Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

Sari, tak pak napiš, jak to...Jasně.Písnu ve středu večer.Bojím se ale třeba zbytečně :-))

Sari, tak pak napiš, jak to dopadlo, já byla teď na RUŠ metodě,hodně jsem tím pochopila svůj problém,proč se mi to děje a proč tu OCD mám,ale zatím jsem se toho nezbavila,připadám si sice vyrovnanější,ale OCD jsem se nezbavila.Nic méně taky uvažuji o regresi.

Ahoj lidičky, tak mi i po...Já jdu na regresi ve středu.prý se to dá úspěšně vyřešit.Jen si musíš vybrat dobrého terapeuta.

http://www.google.cz/url?sa=t&source=web&cd=1&sqi=2&ved=0CBgQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.regrese.cz%2F&rct=j&q=Valdov%C3%A1&ei=91rOTen5Ao6PswaepuWnCw&usg=AFQjCNHPBuKve2xE4x7Nt9axfMF53jfDZA&cad=rja

Ahoj lidičky, tak mi i po odvolání ID zamítli a potvrdili těch ubohých 15% snížené prac.schopnosti. Přitom znám osobně človíčka, který ho na stejnou diagnozu má plný...a to mám navíc ještě panickou poruchu. Cítím to jako nespravedlnost,ale vybrečela jsem se, zanadávala si...a zhodnotila, jaký to vše mělo smysl. Přišla jsem na to, že si zase musím pomoct jen a jen sama a cizí pomoc už nechci. Zavolala jsem psychologovi a nechala na záznamníku vzkaz, že už nikdy nepřijdu, protože to nemá smysl. K psychiatrčice nejspíš taky chodit nebudu a budu si nechávat předepisovat Citalon jen od obvodní, která mi ho vlastně začala psát jako první, protože u mě diagnostikovala panickou poruchu. Momentálně beru jen půlečku denně, abych neměla panické ataky. Chodím s kámoškama do fitka, zpívat do sboru a tááák...a můžu říct, že od doby, co jsem se v tom přestala babrat (bez návštěv u psych.,řešení ID apod.), tak je mi mnohem líííííííííííííp!!!
Nechci samozřejmě nikoho odrazovat od léčby u psych.apod...,je to strašně individuální...,ale mě to nevyhovuje, protože pak své stavy zbytečně moc řeším, místo abych si užívala jiných věcí. Aspoň si můžu říct, že jsem to vyzkoušela a udělala vlastně úplně vše, co jsem mohla. Teď už je to jen na mě, ale nemusím si nic vyčítat, že bych něco podcenila ;o).
Mějte se krááásně a užívejte si sluníčka :-)).
P.S.: ...vtíravé myšlenky už zase ustoupily, takže to bylo beztak jen tím zvýšeným stresem a patlání se v problémech zbytečně moc 8-).

ahoj vsichni.leni dik za radu ohledne tech potnicek.mala uz je z toho nastesti venku,tak jsem rada.ze tu resim ptncky,tak jsem aspon trosku nadhodila jiny tema.tak jsem rada,ze uz ti je lip,uz zase radis ostatnim,tak se hlavne drz.tak se tak divam,ze nas je s touhle poruchou cim dal vic,ale clovek je rad,ze muze jit aspn na tuhle diskusi,aspon nekde se vykeca a neni mu tak trapne jak pred normalnima lidma.tak toho asi zas moc nenapisu,mala zase breci.tak se zatim mejte.ahojky.

ahoj som so slovenksa u nas...Milá Petro, kniha se myslím jmenuje Obsedantě kompulzivní porucha a jak se jí bránit.
Když to shrnu, tak ty hnusné myšlenky nejvíc posiluje právě náš strach. Zkus na ně víc "prdět", neřešit je tolik, aby odezněly..., nechat ty "blbosti a nesmysly" vždycky vyšumět, ...nebo hrdě odpálkovat..., co komu vyhovuje 8-).
Vím, že to není moc povzbudivé, když se po vyléčení v tom opět plácám...,ale je to strašně individuální, plácám se zrovna v jiných věcech, tak se mi to stresem prostě vrátilo, ale rozhodně jen v malušenké míře, oproti tomu, co jsem kdysi prožívala ;o).

fahoj som so slovenksa u nas nikto taketo daco nezverejnuje, ak viete poradte, jas osm to prva krat zazila pocas redukcnej diety furt som mala strach s nozou nedotykala som sa ich lebo som mala strach ze niekoho pichnem, v zivote som neublizila ani muche a hrozne trapim ked niekomu ublizuju. same to zmizlo lebo som sa hambila, druhy krat to bolo po porode prvej dcery, mala som strach ze jej ublizim pripisovali sme to laktaciikedze som chcela kojit, nevzdala som to a bojovala a treti krat to bolo po dostavani domu a zmene prace, proste hrozne vela, ale zacalo to panickymi atakmi a skoncilo pri uzkostnych myslienkach, dali mi cipralex a frontin, preslo to behom par tyzdnoch a potom som otehotnela a zas, kedze som bola tehotna ziadne lieky po par týzdnoch zas bolo po tom a teraz stvrti raz mam rodnu dceru je bola dost narocne dieta uplen vystresovana rodina vela plackala nonstop na ruckach ani tak dobre v noci max 4 hodky prerívaneho spanku a zas to zacalo panickymi atakmi, zasla som za alternativnim dal mi lubovnik bodkovany a valerian a paniky prestali ale objavili sa zas nutkave myslienky, ze niekomu co ak ublizim, je to hrozny pocit uz som tolko s tym pracovala, poradte ak viete ja som za systeticke lieky neni, a ta kniha od Praska sa ako vola, dakujem ze vobec ste sa priznali k takymto myslienkam petra

Ahoj Luci,to jsem moc ráda, že je to tak, jak jsme předpokládali - že se to po porodu zmírní. Při únavě člověk nad ledasčím mávne rukou a tolik neřeší 8-))).
Potničky nejsou nikdy nic vážnýho. Hlavně nepřehřívat děťátko, stačí omýt vodou (ne moc teplou),jemně dotykama ručníku otřít (nedráždit), zbytek ať klidně doschne sám..., no případně na některých místech můžeš jemně zasypat pudrem (já rozetírala tamponkem,aby se nedělaly hrudky),pudr to trochu vysuší. Do vlásků bych to ale spíš nedávala. Samo to zmizne cca do 2 dnů myslím... A používat samozřejmě jen bavlněné příjemné věcičky, žádné umělotiny nebo dráždivou vlnu ;-).
Téda, jsem nečekala, že tady budu řešit potničky :o))).
Já mám horší období. V neděli jsem navíc nezvládla zase jednou úúúplně obyčejnou situaci. Byla jsem nachystaná jít do kostela, nabídla jsem na poslední chvíli dcerce, aby šla klidně se mnou..., ale pak jsem idiot zpanikařila u šatní skříně, protože jsem jí honem nemohla sladit sváteční oblečení...,minuty ubíhaly, nesnáším chodit pozdě...,holka už kňourala a já pořád nebyla spokojená s výběrem..., do toho manžel přikládal, že jsem si to měla nachystat už večer předtím..., no prostě nakonec jsem dostala panickej záchvat, do toho záchvat vzteku a chovala jsem se jak šílenec největší...a nikam jsme nešli. Nejradši bych se zahrabala 1000 metrů pod zem, hamba je mi ještě teď. Ale takový stavy bohužel mívám a je to silnější než já :-(.
Vtíravý myšlenky taky občas mívám. Ale naštěstí vím, jak na ně. Takže stačí se vzchopit, překousnout to svoje špatný a náročný období...a budu zase o.k.
Teď bych ale potřebovala strááášně moc klííííííd ;-).

*

:o)ahoj vsichni jak se tu mate.uz jsem tady nejakou tu dobu nebyla a jsem rada ze porad pisete.nemam tolik casu abych psala,porad litam kolem male,nebo kolem tech 2 starsich,uklizeni,vareni a clovek je rad kdyz si chvili sedne.leni dik za gratulaci.mala je opravdu sladka a kdyz uz jsem tady tak se vas chci holky zeptat,jestli nemate nekdo zkusenost s potnickama.mala ma obsypanou celou hlavicku,vypada to silene.kdyby jste nekdo vedel co na to pomaha tak poradte.leni jsem rada,ze jsi se ozvala a ze uz je to lepsi,delala jsem si obavy jestli jsi v poradku.musim holky rict,ze se mi po tym porodu pekelne ulevilo.myslenky me napadaji minimalne,uz se s tym da i zit.proste se citim fakt docela v pohode,ale nerikam,ze by to nemohlo byt lepsi.tak uz budu muset koncit,mala me breci.tak se zatim mejte a drzte se.

Leni, vůbec si z toho nic...:o)

Leni, vůbec si z toho nic nedělej, oni to ani ostatní chápat nemůžou,když si to sami nezažili a nezažívají na vlastní kůži.Ale je od nich hloupé nás za to jakýmkoliv způsobem odsuzovat.Sami nikdy neví, co je múže potkat.Psychika je strašně vrtkavá a může přijít problém třeba i ze dne na den,nebo třeba po nějakém traumatu nebo nepříjemné události.
Znám holku, má dvě děti a najednou začla v uvozovkách bláznit.Byla úplně mimo, začla mluvit nesmysly, musely jí odvést do léčebny ,kde byla 2 měsíce.Údajně už trpěla nějakou dobu depresema. Od rodiny jsem slyšela (konkrétně od švagra) názor, že to hraje, aby nemusela nic dělat. No to
mě úplně vytočilo.Aspoň vidíš, že lidi jsou někdy hnusní.
Já taky narážím na nepochopení,proto radši o tom moc nemluvím.Jenom s manželem, ten to chápe,ale nemyslete si, taky mu leze na nervy, když ho pošlu si znovu umýt ruce, ale nemůžu si pomoct, úzkost je silnější než já.Minule jsem zas úplně blbla v garáži, pětkrát jsem se vracela a kontrolovala jestli jsem vypla světla.
No jo ,ještě že máme tu diskuzi, kde se můžem vykecat .Takže holky hlavu vzhůru,teď máme jaro,tak to zase bude lepší, sluníčko nás pozitvně naladí.

Jj, naprosto...Leni mě taky nechápe ani přítel ani rodina :-( Musím se s tím poprat sama :-(

A co takhle nějaké úplně...Jj, naprosto souhlasím...,sport je super, navíc doplňuje pořádně endorfinky ;-). Chodím s kámoškama do posilky, chodím hodně pěšky, poslouchám hodně hudbu a zpívám (i ve sboru)..., no tak nějak se snažím čistit hlavu a uvolňovat. Samozřejmě to pomáhá, ale škoda, že není až tolik času jen sama pro sebe. Ono je blbý začít cvičit nebo něco...a každou chvíli být přerušena dětmi nebo manželem, že něco potřebují a tááák. Ráda bych v tomhle byla sobec, protože vím, že to funguje. Ale u ostatních členů rodiny to je tak nějak nepochopeno, ostatně jako celá moje nemoc a úzkostlivost.
Dneska jsem se málem poblila v šalině. Je mi z určitých lidí opravdu zle. A manžel cosi jedl aromatickýho v práci a já ho teď nemůžu kvůli tomu vystát. Vadí mi vdechovat cizí výpary. Vím, že to přeháním, ale to je opět v rámci OCD, protože mi je vážně šoufl :o(.
No nic.
Jinak vrtá mi hlavou pořád ten kratičký příspěvek od Romana. Je mi to strašně líto. Nechci si to brát osobně a chápu jeho názor. Ale hold jsem cíťa, tak mi to stejně ublížilo. Vím, že tady to vypadá na diskuzi naprosto šíleně..., ale ve skutečnosti taky vím, že okolí mě považuje za fajn a pohodového a milého a hodného člóbrďu..., takže tady ty moje výlevy jsou moje vnitřní boje, pocity, trápeníčka...,ale okolí (a dá se říct že ani členové rodiny) vpodstatě často ani netuší, čím procházíme.
Tak jsem se tak nějak uklidnila, že přeci jen nemusí mít manžel až tak důvod mě chtít případně opustit. Navíc mě miluje a láska hory přenáší :o)))))))).
Papa, L

Pardon, myslela jsem Bikram...stálo by to za to to vyzkoušet :-) U nás to asi není tady ve městě :-((((

Pardon, myslela jsem Bikram jogu. Překlepla jsem se.

A co takhle nějaké úplně jiné odreagování, abyste si vyčistila hlavu a uklidnila se?
Něco úplně mimo, úplně jiného při čem se člověk naprosto vyčerpá a nemůže se soustředit na nic jiného, než na ten pohyb a na výdrž. Jsem také nervák a zkoušela jsem různá cvičení, ale nic moc. Super bylo třeba pravidelné běhání, třeba 4 km a člověk se po chvíli ponoří sám do sebe a už myslí jen na dech a na to, že musí vydžet a vyčistí si hlavu.
Nedávno jsem se pře kamarádku do stala na Bikrma jogu. Je to cvičení ve 42°C a je to fakt BOMBA..totálně vás to zformátuje jako počítač. Naprosto čistá hlava a klid po celém těle.

Beru Citalon (je to z řady...V tom snu to ber jakože tak že jsis to jakoby odžila.Ono na co nejvíc myslíš se pak promítne i do snu.

Leni a ty ještě bereš...Beru Citalon (je to z řady SSRI), ale to hlavně kvůli Panické poruše. Zmírnili se deprese a hlavně i ty panické ataky (záchvaty), takový ty infarktový stavy...
Názor Romana chápu. Když někdo neví, o co přesně jde, tak to vypadá fakt šíleně. Manža se naštěstí odejít nechystá, teda věřím tomu...,naše manželství je šťastný už více než 10 let a troufám si říct, že zrovna jedno z těch mála, co by mělo opravdu vydržet, jak se říká - dokud nás smrt nerozdělí ;-).
Jinak v noci jsem měla naprosto hororový sny (podřezávala jsem lidi a tááák). Je mi z toho celý den šoufl. Přitom sen je sen, takže výčitky bych žádný mít neměla. Přesto má člověk pocit, jako by byl nějaká zrůda. Tak jsem si dnes večer dala vínečko, protože potřebuju být co nejvíce vpoho...,zkusím si před spaním pustit něco příjemnýho, nejlépe komedii...a budu doufat,že nebudou horory aspoň v noci 8-).

Leni a ty ještě bereš nějaké antidepresiva?