Vztah matka - dcera

Milá luno, přečetl jsem si Tvé příspěvky a je to moc smutné psaní. Ta se ptáš, kde je chyba. Víš, můj názor, možná hodně tvrdý je, že Tvá rodina vykazuje značné sociopatologické rysy. (Bratr nehledal pořádnou práci, ztratily se Tvé osobní šperky atd.). Jenomže Ty jsi to neviděla dříve proto, že jsi jim dělala v podstatě otroka, takovou zlatou slepičku. Dokud taková slepička sníší zlatá vejce, tak je to v pořádku, běda, když by sama něco potřebovala nebo již neměla možnost zlatá vejce snášet. Potom je zle. Víš, mně je hrozně líto různých nemocných a něšťastných lidí, ale na druhou na stranu jsem zjistil, že naprostá většina lidí, kteří jsou na tom sociálně špatně (a nejsou nemocní nebo něco podobného) jsou zvyklí jenom natahovat ruku pro tzv. pasivní pomoc. Dokáží si vymyslet milión důvodů, proč se jim vede špatně a kdo za to může. Jinou možnost než tu psala Jitka nemáš, musíš si žít svůj život a určitá chyba je i v Tobě (to soudím podle toho, že Tě dávný přítel bil), jsi moc hodná a asi důvěřivá.
Neznám moc rodin, kde by bala opravdová spravedlnost na všechny sourozence. Ač považuji rodiče mé ženy za velmi dobré lidi, tak v dětství také preferovali syna před dcerou - když přinesl švagr domů ze školy dvojku, tak se "bouchalo" šampaňským, v případě mé ženy následovalo kázání, že takhle tedy ne. Švagr od mládí dělal hokej, takže doma nemusel hnout ani prstem (únava, výkony ... bla, bla), proto domácí práce a popmoc rodičům musela dělat manželka. Jejich babička věnovala vnukovi k 18. narozeninám nové auto. Bez nějakých podmínek. Žena (je mladší) to měla slíbeno, ale pod podmínkou, že vystuduje vysokou školu. A mohl bych pokračovat. A švagrovi to zůstalo dodnes, umí si jenom stěžovat a tchýně mu to žere.
Mohu ti jenom popřát, ať se dáš hlavně sama psychicky do pořádku a najdeš nový smysl života. Bohužel období Vánoc je pro Vás osamocené to nejhorší období života. Jenže i to se dá zvládnout - já třeba již několik let vůbec neprožívám Silvestra ve smyslu, že se musím povinně radovat, být veselý ap. Četl jsem dobrý článek psychologa, který právě radil, že člověk nesmí podlehnout těmto klišé, která se na nás valí ze všech stran.

Jitko to prostě nejde jen tak jít dál..jsem psychicky dost na dně..jeden máš vše,druhý den ztratíš celou rodinu.nedokážeš pochopit že se díví že jsem se změnila..když mám s někým z nich náhodou kontakt,stejně se začneme hádat..zničili mi roky kdy jsem jak blbec dřela,a snažila se jim ten život udělat hezčí..nechci po nich aby mi s prominutím lezly nevím kam,ale trochu úcty a vděku.Nic.S bráchou se vyloženě nenávidíme,já myslela,že se to urovná ale začal mě napadat on a mít na mě vyloženě špatný řeči a já po nějaké době už mu odpovídám naprosto stejně.všichni jsou velká rodina,jen já už tam nepatřim.někdy prostě mám chut už nebýt na tomhle světě,protože prostě už dál nemůžu.lehko se to řekne,dělej si svůj život ale já vždy byla fixovaná na rodinu,byla pro mě to nejdůležitější a ted vidím,že už to nikdy nebude jako dřív.mám chut se odstěhovat někam daleko ale nějak nemám sílu začínat někde od nuly a hlavně nechci aby to vypadalo že utíkám.fakt bych nevěřila jak se člověk cítí v podobné nebo obdobné situaci,nikdy jsem nedokázala pochopit že rodina dokáže být taková.někdy mám pocit že je to jen sen a já se probudím a bude fajn.bohužel to sen neí..takže jen přemýšlím kam zdrhnu na tyhle vánoce,protože mě zřejmě matka nezavola a já bych stejně nešla.jen když si na to pomyslím,rozbrečím se

Ahoj maminky :o) Máte problémy se svými dětmi? Prosím pomozte mi s odhalením jedné z příčin - kdy a jak tyto problémy vznikají. Podívejte se na net: www.janyb.wz.cz a zodpovězte anonymní dotazník. Výsledky, které zjistím bych chtěla stručně shrnout zde na Doktorce. Třeba se dozvíme něco nového. Děkuji Vám a zdravím :o) Janča

Luno, prestan se tim trapit. Proste zij pro sebe. Muzu ti dat dalsi priklad. Ind, ktery delal na Zapade taxikare, rikal, ze spi denne max. 5 hodin a jeste nikdy ne v kuse. Ze nema zivot a nikdy to nebude lepsi, jen je rad, dokud je zdravy a muze to delat dal.
Podporoval take to bohate pribuzenstvo v rodne zemi. Rikal, ze si myslel, ze z penez, co jim posila, si zalozi zivnost, aby se lip uzivili. Kdepak, jeho penize prohyrili, udelali oslavy, apod. A porad nemeli dost. Rikal, ze by z nej stahli kuzi a ze zadny pocit vdecnosti u nich nevidel. Proste to byla samozrejmost. A beda, kdyz jim jednou penize neposlal. Tak byl ten nejhorsi z nejhorsich a vycitali mu vsechno mozne, co pro nej rodice udelali (no, samozrejme nic vic nez pro ostatni sourozence). Ale tak to proste je. Bohuzel

já dělala 2práce,spala 5hodin denně,bydlela v bytech kde nás většinou žilo 6-8lidí,většinou 3-pokoják..Prostě aby se ušetřilo..takhle to bylo hodně let ale bylo tam moře teplo tak člověk nabil energii z tohohle,jinak by to asi nešlo..ale snažila jsem se,odříkala si všechno..až ted-ted si můžu něco sem tam dovolit a každý si myslí kdovíco..ale brátr nikdy nevzal kufr a neodjel někam dřít cely tyden od rána do noci.to mě na tom štve.a nakonec zůstanu já ta černá ovce rodiny.Nejhorší je,že si člověk uvědomí ty jakoby ztracený roky,které k ničemu nebyly a vídí,jak měl vše zařídit a udělat jinak.No ale pozdě bicha honit.Jen že se cítím ta nejhorší,ta co se změnila...je fakt,že já vždycky byla taková malá organizátorka,asi jediná z rodiny,protože ostatní jsou dost laxní,ale nevyčítám to,prostě nejsme každý stejný..Vždy jsem se snažila v dobrém něco navrhnout,udělat a nakonec mi nevl.otec dělal scény že jim diriguju život.Ale když potřeboval peníze na operaci a jiné věci,to jsem organizátorka nebyla.No už to nechám být.Snažím se jen zjistit,jestli ta chyba není přece jen ve mě..Už jsem z toho přemyšlení a bolesti tak zblblá,že už ani nevím co je fér a co není.

No, ja te chapu jak ti je. Boli to moc, ale neda se nic delat, musis zit svuj zivot a proste je ignorovat, at je to jakkoliv tezke. Kdyz je ti dobre s otcem, stykej se s nim, kdyz s neteri, tak taky. Ale pokud by ona mela pocit, ze k tobe chodi jen proto, ze od tebe neco dostava, tak zapomen i na ni. Jeji rodice maji na ni vetsi vliv a dokazi ji proti tobe zmanipulovat. Bohuzel tak to je. Jako jeden priklad za vsechny jim podobne. Moje kamaradka zije leta v cizine. Mela a chtela mit co nejlepsi vztah se svym bratrem, jeho detmi a svymi rodici. Nejen, ze nebyli ochotni se s ni vubec bavit o jejich problemech, ze oni si na rozdil od ni uzivali zivota a ona dela tri zamestnani, aby si prumernou zivotni uroven zajistila, ale rikala, ze kdyz neprinese plne tasky, tak se s ni nikdo ani nebavi.
Nic na tom nezmenis. Proste jen za nejake roky tva rodina vystrizlivi a budou te brat jinak. Aby si uvedomili, ze se k tobe nechovali dobre, tak ty je musis ignorovat. Jinak toho nedosahnes. Delej jen na sobe a pro sebe. Hodne stesti!

.........................

Jenomže já nikdy na mamku nedala dopustit.Měly jsme spolu hezký vztah,je fakt,že jsem byla nejstarši,tudíž na mě bylo už od dětství pomáhat hodně doma,starat se o sourozence a ještě k tomu jsem jako jediná ze sourozenců studovala dál.Na střední jsem chodila o víkendech na brigády,o prázdnínách také.Mí sourozenci ani jeden.A ted mi budou něco vyčítat?Vždy jsem se snažila o něco víc,zato můj bratr mě měl asi rád jen dokud jsem mu podstrkovala peníze.Vlastně pokaždé když jsem přijela,všichni věděli,že každému dám nějaké ty peníze na přilepšenou.O to by nešlo,dělala jsem to ráda a chtěla jsem jim pomoct,ale mrzí mě po těch letech ta nesoudnost ke mě,oni mě podrazili a já se za to mám cítit špatně?Dočkat se od bratra že jsem svině atd..Jeho vlastní dcera ke mě chodí skoro radši než k němu,protože on kromě oficiální partnerky má ještě milenku a tudíž na dceru moc času nemá.Když bylo jeho malé 9let,chtěla hrozně moc štěnátko k vánocům,domluvila jsem se s bratrem,že jí ho koupíme dohromady,tudíž já dala asi 4000kč a bratr měl přidat 1500kč.No moje překvapení bylo že o vánocích jsem se dozvěděla,že ho koupil své dceři a jeho oficialní přítelkyni napůl!!!!!!!!!!!!!!!!No prostě šok.Když jsem se ho ptala,jak je možný že to štěnátko nemá malá doma ale jeho přítelkyně,odpověděl mi že prostě je to tak.Když jsem se na to zeptala jeho přítelkyně,řekla mi že ho dostala od mého bratra k vánocům.Takže já vlastně vyhodila 4000kč jen tak.A takových případů je.Vždyt já svého bráchu měla hrozně ráda,vždy jsme si rozuměly a ted zjistím,že věci jsou úplně jinak.Trochu se mě zastává můj vlastní otec,ale říkám mu,at to nechá být.At se kvůli mě nerozhádává se synem.Vyrůstaly jsme s nevlastním otcem..Moje matka například pořád rýpe do mého otce,prý se o nás nestaral a já mu ted lezu do pr...Když jíříkám,že jsem dospělá a že sama vím,,kdo nás vychoval,ale že nechci aby jednou můj otec zemřel a já si pak vyčítala,že tady byl a já s ním neměla žádný vztah,prostě má jen blbý s prominutím kecy,které přecházím...Jak je možný že člověk žije 30let v přesvědčení,že je stastný za rodinu jakou má a pak ze dne na den zjistí,že vše bylo jen jako a vše je úplně jinak.Pro mě rodina byla a je na prvním míste,ale bohužel jí nemám.Zůstala jsem úplně sama.Po rokách odříkání,šetření,kdy jsem si nic nekoupila,jen dřela dřela a šetřila šetřila a pomáhala nakonec dopadnu takhle.Změnila jsem se,už nejsem ten andílek,který každého pusinkoval a miloval.Dneska jsem odtažitější,nevěřící a myslící víc na sebe.Bohužel.Možná takhle vzniká určité sobectví a egoismus..

Luno, podivej se kolem sebe, jestli existuje nekdo, kdo zil nebo zije v cizine, jeho sourozenec/ci jsou mene schopni a nema tyhle problemy. Ja osobne takoveho cloveka neznam. Vsichni se potykaji s tim co ty.
Matka ma prirozeny pud prerozdelovat vse tak, aby vsechny jeji potomci byli syti. A to, ze tomu bohatemu bere a chudemu dava je normalni. Znam kamaradky, ktere se zmohly vlastni pili nebo svych manzelu a jsou na tom podstatne lepe nez jejich sourozenci. A vzdy se jejich rodice snazi ty schopne donutit k tomu, aby tem chudsim, mene schopnejsim bratrum a sestram pomahali. Ta mira a forma zalezi na konkretni povaze a schopnosti rodicu postarat se sami o sebe. Jestlize ty pises, ze matka si sama svuj zivot nedokaze zorganizovat a vice mene se chova podobne jako tvuj bratr, nemuzes od ni v budoucnu nic dobreho cekat. To by ses musela octnout v nouzi jeste vetsi nez ma on.
Reseni je jen jedno, rici matce svuj nazor, ale vic s ni nediskutovat a nestykat se s ni. Jina cesta bohuzel neni.

Luno, ziji v cizine a mam velmi podobne zazitky. Na podzim jsem navstivila svoji rodinu a zarekla jsem se ze je to naposledy. Jak se ke mne chova vlastni matka!!! A muj bratr - je neuveritelne a ani se mi nechce poustet do vypraveni meho pribehu, jen rekneme je to to same v bledemodrem.
Proste to tak nekdy vyvstane, najednou, probudime se a zjistime jak jsme vyrustaly, jak jsme byly vychovavane (a pro jsme napr. v cizine a ne doma s ostatnimi), a jak jsme byly nepravem odstrkovane. Nam to pripadalo normalni, protoze jsme neznaly nic lepsiho, nevedely jsme ze neni normalni kdyz se podstrojuje sourozenci, ze by se melo podstrojovat take nam. Proste ses konecne podivala pravde do oci, a ted se s tim budes muset vyrovnat. Moc, moc to boli, a trva to roky. Ja sama se z toho vzpamatovavam roky, snad bude jednou lip. Domu se ale zrejme ani uz nepodivam, dalsi horor by me asi porazil.

Luno, nejses ta Alta, jak psala na jine diskusi o rozchodu? U ni bych to pochopila, ze mohli mit rodice pocit, ze kdyz nacpala penize cizimu chlapovi, ktery ji o ne obral, tak proc by nemela dat vic vlastni rodine.
Pokud nejsi ta Alta, tak jejich chovani je spatne, ale neda se s tim nic delat. Proste se jen osamostatnit a nestykat se s nima. Za nejake roky to vyprsi z jejich strany. Ty na to sice nezapomenes nikdy, ale uz te to nebude tolik bolet.
Delej vse jen pro sebe, pro svuj rozvoj, pro to, abys nasla nejakeho pritele, s kym ti bude dobre a pak zase budes na svete rada :o).

......................................

Prosím kdo vydrží a dočte můj příspěvek-prosím o slušné příspěvky,ne vulgaritu,už takhle jsem na tom psych.dost zle.Po skončení SŠ jsem začala pracovat a žít s mým přítelem.Po nějaké době mě začal mlátit,odstehovala jsem se k rodičům.Za krátkou dobu jsem odjela do ciziny,kde jsem žila hodně let.Během těch let jsem pomáhala finančně celé mé rodině,st.bratrovi jsem dávala někdy i tisíce abych mu pomohla,měl malou dceru.Platila jsem mu televizi a nabytek na splátky.Rodičům a příbuzným jsem kupovala oblečení,dávala sem tam nějakou tu korunu na přilepšenou.Rodičům platila dovolené,kupovala dárky atd.Mladší bráška odemne dostal PC,dražší oblečení,tlf a prostě vše co potřeboval a na co třeba rodiče neměly.Takhle tomu bylo přes 10let.Mezitím se bratr rozvedl,já mu v manželství ještě dopomohla k bytu.Po rozvodu mě požádal o peníze pro svou ex atd..Vše bez jakékoliv návratnosti.Po rozvodu chtěl,zda může bydlet v mém bytě,který jsem si v ČR udržovala a pronajímala.Nechala jsem ho tam bydlet za holé nájmé.I tak tam během 6let udělal asi 65.000kč dluhu na nájmu a penále,které jsem zaplatila zase já.Protože on se k tomu neměl a ani na to neměl.Matce jsem dala právo k mému účtu v ČR,protože otec někdy pil a matka pak s mladším bráškou zůstavaly bez peněz,ale dale jsem jí ho s podmínkou že pokud půjde o větší částku,musí mi to říct.Myslím částku nad 5000kč.Nakonec mě kontaktovaly z družstva ze na mém bytě je opět dluh a pokud ho ihned neuhradím,mého bratra vyhodí a já přijdu o družstevní podíl,tudíž o byt.Bratr neuhradil nic a já když jsem přijela do Čr uhradit dluh,jsem zjistila že matka vybrala z mého účtu větší částku,o které mi neřekla ale ještě k tomu mi zatajila výpis,abych to nevěděla.Samozřejmě když jsem šla vybírat peníze na zaplacení dluhu za mého bratra,jsem zjistila že chybí větší částka a výběrní právo jsem matce zrušila,protože mě prostě zklamala.Chtěla jsem a chci jen důvěru v rodině.Bratra jsem požádala,at mi dluh splácí,což mezi námi vyvolalo nespory a hádky,nakonec mi řekl, že je blbý že se musíme potkávat,že by mě nejradši neviděl atd jiné urážky,tak jsem ho z toho bytu vyhodila.Prostě mě urázel.Za to co jsem pro něj během těch let udělala,neuměl ani svěsit hlavu a být ke mě slušný.U rodičů jsem si nechala můj trezůrek,kde bylo veškeré mé zlato,které jsem si nakupovala nebo dostala od mého přitele,bylo to pro mě takové sentimentální království a i když jsem někdy potřebovala,nikdy jsem to neprodala.Bohužel jsem rodině věřila,takže když jsem po kolika letech zjistila,že vše zmizelo a že zmizelo i 1000eur,které jsem svěřila mé matce,jako takovou mou tajnou rezervu,kdyby něco-tak to bylo pro mě to nejhorší co jsem kdy mohla zažít.To zklamání,zklamání té důvěry kterou jsem měla v mou rodinu,tu bolest bych vám nepřála.Už to jsou 4roky.S mým bratrem se nestýkám,i když se můj pravý otec snažil nás dát dohromady,bratr o mě prohlásil že jsem svině a hnus a že nemá žádnou sestru.S matkou se také nestýkám,i když jsme se párkrát snažili o sbližení,ale nemohu ji odpustit,že ví,že přítelkyně mého bratra nosí můj zlatý prstýnek,který se mi u rodičů ztratil a rodiče nebyly schopni to bratrovi říct ani se mi zastat.Naopak s mým bratrem se stýkají,jen já jsem zůstala úplně sama.Nezvládám to.Říkají o mě že jsem se změnila,že mám hroznou povahu-ano,změnila jsem se,dříve jsem měla srdíčko na dlani,dnes jsem ztvrdla,nevěřím své vlastní rodině,té které jsem se snažila tolik let pomáhat a hodně.Bratr zamnou jezdil do ciziny,párkrát jsem mu tam sehnala brigády aby si přivydělal nějakou korunu,cestu jsem mu platila,jídlo také takže co si vydělal,měl čísté.A po tom všem nikdo zamnou nepřijde abychom si vše vysvětlili,zametly stůl..Nic.Pro celou rodinu jsem černá ovce,která v cizině zpychla,změnila se..ATD.A JÁ SI ŘÍKÁM,JAK JE TO MOŽNÉ???Jak mi to všechno mohly udělat??Minulé vánoce jsem byla sama.Ty letošní budu sama zase.Partnera momentálně nemám,nejsem prostě v pohodě.Mám výčitky,že třeba to co se stalo není zas tak hrozné,ale já si prostě říkám,že oni si zvykly,že já všechno platila,zařídila,zaplatila operace nevlast.otce,operace matky,samozřejmě jsou to rodiče a já jim vždy chtěla pomoci,ale s tím zlatem a penězma????Udělala jsem chybu já nebo prostě ta důvěra v rodině je někde jinde a já se spletla a to co se stalo není až zas tak důležité??Matka vždy bratra podporovala,nikdy si nenašel pořádnou práci,matka mu dodnes podstrkává sem tam nějakou korunu atd..Prosím je ta chyba ve mě?Jaký na to máte názor?Jsem zralá na psychiatra,celé roky naše rodina fungovala,ale jakmile jsem přestala podporovat bratra,jsem pro něj jen svině..A já se cítím opravdu ta nejhroznější osoba pod sluncem.

Dcera je hezká, nezakomplexovaná a docela inteligentní holka. Studuje Vš, nefetuje, nechlastá a dá se říci, že rodičům dělá jen radost. Jenže k mámě má zvláštní vztah absolutní kritičnosti. Kdyby jí máma dala dvoutisícovku třeba na nějaké plavky, tak nejdřív prohlédne tu bankovku, jastli je dost zelená, není zvlášť zmačkaná a série na bankovce jí esteticky vyhovuje. Já bych jí tu částku mohl dát v desetníkách a hezky mi poděkujeTrochu jsem ten příklad přehnal, ale skutečnost je opravdu taková a někdy ještě horší.Nechápu to, protože výchova našich dětí, (starší kluk a holka) probíhala bezproblémově a když vidím jiné rodiny, nutí mne to napsat "harmonicky". Naopak, na synovi jsme se spíš učili být rodiči a ten si odnesl naše chyby. Pravda bude opravdu asi ta, že je to nevědomká rivalita ještě nedospělé holky vůči matce.Syn sice pubertu prošel klackovitě, ale s určitým respektem vůči našim názorům a dokázal měnit svoje rozhodnutí po poradě s jakýmkoli rodičem. Dcera si občas nechá poradit jen ode mne a mámin názor je DOPŘEDU špatný. Říká se, a já s tím souhlasím, že kluci jsou někdy dětmi docela dlouho a holky mají duševní náskok. Chování naší dcery je velmi často v rozporu s tímto mým názorem.Myslím si, že pro něco podobného založila první pisatelka toto fórum a mě by zajímalo, zda jsou tyto případy spíše vyjímečné či nikoliv.

Zbožňování je pěkná věc, kamarádství ještě lepší, ano, nechť má všechno "lepší než já".. ale až se holka osamostatní, budu já (ještě) šťastnější..

S dcerou máme nádherný vztah,jsme jako kamarádky.Vše řešíme spolu,nebojí se mi nic říct.Nemůžu si stěžovat a ona taky ne.Prostě jí zbožňuju.Hezký den...

Já nemyslím, že to je věčný problém.S mámou jsem v pubertě samozřejme moc nevycházela, ale v 18 jsem se odstěhovala a jakoby začala žít vlastní život. Od té doby s mámou vycházím báječně. Není v ničem problém. Hlavní je komunikovat...!

Již zde takové téma existuje: Věčný problém matka.