Vztah matka - dcera

amazing,
moje máma mě ráda má. Dětství se mi snažila udělat co nejlepší, bylo super. na to si stěžovat nemůžu. V pubertě se snažila, abych měla co nejlepší vzdělání, díky ní jsem šla na 8letý gympl atd.
Ale začaly problémy. V 16 jsem nemohla s kamarády někam večer zajít, diskotéky ani náhodou. Kluci byli taky problém. Dlouho jsem jí ani neříkala, že s někým chodím, nelíbili se mi otázky a kritika co vždycky měla. Pak jsem šla na vejšku kterou jsem si vybrala, ale dostala jsem se na fakultu, kterou jsem nechtěla. ten rok byl pro mě těžký. věděla jsem, že tam být nechci, že chci na jinou fakultu. Obor, kde jsem byla, se ale zamlouval jí a když jsem po roce začala znovu od prváku na fakultě, kde jsem chtěla, nemohla se s tím smířit. Po třech letech jsem te´d udělala bakaláře. byl to stres dvojnásob- jednak ze zkoušek, které jsem chtěla opravdu udělat, jednak z toho, že kdybych je neudělala, poslouchala bych to celý půl rok a o prázdninách, kdykoliv bych vytáhla paty z domu, taky. Nehledě na to, že by to sváděla na mého přítele, že s ním jsem často a proto, že jsem to neudělala. Tenhle problém tedy padl v okamžiku, když jsem se stala bakalářem a zapsala se do inženýrského studia.
jenže je to pořád něco. Po té poslední hádce zas obrátila, a vždycky říká "nojo, už se zase zajímám, tak promiň, to je reflex". Nechápu, žýe mi nemůže už věřit, že se svým životem naložím nejlíp já sama.

Mluvit jsem o tom zkoušela, ale většinou to je k ničemu. Nic si z toho nevezme, případně to skončí hádkou.

nezmiňuju se o tátovi, a to proto, že s ním žádné problémy nemám. Jasně, občas řekne, že zas někam jdu a tak, ale je v pohodě. například když jsem poprvé přespávala u bývalého pořítele, máma nebyla doma. Táta k tomu neměl jedinou námitku. Pak se vrátila máma a prý že mě všechno dovolí a že vlčím a tak- to mi bylo 22!!! Bohužel on chodí do práce, kdežto máma ne, takže se doma setkávám hlavně s ní.

naštěstí už je vidět určitý posun- třeba se mě ptá, jestli přijdu na večeři a už se moc neptá, kam přesně jdu a v kolik přijdu. Ale pořád to nenechává jen na mě samotné a zajímá se o všechno víc než mi je milé.

katko,
Moje matka je stejna a mozna jeste horsi.Chapu ja se citis a co prozivas a jakou beznadeji trpis.Nevim si s moji matkou najit rec a kdyz jo i tak to skonci u toho ze ja jsem k nicemu,vsechno delam spatne,ze jsem otrasna a sobecka a lakoma atd.Proste jsem nejhorsi dcera na svete.Mohla bych tu psat hodiny co vsechno mi provedla a jak me nenavidi..Je to moje mama,ale... nenavidim ji,jak me citove vydira,ponizuje a nema me zanic.Psychicky to nezvladam jak me v detstve sikanovala a bila.Dopustila aby me jeji otec sexualne zneuzival ,nepomohla mi...nechala me vtom,nikdy mi nebyla oporou a nikdy mi nerekla ze ji neco mrzi jen vycitky,ze se k ni chovam jako k cizi...Uz pres pul roku sni nekomunikuji.Ukoncila jsem nas vstah a to nadobro.Ostatni clene rodiny jako jsou otec,a teticky me porad premlouvaji abych se s mamkou udobrila ,pri je stoho nestastna .Ale oni nevedi jak se veci maji a ani necekam ze to pochopi.Nezazili to! Clovek musi zazit teror aby vedel jaky to je!Ted mi je 30let a bydlim s muzem.Vim ze na me nemuze,mam svuj zivot,ale porad se budim na spatne sny a kdyz mi vola na mobil,prepadne me strasnej stek.Samozrejme telefon neberu jen ji zrusim.Skousi na me zda by me obmekcila a pak me mohla ponizovat a vyuzivat.
Nechapu proc matky jsou tak sobecke a svoje dcery nemaji radi.Ja bych svoji dceru milovala nadevsechno......:o(((

Katko, nezkoušela sis s mamkou sednout a do očí jí říct co všechno tě na vašem vztahu trápí? Řekni jí že jí máš ráda, ale že jsi taková a taková a jestli to ví? vybal to narovinu a neboj se. Ale chce to od tebe normální přístup, ne bojovný.. myslim teda

je mi 23 a ještě bydm šich. Ale s mámou mám pořád konflikty. Začnu si s ní o něčem povídat, a hned je všechno špatné.
Když jdu s přítelem ven, tak jsem pořád pryč a ani už mě nevidí. Když s ním nejdu a jsem doma, hned říká, no to si určitě našel jinou, jak jinak taky, když jsi tak protivná.
Pokaždé začne všude hledat chyby. Že si budu dělat řidičák? určitě ta autoškola bude špatná a kromě toho, stejně jsem hysterka a hned se v autě zabiju. Jedu s kámoškama na fesťák? Akorát se tam upiju a něco chytím. A tak.
Všechno dokáže opakovat tisíckrát, co mám udělat.. když podesáté za půl hodiny slyším tu samou věc že musím udělat (přitom jí udělat musím a plánuju to na ten den), vypěním. To se nedá.
Jsem bakalář. jí je to snad jedno! ryla do mě měsíce před státnicema, že to neudělám, když jsem si našla kluka, tak to je jasný, vykašleš se kvůlli němu na školu.. a že až ty státnice udělám, ať si dělám co chci. Státnice mám a co se změnilo? nic. Když jsem se jí ptala, kdy už mě nechá bejt, říkala, že chce, aby ze mě něco bylo!! Takže já studuju vejšku, mám zatím Bc., mám rok dobrou práci, fajn přítele, neberu drogy, občas jdu pařit, ale většinu večerů jsem s přítelem.. a jí je to málo??

chtěla bych s ní mít dobrý vztah, aby mi nemluvila do všeho. Já si to stejně udělám po svém, a akorát se pohádáme. Nechci dopadnout jako kámoška, co se svou mámou nemluví. Možná to myslí dobře, ale dosahuje přesného opaku.

Mam to to same v bledemodrym a ani se i to nechce popisovat, ale spis by me zajimalo, cim to je?? Proc nektere mamy nesnasi sve vlastni dite, a hlavne dcery? Nekdy trochu tusim, ze je to jakasi divna zavist, jakoby jim odchazelo, ze starnou a pred jejich ocima jim kvete nova zena... a to jim vadi. Tak si najdou vzdy neco cim muzou svoji nenavist a zlobu zaprit, a nejjednodussi je si to vybit na sve dceri. Jak se rika, kdo chce bit, hul si najde. Neustale peskovani, shazovani, dokonce naschvaly, nespokojenost, a pak vybuchy vzteku, krik, plac. Mne je po 40tice a je to stale to same. Vsimla jsem si ze kdyz nereaguju, tak se nejaky ten problem proste "vymysli" a hraje se na to, driv jsem se branila, a ted jen mlcim - a nastesti se muzu sebrat a jit domu. Ale stejne, kdyz s tim clovek vyrusta odmalicka, je uz zadelano na spoustu psychickych problemu.Zadne sebevedomi, neschopnost normalni komunikace, neschopnost se branit, byt asertivni, deprese, a mohla bych pokracovat. take jsem diky mamince prisla o dite, ale jako by ji to snad i tesilo. Podle me je mama bipolarni, i kdyz na me se rve ze bych mela navstivit doktora. Kdyz se nastve, je k neuteseni nekolik dni, at delam co delam. nakonec plac a vycitky, to same jako prispevky nade mnou, dokonce vycitani ze komu co udelala ze vubec mela deti. No hruza. Take diky tomu ziju ne jen v jine zemi, ale i na jinem kontinentu... a je mi dobre. rekla bych ze navsteva jednou za cca 2 roky staci (pozor! jednou za rok je prilis casto! :-))

Milá Maris, moc potřebuješ...Dobrý den mám vztah k matce stejný jako paní Maris a vím na sto procent že jí nikdy neodpustím protože mi jen ubližovala a to tělesně i duševně nemůžu ji ani vidět ani slyšet když mi umřel chlapeček při porodu řekla že je to tak lepší,neměla totíž ráda otce mého syna,neustále se mi plete do života a to drsným způsobem,četla jsem i odpověď u paní maris,ale argument to že mi utírala zadek,krmit mě atd, to byla její povinost jinak mě přece neměla mít né a to mi tedy i jednou řekla,už si ani nepamatuji co všechno mi řekla,myslím že ten vztah matka-dcera už není taky jsem v 18 utekla z domova vzala si prvního chlapa a jsem s nám 15let neštastná,ale mamince se líbí a ten kterého jsem opravdu milovala ode mě odehnala a teď vím že se nikdy nerozvedu a nikdy znovu nezamiluji moje máma mi zkazila tím pádem celý život

I já se přidám. Moje matka...Milá Maris,píšeš mi z duše.Mám příspěvek pod Tebou,pročti si.(Sluníčko)
To,co jsem jen zmínila,je setina toho,co bych ještě dodala.Jak píšeš,nikde nebrala,žádné dovolené neznám,žádné nakupování.Ušila mi,neptala se,jestli se mi to líbí nebo né.Naučila jsem se brzy plést,tak jsem měla aspoň něco jiného.Umřel mi otec v 7 letech,tak muselo být vše podle ní.Jak píšeš o partnerech Tvé matky,tak moje jich měla také dost zpečetěné svazkem.2x vdova,3x rozvedená.Né,že by byla potvora,potřebovala někoho komandovat.Už to jsem si užila,pořád si na někoho zvykat.Brácha už byl ženatý,já bydlela s nima.Ze začátku její řeči,jak je bezvadný,po půl roce samé zápory.Nedá peníze,měl holý zadek,chodí do hospody atd.
Před měsícem jsem jí položila otázku:"Uměla jsi být milá k chlapům,pohladit,pochválit?" proč bych to dělala?...myslím,že není co dodat.Také tam sedí už 6 let sama,já za ní chodila pořád,ale už dost.Napsala jsi to za mne,nemusím to opakovat,jaký máš pocit,co bys udělala,co prožíváš.Nenech si dítě unést,jak to mám já.Držím Ti palce a nenech se,jsi ještě mladá.Já jsem starší jak Tvoje matka a musím matku poslouchat.Už ale nebudu.Buď šťastná,chraň si své.Já to neuměla.papa

Milé čtenářky,nevím,jestli Vás bude zajímat můj vztah s matkou,pokusím se to napsat tak,jak to cítím.
Je mi 56,matce 83,5.Vitální,ještě samostatná,problém jen ten,že nechápe svůj věk.Když já se pozastavím nad svým věkem,tak dodá,a co já mám říkat?A spustí,co vše zažila,jak dřela,jak nás musela uživit,co vše proto musela vystát a pod.Jak to posloucháte od mala,tak je Vám už z toho na nic.Vždy chce jen slyšet slova útěchy a chvály,ale mi už to nejde z úst.Dělala jsem to dost dlouho.
Ve stručnosti,proč o tom píšu.
Měla jsem bratra o 7 let staršího,už tady není 5,5 let.Když se to stalo,myslela jsem,že to matka nedá,měla ho strašně ráda,víc než mě.On jí naslouchal,nikdy ji neodpověděl záporně,a to je můj problém.Asi rok jsem s ní byla víkendy,pak se zotavila.Ale já se nezměnila,pokud jsem nesouhlasila s něčím,tak jsem jí to řekla.Ona:"to by si syn nikdy nedovolil".Nebyla jsem sprostá,jen jí řekla,tak to není.Darovala mi svůj byt a problém byl na světě.Matka neměla ráda bráchovy dcery,vydědila.Já ale byla pořád stejná.To se jí nelíbilo,tak mě jednou vyhodila,nesouhlasila jsem s něčím.A přišly moje děti na řadu.Začala nabízet byt,ať si je získá.Víte jak mi bylo?Jsem rozvedená.Trpěla jsem moc,ale nechávala tomu čas.Dcera kolem babičky tancovala,a cítila,že z toho může něco být.
Osud loni rozhodl jinak.Zhroutil se celý svět pro mne.Dcera umřela,dost blesk z čistého nebe.Nastala situace jak před 5 léty,ale pro mne.Jak to matce říct,unese ztrátu vnučky?Aby toho nebylo málo,tak mi ředitelka oznámila za 3 dny po smrti,že nemá pro mne od září práci.Mozek nebral.Měla v hlavě jen,jak to matce říct.
14 dní jsem s ní spala,ani jednou mě neobjala,nepohladila.Vánoce mi tak zkazila,i syn,končím s nimi.Moc mě urazil,už nemám sílu odpouštět.Onila spolu,asi teď nabízí byt synovi,ať!Snažila jsem se rodinu udržet,ale nejde.Berou mi energii,pociťuji zklamání.Není mi lehce,ale lépe bez nich.Jsem na ÚP,teď si teprve vše uvědomuji,beru léky,ale nevzdávám to.Chci si ještě život užít,být sama sebou

Milá Maris, moc potřebuješ...Julie, mně se Tvé řeči moc nelíbí. Myslím, kdo Tě nosil v bříšku, nešel na potrat, utíral zadek. To je snad součástí těhotenství a povinností toho, kdo se rozhodl mít dítě.
To, že má někdo dítě a je tudíž matka vůbec nic nevypovídá o jeho kvalitě a o jeho osobnosti.
Já ji rozumím, i když jsem chlap.

Milá Maris, moc potřebuješ odpustit své mamině, at´už je jakákoliv. A nezapoměn´: i Ty máš své chybky, jako každý. A nezapomen´: i ona má jistě své klady (jako každý).Jistě pro Tebe udělala mnoho dobrého, jenom si vezmi tužku a papír a sepisuj od miminka vše dobré si sepiš: kdo Tě nosil v bříšku(a nešel na potrat jako jiní?),kdo Ti utíral zadek:)? Kdo Tě kojil? Kdo Tě krmil? Kdo....sepiš si to a nos to každý den u sebe. Uč se vděčnosti za to co je, uvidíš, že Tobě samotné to pomůže, uč se odpouštět:):), to Ti pomůže..Podívej se na maminku novýma, jinýma očima...zkus to, je to pro Tebe a Tvůj život šance:):). God bless you:)!

I já se přidám. Moje matka je člověk, který má rád jenom sám sebe, nikdo jí není dost dobrý, všichni jsou úplně blbí, neschopní. i její sestry jsou podle ní krávy.A tak má teď, co si zaslouží. Ve svých 54 letexh je sama, nemá mnažela, nemá rodinu, nemá nic. Nikdo po ní ani neštěkne a mě a mojí rodině neustále otravuje život. Takové ženy by nikdy neměly mít děti, protože je jednou svým jednání utrápí. Nikdy mi nepomohla nezištně, vždycky jsme to měla zpátky na talíři, když jsem přišla o něco poprosit. Dokonce i moji svatbu mi vyčetla, že si to představovala jinak...moje svatba, moje pravidla! Lituju, že jsme jí kdy pozvali, fakt špatný nápad. Pro mě je to cizí člověk,ketrému bych nepodala ani sklenici holé vody, kdyby mi ležela na prahu baráku. Po letech jsem poznala, že to ona je neschopná, nepoužitelná a s nikým není schopná vyjít. Mami jsme jí neřekla několik let a už to asi nikdy ani neudělám. Jako puberťák jsem ostatním holkám záviděla, že je máma vezme do města, zadjou do obchodů, na pohár, na dovolenou, na výlet.... Nikdy jsem to nezažila. Teď čekám první dítě a jedno vím určitě, nikdy se nestane, aby se moje dítě stydělo za mě jako matku, tak jak já za tu "svoji". Té paní se štítím, nedokážu se na ni ani podívat, mám chuť ji naplivat do obličeje. A kdyby jich nikdy v životě už neviděla, pro mě jenom dobře.

Láska dětí k rodičům je podmínečná...
Mají své mladé životy a vidí na nás, matkách, mnoho chyb, často velmi nespravedlivě. Myslí si, že my už jsme jiné, že náš život už není tak důležitý, že jsme tady spíše jen na pomoc a sloužení potřebují-li nás. Samozřejmě to nedávají najevo, ale citlivé stárnoucí matky to cítí. Jistěže výjimky potvrzují pravidlo. A to píšu i přesto, že své děti mám moc ráda, ale toto všechno vidím,cítím, jen o tom nemluvím a nedávám to znát.

miluji mamku

Co chci vlastně říct? Cítím, že nedělám všechno úplně ideálně, ale často se to obrátí proti mě, protože se snažím pomáhat. Moje sestra jen hrdě praví, že týden nemůže zvednout telefon, protože je příliš zaměstnaná.
A ani jeden z mých rodičů jí nedokáže usměrnit, naopak, vždycky mi ji předhodí, když se jim pochlubí s nějakým úspěchem.

Mám trochu problém s mámou. Jsme dvě sestry - stejně jak to bylo v rodině mojí mámy. Moje máma byla mladší dcera, a byla na tom vždy hůř. Její máma podporovala víc tu starší, víc jí fandila, obdivovala ji. Starší dcera se odstěhovala do Prahy a udělala docela slušnou kariéru, zato moje máma jen úča na malém městě. Vždy si musela vyslechnout: Ty jsi jen ta blbá učitelka. Pak měla máma nás dvě. Nemůžu se zbavit dojmu, že moji sestru má raději. Moje sestra je tvrďák, se kterým málokdo vyjde. V současné době máme stav "nemluvení spolu" kvůli jedné ošklivosti, po níž jsem se zařekla, že komunikaci se svojí sestrou iniciovat už nebudu. Ona je totiž taková, že pokud od někoho něco potřebuje, je jako roztékající se med. Naopak na lidi, kteří pro ni moc neznamenají, je hnusná a protivná a neustále poučuje. Po pěti minutách hovoru s ní vznikne hádka na život a na smrt. Vědí to už všichni, jen moje matka ji pořád brání. Prý je to důsledek úrazu z dětství.
Když nemá čas ona, je to pochopitelné, když ho nemám já, jsem špatná. Ona je "velká manažerka a podnikatelka", já nejsem nic. Matka umně přede plány, jak mámit peníze. Prostě mi začne vyprávět, co jí dala nebo zaplatila moje sestra. Mně je to pak dost hloupé. Prostě nás nutí soutěžit a pěkně z toho těží. Přitom moji rodiče nejsou žádní chudáci. Když vidíme, že je třeba pomoct, pomáháme. Ale nějak neustále slyším, že je to málo.
Teď naposledy výtka, že se scházíme řídce, a že jim běží čas, že už se třeba nikdy neuvidíme ( ... ) ?? Moje sestra má dva domy, v novém velkém víkendovém domě vyhradila mým rodičům jednu sobotu za 14 dní pro společný oběd (bez noclehu, a nutí rodiče jet zpět 60km). My dům nemáme žádný, jen chalupu, která je ovšem jak jsem pochopila zajímavá vlastně jen jako výletní cíl. Moji rodiče už tam bez našeho pozvání několikrát vzali své kamarády a pak se bavili jen s nimi a šli s nimi na výlet. Holt chata je na horách a to láká zvlášť moji mámu.
Přitom sami jsou v důchodu a mají krásný velký dům v pohůří.

Ženy budou skoro všechny matky. Proto si zachovejte zdravý rozum a nestaňte se citovými loudilkami, které nemají vlastní motivaci pro život. Od 18 let si každý kope za sebe! Nemáte žádné právo!!!mluvit dospělým dětem do života. Nedávejte jim peníze, byty, domy a nechejte je žít po svém. Pokud jim dáte některé tyto vymoženosti darem, pak už o tom musíte do smrti pomlčet, nečekat žádnou vděčnost. To bylo vaše rozhodnutí, ne jeich. Vidím, jak se z mladých, rozšafných a kritických novomanželek stávají po letech uzurpátorské a hysterické matky svých dospělých dětí.

Tak to já jsem macecha:-)) Moje dcera chtěla před pár lety,abychom společně koupily dům...Používala právě to, že jednou nebudu třeba zdravá atp..Odmítla jsem, koupila si domek sama a ted se přátelíme. Občas jí to vadí, občas do mně šije,že sama žít trvale nemohu,ale pouštím to jedním uchem..jinak bych jí přetrhla:-) Samozřejmě ji vůbec do ničeho nemluvím, naopak vidím, že umí lépe vařit-moderněji, zařizovat byt ..Kdybychom spolu bydlely, byla bych časem šílená. Taky mám ráda klid a nemusím poslouchat dětské povykování.
Myslím si, že rodiče nemají bydlet s dětmi ani v jednom činžáku. Natož společném domě, právě to kazí vztahy. Všem radím, pokud máte už vlastní rodinu, toto dodržovat.Navíc moje dcera je určitě vtipálek, ale zodpovědnější a vážnější povahy. Takže by ona byla ta, co by mně do všeho mluvila. Přeji všem více rozumu a na milující matky, které vás nechají žít vlastní životy. Osobně si ho žiji také podle svého. Návštěvy si zásadně ohlašujeme aspon telefonicky.

Leno, matka je typický případ pro pysychiatra a ty taky. Tobě by poradil, aby ses od matky úplně odstřihla anenechala se citově vydírat. Když jí bude zle a bude " umírat" zavolá si jistě záchranku - tak si to řekni. je hysterická a ty za čas budeš mít velké problémy sama se sebou. Nikdo za tebe nebude rozhodovat, to musíš ty sama a pryč od ní-odstěhovat se, udělali jste pěknou chybu. Tvoje výčitky svědomí, že bys nepomohla hgodné mamince, jsou tvoje choroba. Přeji ti hodně síly a žádné ALE!!

Ahoj mám stejný problém,...Dobrý den,
to vás upřímně lituji, pro svou maminku bych udělala cokoli, je pro mě opěrným bodem, do manželství mi nemluví, jen mě vyslechne, a vždy tu pro mě byla. Ikdyž jsem dělala kopance, a nechovala se zrovna dobře, nikdy mi neukázala záda. Lituji všechny co nemají s matkou dobrý vztah.

Docela by mě zajímalo, jestli 1/2 baráku je opravdu tvá. Jestli si jí dostala darem od matky nebo táta ti jí věnoval v závěti.