Cipralex

S tim tehotenstvim ti...Jo a jen tak mimochodem - všechno nejlepsi k svatku! ;)

Jo ještě jsem si...Tak tak... presne! A s tim srazem - jsem klidne pro! :-)

S tim tehotenstvim ti...No to rozhodne! Oni sice na Tebe koukaji skrz prsty, že Ti nic "neni", a tim taky chteji nas uklidnit, ze je to vse ok, a ze sme "blazni", ze si myslime opak, ale na druhou stranu je to desny.. Zdravotnictvi bohuzel neni jete na te urovni, aby cloveku pomohli tak, aby uz tu zachranku volat nemuseli.. jedna vec je, ze nektery nemoci bohuzel nejsou lecitelne, ale druha vec je ta, ze i kdyz syndrom "panicke ataky" neni zcela jiste znam, tak doktori na to koukahu skrz prsty a vysvetluji si to tim, ( uklidnuji nas ) , ze jsme vlastne v pohode a nic nam neni. A s tim nas pusteji domu a napisi jen nejaky leky na uklidneni ( vlastne ten Neurol je celkem zakerny a pry i navykovy ) oni mi dali dvojibaleni :D No co na to rict... My asi vime sve ;)

Jo ještě jsem si vzpomněla, já taky musela na pohotovost minulý podzim jak mi to začalo, je to stav se kterym člověk nějak nemůže nic dělat. Dostala jsem prášky na uklidnění a bylo vymalováno.

S tim tehotenstvim ti...Holky, vše co tady popisujete úplně znám. Pokud by jste měli zájem, mohli bychom se sejít, já jsem taky z Prahy. Mě taky pomáhá povídat o tom s někym kdo ví o co jde, ten kdo neprožil neví a ani neporadí, protože si to nedokáže představit.

Jo jo, taky jsem slysela, ze...S tim tehotenstvim ti neporadim, to opravdu nevim.
Jen jeste musim zareagovat jak jsi psala, ze jsi se stydela, kdyz te odvezli do nemocnice a pak zjistili, ze ti nic neni. V tomhle nevidim nic za co by jsi se mela stydet. Kdyz je nekomu spatne pri uzkostnem zachvatu, tak ten strach jak vime je natolik silny, ze proste clovek v tu chvili potrebuje pomoc. Problem je spise u tech doktoru, kteri by meli byt natolik informovani, aby byli schopni tuto poruchu rozeznat a lecit. Nekdy mam pocit, ze je tohle v ceskem zdravotnictvi stale tabu a proto se na nekoho doktori divaji skrz prsty. Ale to je cele spatne. Nekde jsem cetla statistiku, ze snad az v polovine pripadu, kdy jsou lide odvezeni na pohotovost tak je za tim psychicky problem, ktery se pouze manifestuje fyzicky. Ze strany lekaru bych ocekavala vetsi pochopeni. A navic, kdyz mas pocit, ze umres a pak doktori zjisti, ze jsi vlastne v poradku, tak by mela byt spokojenost na obou stranach, ne :-)

Ja jsem tohle vsechno...Jo jo, taky jsem slysela, ze kafe neni moc dobry na tento stav a taky pomalu prestavam s nim, i kdyz mi chutna..Ja se spis obavam, jak to asi bude v tehotenstvi - v tomto stavu si to moc neumim predstavit, bala bych se o to dite, abych se sebou nekde nesekla..Ono je to pry mozny - omdlit. A taky je to pry ´pro ten stav nejlepsi: omdliš = normalizace dechu, a pak je vse zas OK!

Jo, na kazdeho zabira neco...Ja jsem tohle vsechno prozivala v letech 2004/2005. Odeslo to postupne, takze presny konec rict nedokazu, ale je to uz vice jak 5 let co je to pryc. A to mam nekdy pomerne dost stresu, ale navaly uzkosti neprichazeji. Umim si predstavit, ze by se mi to vratilo kdybych dostala od zivota zase nejakej dalsi sok. jinak si myslim, ze je to pryc uplne.
Jeste me napadlo, co jsem slysela od te zname co ma uzkosti po potratu, tak ta prestala pit kafe, protoze ji tu uzkost stupnovalo. tedy kofejn obecne.

Asi bych Ti poradila, aby jsi...Diky, jsi moc hodna a popravde Ti strasne zavidim, ze uz to mas za sebou! :-) A hlavne, at jsi i dal v pohode! Jo, proc ne, si takhle rano zalichotit! Spatny to rozhodne neni ale abych stihla kazdy den vymyslet neco noveho na me, aby me to neomrzelo :-)) ( vtipek ). S tema diskuznima fory je to tak! Je to prijemny si o tom precist a neco se dozvedet,ale jeste lepsi by bylo, kdyby si clovek mel s kym popovidat o tom. S psycholozkou samozrejme je to dobry, ale ona tim netrpi a jen nasloucha a dava rady.. Myslim spis s nekym, kdo tim prochazi taky, ale je to tezky - rikat nekoho, kdo "to" ma, tak by se o me pomysleli, ze jsem nejaka divna :-)) Ale vim taky, ze existuji nejake seminare prave s lidma, ktery timto trpi a je to kazdy den 6 hodin po dobu 8 tydnu ... No jo, jenze a co prace?! To je pak tezky, ale samozrejme, v nejhorsim je tohle taky alternativa... NE! Proste se musim vzchopit a neco delat, a nejen se litovat. Litovat se, to asi nebude to ten spravny vyraz :-)

Diky. Skutecne vdecim hodne...Jo, na kazdeho zabira neco jineho, me (jak prave jsem psala) bylo jednou tak zle, ze jsem si musela privolat sanitku a ocitla jsem se na interne - to bylo hrozny, a strasna ostuda.. a navic, kdyz jsem si uvedomila, ze ten vyjezd byl v podstate zbytecny ( ze jsou taci, kterou tu pomoc potrebovali 100x vic, nez ja) , ale uklidnilo me to, to se musi nechat.. Koukali se na me jak na panikare a doporucili mi dychat do pytliku, no ja jsem se teda pripadala, jak ... :D Navic tam jsem nebyla sama, byli tam zvlastni pripady... od ozralu po starsi lidi, ktery tam (jak jsem zjistila), byli casto... Pak prijel manzel, a uklidnilo me to, ten byl snad vic vydeseny, nez ja, i kdyz jsem mu o mech stavech rikala... No kazdopadne zazitek, dostala jsem Neurol, a sla jsem, bylo to tak jak na bezicim pasu :-) Ted se tomu smeju,ale tenkrtat v patek mi do smichu fakt nebylo, vazne jsem myslela, ze The End! Oni ty priznaky tomu hezky nahravali. Ted si taky reknu, kdyz to na me prijde: Hele, klidek, zadna panika, vzdyt uz jsem to zazila X-krat a obcas to i funguje :) Ale chtela bych se toho zbavit, ale pry naporad to nejde, a hlavne, v pameti cloveka to zustane vzdycky, takze i mozna z tohoto duvodu. Ja byt na Tvym miste, tak se bojim,aby se mi to nevratlilo z toho, co se tu člověk dočtě ;) Ale ja jsem rada, ze sem chodeji lidi, i ty, ktery jiz to maji prozity, popovidat... Chtěla bych o tom mluvit s nekym osobne, ale nemam s kym, zadny znamy/znama tim netrpi... Takze v podstate tyto fora jsou skvela, a jak presne rikas - clovek se uklidnjuje tim, ze neni v "tom" sam ..

Ahoj Marce, děkuji za Tvuj...Asi bych Ti poradila, aby jsi se pokusila najit na internetu diskusni fora s touto tematikou, kde si lidi vymenuji zkusenosti. Ja ted o tom nemam moc prehled, ale vim, ze existuji. Nejakou psycholozku urcite navstiv a vypovidej se.
Ten navrat k jednoduchosti je opravdu hodne slozitej. Ja jsem tim mela na mysli proste zacit vnimat treba vice prirodu nebo se zacit radovat z malickosti, jet nekam na vylet, prost vnest do zivota co nejvice pozitivnich veci jak jen to jde.
A jeste dalsi rada. neni teda z me hlavy, ale funguje. Kazdy den si rano pred tim nez vylezes z postele nahlas rekni 5 veci, na ktere jsi treba u sebe hrda nebo ti delaji v zivote radost. Priklad, jsem chytra, krasna, mam dobre rodice atd. Proste 5 pozitivnich veci a pokud to budes delat pravidelne, zmeni to tvuj zivot a verim, ze napomuze ke zvladani tech uzkostnych stavu. Je potreba vnest do zivota neco jako "pozitivni mantru".
Preji Ti hodne stesti a ver, ze je nadeje, ze se techto stavu zbavis uplne :-).

Máš můj obdiv Marcelo....Diky. Skutecne vdecim hodne lidem za pomoc kdyz mi bylo nejhur. A nejvic mi pomohlo se vypovidat nekomu, komu jsem mohla duverovat. Pro me bylo rozhodujici se zbavit strachu co bude dal. Pri panickych stavech je nejhorsi ten strach, kdyz si clovek mysli, ze umre nebo se zblazni atd. A kdyz jsem pak slysela, ze to same proziva tolik dalsich lidi, tak mi to hrozne pomohlo. A pri naslednych atakach jsem si rikala neco jako "hlavne klid, nic se ti nestane" tamhle ta sousedka proziva to same. Mozna to zni trochu naivne, jen popisuju co na me platilo. Na jinou znamou, ktera trpi necim podobnym, zase plati, ze kdyz citi jak se na ni vali ten uzkostny stav tak vseho necha, vyjde na zahradu a zacne se rychleji pohybovat. Cvicit nebo chodi dokola, proste bojuje s tim fyzicky. U ni tyhle stavy zacaly po samovolnem potratu v tehotenstvi. Trauma ze ztraty ditete. Proste temito stavy trpi spousta lidi na svete.
Jinak je mi 38 :-)

Ahoj Oli,
jen Ti chci rict,...Ahoj Marce, děkuji za Tvuj mail, potesil me, mas pravdu, i bez prasku to nejspis jde, ale s nima je to jednodusi, uz jen kdyz clovek vi, ze je bere... Jak vypravis svuj pribeh, tak na rozdil od Tebe me potkalo UPLNE to sama, az na tu pricinu Tveho stavu ohledne autonehody - na me to prave prislo pred rokem uplne samo ( ja si nemuzu uvedomit do ted pricinu vzniku ), ale prubeh byl uplne stejny, taky jsem byla uz jednou na interne ( ale to jiz potom, co mi delali ruzne vysetreni ) , ale i tam mi bylo receno, ze jsem v pohode a Dr.,se na me divali skrz prsty, a tak jsem pochopila, ze asi nejsem sama.. Clovek v takovem stavu opravdu zavola pomoc a nevi, zda je to jak rikas presne - infarkt, nebo selhani neceho jineho... Boji se, ma strach.. pak asi nepomuze ani zadne uklidneni od nejblizsich .. I kdyz se senazeji. Je to proste boj a prave jiz rok vaham - brat, nebo ne.. Jak jiz pisu, nektere mi nesedli, tak hezky do tretice zkusim jeste jiny ( pry 98% lidi je snasi dobre ), sdnad budu mezi nimi :-)) Ty jsi dobra, ze jsi to zvladla bez nichm klobouk dolu! Ono to opravdu asi chce uvedomit, co to zpusobuje ( na to se snazime s pani psycholozkou prijit ) , ale nedari se.. A prave v tom je ten nejveci priblem .... :-( A jak pises, ze jsi mela bezesne noci - to mam prave ted. Je to sileny, clovek je unaveny,ale ze strachu nemuze spat...Pises navrat k jednoduchosti? Jo, hezky receno, ale tezky to zrealizovat, kdyz nevim bohuzel pricinu toho .. Ty jsi to mela "jednodusi" tim, ze jsi vedela, co to asi tak muze byt a po te jsi se z toho dokazala dostat, coz je super!

Ahoj Oli,
jen Ti chci rict,...Máš můj obdiv Marcelo. Můžu se zeptat kolik ti je?

Susan, me je 25 a teto potize...Ahoj Oli,
jen Ti chci rict, ze se lze panicke poruchy zbavit uplne, pokud na tom zacnes pracovat. me se to podarilo a bez jakychkoliv antidepresiv. Muj prvni panicky zachvat prisel asi rok po jedne silene tragicke udalosti, ktere jsem byla svedkem a rok jsem trpela posttraumatickym stresem, provazenym depresemi az to vyustilo v to, ze me odvezli na pohotovost s podezrenim na infarkt. Strasne se mi zvedl tlak, prestala jsem videt a citit levou ruku a myslela jsem, ze umiram. Bylo to strasny, ale k memu prekvapeni, kdyz mi namerili EKG tak zjistili, ze je vse v poradku. Tehdy jsem jeste o zadnem "panickem zachvatu" neslysela, ale doktori to poznali hned. Dali mi nejaka AD, ktera jsem brala tyden a bylo mi po nich hrozne, takze jsem je vyhodila a zkusila zaciit vic sportovat, meditovat a hlavne mi pomohlo navazani kontaktu s lidmi, kteri prochazeli necim podobnym. Proste to zjisteni, ze clovek v tom neni sam bylo aspon pro me dost podstatne. Takze dalsi rok jsem se pomalu dostavala z te krize sama bez jakychkoliv leku az to preslo uplne. Skutecne to jde. Jedna se o hledani sebe sama, navrat k jednoduchosti atd. Nechci tim ovsem vubec podcenovat ucinky leku. Kazdy clovek je rozdilny. A pokud citis, ze ty prasky potrebujes, tak si je urcite vezmi. Jen jsem ti chtela rict, ze se s tim clovek muze vyporadat.
A jeste jsem si vzpomnela, ze v dobe te nejvetsi krize jsem spala asi 4 hodiny v noci a nezabirali na mne ani prasky na spani. Je to nastesti vsechno pryc a jsem za to rada.

Susan, me je 25 a teto potize...Jo jo, taky tak. Jéé, konečně někdo z Prahy :) Můžeš mi napsat na mail [email protected]
A můžem pokecat. Pocity jaký teď máš znám moc dobře a moc dobře si uvědomuju, že to asi úplně nezmizí, že s tim asi budu bojovat už celý život. Tak písni klidně na mail :)

No takže můj největší...Susan, me je 25 a teto potize jiz mam snad rok, byla jsem s tim na neurologii, prosla jsem vsemi vysetremi, jako je EEG, CT, MGR, vsechno diky Bohu dopadlo dobre, pak jsem sla za psycholozkou, kde jsem vyplnila par dotazniku, ze kterych mi rekla, ze je to pravdepodobne tzv. uzkostna porucha, panicka ataka... To je sice "hezky", ze to neni fizicka vada, ale jen prece to tizi a je to neprijemne, nekde i vic, nez neprijemne... vsak sama asi vis... A taky nejhorsi je, ze psychicke potize se odrazeni na nasem zdravotnim stavu po fizicke strance a pak si clovek zamyšli, zda jemu opravdu "nic neni" ... No zkusim nejspis od zitrka ten Cipralex, a uvidi se.. Pry, kdyby mi - jo, nebylo dobre ( intenzivni stavy uzkosti - boelsti hlavy, mravenceni, pocit neskutecna ) , mam pry prestat... Tak ja jen doufam, ze to probehne hladce, tentokrat :-) Ja jsem z Prahy, a Ty?

Susan,jak dlouho jsi brala...Poprvé jsem je brala rok, podruhé už ani nevim a teď od podzimu min. roku. Ještě teď beru ve formě kapek, takže ještě nějakou dobu potrvá než budu úplně bez.

Susan: Dekuji za odpoved. No,...No takže můj největší nepřítel je strach a úzkost. To se mi v největší míře zpustilo v roce 2005, asi snad 2 roky jsem s tim bojovala sama, se vůbec divim jak jsem to zvládla, chodit do práce a tak. No byl to děs, když si na některý věci vzpomenu ještě ted se mi z toho dělá špatně. Pak už mi nezbylo nic jinýho než jít na psychiatrii. Nasadila mi cipralex, prý to je v dnešní době jeden z lepších léků, no tak jsem začala brát 0,5mg denně na noc a zabral mi hrozně rychle mi zabral, snad už po 3 týdnech jsem cítila malinko úlevu. Dr. říkala, že ze začátku mi bude dobře, ale nebude to ono. A měla pravdu, ale už si nepamatuju kdy mi bylo úplně dobře, jako po jaký době. Ale mě teda naštěstí sedly hned první prášky. Pak mám taky zkušenost s léky Elicea, ale ty mi nesedly, přitom je to prý stejné jako Cipralex, ale bolela mě po nich hlava, nemohla jsem spát a hrozně rychle zabíraly. Tak jsem zase přešla na Cipralex a díky bohu za něj. Neurol a podobné léky jsou jenom na řekněme okamžité zklidnění, ale určitě nejsou řešením na dlouho. Jsou to spíš berličky, kterýma si každý z nás občas pomůže. Jinak u AD ze začátku braní se můžou objevit úzkosti a tak, ale mělo by se to ustálit. Myslim, že po 2 dnech braní je hrozně brzo na to, dělat závěry.
Já už jsem teď brala prášky po 3, chodím ještě na terapii, ta mi hodně pomáhá. Opravdu největší problémy mi dělají strachy no, se něco objeví, nová situace a už to na mě leze. I když teď jsem v klidu už někdy od ledna. Odkud jsi a kolik ti je? Mě je 32.

Ahoj všem, tak od včera...Susan,jak dlouho jsi brala AD?Jen,že mne překvapuje,že vysazuješ.