Těhotenství po čtyřicítce

přečtela jsem si pár příspěvků od tebe i ostatních. Jsi dobrá 44. Myslím, že ty bys klidně na prolézačkách blbla a hloupé by ti to nepřišlo.
Víš co je důležité:-)

Báro, máš naprostou pravdu. Já se velmi snažím klukovi stačit, ale nejde to donekonečna, mám i jiné povinnosti.....sice nežehlím hromady prádla, neuklízím sedmipokojový dům se zahradou, jako za mlada, ale byt 3+1 mi bohatě stačí. Nezvládla bych ani zahrádku, ani vařit pro šest osob, ani návštěvy a ponocování. Když se chci klukovi věnovat, musím být vyspaná a odpočatá a ten den nesmím mít hodně povinností.On mě totiž potřebuje celou a nechápe, že nemám čas. Ještě se mi nestalo, abych jako za mlada proflámovala noc a ráno si dovolila přispat :)). Prostě můj režim a život je klukovi podřízen a tím,že musím na nás vydělávat, tak nemám prostor pro nic jiného. I na rande bych musela jít s klukem :))

Asi jo, to samé říká moje mamka.
Ona ta známá holčičce koupí co si malá přeje, cokoliv je možné zaplatit penězi, tak má.
Ale v kině s ní nebyla nikdy, v zoo jednou šmahem, při cestě do Prahy za nákupy.
Dříve, když bydlela blíž k nám, jsme se často scházeli a já mé dítě a její holčičku často hlídala. V parku na mě známá s nehezkým úsměvem pokukovla, když jsem s nimi lezla na prolézačky a klidně jsem se s nimi klouzala na klouzačce nebo dělala kotrmelce v trávě.
Jenže já jsem o 20let mladší než ona a mám první dítě. Známá si vždycky prý přála holčičku, doposud ale nepochopila, jak je opravdu důležité s ní oblékat panenky a hrát si s nimi. Mluvit za ně a žít svět panenek.
Těhotenství po 40 znamená mít v 50 školačku a v 60 puberťačku, nebo už hotovou slečnu.
To by každá mamina měla vědět a počítat s tím. Přizpůsobit svůj život novému členu rodiny a počítat s tím, že to co běžně dělají mladé maminky se svými dětmi, ty starší matky nebudou umět tolerovat kvůli svému věku a své pohodlnosti.

hm, ale podle mě to není věkem, ale tím jaká je. Že je tak sobecká, chovala by se stejně i ve 20, 30. O čem svědčí její dosavadní život..

Moje známá se rozvedla a s prvním manželem měla 3 kluky. Zahýbala manželovi s mladším mužem a s tím se po rozvodu vzali. Snažili se marně o dítě od jejích 38 do 42 let. Potrácela a nemohla dítě donosit. Ve 43 letech se jí narodila holčička a měla velikou radost. Po těch pár letech, to ale hodnotím jinak. Malá dnes chodí do první třídy a je to posmutnělá, občas hysterická holčička.
Maminka jí má ráda, o tom není pochyb. Ráda se ukazovala s maličkou sladkou holčičkou, připadala si mladá. Vždy jí ale pohotově uměla strčit svým příbuzným, kdykoliv musela podlehnout své závislosti na nakupování hadrů ve slevách a vůbec slevněného zboží.
Kdykoliv jsme přijeli na návštěvu, lítala převážně kolem kytek na zahradě, hostů s kávičkou a cigárkem a malou posílala si někam hrát. Naštěstí byla vždy po ruce stará babička, která má vnučku moc ráda, ale na její výchovu se ve svých 76 letech už necítí.
Známé bude letos 50 a snaží se zastavit čas levným oblečním pro 20ti leté. Je to zralá ženská, která chce mít čas sama pro sebe a na malé dítě nemá trpělivost a ani se tím nezkrývá. Holčička je kouzelný doplněk jejich domku se zahrádkou, jenže vnímá, cítí a to v čem žije jí navždycky ovlivňuje.

Nikomu to neberu,ale podle mne je to nezodpovědnost,v dřívějších dobách věc běžná,ale dnešní populace je prosycená škodlivinami,nekvalitní stravou,nadměrným užíváním léků,stresem,málo se pohybujeme a bydlíme v nekvalitních klecích,max.do 38-ne otěhotnět, bráno porodit.

pro jsem 44, jsem starší než ty, mám dospělého syna a druhé dítě nám chybí.kdybychom se k tomu bývali před několika lety odhodlali, dnes bych nelitovala. zvládám kdeco, nejsem vyloženě mateřský typ, ale není to ono. tak trochu ti prostě závidím :)

Tak ať se vám daří a je to jen a jen lepší!! Ono když se člověk dá na boj, tak musí vydržet až dokonce.

to je pravda, ale to dopředu nikdo nevíme.
A o tom užívání si života.....já si už užila, ted mám jen prostě od života jiný úkol a protože jsem ho přijala, tak mi to nepřijde tak těžké. Já žiju naplno i s dítětem, jen trochu jinak, než moje vrstevnice. Třeba se nikdy odpoledne nemůžu podívat ani na jeden seriál :)) protože mě synek nenechá chvíli v klidu....chybí mu někdo na hraní. Ten seriál jsem dala jen tak k dobru, televizi stejně moc nesleduji, ale i taková hloupost může jít časem člověku na nervy. A to si málokdo uvědomuje, když v tomto věku plánuje miminko...takových drobností je na tisíce. Ale jak jsem psala, je to věc priorit. Moje priorita je ted on a zvládnout to nejen musím,ale i chci, at sama nebo s někým.

Vydržet je něco jiného než žít a užívat si života, to zní hodně zle, když celkem v tom nejlepším věku takto uvažujete. Máte naprostou pravdu v tom, že když se člověku rozpadne vztah v nižším věku, tak i s dítětem někoho snáze najde a chlapi k 50 o děti moc zájem nemají. A být na to dítě sama je dost těžké.

leno, kdepak, já jsem štastný člověk, nikdo nikdy nevíme, zda za rok či dva nebudeme úplně někde jinde, než jsme ted....ale pozdní mateřství, ač je sebekrásné, tak je pak velmi náročné, jak dítě roste a přicházejí povinnosti.....školka, práce, nemoci a do toho všeho věk....někdy deprese a únava....ale ženská vydrží všechno, je to dáno přírodou.....

pro: jsem 44: promiň, ale myslím, že u tebe není problem věk, možná máš spoustu potíží a smůly v osobním životě.

Kdyz se narodil bratr, bylo mame kolem 40 a mela noveho partnera. Ja jsem byla na zacatku puberty.
Mama tenkrat byla zdrava, sportovkyne, vypadala skoro o deset let mladsi.
Bohuzel, kdyz bratr chodil do skolky, vazne onemocnela, takze se o nej uz nemohla starat.
Vzhledem k dnesnimu trendu mit co nejmene deti a co nejpozdeji a napred prace, potom rodina jsem byla jedina zena v cele rodine, ktera se o nej mohla starat.
Koncila jsem ZS, chtela jsem jit na gympl a do toho, jsem musela zvladnout peci o domacnost a rvouciho spunta, ktery se porad domahal pritomnosti mamy.
Po nejake dobe jsem z toho byla na prasky. Bratr byl tenkrat na ni silne fixovany a kdyz s ni nemohl byt, delal nam (a hlavne me) naschvaly. Ja jsem pro nej byla sestra a nikdo z jeho skolkovych kamaradu nemusel poslouchat sestru, ostatni se se sestrami hadali a prali (jasne, kdyz meli stejne stare sestry jako byli oni sami).
Bylo mi ho lito, protoze se trapil a styskalo se mu. Aby ne, kdyz byl vzdy zvykly jen na ni, protoze tatinek byl skoro porad v praci.
Nastesti se mama po nejake dobe zotavila a opet prevzala svou roli.
Ac jsem sama do te doby planovala deti v pozdejsim veku (budu mit uz za sebou nejakou tu karieru, dost penez), radikalne jsem zmenila svuj nazor.
V dnesni dobe je fakt problem mit rodinu....

vím, že mě tohle čeká, snad budu mít dost síly to zvládnout....dnes jsem měla nastoupit na brigádu a malej tak kašle, že jsem s ním zůstala doma, zítra mám hlídání a jdu do prace...ted jsem dodělala eshop s dětským anglickým sekáčem a po večerech,kdy on spí, se budu tímto bavit :)) a k tomu, pokud je zájem, tak líčím svatby a dělám ženy krásné....unavená ani nejsem, to dítě mně umí dobíjet, prožívám s ním štěstí i když bych ho nejraději někdy přetrhla. Jediné, co mě trápí, tak moje plotýnky....jsem po operaci a druhá mě čeká......

tisková chyba: mělo tam být- tak ta únava /opravuji ze stejného důvodu jako kolegyně nade mnou/

To vás tedy obdivuji, že to tak zvládáte, i když si nemohu pomoci, tak tak únava z vás na mě úplně přechází. Mně je 40 a mám pubertální děti, dceři je 16,5 a dnes nepřijela posledním autobusem domů, v pokoji neměla tašku ze školy. Mobil mi nebrala, i když se jinak ozve ihned, když jí zavolám. No, co já zažila tu půl hodinu, než jsem zjistila, kde je - troufnu si říct, že v 57 bych dostala infarkt.

ve větě : už mi energie nestačí jsem se překlepla v y......není to tím,že bych byla negramotná, to jen pro případ, kdyby si chtěl někdo trefovat :))

tak jsem si to tady celé přečetla, je moc zajímavé, jak se tady hádají zastánci a odpůrci......byla tady i řeč o mně....ne, nejsem na pokraji zhroucení, ani nevolám o pomoc, jen jsem chtěla nastínit ženám,které uvažují o dítěti v tomto věku, že je i druhá strana mince. Ale já si tohle vybrala, vybrala jsem si i to, že jsem s klukem zůstala sama. Jsem štastná a spokojená, nevadí mi to, že se nemůžu bavit tak často, jako ostatní....ale spíš jsem víc izolovaná od vrstevníků, protože můj život je natolik odlišný od jejich. Všechnu energii věnuji jen synovi, na nic jiného už my energie nestačí, prostě můj život je mu podřízen se vším všudy. Horší je to, že nás potřebuji uživit a proto se snažím přivydělávat a tím jsem vyčerpanější. Kdyby nás živil chlap, bylo by to určitě jiné. Jiné to bude za rok, až bude chodit do školky na celý den. Je pravda, že si oproti vrstevnicím nemůžeme nic dopřát, ale zase je výhoda, že já už všechno měla, takže nic nepotřebuji a co opravdu potřebuji, tak to si koupím. Synovi zatím stačí co má a co dostane.....a snad až bude ve věku, kdy bude jezdit na školy v přírodě a na hory, tak už bude naše situace lepší. Je to všechno jen věc priorit a rozhodnutí, které jsem tenkrát udělala.....otěhotněla jsem přesto, že jsem lékaři byla uznána za už neplodnou....dítě se mělo narodit, proto přišlo a já to tak vzala, ted se musím o něj postarat. Bez ohledu na své pohodlí. Ale určitě bych to tenkrát neplánovala a nešla ani na IVF, prostě v tom věku bych se o dítě nepokoušela. Přijala jsem svůj a jeho osud a nejednala bych dnes jinak.

Všem, co se rozhodly/i mít děti ve středním věku to moc přeju, ale vůbec nezávidím. :-)
Celkem chápu, ty, co se jim to dříve z jakéhokoli důvodu nepovedlo a je to pro ně dítě vymodlené. Ale ty čtyřicátnice, které už jednu generaci vychovaly (byť vypadají o několik let mladší, tak jako já) a pouštějí se do toho znovu a ještě k tomu se stále stejným manželem, tak ty nechápu. Děti jsou skvělé a nechtěla bych být bezdětnou ženou, ale věnovat celý život jen výchově - mít od 12/22let do 55/6O let stále nesamostatné děti na starost, by se mi nechtělo. Připadá mi fajn žít zase jinak, svobodně a moct se věnovat tomu, na co nezbýval čas a peníze dřív. Pro namítače, že s dětmi je možno se věnovat skoro všemu - ano, to je, ale bez nich je to jiné, a na světě je hodně zajímavých věcí. Jednou (počítám tak za 15 let) budu nadšenou babičkou a dobu mezi vyplním s radostí něčím jiným než péčí o děti. Užívám příjemných stánek života a těším se na příchod vnoučat někdy v budoucnu.:-)

Zkrátka zastávám názor, že když se povede ženě mít děti přibližně ve 28 letech (aspoň své první dítě), když má na to chuť, zdraví a aspoň částečné materiální podmínky, tak je to ideální spojení. Ve čtyřiceti a déle je to pozdě. Příroda se oklamat nedá, žádné tělo ani mysl není ve čtyřiceti ve formě dvacetiletého, byť žije s dobou a udržuje se ve formě.;-)

Milý/á anonymnko 9.1.2009 v 15:04:29-jistě jsem tě asi zarmoutila, tím, že jsem nepřišla a "nenadávala", jak si uvedl/a. A tys to tak přesně věděl/a co udělám. Jsi maličko paranoidní. Já jsem v žádném svém příspěvku nikomu ani slůvkem nenadávala. Od tebe je v pořádku, že mně píšeš, že nedělám nic, než sedím u počítače, zatím co ty nesedíš u PC a přes to odepisuješ:-) Já už jsem si v tu dobu, kdy byl Tvůj páteční příspěvek napsán, užívala volna, narozdíl od tvého krafání tady:-)
Opravdu mě bavíš, ale ne natolik, abych ti dávala přednost před daleko milejšími věcmi. Páááá