Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem
Dík Lenčo. Dost mi to pomohlo,někteří lidi, kteří tady píšou to cítí uplně stejně jako já. Jen doufám, že mi tabletky a psycholog pomůžou a já se toho hnusného pocitu zbavím... teď jsem byla pár dní s přítelem na horách a neskutečně mi to pomohlo, jenže nejhorší je pak přijet domů a zase s tím bojovat a potlačovat to v sobě...
Hrozně moc by mi pomohlo,...Janulko, zatím ti poradím, abys přečetla úplně celou tuhle diskuzi. Budeš mít aspoň pocit, že ti spousta lidí rozumí a chápe tě, protože se plácají v tom stejném. Hlavně si stále opakuj, že to není nic nebezpečného,jsi normální, jsou to jen hloupé myšlenky. Opravdu!!!
Hrozně moc by mi pomohlo, kdybych našla někoho, s kým bych si o problému mohla pokecat... je mi fakt hrozně, mám pocit, že to nevydržím.Je mi 22, studuju na Vš a vše u mě začalo tak, že jsem jednoho dne byla sama doma, přítel odjel na dlouhou dobu pryč, a došlo mi, že jsem tak sama, že bych se klidně mohla zabít. Bylo mi z toho hrozně, následovaly myšlenky, že si ublížím, že skočím pod vlak, nemohla jsem skoro ani projít kolem nože, když jsem jela vlakem, myslela jsem na to, že z něho vyskočím. Kdybych věděla, co přijde poté, možná bych nebyla tak vystrašená. Následovaly myšlenky, že bych mohla ublížit svým blízkým. Hlavně teda svojí mamce. Od té doby se jí vyhýbám, pořád jsem někde venku a bojím se s ní být doma sama, že jí něco udělám. To nutkání je ale hrozné. A přitom nevím, kde se to ve mě bere. Nikdy jsem nikomu neublížila. Možná je to i tím, že když mi někdo řekl něco hnusného, já se neuměla bránit, neřekla jsem, že mi něco vadí atd. Ještě před měsícem jsem byla holka v pohodě. Jsem pěkná, chytrá, mám celkem fajn život a pak najednou tohle, všechno je na nic. Nemůžu se už ani dívat na zprávy, protože se děsím toho, že tam budou mluvit o nějakých vraždách...a mám pocit, že už se s těmi vrahy začínám ztotožňovat, říkám si, že mi prostě přeskočilo v hlavě a stala se ze mě zrůda. Pořád na to musím myslet, cítím v sobě nějakou vnitřní agresi, něco, co musím dostat ven a zároveň mi přijde divné, že někomu nikdy nic neudělám. Za tyhle myšlenky si říkám, že nemám právo žít, a že radši ublížím sobě něž někomu jinému, nejradši bych byla, kdyby mě zavřeli někam do místnosti a zamkli, abych nikomu nemohla ublížit. Prostě to pořád v sobě dusím. Chodím k psychologovi, beru AD,ale stejně se bojím, že se ze mě stal magor a já někomu něco udělám :-(( Chci žít zase normální život bez tohohle hnusného odporného nutkání.. mám pocit, že už to vážně nevydržím :-((
Tak zaprvé bych paní Ivanko...Suzan, přeji hodně úspěchů, jsem si jistá, že to zvládneš, stačí těch "pár řádků" a je jasné, že jsi silná osobnost, chytrý člověk, milující matka, prostě jasná výhra ;o).
Lidičky, tak je se vám daří?
Já teď prožívám zase divoké obdobíčko. Řeším teď novou práci po mateřské, podcenila jsem léky (panická porucha se zmírnila, ale vrátily se mi strašné deprese), takže znovu beru Citalon...a protože mám teď stres - ta nová práce, malá poprvé do školky, straší návrat do školy a tááák...,tak teď nějak se zase malinko hroutím...ach ouvej...,no stačilo mi zas omylem přešíst špatnou zprávu, jak nějakej Američan uřezal svýmu postiženýmu 7letýmu postiženýmu synovi hlavu pilou...a málem jsem zvracela od nervů, ještě, že jsem v sobě měla trochu toho alkoholu, protože jinak bych snad okamžitě měla i panický záchvat..., úzkosti však i přes alkohol dost bolely :o(. Hold asi neumím být lhostejná jako jiní..., všechno prožívám moc osobně. S tím se žije těžko :o(. Ale to má spousta lidí a my ten život zvládnem, zkusíme si užít i ty pozitivní věci o to více, no nééé?!? :o)))
Tak zaprvé bych paní Ivanko chtěla moc poděkovat za vaši otevřenost a odvahu - té je potřeba opravdu hodně aby člověk otevřeně přiznal tohle téma a dokázal udržet konverzaci. Zadruhé bych Vám doporučila ignorovat lidi kteří mají připomínky stylu "proč jste si pořizovala další 2 děti" atd. protože tohle Vám určitě nepomůže. Dle toho co píšete jste úžasná matka a s diagnózou bojujete skvěle. To jsem Vám jen za začátek chtěla zmínit protože mě nechápavost (a drzost) lidí opravdu zaráží, tak bych Vám tímhle chtěla vyjádřit podporu.
Jinak jsem sama čerstvě zjistila že moje stavy mají oficiální prognózu, díky přítelkyni která se o tom také nebála otevřeně zmínit. Jako dítě jsem trpěla ostatními problémy spojené s touto nemocí, v dospělosti se začaly projevovat přesně ty nutkavé myšlenky jak popisujete Vy. První se to ukázalo na mém psovi, možná to bude znít směšně ale jsem velký milovník a ochránce zvířat, moje fenka je mi nejbližší přítel a jsme na sebe psychicky velmi vázané. Nechápala jsem co se to se mnou děje, proč mě napadá jí ublížit a bála jsem se sebe sama, chodila za ní a v slzách se s ní mazlila a přesvědčovala se že bych jí přece nikdy neublížila - vychovávám ji s láskou a dobrým slovem, nejsem schopná ji ani plesknout. Fence jsou teď tři roky a čerstvě se nám narodil syn, a bohužel problémy jsou stejné i s ním.. Jak píšete - nemůžu stát u okna, mýt nože když je kolem, nošení ze schodů je pro mě bolest, přenášení horkých nápojů kolem něj.. To už mě začalo dost trápit protože jsem opravdu nechápala co mě to napadá, syna milujeme, je to vytoužené plánované dítě.. Až teď jsem díky otevřenosti přítelkyně zjistila že ony vtíravé myšlenky jsou jen jakási přehnaná starost, a že žádná matka s tímhle problémem ještě nikdy neublížila. Ba naopak, jak mi bylo řečeno - matky s touhle poruchou jsou paradoxně ty nejlepší, právě proto že jsou tak starostlivé.. Jen kdyby tak šly ony myšlenky zmírnit aby nás tak netrápily.. Každopádně se pouštím do hledání cest jak z toho ven, na doktory nevěřím - sama používám přírodní a alternativní medicínu a vyléčila jsem si už nejednu "nevyléčitelnou" nemoc, takže proč ne tohle..
děkuji za podporu,...Milá Raději beze jména,
zasílám odkaz na seznam KBT terapeutů: http://www.cskbt.cz/adresar.php kde si můžeš vybrat vhodného terapeuta dle místa bydliště. Existuje spousta dalších KBT terapeutů, kteří tam nejsou uvedeni. OCD postihuje vcelku hodně lidí a je docela běžná (až 3,2 % populace každoročně), problémem je právě to, že se postižení dostaví pro pomoc, až jim porucha velmi výrazně narušuje život (jako ve Tvém případě). Důležité je ale někdy začít a projevy alespoň zmínit,když ne odstranit. Brožurka nebo kniha zabývající se OCD podávají pouze cenné informace, ale v případě větších obtíží je postižený tak pohlcen svými obavami a úzkostí, že není schopen tímto projít sám a potřebuje pomoc odborníka, který ho vede správným směrem.
Přeji hodně úspěchů - v nalezení správného terapeuta, projevech OCD i v osobním životě!
Má tady někdo zkušenosti s...:o)
Má tady někdo zkušenosti s aminokyselinou L-Tryptofan? Já jsem ho začal brát, tak uvidíme, jestli opravdu funguje nebo je to jen reklamní trik. Má to být přírodní antidepresivum, které pomáhá při tvorbě serotoninu. Jinak Lenčo, držím moc pěsti, ať je to v práci všechno v pohodě a nějaká potvora si na tebe nic nedovoluje. Když to tam všechno začalo, tak by to tam mohlo taky všechno definitivně skončit, ne :-)
VELKÝ DAŇOVÝ PODVOD !
Když jsem se zamyslel nad návrhem „změkčené“ daňové reformy a zjistil, že to je divadýlko s velkým podvodem.
Budeme počítat se základem 100 Kč:
dnes je daň 10% ze 100 Kč = 10,00 celkem cena vč. DPH 110 Kč
v roce 2012 bude 14,5% = 14,55 cena vč.DPH 114,50
Nesmíte zapomenout, že v roce 2013 se bude daň 17,5% počítat ne z dnešních 100Kč, ale z částky zvýšené v příštím roce o 14,5%
Takže bude:
2013 17,5% ze 114,5 = 20,03 cena celkem 120,03
---------
PŮVODNÍ NÁVRH BYL 20% 120,00Kč
Takže to mají ty ku… velmi dobře spočítané.
Ve skutečnosti zvednou DPH na 20%,
i když to vypadá, že „jen“ na 17,5%
Tommy, mě je fááájn ;o). Myslím, že výkyvy budou normální. U mě to byl teď hodně velký výkyv :o(. Důležitý je, že to je zase dobrý a nejsem v tom pekle uvězněná!!!
Mám teď hodně aktivit, to mi taky dost pomáhá. Například fitko mě zoceluje úplně maximálně. Je tam spousta smrádku a "špíny", což se mi stalo "léčbou" ohledně OCD typu hygiena.
Jinak jsem zjistila,že ty výkyvy jsou jednoduše dle stresu. Když mám období zvýšeného stresu, tak mě začnou napadat takový blbiny, protože se cítím pod stresem více depresivněji a deprese jsou spojenci OCD.
Tak mi teď držte pěstí, přátelé moji internetoví, protože mě čeká po mateřské pracovní stres. Mám se příští týden vrátit z mateřské do práce, kde mi přesně tahle odporná potvora začala dělat ze života peklo :-(((. Ale na doktory kašlu, je mi líp bez nich, protože se v tom neplácám tolik, neřeším to tolik, ale AD musím bohužel brát, aspoň minimální dávku na Panickou poruchu. Serotoninu jsem měla opravdu asi málo. Cítím se s AD líp (Citalon), lidé s problémy se štítnou žlázou ho údajně mívají opravdu méně, tak zase další důvod věřit, že se tím necpu zbytečně ;o).
Mějte se krááááááásně :o).
naprostá pravda http://www.miss-pepper.cz/04/at-si-anna-karenina-skace-jak-chce-me-to-nechava-chladnou/
Ahoj všem. Po delší době jsem sem zase nakouknul. Jsem rád, že Lenče se daří zase líp, aspoň doufám :-) Já se v tom stále plácám. Jednou je líp, žádné myšlenky mě nenapadají a když, tak nad nimi prostě jen mávnu rukou a jindy zase dost na nic. Jsou normální tyhle výkyvy? Snažím se to nějak zlomit bez psychiatra a léků (nikde jsem ještě nebyl),ale všichni to dobře znáte, jde to dost těžko. Znáte někdo nějakou alternativní léčbu? Prostě něco, aby do sebe člověk nemusel cpát antidepresiva? Mějte co nejlepší den:-)
Ahojte děvčata,jsem...super příspěvek, tak ať se vám všem daří 8-)
Ahojte děvčata,jsem ráda,že se takto vzájemně podporujete a držíte!Jsem vlastně jedna z vás ,moje vtíravé myšlenky se dostavily po prvním porodu,to je skoro 15let.Nebudu tady popisovat ta muka,strach o malou a sebeobviňování atd....vždyť to znáte.Táhlo se to měsíce a vlastně s krátkými přestávkami ,roky.Je důležité mít podporu v rodině,a hlídat si zázemí.Jakmile přijde období stresů,rádo se to všechno vrací.Já jsem si říkala,bože já už ani děti mít nemůžu,a modlím se ať to jedno ve zdraví vychovám.Také jsem docházela k lékaři,ale léky jsem odmítala,bála jsem se jich.Roky utíkaly,s dcerou jsem zůstala sama a docela mě to zocelilo.Časem jsem si našla nového partnera a zatoužila po dětech.Ale ten strach ve mě....po roce jsem zjistila,že děti mít nemůžu,ne přirozenou cestou.Měla jsem i období depresí a zase vtíravé myšlenky,následně návštěva u psychologa...manželovi jsem se svěřila,sice koukal jako blázen,ale rozdýchal to.7let jsem lítala po doktorech a už nevěřila.Stal se zázrak.Po IVF mám dvojčátka kloučka a holčičku!!!Mému psychlogovi jsem těhotenství zdělila a bála se jeho reakce,byl mile překvapený a řekl mi ať se ničeho nebojím.Bála jsem se celé těhotenství,bála jsem se moc ,co bude až se mi narodí.Měla jsem dost komplikované těhotenství a děti se narodily předčasně.Nepřišly žádné deprese,přišel velký strach o ty malé uzlíčky,které bojovaly v inkubátoru o svůj život!Teď máme 18měsíců,sice lítáme po doktorech.ale jinak super!Je to záhul,je to náročné,ale já jsem šťastná a připravená bojovat s depresí,pokud přijde.Zatím nepřišla,já totiž na ní nemám čas!To píšu vám maminky,které máte obavu mít děti,nebo další děti.Bojujte a věřte si!Věřte v to dobré co je ve vás!!!
Vážení a milí,
trpím OCD, teď prožívám krušné obsesivní období. Dostala se ke mně kniha, která by nám mohla pomoci. Jsem teprve na začátku a už se mi ulevilo. Je to o tom, že každý z nás má svoji stinnou stránku, která má však i svů protipól - světlou stranu. Tu temnou (u nás se to projevuje obsesemi) je třeba přijmout a pochopit, ne potlačovat (kompulze). V každém z nás je stejně světla i tmy, je jen třeba je propojit. Ze srdce Vám přeji ať se Vám to podaří, protože vím, co je OCD za peklo. A hlavně si odpusťte, nejste zlí, naopak, jste dobří a stateční! Tady je ta kniha (je online dostupná):
http://www.scribd.com/doc/15941341/Debbie-Ford-Temna-Stranka-Hleda-Svtla
Díky za diskuzi, uklidnila mě, pomohla porozumět, a zjistit, že v tom nejsem sám.
Z myšlenek už takovou obavu nemám, protože vím, že přítelkyni miluju nade vše. Ale jak se mám s***a zbavit pocitu vinny, že jsem ji vystavil riziku, když jsem si vůbec nebyl jistý, co se mě to napadá? :-(
Mám pocit, že se pořád točím v kruhu a nepřestávám se obviňovat.
ahoj, mam nutkavé myšlenky...Radko, blázen samozřejmě nejsi ;o).
Doporučuji pročíst si co nejvíce z této diskuze, určitě se ti to bude hodit, abys pochopila a mohla se toho zbavit...
Dobrou noc a napiš, jak se vede!!! Lenča
Sandro,
já už jsem si...ahoj, mam nutkavé myšlenky někomu něco udělat. beru antidepresiva mollome. nejdřiv jsem měla nutkavé myšlenky něco udělat sama sobě, pak zabrali AD a byla sem v pohodě. odjela jsem ale na dovolenou a nevzala jsem si sebou AD a nutkavé myšlenky se vrátili- tentokrát něco udělat někomu blízkému. mohl by mi někdo se stejným problémem poradit a podpořit mě v tom, že nejsem blázen?
Jasně.Písnu ve středu...Sylvi tak jsem dopadla asi jako ty :-( Vím proč to mám ale strach furt je a i myšlenky :-(
Písni mi když tak na email
Reklama
ahoj lidicky.tak jsem zase po dlouhe dobe zde a nic moc tu nepribylo.lena je porad stalej a vernej navstevnik.tak co jak vam vsem je?stoji to za...tak jak porad,lepsi uz to asi nebude.ja jsem zde dlouho nebyla,protoze se v to nechci stale piplat.ted se to da nejak tak vydrzet,i kdyz to na me obcas prijde ale da se to zvladnout.a co ty leni jak zijes?me male uz ted bylo 5 mesicu a je to zlaticko i kdyz me da taky pekne nekdy zabrat.
a ty jani doufam ze uz jsi tu diskusi precetla a trosku ti to pomohlo,aspon ze vtym nelitas sama.tato diskuse mi byla tenkrat hodne velkou oporou a hlavne me podrzela lenca za co jsem ji oúpravdu vdecna.janula kdyby jsi chtela trosku vic pokecat tak mi pisni na [email protected] Jinak budu zatim koncit a mejte se.
- Odpovědět
Pošli odkaz