Vztah matka - dcera

Milá Maris, moc potřebuješ...Julie, mně se Tvé řeči moc nelíbí. Myslím, kdo Tě nosil v bříšku, nešel na potrat, utíral zadek. To je snad součástí těhotenství a povinností toho, kdo se rozhodl mít dítě.
To, že má někdo dítě a je tudíž matka vůbec nic nevypovídá o jeho kvalitě a o jeho osobnosti.
Já ji rozumím, i když jsem chlap.

Milá Maris, moc potřebuješ odpustit své mamině, at´už je jakákoliv. A nezapoměn´: i Ty máš své chybky, jako každý. A nezapomen´: i ona má jistě své klady (jako každý).Jistě pro Tebe udělala mnoho dobrého, jenom si vezmi tužku a papír a sepisuj od miminka vše dobré si sepiš: kdo Tě nosil v bříšku(a nešel na potrat jako jiní?),kdo Ti utíral zadek:)? Kdo Tě kojil? Kdo Tě krmil? Kdo....sepiš si to a nos to každý den u sebe. Uč se vděčnosti za to co je, uvidíš, že Tobě samotné to pomůže, uč se odpouštět:):), to Ti pomůže..Podívej se na maminku novýma, jinýma očima...zkus to, je to pro Tebe a Tvůj život šance:):). God bless you:)!

I já se přidám. Moje matka je člověk, který má rád jenom sám sebe, nikdo jí není dost dobrý, všichni jsou úplně blbí, neschopní. i její sestry jsou podle ní krávy.A tak má teď, co si zaslouží. Ve svých 54 letexh je sama, nemá mnažela, nemá rodinu, nemá nic. Nikdo po ní ani neštěkne a mě a mojí rodině neustále otravuje život. Takové ženy by nikdy neměly mít děti, protože je jednou svým jednání utrápí. Nikdy mi nepomohla nezištně, vždycky jsme to měla zpátky na talíři, když jsem přišla o něco poprosit. Dokonce i moji svatbu mi vyčetla, že si to představovala jinak...moje svatba, moje pravidla! Lituju, že jsme jí kdy pozvali, fakt špatný nápad. Pro mě je to cizí člověk,ketrému bych nepodala ani sklenici holé vody, kdyby mi ležela na prahu baráku. Po letech jsem poznala, že to ona je neschopná, nepoužitelná a s nikým není schopná vyjít. Mami jsme jí neřekla několik let a už to asi nikdy ani neudělám. Jako puberťák jsem ostatním holkám záviděla, že je máma vezme do města, zadjou do obchodů, na pohár, na dovolenou, na výlet.... Nikdy jsem to nezažila. Teď čekám první dítě a jedno vím určitě, nikdy se nestane, aby se moje dítě stydělo za mě jako matku, tak jak já za tu "svoji". Té paní se štítím, nedokážu se na ni ani podívat, mám chuť ji naplivat do obličeje. A kdyby jich nikdy v životě už neviděla, pro mě jenom dobře.

Láska dětí k rodičům je podmínečná...
Mají své mladé životy a vidí na nás, matkách, mnoho chyb, často velmi nespravedlivě. Myslí si, že my už jsme jiné, že náš život už není tak důležitý, že jsme tady spíše jen na pomoc a sloužení potřebují-li nás. Samozřejmě to nedávají najevo, ale citlivé stárnoucí matky to cítí. Jistěže výjimky potvrzují pravidlo. A to píšu i přesto, že své děti mám moc ráda, ale toto všechno vidím,cítím, jen o tom nemluvím a nedávám to znát.

miluji mamku

Co chci vlastně říct? Cítím, že nedělám všechno úplně ideálně, ale často se to obrátí proti mě, protože se snažím pomáhat. Moje sestra jen hrdě praví, že týden nemůže zvednout telefon, protože je příliš zaměstnaná.
A ani jeden z mých rodičů jí nedokáže usměrnit, naopak, vždycky mi ji předhodí, když se jim pochlubí s nějakým úspěchem.

Mám trochu problém s mámou. Jsme dvě sestry - stejně jak to bylo v rodině mojí mámy. Moje máma byla mladší dcera, a byla na tom vždy hůř. Její máma podporovala víc tu starší, víc jí fandila, obdivovala ji. Starší dcera se odstěhovala do Prahy a udělala docela slušnou kariéru, zato moje máma jen úča na malém městě. Vždy si musela vyslechnout: Ty jsi jen ta blbá učitelka. Pak měla máma nás dvě. Nemůžu se zbavit dojmu, že moji sestru má raději. Moje sestra je tvrďák, se kterým málokdo vyjde. V současné době máme stav "nemluvení spolu" kvůli jedné ošklivosti, po níž jsem se zařekla, že komunikaci se svojí sestrou iniciovat už nebudu. Ona je totiž taková, že pokud od někoho něco potřebuje, je jako roztékající se med. Naopak na lidi, kteří pro ni moc neznamenají, je hnusná a protivná a neustále poučuje. Po pěti minutách hovoru s ní vznikne hádka na život a na smrt. Vědí to už všichni, jen moje matka ji pořád brání. Prý je to důsledek úrazu z dětství.
Když nemá čas ona, je to pochopitelné, když ho nemám já, jsem špatná. Ona je "velká manažerka a podnikatelka", já nejsem nic. Matka umně přede plány, jak mámit peníze. Prostě mi začne vyprávět, co jí dala nebo zaplatila moje sestra. Mně je to pak dost hloupé. Prostě nás nutí soutěžit a pěkně z toho těží. Přitom moji rodiče nejsou žádní chudáci. Když vidíme, že je třeba pomoct, pomáháme. Ale nějak neustále slyším, že je to málo.
Teď naposledy výtka, že se scházíme řídce, a že jim běží čas, že už se třeba nikdy neuvidíme ( ... ) ?? Moje sestra má dva domy, v novém velkém víkendovém domě vyhradila mým rodičům jednu sobotu za 14 dní pro společný oběd (bez noclehu, a nutí rodiče jet zpět 60km). My dům nemáme žádný, jen chalupu, která je ovšem jak jsem pochopila zajímavá vlastně jen jako výletní cíl. Moji rodiče už tam bez našeho pozvání několikrát vzali své kamarády a pak se bavili jen s nimi a šli s nimi na výlet. Holt chata je na horách a to láká zvlášť moji mámu.
Přitom sami jsou v důchodu a mají krásný velký dům v pohůří.

Ženy budou skoro všechny matky. Proto si zachovejte zdravý rozum a nestaňte se citovými loudilkami, které nemají vlastní motivaci pro život. Od 18 let si každý kope za sebe! Nemáte žádné právo!!!mluvit dospělým dětem do života. Nedávejte jim peníze, byty, domy a nechejte je žít po svém. Pokud jim dáte některé tyto vymoženosti darem, pak už o tom musíte do smrti pomlčet, nečekat žádnou vděčnost. To bylo vaše rozhodnutí, ne jeich. Vidím, jak se z mladých, rozšafných a kritických novomanželek stávají po letech uzurpátorské a hysterické matky svých dospělých dětí.

Tak to já jsem macecha:-)) Moje dcera chtěla před pár lety,abychom společně koupily dům...Používala právě to, že jednou nebudu třeba zdravá atp..Odmítla jsem, koupila si domek sama a ted se přátelíme. Občas jí to vadí, občas do mně šije,že sama žít trvale nemohu,ale pouštím to jedním uchem..jinak bych jí přetrhla:-) Samozřejmě ji vůbec do ničeho nemluvím, naopak vidím, že umí lépe vařit-moderněji, zařizovat byt ..Kdybychom spolu bydlely, byla bych časem šílená. Taky mám ráda klid a nemusím poslouchat dětské povykování.
Myslím si, že rodiče nemají bydlet s dětmi ani v jednom činžáku. Natož společném domě, právě to kazí vztahy. Všem radím, pokud máte už vlastní rodinu, toto dodržovat.Navíc moje dcera je určitě vtipálek, ale zodpovědnější a vážnější povahy. Takže by ona byla ta, co by mně do všeho mluvila. Přeji všem více rozumu a na milující matky, které vás nechají žít vlastní životy. Osobně si ho žiji také podle svého. Návštěvy si zásadně ohlašujeme aspon telefonicky.

Leno, matka je typický případ pro pysychiatra a ty taky. Tobě by poradil, aby ses od matky úplně odstřihla anenechala se citově vydírat. Když jí bude zle a bude " umírat" zavolá si jistě záchranku - tak si to řekni. je hysterická a ty za čas budeš mít velké problémy sama se sebou. Nikdo za tebe nebude rozhodovat, to musíš ty sama a pryč od ní-odstěhovat se, udělali jste pěknou chybu. Tvoje výčitky svědomí, že bys nepomohla hgodné mamince, jsou tvoje choroba. Přeji ti hodně síly a žádné ALE!!

Ahoj mám stejný problém,...Dobrý den,
to vás upřímně lituji, pro svou maminku bych udělala cokoli, je pro mě opěrným bodem, do manželství mi nemluví, jen mě vyslechne, a vždy tu pro mě byla. Ikdyž jsem dělala kopance, a nechovala se zrovna dobře, nikdy mi neukázala záda. Lituji všechny co nemají s matkou dobrý vztah.

Docela by mě zajímalo, jestli 1/2 baráku je opravdu tvá. Jestli si jí dostala darem od matky nebo táta ti jí věnoval v závěti.

Ahoj mám stejný problém,...Leno, tvoje máma je příšerná, manipulativní ženská. Je zvláštní jak pořád o ní hovoříš jako o mamince. Asi k ní máš obrovské pouto, jenže měla bysis ujasnit priority - tvá rodina nebo matka? Jak to, že jste dovolili, aby rozhodovala o Vašich penězích?
Bohužel zaplatíš za to, že jsi byla hodná dcera. Chtěla jsem se tomu vyhnout, ale i za hloupost. Investovat do baráku, který ti celý nepatří, to si opravdu koleduješ o malér. Mámě bys měla jasně určit pravidla: žádné hrabání ve věcech, do dětí ať ti nemluví, jestli se chce hádat, klidně ji nech, nereaguj.... Ono jí to přestane bavit. Jen jde o to, aby to nepřestalo bavit manžela.
Svojí mámě jsem před 15 lety zakázala vstup do baráku, 3 roky byla uražená, teď s ní vycházím téměř dobře. Ale je to pro mě víceméně cizí člověk, nemám k ní žádné city. Ona je nikdy nedávala mě, teď jenom sklízí, a dokonce si i ty své chyby uvědomuje. Ale vím, že i kdyby bylo nejhůř, domů mi nevkročí. Rozvod kvůli jejímu sobeckému chování opravdu neplánuji...

Ahoj mám stejný problém, nejraděj bych od matky utekla ale nemůžu.
V dětství jsem si myslela, že mám nejlepší maminku na světě. Měla jsem pocit, že mě rozmazluje. Pořád mi říkala že jsem její skleníková kytička, když jsem měla nějakou kamarádku, tak mi ji vždy zakázala, každý mě prý jen využíval. Ve 20 jsem začala chodit k psychiatrovi, neuměla jsem si sama ani koupit lístek na autobus. Po 2letech na lécích jsem odešla z domu. Měla jsem skvělou práci, velký byt, manžela, děti, poprvé v životě kamarádky a takový ten normální šťastný život. Matka jezdila každý týden na 2 dny. V té době mi došlo, že není tak skvělá a že se mě jako jedináčka snažila naprosto upoutávat k sobě.Ty 2dny týdně byli nepříjemné, ale dalo se to vydržet. Pak zemřel otec a maminka věčně volala že nemůže chodit a hýbat se, že měla asi mrtvici.Říkala mi, že mi odpustí když ji dám do domova důchodců, že sama v domě už být nemůže. Jako jedináček jsem cítila povinnost se o ni postarat.Přestěhovali jsme se za ní,opravili a rozšířili starý dům. Do oprav jsme dali 2miliony a 20 let to budeme splácet. Maminka je najednou zdravá, o všem chce rozhodovat. Všechno je udělané špatně. Když není po jejím tak křičí, pak brečí,dětem vykládá že už se těší až umře.Chtěli jsme si nechat trochu peněz, kdybychom třeba onemocněli, protože hypotéka je pro nás velká zátěž. Jenže ona si usmyslela předělat ještě část domu. Já nechtěla. Samozřejmě si to vydupala. Dům už je podle ní, já mám na účtě posledních pár stovek, nemám ani jak zaplatit pojistku domu. Manžel toho má taky plné zuby. Jenže co teď. Kdybychom dům prodali tak víc než milion tratíme a to je pro nás s průměrným příjmem moc peněz.Mimoto je polovina domu stejně její,netuším kolik by chtěla. A maminka ta mi teď říká, že ona se nás o nic neprosila,ať se klidně odstěhujem. Když jsem jí připomněla že říkala jak je nemocná a nemůže být sama, tak mi řekla - ale prosím tě. Hádky jsou tu na denním pořádku, po dětech by chtěla aby už v 18h. večer šly spát, aby nelítali po zahradě, aby byli potichu. Mám na ni hrozný vztek. Je pravda, že po některých hádkách uzná svou chybu a omluví se. Ale za chvíli se nám zase do všeho plete a hrabe se v našich věcech.Nevím co s tím a bojím se, že to bude jen horší.

Moja mama ma zhadzuje aj pred...Ahoj, citim se podobne, jsem po operaci,mama prijela pomahat s detmi, ale ted to vypada tak,ze nam pomuze dorozvratit manzelstvi. Kdyz neni doma manzel,pomlouva jeho, pred nim mu leze kamsi a mne odstrkuji .Presne to slysim,ze ja jsem ta spatna a jemu ze se nedivi....

Před soudcem ve floridské Tampě v pondělí poprvé stanula 50letá žena, která ve čtvrtek zastřelila své dvě nezletilé děti. Důvodem mělo být jejich údajné odmlouvání. Policii zalarmovala matka Julie Scheneckerové.
Výjezdová hlídka ženu našla v jejím domě, na šatech měla krev svého 13letého syna a o tři roky starší dcery. Vyšetřovatelům řekla, že děti odmlouvaly a ona to už nemohla dál trpět, což by prý měli pochopit.
S pistolí ráže 38, kterou koupila pět dní před činem, plánovala zastřelit i sebe, ale nakonec tak neučinila.

Místní média uvedl, že maminka Julie svého syna Beaua ve čtvrtek vezla na fotbalový trénink. Cestou ho střelila dvakrát do hlavy a pak se vrátila domů, kde našla dceru Calyx, jak řeší u počítače domácí úkol, tak ji střelila do tváře.

Otec dětí, který je vojákem, byl v době činu na služební cestě v Kataru. O vraždě dětí se dozvěděl v pátek.

Moja mama ma zhadzuje aj pred mojím partnerom, ktorému vyhovuje, že ja som tá zlá, lebo potom aj vo vzťahu, keď on chodí piť alkohol alebo sa túla po diskotékach, povie, že však je chyba vo mne, že mi to aj vlastná matka povie. Som už vo veku, keď aj ja mám dospelé dieťa a matka mi neustále rozdáva rady a pokyny. Však je dobré, keď niekto aj poradí, ale stále nemusí rozprávať len o tom, čo zlé sa kde stalo a mňa bombardovať, že neviem, kde mám syna, keď je vonku. Naše stretnutia vždy končia tak, že si po nich poplačem. Ani na dovolenku nemôžeme ísť, aby sa celý čas nebála a nebola v strese, že sa niečo stane. Je to veľmi pracovitá a dobrá žena, v živote dokázala nemožné veci, ale ja som len obyčajný smrteľník, ktorý nechce pätnásť hodín denne pracovať a riešiť len samé negatívne veci.

o koho se vubec matka nezajima? je ji jedno v kolik prijdete a tak?ja kdybych neprisla domu tyden tak by ji to neprislo vubec divne, za to mladsi segra jak mile se zpozdi jen o hodinu tak vsechny burcuje

aj ja mam problemy s mojou mamou... kedysi sme boli kamaratky no teraz cim som starsia je to tazsie...mam 20 rokov a nedavno nastal taky konflikt ze to vyzeralo ze odidem z domu s mamou sme sa udobrili slubila ze sa bude spravat lepsie ze sa len boji ze o mna prichadza ale neuvedomuje si ze cim viac bude kricat a dirigovat ma ze to bude horsie ... tym skor ma straca ... mam svoju mamu velmi rada az na to ze nemozem byvat s nou .... nedokazem byt v jednej miestnosti s nou byt je to hrozne ... aj obycajna konverzacia sa zmeni na hadku ... bez mihnutia oka by som odisla z domu osamostatnila sa ... ale studujem a netusim ako by som to spravila pretoze skolu ukoncit nechcem ... ale je to pre mna psychicky narocne byt v jednom byte s matkou ... vzdy najde neco zle co urobim ... riad umyjem ale neutriem ho hned alebo mam vo svojej izbe na stole veci na ucenie rozlozene a ju to irituje ... som uz z toho fakt na dne netusim co mam robit uz sa snazim byt co najviac vonku alebo s priatelom ked je to mozne ... radsej sa zdrzujeme u neho ako u nas aby to nebolo pre neho take blbe ked na seba s mamou zjapeme .... tak no snazim sa predychavat tie hadky ale viem ze raz vybuchnem a to nechcem ... ak ma niekto radu ako by som mohla vydrzat este 2 roky doma tak mi poradte inak sa zblaznim uz

Mio, máte na mysli knihu...Ano..,autory knihy Hranice jsou H.Cloud a J.Townsend,publikací na toto téma je mnoho,já si vybrala právě tuto knihu...krásný den.