Vztah matka - dcera

a to zahnutí tě uklidnilo?...Take mam dvě dcerky 18 a 13 let.Obě jsou jine,ale miluji je.Mame ted take hrozne obdobi,ale zvladneme to.Všem matkam držim pěstí.Vždyt žijeme hlavně pro ně ne?Oni nam to pak vrati vnoučatama na ktere se moc těšim.Nechci zustat sama ve staři.Budu ta nejhodnějši tchyne na světě.Sve dcery miluji.

Jsme s manzelem rozvedeni,...Myslím, že tohle je docela na poradu s psychologem, problém asi nebude jednoduchý. Musí se mezi vámi táhnout něco delší dobu. Asi nemůžeš zatím dělat nic jiného než to přijmout a čekat, až dcera dospěje a zmoudří.
Tvůj bývalý manžel má více příležitosti ji ovlivňovat, proto je teď ve výhodě.
Snaž se obrnit trpělivostí, držím ti palce.

Jsme s manzelem rozvedeni, proste nedokazal byt verny, podvadel a dlouho, az jsem to uz nesnesla. Rozbil nam rodinu, deti byli nestastne. Jen ze dcera je v puberte, tata ji dava vic volnosti a vice penez, tak ze se rozhodla zit u nej. To jeste skousnu, ikdyz mi hyby, ale nedokazu se smirit s tim ze pro vse co udelal ma pochopeni, ze je poucena ze rodina nema dnes zadnou cenu, ze stridat partneri jako ponozky je normalne, a uz vubec nesnesu ze se kamaradi s kazdou kterou tata dotahne domu, dokonce kdyz ja se na ni kvuli tomu zlobim, tak ne komunikuje se mnou treba mesic, prijde jen kdyz potrebuje penize. Mate nekdo podobnou skusenost? Jak s ni jednat?

a to zahnutí tě uklidnilo? Moc to celé nechápu. Moje mamka už nežije. Byla to taková spíš jednoduchá bytost, asi spíš já jsem se k ní někdy nechovala dost dobře, když jsem třeba přišla z práce a v tu ránu jsem musela vyslechnout příval nejnovějších událostí (jejích), já na to nebyla připravena, ještě jsem "pracovala", tak jsem se ne vždy chovala podle jejích představ. Dnes se jí za to v duchu omlouvám, taky asi vše myslela dobře. Dnes jsem sama máma dvou dospělých dcer, které mají své rodiny, v zásadě se jim do ničeho nepletu. Někdy řeknu svůj názor na něco, ale nevnucuji jim ho, nechám na nich, co si z toho vyberou. Zbytečně se nevtírám do jejich domácností, nekritizuji. Nebydllíme spolu, a tak si mysllím, že to funguje. Taka všem mámám a dcerám přeji také pohodové soužití, rozum ve společné komunikaci!

Moje matka,mi poroučí,manžela pomlouvá,kde může.Jak není po jejím tak se urazí.Chce abych za ní chodila a když nemám čas tak je zle.Jsem moc měká a vždycky se s ní udobřím.Začala mě v poslední době říkat at zahnu muži.Pořád říká že se někommu líbím a tak.nakonec mi začala domlouvat rande.Abych měla klid tak jsem nakonec manželovi zahla.

S dcerou máme nádherný...gratuluji oběma, na mě máma nikdy pyšná nebyla, i když jsem jako jediná z rodiny něco dokázala a stálo mi to hodně úsilí. nebýt táty, tak bych to asi neustála. dnes jsem šťastně vdaná, mám dobrou práci, máma to asi ale nemůže polknout, raději by mě viděla nešťastnou a v montérkách ve fabrice. vždycky mi říkala, že by mě to mělo stačit a muži mě nemají rádi opravdově a teď když jsem vdaná, tak to prej stejně nevydrží . atd atd....ach jo :(

Zdravim. Mě je 19 a moji mamě 51. Nikdy jsem mezi sebou neměli moc harmonii. Vždycky něco bylo. V 16 jsem dělala strašlivej bordel a chápu, že na mě byla hodně naštvaná. Měla jsem pocit, že už mi nikdy neodpustí, že mě zavrhla. Když jsem se ale podívala kolem sebe, ostatní mamy to braly nějak víc sportovně, prostě řekly, no jo je mladá a blbá snad z toho vyroste, daly ji pár facek co si zasloužila a nakonec se tomu ještě zasmály. Ale moje mama, to bylo prostě něco jinýho. Bylo to asi tak, že mě brala už tehdy za dospělou a to, co říkám brala všechno k srdci a naprosto vážně, přitom já jsem o tom už za den ani nevěděla, však asi víte co myslím každej byl puberťák. Tata ji pořád říkal, ježiši vždyt ju nemužeš brat jako sobě rovnou, vždyť je to děcko a myslí si že ji patří svět, vzpomeň si na nás, copak jsme takoví nebyli taky? Uběhly skoro roky a už pochytávám rozum. Když se podívám zpět, mám pocit, že jsem se už narodila bez mozku a teprve teď mi dorostl. Ale přišlo něco dalšího. Není to tak hrozny, ale štvě to pro změnu mě. Nechci vypadat jako narcis, protože nejsem a nechci nikdy být, ale mám prostě pocit, že mi mama závidí. Poslední roky se celkovně tak nějak změnila, je víc citlivá a vnímavá a ne tak jak si ji pamatuju. Příjde mi, že se někdy chová jako mladá holka. Chodí nakupovat neustále hadry a to ona nikdy nedělala, nebavilo jí to a to mám po ní, pořád se vzhlíží před zrcadlem a vůbec tyhle věci strašně řeší. Před mým klukem říká věty, spíš narážky na mě třeba: ,,No jo slečna dokonalá"..,,No jo ty prostě nemáš chybu"...přijde mi to že ostatní matky svoje děcko spíš přechvalujou a ne podceňujou. Najednou mi přišlo, že se nechová jako moje matka ale jako moje sokyně. Prostě to vycítíte, najednou je to něco jinyho. Vždyt ostatni matky spíš tyhle věty mají myslet vážne, že je jejich děcko dokonaly a ne z toho dělat ironii. Taky mi přijde že mi závidí můj vzhled. Postavou po ní nejsem protože jsem teda štíhla a ona nikdy nebyla a vždycky ji to trápilo amě ji bylo za to líto, ale jinak jsem po ní zdědila rezavost, pihy, oči..prostě vypadám asi jako ona za mlada. Ale to je ji chování se nějak změnilo, cítím v něm závist ale zároveň i to, že mi to přeje. Je mi jí hrozně líto, hrozně mě to mrzí, že je se sebou nespokojená. Ale já vždycky řikám, že je to přece zpravedlivé, že každý je jednou mladý a krásný a každý starý a vrásčitý, každý má svůj čas na mládí a na staří a je to tak spravedlivé.

je opravdu nenormalni, jenze...MOja zlata vela vecio pochopis az budes ty matkou. Tvoja mama chcela pre teba len to najlepsie, bala sa o teba, ale ty si to nepochopila

maja,jezis tvoje mama je fakt...je opravdu nenormalni, jenze ja uz nevim co mam delat, stale pise memu manzelovi sms ve smyslu, ze se name za co omlouvat a ze teda nema proc zit kdyz je tak hrozna, no proste to stale smeruje smerem ze se zabije pokud se s ni nezacnu bavit. Ja vim , ze kdyz to ted udelam, stejne uz se k ni nebudu moct chovat jako drive, a citi co drive, nejradej bych si dosla k nakemu psychousovi, pac fakt nevim co mam delat...ona si nechce uvedomit, ze neni bezchybna a ze se chovat spatne, :(((( bojim se aby to neudelala schvalne jako kdyz pred pul rokem se snazila predavkovat praskama!!!!:( a o to ji de!!!abych mela strach!!!nemas nakou odbornou radu?maja

maja,jezis tvoje mama je fakt nenormalni.Promin ze to rikam,ale je to strasny.
Ani ja uz se nenecham od matky obejmout a kdyz to na me skousela (sestre se narodila dcerka a segra bydli u nasich rodicu,tak sem se sla kouknout na me skrsnatko) me chtela obejmout ,ale ja ji to neopetovala,spis se mi to hnusilo.Tak falesny a bez citu......aNemluvila jsem jni 8 mesicu a ted kdyz sem tam byla k vuli miminu jsi mysli ze vsechno je ok,ale myli se!Nic nebude jako driv a nikdy!

katko,
Moje matka je...Ahoj, prozivam neco podobneho, s mou matkou se nabavim pres pul roku. Moji rodiče se rozvedli když mi byli, od te doby jsem zila jen s matkou. byla mym vzorem zhruba do 16 let, kdy jsem si zacala vsimat veci ktere dela jinym lidem. Jak je psychicky i financne vyuziva, jen aby nemusela pracovat. ja jsem musel akazdy den od sestacti let chodit na brigady, abych si platila skolu, protoze matka mi na ni nedala, i presto ze me prihlasila na soukromou skolu. vyvrcholilo to 4. rocnikem, kdy se ke mne nastehoval muj pritel, muj nynejsi manzel. Matka se psychicky zhroutila, nasledne rekla ze jsem ji uvedla do deprese a lezela v nemocnici na psychiatrii, po tom co se vratila, moje matka 48 let si sebou rovnou nastehovala k nam domu 27 typa, kterej vypadal jak bezdomovec. seznamila se s nim tam, byl to bratr nekoho kdo tam lezel ci co:(((( no a tak se k nam nastehoval. My jsme se museli odstehovat. Pul roku jsme se nabavili, pak prisel problem - moje matura, proste jsem vedela ze to nedam,nepodporila me, jen nutila, musis, musis,. ted vim ze byla chyba tam nejit, ale stalo se. Dva roky jsem se s matkou bavila, ale pokazde kdyz jsem za ni s mym manzelem prisla, delala pred nim jak je dobra a me schazovala. Pred pul rokem snedla prasky a kdyz jsem se dostala do nemocnice, na luzku rekla dr. ze kvuli me(6 let se leci na psYchiatrii a ji antidepresiva), a dr. jestli ji na vikend pohlidam, aby se neco nestalo, tak jsem mu rekla, ze ne, ze proste nechci aby to tedy ,,kvuli meůznova udela. Utekla jsem odtamtud. Musela jsem kvuli ni i u soudu krive prisahat, a bylo ji jedno ze bych to odnesla nedejboze a sla sedet......a tak jsem prerusila komunikaci. Ted po pul roce, co napsala memu manzelovi ze uz me nechce videt a ze ho podvadim . Matka ktere jsem se sverila, ktera pokazde kdyz jsem se sverila, vse rekla vsem.....a dnes se objevila u me v obchode: Jak se mas? .....stala jsem tam a civela jak oparena, chtela me obejmout, ale ja uhla....je to ve me, a nejde to jen tak vymazat....

u

amazing,
moje máma mě ráda má. Dětství se mi snažila udělat co nejlepší, bylo super. na to si stěžovat nemůžu. V pubertě se snažila, abych měla co nejlepší vzdělání, díky ní jsem šla na 8letý gympl atd.
Ale začaly problémy. V 16 jsem nemohla s kamarády někam večer zajít, diskotéky ani náhodou. Kluci byli taky problém. Dlouho jsem jí ani neříkala, že s někým chodím, nelíbili se mi otázky a kritika co vždycky měla. Pak jsem šla na vejšku kterou jsem si vybrala, ale dostala jsem se na fakultu, kterou jsem nechtěla. ten rok byl pro mě těžký. věděla jsem, že tam být nechci, že chci na jinou fakultu. Obor, kde jsem byla, se ale zamlouval jí a když jsem po roce začala znovu od prváku na fakultě, kde jsem chtěla, nemohla se s tím smířit. Po třech letech jsem te´d udělala bakaláře. byl to stres dvojnásob- jednak ze zkoušek, které jsem chtěla opravdu udělat, jednak z toho, že kdybych je neudělala, poslouchala bych to celý půl rok a o prázdninách, kdykoliv bych vytáhla paty z domu, taky. Nehledě na to, že by to sváděla na mého přítele, že s ním jsem často a proto, že jsem to neudělala. Tenhle problém tedy padl v okamžiku, když jsem se stala bakalářem a zapsala se do inženýrského studia.
jenže je to pořád něco. Po té poslední hádce zas obrátila, a vždycky říká "nojo, už se zase zajímám, tak promiň, to je reflex". Nechápu, žýe mi nemůže už věřit, že se svým životem naložím nejlíp já sama.

Mluvit jsem o tom zkoušela, ale většinou to je k ničemu. Nic si z toho nevezme, případně to skončí hádkou.

nezmiňuju se o tátovi, a to proto, že s ním žádné problémy nemám. Jasně, občas řekne, že zas někam jdu a tak, ale je v pohodě. například když jsem poprvé přespávala u bývalého pořítele, máma nebyla doma. Táta k tomu neměl jedinou námitku. Pak se vrátila máma a prý že mě všechno dovolí a že vlčím a tak- to mi bylo 22!!! Bohužel on chodí do práce, kdežto máma ne, takže se doma setkávám hlavně s ní.

naštěstí už je vidět určitý posun- třeba se mě ptá, jestli přijdu na večeři a už se moc neptá, kam přesně jdu a v kolik přijdu. Ale pořád to nenechává jen na mě samotné a zajímá se o všechno víc než mi je milé.

katko,
Moje matka je stejna a mozna jeste horsi.Chapu ja se citis a co prozivas a jakou beznadeji trpis.Nevim si s moji matkou najit rec a kdyz jo i tak to skonci u toho ze ja jsem k nicemu,vsechno delam spatne,ze jsem otrasna a sobecka a lakoma atd.Proste jsem nejhorsi dcera na svete.Mohla bych tu psat hodiny co vsechno mi provedla a jak me nenavidi..Je to moje mama,ale... nenavidim ji,jak me citove vydira,ponizuje a nema me zanic.Psychicky to nezvladam jak me v detstve sikanovala a bila.Dopustila aby me jeji otec sexualne zneuzival ,nepomohla mi...nechala me vtom,nikdy mi nebyla oporou a nikdy mi nerekla ze ji neco mrzi jen vycitky,ze se k ni chovam jako k cizi...Uz pres pul roku sni nekomunikuji.Ukoncila jsem nas vstah a to nadobro.Ostatni clene rodiny jako jsou otec,a teticky me porad premlouvaji abych se s mamkou udobrila ,pri je stoho nestastna .Ale oni nevedi jak se veci maji a ani necekam ze to pochopi.Nezazili to! Clovek musi zazit teror aby vedel jaky to je!Ted mi je 30let a bydlim s muzem.Vim ze na me nemuze,mam svuj zivot,ale porad se budim na spatne sny a kdyz mi vola na mobil,prepadne me strasnej stek.Samozrejme telefon neberu jen ji zrusim.Skousi na me zda by me obmekcila a pak me mohla ponizovat a vyuzivat.
Nechapu proc matky jsou tak sobecke a svoje dcery nemaji radi.Ja bych svoji dceru milovala nadevsechno......:o(((

Katko, nezkoušela sis s mamkou sednout a do očí jí říct co všechno tě na vašem vztahu trápí? Řekni jí že jí máš ráda, ale že jsi taková a taková a jestli to ví? vybal to narovinu a neboj se. Ale chce to od tebe normální přístup, ne bojovný.. myslim teda

je mi 23 a ještě bydm šich. Ale s mámou mám pořád konflikty. Začnu si s ní o něčem povídat, a hned je všechno špatné.
Když jdu s přítelem ven, tak jsem pořád pryč a ani už mě nevidí. Když s ním nejdu a jsem doma, hned říká, no to si určitě našel jinou, jak jinak taky, když jsi tak protivná.
Pokaždé začne všude hledat chyby. Že si budu dělat řidičák? určitě ta autoškola bude špatná a kromě toho, stejně jsem hysterka a hned se v autě zabiju. Jedu s kámoškama na fesťák? Akorát se tam upiju a něco chytím. A tak.
Všechno dokáže opakovat tisíckrát, co mám udělat.. když podesáté za půl hodiny slyším tu samou věc že musím udělat (přitom jí udělat musím a plánuju to na ten den), vypěním. To se nedá.
Jsem bakalář. jí je to snad jedno! ryla do mě měsíce před státnicema, že to neudělám, když jsem si našla kluka, tak to je jasný, vykašleš se kvůlli němu na školu.. a že až ty státnice udělám, ať si dělám co chci. Státnice mám a co se změnilo? nic. Když jsem se jí ptala, kdy už mě nechá bejt, říkala, že chce, aby ze mě něco bylo!! Takže já studuju vejšku, mám zatím Bc., mám rok dobrou práci, fajn přítele, neberu drogy, občas jdu pařit, ale většinu večerů jsem s přítelem.. a jí je to málo??

chtěla bych s ní mít dobrý vztah, aby mi nemluvila do všeho. Já si to stejně udělám po svém, a akorát se pohádáme. Nechci dopadnout jako kámoška, co se svou mámou nemluví. Možná to myslí dobře, ale dosahuje přesného opaku.

Mam to to same v bledemodrym a ani se i to nechce popisovat, ale spis by me zajimalo, cim to je?? Proc nektere mamy nesnasi sve vlastni dite, a hlavne dcery? Nekdy trochu tusim, ze je to jakasi divna zavist, jakoby jim odchazelo, ze starnou a pred jejich ocima jim kvete nova zena... a to jim vadi. Tak si najdou vzdy neco cim muzou svoji nenavist a zlobu zaprit, a nejjednodussi je si to vybit na sve dceri. Jak se rika, kdo chce bit, hul si najde. Neustale peskovani, shazovani, dokonce naschvaly, nespokojenost, a pak vybuchy vzteku, krik, plac. Mne je po 40tice a je to stale to same. Vsimla jsem si ze kdyz nereaguju, tak se nejaky ten problem proste "vymysli" a hraje se na to, driv jsem se branila, a ted jen mlcim - a nastesti se muzu sebrat a jit domu. Ale stejne, kdyz s tim clovek vyrusta odmalicka, je uz zadelano na spoustu psychickych problemu.Zadne sebevedomi, neschopnost normalni komunikace, neschopnost se branit, byt asertivni, deprese, a mohla bych pokracovat. take jsem diky mamince prisla o dite, ale jako by ji to snad i tesilo. Podle me je mama bipolarni, i kdyz na me se rve ze bych mela navstivit doktora. Kdyz se nastve, je k neuteseni nekolik dni, at delam co delam. nakonec plac a vycitky, to same jako prispevky nade mnou, dokonce vycitani ze komu co udelala ze vubec mela deti. No hruza. Take diky tomu ziju ne jen v jine zemi, ale i na jinem kontinentu... a je mi dobre. rekla bych ze navsteva jednou za cca 2 roky staci (pozor! jednou za rok je prilis casto! :-))

Milá Maris, moc potřebuješ...Dobrý den mám vztah k matce stejný jako paní Maris a vím na sto procent že jí nikdy neodpustím protože mi jen ubližovala a to tělesně i duševně nemůžu ji ani vidět ani slyšet když mi umřel chlapeček při porodu řekla že je to tak lepší,neměla totíž ráda otce mého syna,neustále se mi plete do života a to drsným způsobem,četla jsem i odpověď u paní maris,ale argument to že mi utírala zadek,krmit mě atd, to byla její povinost jinak mě přece neměla mít né a to mi tedy i jednou řekla,už si ani nepamatuji co všechno mi řekla,myslím že ten vztah matka-dcera už není taky jsem v 18 utekla z domova vzala si prvního chlapa a jsem s nám 15let neštastná,ale mamince se líbí a ten kterého jsem opravdu milovala ode mě odehnala a teď vím že se nikdy nerozvedu a nikdy znovu nezamiluji moje máma mi zkazila tím pádem celý život

I já se přidám. Moje matka...Milá Maris,píšeš mi z duše.Mám příspěvek pod Tebou,pročti si.(Sluníčko)
To,co jsem jen zmínila,je setina toho,co bych ještě dodala.Jak píšeš,nikde nebrala,žádné dovolené neznám,žádné nakupování.Ušila mi,neptala se,jestli se mi to líbí nebo né.Naučila jsem se brzy plést,tak jsem měla aspoň něco jiného.Umřel mi otec v 7 letech,tak muselo být vše podle ní.Jak píšeš o partnerech Tvé matky,tak moje jich měla také dost zpečetěné svazkem.2x vdova,3x rozvedená.Né,že by byla potvora,potřebovala někoho komandovat.Už to jsem si užila,pořád si na někoho zvykat.Brácha už byl ženatý,já bydlela s nima.Ze začátku její řeči,jak je bezvadný,po půl roce samé zápory.Nedá peníze,měl holý zadek,chodí do hospody atd.
Před měsícem jsem jí položila otázku:"Uměla jsi být milá k chlapům,pohladit,pochválit?" proč bych to dělala?...myslím,že není co dodat.Také tam sedí už 6 let sama,já za ní chodila pořád,ale už dost.Napsala jsi to za mne,nemusím to opakovat,jaký máš pocit,co bys udělala,co prožíváš.Nenech si dítě unést,jak to mám já.Držím Ti palce a nenech se,jsi ještě mladá.Já jsem starší jak Tvoje matka a musím matku poslouchat.Už ale nebudu.Buď šťastná,chraň si své.Já to neuměla.papa

Milé čtenářky,nevím,jestli Vás bude zajímat můj vztah s matkou,pokusím se to napsat tak,jak to cítím.
Je mi 56,matce 83,5.Vitální,ještě samostatná,problém jen ten,že nechápe svůj věk.Když já se pozastavím nad svým věkem,tak dodá,a co já mám říkat?A spustí,co vše zažila,jak dřela,jak nás musela uživit,co vše proto musela vystát a pod.Jak to posloucháte od mala,tak je Vám už z toho na nic.Vždy chce jen slyšet slova útěchy a chvály,ale mi už to nejde z úst.Dělala jsem to dost dlouho.
Ve stručnosti,proč o tom píšu.
Měla jsem bratra o 7 let staršího,už tady není 5,5 let.Když se to stalo,myslela jsem,že to matka nedá,měla ho strašně ráda,víc než mě.On jí naslouchal,nikdy ji neodpověděl záporně,a to je můj problém.Asi rok jsem s ní byla víkendy,pak se zotavila.Ale já se nezměnila,pokud jsem nesouhlasila s něčím,tak jsem jí to řekla.Ona:"to by si syn nikdy nedovolil".Nebyla jsem sprostá,jen jí řekla,tak to není.Darovala mi svůj byt a problém byl na světě.Matka neměla ráda bráchovy dcery,vydědila.Já ale byla pořád stejná.To se jí nelíbilo,tak mě jednou vyhodila,nesouhlasila jsem s něčím.A přišly moje děti na řadu.Začala nabízet byt,ať si je získá.Víte jak mi bylo?Jsem rozvedená.Trpěla jsem moc,ale nechávala tomu čas.Dcera kolem babičky tancovala,a cítila,že z toho může něco být.
Osud loni rozhodl jinak.Zhroutil se celý svět pro mne.Dcera umřela,dost blesk z čistého nebe.Nastala situace jak před 5 léty,ale pro mne.Jak to matce říct,unese ztrátu vnučky?Aby toho nebylo málo,tak mi ředitelka oznámila za 3 dny po smrti,že nemá pro mne od září práci.Mozek nebral.Měla v hlavě jen,jak to matce říct.
14 dní jsem s ní spala,ani jednou mě neobjala,nepohladila.Vánoce mi tak zkazila,i syn,končím s nimi.Moc mě urazil,už nemám sílu odpouštět.Onila spolu,asi teď nabízí byt synovi,ať!Snažila jsem se rodinu udržet,ale nejde.Berou mi energii,pociťuji zklamání.Není mi lehce,ale lépe bez nich.Jsem na ÚP,teď si teprve vše uvědomuji,beru léky,ale nevzdávám to.Chci si ještě život užít,být sama sebou