve svejch třiceti žádnou nemá. Já jsem se před půl rokem odstěhovala (je mi 26) do pronájmu. Vztahy se zlepšily, ale pořád mám z mámy strach. Ona vždycky nějak věděla, jak mě nejvíc zranit, kde mám ty nejcitlivější místa. Nebo spíš životem s ní jsem začala být na spoustu jejích reakcí přecitlivělá a velmi snando mě zraní i dneska. Co se týče výčitek svědomí, že třeba necítíte k rodičům to, co byste měli - stala se mi zajímavá věc. Chodím na psychoterapii, už dlouho, samozřejmě hlavně následkem rodinnejch problémů. Na té terapii jsem v sobě objevila velmi intenzivní pocit - nejintenzivnější v mém životě - nenávist k matce. Bylo to tak silný, že jsem musela volat na linku důvěry, abych se z toho nesložila, a ta dobrá duše na druhém konci drátu mi vysvětlila, že si to hlavně nesmím vyčítat, že je to jen pocit a nic víc. Tak jsem to tak vzala, ten pocit trvá, ale je tam i ohromná láska. Nejvíc jsem se rodičům přiblížila, když jsem se trochu o nich dozvěděla, třeba jak měli oni těžké dětství. Třeba je citový chlad vašich rodičů způsoben tím, že jim taky nikdy nikdo lásku nedal a tak oni to neumějí...Ale myslím si, že vztah k rodičům je věc, která se mění s časem, a mezitím je ta nejdůležitější věc žít svůj život, najít ten pocit jistoty a lásky, kterej nám třeba oni nikdy neuměli dopřát. Jedeme teď s přítelem za rodičema na prodlouženej víkend na chalupu, tak z toho mám trochu strach. Budu ale zkoušet novou metodu - prostě jim odpustit jejich chyby. Oni mají chyby jako každý jiný, a tak se budu snažit brát každý výpad ze strany matky proti mojí osobě jako její nedostatek (a ne svůj) a budu se jí to snažit prominout. To je ovšem jen teorie, v praxi se prokáže, jestli se z víkendu vrátím občerstvená nebo úplně vyčerpaná. Trochu se obávám, že to bude to druhý.

Moje dětství to je pro mě černá můra. Dalo by se říct, že moje matka mě týrala. Necítím k ní lásku ani nic podobného, chodím jí navštěvovat velice zřídka. Trápí mě to, že mám výčitky svědomí, že se jí teď ve stáří málo věnuji, i když si myslím,že jí nic oplácet nemusím. Jak se s tím mám vyrovnat. Nechci si připadat jako nevděčná dcera, která se nezajímá o svoje staré rodiče. Ještě chci podotknout, že v současné době mám s matkou vcelku dobrý vztah, ale pořád je to z mé strany (a myslím i z její) bez jakých-koli citů jako k cizí osobě.

Víš, necítím stesk po domově, po rodičích, spíše tu a tam smutek, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, přitom - při troše dobré vůle z druhé strany mohlo být jinak, lépe. Bohužel jsou věci, které ani sebelepší vůlí a snahou nezlepšíš... chápu, že žádné radikální řešení není nejlepší, ovšem když jsi postavena před rozhodnutí od člověka, který naprosto neuznává jakoukoli toleranci vůči jiným (kromě té své "tolerance", která je však postavena skutečně na podivných základech...), musí jít stranou veškerý sentiment. Svůj život si utváří každý sám, ano, rodiče mají právo podotknout své připomínky, mohou poradit, ovšem - kde mají to právo vyžadovat, aby jejich připomínky a rady MUSELY být vyslechnuty a uskutečněny? A pokud nejsou, hned je zle? To je to, co nechápu.Víš, ano, v určitých případech je skutečně třeba, pozastavit se nad svým životem, ujasnit si, co chceš, co je pro Tebe důležité. A podle toho pak jednat... vím, že kdybych dodnes zůstala doma, stále se podřizuji matčiným potřebám a přáním a můj vlastní život bude někde v nedohlednu. A vím, že čím více let by to trvalo, tím hůře bych se ten svůj život potom i budovala... tím hůře bych se osamostaňovala...a to nejen po stránce "materiální". Pokud by mi ovšem matka nezařídila život dle svých přání...Také velmi dobře vycházím s přítelovou rodinou, nechci idealizovat, každý z nás má své chyby, ale je pravda, že mi jsou velmi blízcí a nemám také strach před nimi prohodit to či ono. Chovám se přirozeně a je mi fajn. To, jaké vztahy mám se svou rodinou, prakticky nikdo z nich neví, jen přítelova švakrová, se kterou jsem si skutečně padla do oka a jednou jsem se jí s tím svěřila.S přítelem jsme si řekli, že to budeme tajit, co to půjde, já osobně se za to trošku...ne stydím... nevím, jak bych ten pocit popsala...je mi to líto, ale vím, že jinak to nebude. Někdy sice mám chuť si s nimi sednout a říci, je to tak a tak...ale...pak si řeknu, proč vlastně? Není nutné, aby to věděli...V naší rodině už podobné roztržky proběhly, opět jedna z figur je má matka. Trvá to už dvanáctý rok, kdysi se z jistých důvodů pohádala s mou babičkou a dědou a od té doby se nestýkali, nezdravili, nic. Děda loni zemřel. Takže vidíš, že roztržky u nás v rodině jsou dlouhodobého, ne-li trvalého charakteru.Víš, Natálko, zaměř se především na svůj život, není to sobectví, věř mi. Nevím, jak Ty, ale když zkonfrontuješ ten život dřívější "doma", poznala jsem, jak hloupá jsem byla, jak jsem se nechala vyloženě zneužívat pro jistou věc, za kterou jsem takhle dopadla. No ale o tom mluvit nechci.Mějte se s přítelem moc rádi, držte jeden druhého, pomáhejte si a hlavně si říkejte, že vše zvládnete. A věř, že pokud budete stát při sobě, zvládnete skutečně vše. A hlavně - žijte svůj život.

Kéž by to bylo tak jednoduché. Taky jsem spokojená, když domů nejezdim a nic mi nechybí. Nemam k domovu a rodičům citovou vazbu, která by mi řikala, že se mi stýská a co asi dělají a tak. A víte co? Mě to hrozně mrzí. Mrzí mě, že to, kde jsem žila přes dvacet let, pro mě takřka nic neznamená (nebo aspoň to v sobě nemůžu najít), mrzí mě, že jsem ráda, že jsem se zbavila svých rodičů (otce) a mrzí mě, že mi nabízí jen zázemí materiální. Mrzí mě, že mnohem radši jezdím na víkendy k rodičům mého přítele, třebaže jeho otec je horší než ten můj. Jsou tam úplně jiné a upřímější vztahy. Podávají si ruce a říkají si všechno na rovinu a když někoho mají rádi, tak mu to řeknou. Rodiče si nedrží od dětí odstup, jako u nás, aby jim prý nepřerostly přes hlavu, ale baví se s nimi jako s rovnými a dospělými, pokud dospělé jsou. Rodiče tam netají rodiné informace před dětmi, protože jsou to jen blbé děti. S přítelovo tetou se bavim jako s kamarádkou a nemusim se na ní koukat jako na někoho, před kým si musim dávat pozor, co dělam, jak mluvim atd. To jsou moje důvody, proč necítím stesk po domově. Ale domov mi chyběl a chybí. Je na mě, abych si vytvořila svůj vlastní život a domov a je to i na vás, jaký život budete mít.

Někdy si matky neuvědomují, že jejich děti dospěly, mají své názory, životní postoje a svou cestu, kterou se chtějí nezávisle na nich ubírat.Mé incidenty s matkou, která taktéž - chtěla-li něčeho dosáhnout, zejména však ve svůj prospěch svádějíc to ovšem na MÉ dobro - skončily zhruba před čtyřmi měsíci - odešla jsem z domova bydlet k příteli. (ten byl za poslední půlrok zejména hlavní příčinou našich "debat")Shrnu-li to jednoduše, přibližně od ledna tohoto roku jsme spolu vůbec nekomunikovaly, když, jen v hádkách. Od mého odchodu se vůbec nestýkáme, netelefonujeme, vůbec nic. Koneckonců, doslechla jsem se, že se mě zřekla, že mě už nechce vidět, že jsem nevděčná dcera, že si nechci nechat poradit (pořád mě pravděpodobně měla za malou holku). Dokonce "nakazila" i otce. Mám pocit, že má vůbec zakázáno se semnou stýkat, totéž bratr. - tu a tam za mnou sice přijede do práce, ale jen tehdy, když má matka odpolední, aby nevěděla.Domů (respektive jen za babičkou) přijíždím také jen tehdy, když je matka v práci. Nedávno , při takové návštěvě, na mě otec vyjel, jaká jsem sobecká a nevděčná, že jsem nikdy nic matce nepomáhala a jen se flákala a kde nic tu nic, že jsem jen čubka, která odběhla za tím svým psem...atd... v poslední době se mi domů vůbec nechce, vlastně ani za babičkou. Za ty poslední měsíce, co jsem s přítelem, jsem se psychicky dala dost dohromady a i když je babička moc hodná a těší se na mě, to prostření na mě působí jaksi poněkud stresujícím dojmem a já jsem skutečně ráda, když se vracím do svého nového domova.Možná jsem udělala poněkud radikální řešení, každopádně - nelituji svého odchodu z domova, dnes vím, že moje matka je naprosto sobecká bytost, která nepřipouští jiné argumenty, než svoje, která nepřipouští jiné názory za správné, než svoje...která vyžadovala slepou poslušnost vůči její osobě, která - když nebyla uspokojena - byla vyžadována opět křikem, urážkami...někdy i vymyšlenými pomluvami atd. S tím člověkem si skutečně už nemám co říci.

Ahoj, ja to mam velice podobne s mou matkou. Pomaha jedine...hrube a hnusne poslat do pr...s kazdym "stouranim se" Ti v zivote. Matka bude zrejme znechucena, co si to dovolujes. Prerusit veskere kontakty, mozna i stylem "nevolej mi, dokud si neuvedomis, jak moc mi ublizujes svou sobeckosti", "takovou matku nepotrebuju"....Nejhorsi to bude asi pro Tebe, protoze do tebe zrejme zasela i urcity pocit zodpovednosti za jeji "stesti". S takovou matkou je to boj na cely zivot. Tito lide se tezko zmeni.Jenom z Tebe budou vysavat energii. A dej si pozor na svuj vztah s pritelem! Startovat z takove rodiny je velka zatez. Dost veci potom clovek sam opakuje. Preju pevne nervy!

Škoda, že nemá žádné koníčky a přátele. Ale to asi vyplývá z její povahy. Kdo by chtěl takovou přítelkyni? Taky jsme s přítelem měli problémy s rodiči, z obou stran. Ale teď jsme pryč. Něco se tím změnit dá. Tedy někteří se tím změnit dají. Třeba zrovna moje máma se změnila. Ne že by byla jako ta tvoje, ale naše mizerné vztahy se teď zlepšily. Víš, mám pocit, že když rodiče natvrdo zjistili, že když budou stále trvat na svém a chtít to "to nejlepší dobro" pro nás, jen nás ztratí. Myslím, že moje mamka dostala strach a po počátečním šoku jsme se k sobě začali chovat velice tolerantně, což dřív nebylo. Stalo se to díky neplánovanému odchodu, nikdo nevěřil, že jsme na tom tak špatně, že musíme odejít z domova, ale stalo se. Pak jsme se delší dobu neukázali doma, možná dva měsíci. Bylo to nepříjemné a napjaté období a ač není vyléčeno zdaleka vše, přece rodiče něco pochopili. Nevím, jestli ni moje zkušenost pomůže, ale prostě je tu.