Cipralex

Holky já jsem tak ráda, že vás mám!!! Jste moje zlatíčka!
S tím kamarádem ps. si jen telefonuju, on je z daleka, tak by to asi neklaplo.
Zatím se loučím, vyrážíme opět na bazén :-). Ale večer jsem tu jako na koni. Mějte se zatím moc krásně!

Karlo, to jak popisuješ vztah s tvou sestrou a smutek z nezaměstnanosti mi připadá, že máš depresi. To znamená, že to máš namíchané. PP a deprese. To, že máš nízké sebevědomí, máš pocit, že se ti nic nedaří a podobné věci, to patří k depresím. A strach ze smrti a to ostatní, to jsou příznaky PP. Možná by sis měla napsat jaké máš všechny negativní prožitky. A pak to říct ps. Já jsem taky měla teď lísteček. Protože když tam příjdu, většinou zapomenu jak mi bylo. Ten pocit, že tam jsem a povídám si mi úplně vygumuje některé nagativní vzpomínky.

Ahoj Lucko,tak to já taky utíkala z domu.Jen,abych tam nemusela bejt a poslouchat mamku jak porad rve a nadáva.Jenže jsem nejak zalibu nenasla a ani nevěděla kam jit a tak jsem se ruzně toulala jen,abych nemusela doma bejt.Pak jsem si našla podnájem i když jsem to měla těžky a byla bez prace.No a ted bydlím vesvem sice jen 1+1 starem bytě.Ale domu porad jezdim občas.Nějak nedokažu nejezdit jak mi radila psycholožka.Proste vím,jak mi chybí tatínek co už deset let není mezi náma živíma.A roddiče máme jen jedny a jednou.No ted bydlím sama a jsem porád bez prace.Je to dost těžky najít praci.Někdy prijede za mnou prítel tak je to lepší,ale ta samota je děsna a tak nekdy jedu i knašim.A možna proto umě vznikla deprese nebo to PP či co to mám nevím.Asi by to chtělo do práce a mezi lidi a dojít na jiny myšlenky,ale nevím zda bych to ted v tech strachách zvladla.A tak bojuju ze vším sama občas mě teda potmuže,že je tu přítel.Ale kolikrát mu vadí,že nchcu jít na větší prochazku a nechápe to.Krásný den.

Mončo, to by ti s manželem nemohl pomoct tan kamarád ps. Třeba by mu to dokázal vysvětlit. Já vím, je to těžké když to ostatní nechápou. Ale neboj, my tě podržíme a až léšba zabere, tak už se tím nebudeš trápit.:-)

Ahoj holky.
Doufám, že ráno je pro vás aspoň o trochu veselejší než večer. Koukám, že včichni máme nějakou tu bolístku na srdíčku.
Jak jste spali? U mě to je pořád stejné, jen jsem ještě hlídala dceru, aby nezaspala. Teď už oba makají, tak na ně myslím. Zatím je chladno, ale děsím se horka, aby neměli úpal. Klepu se kvůli tomu už od rána.

Ahoj holky! Jak jste se vyspinkaly? Já tak trhaně, ale šlo to. Nejhorší mám rána, probudím se a už se zkoumám a přemýšlím co zase bude a je to tady, nervozita,stav že jsem úplně mimo, strach a pořád dokola každý ráno. Achjooo! Luci jak jsi psala, že jsi byla na té procházce a měla jsi pocit jakoby ve snu, to taky mívám, to je šílený, viď?
Jinak vidím, že jste na tom podobně jako já. Já jsem to taky řekla jen manželovi, ale taky to nechápe. Když jsem říkala mamce, že mám depresi, tak mi řekla, ale prosím tě, máš krásný zdravý dítě, hodného manžela, tak se dej do kupy. A hlavně nejez žádný prášky. Takže podpora takym žádná.
Mějte se a přeji vám hezkej den!

Kájo, já jsem rok na pracáku, pořád doma, krutý finanční problémy, mamka sama živí čtyři děti z platu uklízečky, v době dospívání jsem měla spoustu traumat který mi asi i tohle všechno spustily, hrozný problémy doma...právě proto jsem často "utíkala z domu", teď to myslím tak, že jsem to tam prostě nesnesla a šla ven, ke kamarádce, prostě najít útočiště...a taky jsem si hledala nějaké zájmy...zvítězil tanec, který mě baví dodnes a vášeň pro divadlo (z pozice diváka)...paradoxně právě díky divadlu jsem našla těch několik málo nejbližších přátel kteří mi tolik pomáhají...

Ja bohuzel take kamarady nemám.Možná to vzniklo u mě i tím,že su nezaměstnanaá a doma problemy a sgra se měla vždy líp a všee jí vycházelo a na vše měla,kddešto já musela počítat každu kačku.Docela ji zaavydím studuje VS a ma sanci to nekam dotáhnout a to ja vždy chtěla a ne byt jen domácí putka kničemu a bez práce.A otěch pokusech o sebevraždu nemluv nebo to mě děsí už vtom letaku AD abych si neco neudelala.Jenze mám strach ze smrtiu.A tu ztratu smrt sveho otce jsem taky zažila a do te doby co jsem to nepoznala nechpala jak to lide nemuzou prekonat.taky sem zažila pekny uzkosti.Ach jo asi zas neusnu pač se mi vubec nechce.

Jejda to je hodin. Holky jdu spát. Ráno budou zlatíčka vstávat do práce a já asi s nima. Dcera jde poprvé, tak už začínám být nervózní. Jsem zvědavá kolik toho naspím.
Dobrou klidnou noc :-)

Karlo.To je smutné. V našem okzlí je hodně lidí, kteří se s psichikou léčili. Buď po ztrátě blízkých osob, nebo zaměstnání(jsou to i pokusy o sebevraždu, tátův kamarád nepřekonal snrt své dcery). Mamka měla na škole psichologii, tak ví o čem je řeč. A pak, všichni mi říkali, že jsem jiná. Že jsem ztratila jiskru a jako bych byla bez života. A tak se snažili abych začala s léčbou. Jo taky jsem slyšela věty, hoď to za hlavu, nebo vzmuž se. Ale to bylo od tchýně, která netušila o co jde. Teď už ví. A tak mě aspoň netlačí do sitaucí které mě děsí.

Tak to já těch pár přatel teda nemám.Jsem na to sama.

Tak to mamka se mnou oběhala všechny pohotovosti když jsem měla záchvaty, teď se mnou byla u i psycholožky...ale už jí ani neříkám když je mi zle, má svých starostí dost, na krku čtyři děti, starost o domácnost, práce, já ji teď v tomhle stavu taky zrovna nepomáhám....těch pár přátel to ví, nevím co bych bez nich dělala, vím, že když je mi zle jim můžu zavolat a oni mě uklidní, jezdí za mnou snaží se mě zabavit, někam vytáhnout...ale prostě když to člověk nezažije to nedokáže dost dobře pochopit, jak se vlastně cítíš, ví že ti je zle ale nedokážou se do toho "vžít"...no víte jak to myslím..:-) a proto jsme ráda, že mám vás, kteří víte, znáte...:-)

Magdo,mě by rodiče rekli at se vykaslu na leky a hodim je do kose.Ale jak mi bylo neví.Já nejsem moc zastancem leku a dlouho sem otalela a nechtela je,ale ted jsem rad,ze je beru.Jo a jednu sem se pred mamku zminila,že mám slabu depresi a strach ze smrti,tak me rekla,že nechápe jak muzu met deprese.Prej se musim premoct,ale to nejde z optim.taky neudelas pesim.Tak sem ji o AD raci ani nerekla.

Holky, je mi vás líto, že nemáte skoro nikoho kdo by vás pochopil. Já mám naštěstí prima rodiče, kteří vše chápou. Už se s depresantem setkali. Stejně tak kamarádka, sice jen jedna, ale i to je dobré. Manžel se snaží, ale moc mu to nejde. Ale i tak mě drží hodně lidí kolem. A taky vy :-), to že jste zažili to samé a víte jaké to je.

no já bych kní šla hnet nebo tu jsou naprosto neschopní.

Je skvělá, já u ní byla zatím jen párkrát ale jsem s ní naprosto spokojená!! Jsme ve spojení e-mailem i telefonicky a kdykoliv jí můžu zavolat nebo napsat...
U mě to teda ví mamka a pár nejbližších přátel, a je to úleva že to ví, i když to plně nechápou tak mi pomáhají a podporujou mě a můžu se na ně kdykoliv obrátit, a to mi dodává sílu...

Stejně je to fajn, že tě vytáhla. Když nechceš, tak jí to neříkej, tyhle naše nemoce chápe málokdo. Ale mi tě chápeme :-) tak si klidně postěžuj.

Ahoj Lucko,tak to maš teda velice skvelou psycholožku.To mě se teda nestalo,že by se mě nejaky dr.ptal pres sms jak mi je.Reklabych,že každýmu je to jedno.Asi se budu muset kty tví taky obědnat jen nevím kontakt a zda bych zvladla tam jet.To já jsem na vše sama ani rodiče to neví.Jedinej,kdo to ví je přítel,ale ten apsolutně nechape co prožívám.

Jo to jo...:-) a teď mi psala smsku moje psycholožka, že doufá, že je mi líp, přeje klidnou noc a ať jí zítra zavolám abysme probraly jak mi je a tak...týjo to je hrozně uklidňující takový ujištění že kolem sebe máte lidi co vás podporují!!! a to ségra ani neví co mi je a pořád mi vykládala že jsme hypochondr když mě furt něco bolí a tak..hihi, možná je to zvláštní, ale já nemám potřebu sourozencům vykládat co mi je, jsou to puberťáci...ví že mi není dobře a pomůžou mi a to mi stačí...:-)

Ahoj Lucko,zkus si ten Lexoš,když máš potíže ze spaním vzít už odpoledne ono trochu trva než zabere.no a mě to taky venku vadí jak tobě.Ach jo,kež by vše bylo jako dřív.Já bych dala nevím co jen,kdybych byla zdravá.už mě to nebaví nic se mi nedaří.