Cipralex

Lily moc ti děkuju za vysvětlení těch šílených pojmů. To já naštěští (klepu) nemá, jen mám někdy, když se pozoruju a strašně na to všechno myslím, pocit, že neexistuju. Možná je to úzkost, já fakt už nevím. Nebo je to to pozorováni a to, že jsem si o tom už moc přečetla. A teď už to máš aspoň lepší nebo taky tak hrozné?
Pete ty jsi to měl taky tak jako Lily? Teda ty euforické stavy ti závidím, to nebudu mít snad nikdy. Já jsem spíš smutná a vystrašená.

a neznala jsem pro to slova. Slova, kterými by to šlo opsat. Nutily se mi pak na základě toho až filozofické myšlenky, proč jsme, k čemu, proč já jsem já a proč jsem se narodila tady a těmto lidem, ale šíleně mě to děsilo, není to filozofie jako filozofie, byla jsem už za nějakou pomyslnou hranicí.

Pete: tak toto mi asi žádná ad nedělala, spíš mě tak nějak držela v linii nijak moc nahoru nijak moc dolu. Dnes jsem právě s psychologem řešila, že po jejich prvním nasazení jsem se s nimi nemohla sžít. Že jsem cítila, že já, najednou jsem potlačená. Vždy jsem byla velmi emotivní člověk, jak nahoru, tak dolu, uměla jsem se těšit a plakat. S ad je to vše bloklé. Což mi pak s přispěním nějakého článku došlo, že to zbrousí hroty jak špatného, tak dobrého, že nejde utlumit jen jedno to špatné:-( Taky mi došlo, že jsem Ti tu chytře radila Trittico, které už dávno bereš, tak nič:-)

Šáry: kam jsi v Bohnicích chodila? Je dobře, že mají lidé i dobré zkušenosti a doufám, že se to bude zlepšovat.

Dobrý večer Všem,

Irčo, když jsi měla u Vás pozitivní zkušenost s hospitalizací a během 14 dnů jsi odtamtud odešla jako nový člověk, proč to tedy nezkusit znovu, pokud je Ti hodně zle? Mně býv. psychiatrička taky říkala, ať si navýším před ms, protože jsem šla většinou hodně psychicky dolu, ale jak jsem pak začala pracovat, tak to nějak přešlo jen do protivnosti a nervozity, takže jsem to ani nestačila ozkoušet, ale před tím, mě to trápilo co měsíc.

Mončí: jak já prožívám depersonalizaci, nebo odcizení, schválně jsem si to pročítala co pod tím píšou a ještě zvlášť derealizaci, jelikož, jak jsem posledně psala, tak mě překvapilo, když mi psycholog řekl, že derealizace je jako bych místo lampy viděla kredenc. A to jsem dnes u něj byla a nevzpomněla jsem si na to mu říct, že jsem z toho zmatená, že definice je jiná a nikde jsem tohle jak nečetla co říkal, tak neslyšela. Ale k tomu jak to prožívám. Hnusně, odporně, strašně, začalo mi to hned při první atace paniky, měla jsem pocit, že umřu, že je nebe nízko, přátele se kterými jsem tehdy byla venku mi přišli jako divní, jiní, jakoby se vše najednou změnilo a přitom bylo stejné, jako kdybych měla někam přestoupit, do jiného světa, kde to bude zase normální. Já měla za to, že mám spís DR (derealizace), protože se mi vše kolem jevilo, byť vypadalo stejně, ale já to vnímala jinak, neskutečně mě to děsilo a vlastně se mi tehdy skoro taky drolily myšlenky jako Petemu, jak jsem se nemohla dostat zpátky, tak jsem si pomalu skoro musela zdůvodňovat, co je strom, proč je, no hnus. DP (depersonalizace) zažívám tak, že mě třeba přišel divný i můj pohyb ruky, když jsem mluvila, tak jako bych to nebyla já, kolikrát jsem si sebe v průběhu hovoru nebo něčeho teprve uvědomila, že jsem to vlastně já. Tyhle věci se velmi špatně popisují, nejsou snad pro ně slova a taky to má každý jinak. Když mě to potkalo poprvé, tak jsem si říkala, tak jsem se zbláznila a ještě o tom vím. Věděla jsem, že jen těžko někomu vysvětlím co cítím, nevěděla

holky nemáte někdo taky občas tak euforický stavy po SSRI (třeba ten cipralex)..mi přijde, jak kdybych byl ,,zkouřenej,, nebo tak občas se to nedá vydržet a mám skoro záchvaty smíchu..

Jo, navyš, já si myslím, že závislá nejsi a jestli jeden den zvýšíš a nedostaneš se nad 2mg denně, tak se nic neděje. Fakt jsem brala přes půl roku až 3x0,5 a opravdu pak vysazování bylo NAPROSTO v pohodě.Jinak já sem psát mail nebudu, mám strach, abych pak neměla maily s virama apod.

..jsem tady..kdyby někdo chtěl popovídat..:-)

šáry, pošli mi prosím tvůj e-mail, jedna partička, tě ráda přivítá na náš web, znáš je všechny neboj

Šáry je velky průser když teď s tím navýšením Ad trochu přidám neurolu? dnes jsem musela vzít o prášek víc, půjde to zítra zpátky dostat se na svou dávku?

všem, kde jste lidi?

šáry, neberu , ale doktorka mi říkala, že pokud ty problémy budou takto trvat, tak budeme navyšovat Ad před menstruací, ale samozřejmě až budeme mít správnou dávku a lék, tak uvidím co to navýšení se mnou udělá, zatím je mi tak nějak více úzko

ahoj Šáry, souhlasím s...To zvýšení by si mohla pocítit tak za 5-7 dní.A bereš antikoncepci? Mně pomáhá na to aby mi nevybočovaly právě u menstruace hormony z rovinky, ale nasadila jsem ji tehdy když už mi bylo o dost líp. Já vím, že se píše, že naopak antikonc. může způsobovat depku apod, určitě to tak na někoho může působit, ale mě, myslím si, spíše pomohla.

ahoj Šáry, souhlasím s tebou, byla jsem 14 dní po porodu na psychiatrii v Tábore, sice to bylo jen v obyčejné nemocnici jako lůžková čast, ale za 14 dní jsem odešla odsud jako nový člověk, tenkrát, ale už nebylo zbytí tam jít, tak doufám, že teď to zvládnu sama, Šáry kdy mohu očekavat tak efekt toho navýšení, samozřejmě až odezní moje PMS a následně pak menzes, jinak mi udělali ještě změnu teď, neurol, já mám tedy xanax, mám brát ted 3 x 0,5 mg, Moni neboj se zavolat tam kde se léčíš, já tam volala včera i dnes a vyslechnou Tě, třeba Ti to zvednou po telefonu jako mě, je na čase už

Holky, jen k těm léčebnám. Já chodila měsíc denně dopoledne na psychoterapie do Bohnic. Moc mi tam pomohly, super doktoři, super psychoterapeuti. Mluvila jsem i s lidma, kteří byly v Bohnickém areálu "ubytovaný" a taky říkali, že je to tam opravdu dobré. Pořád s někým mohou vše probírat, doktoři neberou lidi jako stádo, ale vnímají zvlášť každého jednotlivce. Tak to jen co k Vašemu předešlému tématu. Jinak s vámi všemi soucítím a moc vám přeji, abyste se z toho vyhrabali!!!

mončí, cítím, ale spíše asi hůře, nebo jestli je to před tím menzes, já to teď vůbec nedokáži posoudit, každopádně jsem taková tupá, ale i to bývá před menzes, nechut a ztráta zájmu o vše, myslím moni, že to je klasická PP u tebe, měla jsem kamarádku, když jsem to měla poprvé, která se zase pozorovala, jestli má tep

Irčo asi máš pravdu. Vzpomínám si, že to na mě lezlo už před těhu. Jízda autobusem a vlakem byla peklem, už jen čekání na ten vlak, když jsem jezdila do Ostravy do školy, to byla síla, všechno se se mnou motalo. Neustála jsem v obchodě frontu, nepřešla k našim přes ulici... Pak jsem otěhotněla a všechno to zmizlo, no a po porodu v plné parádě o 100procent horší, včetně toho neustálého pozorování, jestli existuju nebo ne. Přitom se mi to třeba ani nestane, ale furt na to myslím, pořád dokola.
A co ty, cítíš to navýšení? Ale asi je ještě brzy, viď?

také dobré ráno všem, mončí, já si myslím, že máš klasickou PP se zaměřením na pozorování se, já to měla také po porodu a byla to PP, stále jsem se pozorovala

Ahoj všichni! Tak jak vám dnes je? U mě pořád stejný. Lily já ani nevím, jestli je to depersonalizace, když si o tom čtu, tak nic z toho nemám, jen někdy pocit, že neexistuju. Myslím, že je to hlavně z toho, že se od rána co se probudím pozoruju a přemýšlím, jestli se mi to stane a pak z toho začnu mít strach a už se to se mnou vleče celý den. Když jsem venku s kámoškama a dětma, tak si na to ani vevzpomenu. Já už fakt nevím. Nemůže to být třeba úzkost? Jak se to provejuje tobě to odosobnění?

jasně, dobrou všem:-)

Pete: tak to jsi dobrý, jak.....neboj Lily..bude zas líp..hlavně že nám alespoň trochu léky zabírají..to ostatní je o psychoterapii..jak jsi dobře napsala..a mně ten můj minulej doktor taky nevědomky ublížil..kdybych zůstal tehdy u prothiadenu a zrovna začaly být na trhu AD 3.generace, tak jsem se tak nesfetoval tím rivoušem (ze začátku jsem ho bral víc..ale už si ani nepamatuji kolik..)..zítra si můžem písnout jak je..já jdu na kutě..abych byl zítra trochu funkční :-)

na těch 0,25mg jsem Lily byl...Pete: tak to jsi dobrý, jak jsi to zvládl a ještě pracovat. Depersonalizaci jsi měl poprvé takhle po vysazení, nebo už někdy před tím? Já ji měla třeba ještě před ad spojenou s pp a vlastně mi přetrvávala teda spíš derealizace i když ataky nebyly. A co Ti mudr. řekl na ty halucinace? Mně kvůli popisu derealizací poslala jedna psychiatrička respektive pořád naléhala na hospitalizaci, protože měla podezření na schizoafektivní poruchu a já jen věděla, že je to pp s derealizacema, protože už jsem to měla. Ta dobračka mě tehdy tak dokonale děsila a vyděsila spolu s psycholožkou k té jsem měla velkou důvěru, protože mě z toho kdysi dostala právě jen terapiema, že jim velmi děkuji za tyhle hrůza stavy, to jejich děšení, že teda asi mám psychózu a tak mě tak sráželo, že ani síla ovládání myšlenek kterou jsem se tehdy naučila a zastavování, či ignorování panik nepomohlo. Co napsat, snad jen to, že to neuděly záměrně, ale mně to nehorázně ublížilo, škoda, že jsem nešla jinam a neměla víc důvěry v sebe. Nakonec jsem vlastně zůstala stejně hloupá, protože když mi teď primář ad vysadil, tak jsem mu měla říct, že to mám naordinované ambulantním psychiatrem, který mě zná a pokud není ochoten to respektovat, tak půjdu domu, nebo do jiné PL, kde to respektovat budou. Zase jsem byla blbá, sklapla a čekala na slíbené terapie 2x-3x týdně, které nikdy nebyly a proč, protože to chtěla moje psycholožka, ať vydržím. Nevím jestli brečet nad svojí blbostí, nebo nad jednáním jejich?

Tak hlavně, že Ti to Pete ustupuje.