jak se odmilovat ?

Zdravím všechny!PETŘE, že jsem tak smělý - kdy má být (nebo už byla?) ta historická schůzka? Věřím, že to zvládneš. Dneska to ode mě neber jako radu, ale když jsem jednou byl v podobné situaci, nemluvil jsem vůbec o nás dvou, ale přímo jsem si naběhl otázkou, jak se ona má a jestli je s tím svým spokojená. Když přisvědčila, řekl jsem s úsměvem "Tak to jsem moc rád, vždycky jsem si přál, abys byla šťastná". Návod k uspokojení to ale není, člověk sice ví, na čem je, ale je potom sám před sebou za blba. Pamatuj, co ti o kousek výš napsala Kaja: být radši připraven na špatný výsledek a pak být příjemně překvapen. Staří kriminalisté, když vyjížděli k případu, měli heslo Být připraven na nejhorší a očekávat nejlepší.Jana+H: Holky, to je dobře, když si můžete takhle psát a podpořit se ve skoro stejné situaci, samy cítíte, jak ohromně to pomáhá. (A s další poradkyní Leny za zády.) Objevil se také další "léčivý prvek" - vztek, zlost, averze k tomu druhému. Jinak jistě nepěkná vlastnost, ale tady přímo blahodárná - kolik dívek (žen) si moc přálo k tomu dospět, ale nedařilo se. Z poslední doby (15. března) o tom psala anonymka, jak se ten její pořádně opil, bez zábran se projevilo co je zač a byl konec. A beze smutku.Ze dřívějších vzpomínám na pisatelku "v", dívku do nepohody, která se dovedla radovat z krás světa, brala svůj případ objektivně a věcně a přesto pořád pociťovala stesk a smutek, který nešel překonat. Ta tady myslím tenkrát nenašla rovnocennou kamarádku pro diskusi.SPISOVATELI, moc Vás zdravím. Doufám, že se zase mezi nás něčím připojíte. Já jsem teď tady také dlouho nebyl - prostě to nevychází. Když už jsem u těch minulých případů, nemůžu vynechat Sabinu. Ta už je asi taky odmilovaná, když se neozývá. No - je jí přáno. Nezapírám (a netajil jsem se s tím ani tenkrát), že se mi s ní výborně psalo (někteří diskutující se kvůli tomu do mě naváželi). Pokud jste opravdu spisovatel nebo něco podobného, pak jste si musel všimnout, jak byly její příspěvky stylisticky naprosto dokonalé a že byly psány přímo nádhernou češtinou. Měl jsem krátce období, kdy jsem ji tipoval na úču (i když třeba ne zrovna českého jazyka), ale učitelky jsou většinou protivné.No nic, napsal jsem toho už dost, tak přeju všem pěkný víkend a dejte o sobě vědět, jak to jde.

Má jinou....a to se dušoval, že v tom jiná není! Volala mi kámoška, že jsem dost tolerantní, když miláčka nechám jít na kafčo s jinou...(netušila, že jsme se rozešli) a zná náš vztah od začátku a věděla že se nad náma nikdy nezatáhla mračna a že nám to klape....jsem naivní, nic jsem nepoznala....chci ho nenávidět!!!!

Ahoj. Jani chápu tě, také mám stále nutkání mu napsat, chci pochopit proč, aby to vysvětlil, když mě nemiloval proč se mnou byl! Snad 100x jsem mu napsala SMS, ale vždy jsem ji smazala, nechci, aby věděl jak se trápím a jak se mi stýská asi je to má hrdost!Ať si myslí, že už jsem v pohodě a on mi za žádnou slzu nestojí!!!

Ahoj:). Tak jsem selhala... opět mě ke konci dne přepadl nepřekonatelný smutek, tak jsem mu napsala mail. Samé věty začínající slovem Proč, a jednou padlo i slovo Parchant. Ale v podstatě si říkám, že teď už ze sebe blázna klidně dělat můžu, vlastně mi už o nic nejde. Řekl, že ke mě nic necítil (prý citům se nedá poručit - hajzl!:), tak to už se ke mě stejně nevrátí a za takovéhle situace bych to stejně asi nechtěla, už bych mu nevěřila. Asi jsem postoupila do další fáze, kromě lítosti/bolesti/smutku se dostavil vztek:). Ale je mi líp, sice mi to asi dlouho nevydrží, ale alespoň na pár minut z těch nekonečně dlouhých dní a nocí se mi ulevilo.

Leny díky za podporu! Jim do hlavy nevidíme, mohlo to být cokoliv a nám nezbyde nic jiného než se stím smířit ikdyž to moc bolí!

Holky, moc vám držím palce, ať to zmáknete. Nevím, co těm dvou ruplo v hlavě, ale můžský mozek je nevyzpytatelný. Něco jim vadilo, nedokázali o tom mluvit či řešit to a tak to ze dne na den ukončili. No, zabít!!! Hlavně se držte. pa pa

Sice je mi zle, ale musím se snažit to nějak překonat! Pamáhám ti ráda, protože vím jak ti je a jak důležité je nezůstat úplně sama a co nejdříve se o tom začít bavit, aby to přebolelo. Proč to neřekli hned na rovinu nevím, třeba doufali, že se probudí city, třeba jim to bylo jedno, třeba...to vědí jen oni! S tou písničkou máš pravdu, až teď jsem si uvědomila význam těch slov! Je bezva, že se ti ulevilo, jen tak dál, určitě si ještě pobrečíš, ale už budeš vědět, že to dokážeš! Práce a jaká koliv aktivita pomáhá... A až budeš s mámou, tak to proberete a bude ještě lépe!! Na ten dokument se určitě podívám!!!

Je ale hrozně příjemné, že se můžeme takto bavit. Úplně se mi teď ulevilo. To je právě nejhorší, přijít domů a být tam sám. Naštěstí mám zítra a pozítří hodně práce a v sobotu jedu domů, tak se uvidím s mámou. V ní mám velkou oporu, poznávám, jak je to strašně silná ženská. Když si vzpomenu na to všechno, co ji v životě potkalo a furt funguje :-) Myslím, že o víkendu půjce na ČT dokument od Třeštíkové, on už byl jednou vysílán v cyklu Manželské etudy, tak tento díl se jmenuje Zdena a je to prý hodně jímavé. Tak jestli tě takové věci baví, tak doporučuji. Když tak si můžeme v sobotu večer říci, že nejsme samy, že se v podstatě spolu díváme na televizi. :-)

Děkuju! Samotné je ti také zle a ještě mi pomáháš. To opačné pohlaví nechápu, přece není možné se tak dlouho přetvařovat. Co vůbec měli v úmyslu, proč to jeden jak druhej neskončili dřív, když "nemilovali"? Bezděčně se mi v hlavě přehrává písnička od Lucie Bílé, myslím, že se jmenuje SMS a je tam takové sousloví: "přejels mě jak náklaďák" a "i když je to pochmurný, svý city smetu do urny" :-) Docela se bavím. No jo, nejsme samy, takovýma sra**** si už prošlo tolik lidí, tak snad nás to nedostane.

Jani, tak se nyní koukej soustředit na státnice, aby jsi to zvládla v pohodě a tím pomůžeš i mamče, když má starosti s bráchou. Kolikrát mám pocit, že život přináší jednu ránu za druhou a když jsem konečně šťastná, tak mám strach co zase přijde za jobovku! Když byl tvůj první, tak o to víc to asi bolí, že jsi přišla o panenství ve 22, není nic divného, někdo se necítí začít brzo a když si není jist tak je správné počkat. Já jsem o panenství přišla v 16 a bylo to brzo a jen zvědavost. Pak jsem s nikým nic neměla až do 21. Jani také mi napsal, že není zamilovaný, že to nemá cenu natahovat, ale pro mne to byl šok, protože jsem žila v domění, že je vše v nejlepším pořádku, nebyly žádné hádky, rozpory, nedůvěra,podezřívání ve všem jsme si rozuměli a pak napíše nemiluji tě, jako kdyby napsal nekoupil jsem chleba jen tak z ničeho nic a to byla rána z které se těžko vzpamatovávám, ale musím!!! Nejsi blázen jen ho miluješ! Když se ti chce klidně breč, nedrž ten žal v sobě, ale zároveň se snaž každý den udělat malý krůček v před a pak tu cestu bez něj zvládneš a kdo ví třeba za chvíli po té cestě půjdete dva a tentokrát a někým, kdo tě bude opravdu milovat!!!! Neztrácej naději...a nejsi v tom sama!!!

Opravuji: ZA NÁMI! :-)

Já vím, máš pravdu. Chce to to ustát. Jsem hrozně vyčerpaná, ono se to zase všechno sešlo najednou. Pan K mě nechal, za měsíc dělám státnice, ale fakticky když to porovnám se svojí mámou, která se momentálně už asi po milionté snaží dostat bráchu z drog, tak si přesně vzpomenu na ty lidi co jsou na tom mnohem hůř. Co je to za životní zákon, že nikdy není klid, vždycky se něco objeví. On byl můj první, o panenství jsem přišla až ve 22. Hrozně dlouho jsem se držela zpátky a on na mě, ať nejsem tak pesimistická, každý den telefonoval, plánoval dovolenou, chtěl mě představit kamarádům, až mi nakonec včera večer napsal, že vlastně ke mě nic zvláštního necítil. Jsem blázen já nebo on. Ach jo. Ale díky za tvoje vzkazy, sice jsem se pokaždé rozbrečela, ale máš pravdu, do pytle ať už je to za mnou.

Ano bolí to, když miluješ tak rozchod nesnesitelně bolí a musíš si tím projít, ale zároveň v tobě nesmí umřít jiskra naděje, že bude lépe!!! Teď se ti zdá že jsi na dně a asi i jsi, ale dno je od toho, aby se člověk odrazil a začal znovu... Také jsem na dně...ještě jsem se neodrazila, nevyrovnala jsem se s tím, ale už vím že to půjde, člověk se nesmí zastavit musí jít dál a překonávat překážky...Když si na něj vzpomenu a je to dost často, tak brečím a brečím, ale věřím, že budu opět šťastná, časem určitě ano. Jani co mají říkat lidi, kterým jejich lásku vezme ta nejmocnější...

to H: Moc ti děkuju za podporu. Je to ale příšerný, hrozně to bolí.

Jani, dnes je to týden, co se semnou rozešel přítel, byli jsme spolu také pět měsíců. Nejím, nespím, brečím, a říkám si proč? Chci ho obejmout a říct mu miluji tě... Neskutečně to bolí a v duši je prázdno.... Také to nechce zkusit znovu. Moc dobře vím, jak ti je!!! Všichni říkají dej tomu čas, my to ale nechceme slyšet, my chceme udělat něco teď hned, aby ta bolest byla snesitelná. Jani oni mají pravdu, časem to přebolí a my pochopíme, že život jde dál...Někoho přesvědčovat, aby se vrátil nemá cenu, to by si musel uvědomit on sám, že mu chybíš a chce s tebou být. Kdyby se vrátil ,,pod nátlakem", nebylo by to proto, že on to tak cítí, asi by se trápili oba. Musí to prostě přebolet, ikdyž se ti to teď zdá nereálný a myslíš si, že už nikdy nebude dobře! Muže to být dobrý za týden, měsíc, dva...ale dobře bude!!!!

Včera se se mnou rozešel přítel, i když jsme spolu byli jen krátce (5 měsíců), strašně mě to bolí, je mi špatně, pořád na něj myslím, trápím se, že už ho nikdy neuvím, že mě už nikdy nepohladí, neobejme. Jsem na dně, zblázním se. On mě už zpátky nechce, jako hlavní důvod rozchodu uvedl, že na něj nemám více času (mě je 22, jemu 32), že sice chápe, že je pro mě škola na prvním místě, ale že on by chtěl víc. Chtěla bych ho přesvědčit, abychom to zkusili znovu, nevím co mám dělat, je mi hrozně špatně.

achuj lidi:'(kdo má tady zkušenosti poradtě prosím!!!trápim se už ooc dlouho:-(zamilovala jsme se do kluka,ale tak hrozně mooc,ale on se do mě nedokáže zamilovat a mě bere jako nejjj kámošku:'(:'(nevíím jak se odmilovat já nechic,lae musim,prtože už nechic pořád brečet a myslet na něj atd..lidi kdo má vííc zkušeností než jáá prosíím poradte:'(:'(děkuju předem pááá

Odmilovat se člověk musí hlavně NENÁPADNĚ!

akorat nevim jak ji to rict, nebo naznacovat, nebo to nechat na ni, at ona se vyjadri???? zas bych nerad od ni slysel ze jsem se k ni cemu nemel.... :-)

to tomq: abych pravdu rekl i kdyz me odmitne, tak ji budu dal milovat to je pravda, jen si rikam aby jsme to oba dva pochopili tak nejak spravne a nedelali ze sebe navzajem blazny, i kdyz nekdy je to slozite.... mam trochu strach ji rict ze ji miluji, protoze jsme se delsi dobu nevideli a nevim jak ona vidi me, bud si muze rika ze me to treba preslo, nebo treba bude chtit i o na vice, jen citim potrebu se s ni o tom pobavit, jen tak dal kolem sebe chodit podle me nemuzeme aniz bychom si rekli co k sobe citime...