Panická porucha 2

Milá Jindro, vlastně vše tu už bylo řečeno stran Tvého trápení... myslím na Tě, ač se osobně neznáme, přeji jen ten negativní nález, vše si dovedu živě představit, takových útrap se já bojím ze všeho nejvíc...at už by se měly týkat mých blízkých či mě. Mívám období, kdy mě automaticky přepadají myšlenky typu zhoubných chorob ve spojitosti se mnou , rodiči, mužem, nedej Bože, dcerkou. Na pláč je vždy dosti času- pust si příslušnou muziku, co Tě vzpruží, nacpi se čokoládou, dej si dva panáky a doufej.Věřím, i ostatní tady, že světlo na konci tunelu se Tobě i manželovi brzy ukáže. pa Roky , mně bylo z buřta jaksi na noc těžko ! Ale to pivko nemělo chybu, no jo, holt sedmej schod je sedmej schod ! Sice ráno jsem konečně dejchla na Delona u kontejnéru, hm, chudák starej, otočil se a pajdal o hůlce směr Paris... V noci jsem měla nějaký milostný sen, probudila mě zplavená noční košile, ale hned jsem to zaspala. Ráno jsem byla kupodivu čilá, dělala jsem opičárny na Julii, ta si klepala na čelo a chechtala se, až jsme namíchly tátu, protože on nerad vstává-je to jeho strašná porucha- , dokonce i když má budíka nastaveného a fakt musí někde být přesně-málokdy to dodrží.Já jsem z toho na nervy.Před obídkem jsem vzala malou ven pěšourem, šly jsme do Alberta pro ovoce ( Karle !), tam na mě krátce přišly známé pocity- boj-útěk, leč vydržala som a papám si mandarinky s radostí z překonání sebe sama. Celou cestu domů holka zlobila, naschvály dělala, vztekala se-to je něco na mě! Taška narvaná už málem prdla a moje nervíky taky dodělávaly. Doma si vzteky válela sudy nebo co, tak dostala na pozadí a pak ji to přešlo. Po obědě jsme se muchlovaly v posteli a spaly jak mimina do půl páté.Táta přišel zrovna dřív domů-byl opět unaven,a tak jsem je oba vzala na prochajdu. Ted opět oba spí. Matka sedíc u monitoru přemýšlí, proč jí vystřeluje hnusné píchání po cely den do jednoho místa v pravé části hlavy.Napadají ji dvě možnosti, jakožto správnou MUDr. Panikářovou : hajzlík moudrej zub nebo něco od páteře. No, kašlu na to, vono to snad přejde.Ale není to poprvé.Venku , myslím, začalo fučet a jéje, pračka přestala hučet-to abych šla věšet. Zatím tedy jen to prádlo... Bára je fešanda! S focením sranda. Nakonec ho zvládla, kolegyně Madla! Tome, uzdrav se nám ze spleenu... vždyt máme hnusnou zimu! Pobav holky přece, zabalenej v dece! Zalez s námi pod peřinu, vyléčíme Tě ze spleenu!!!Zdravím " Nováka" Standu za celu naši PP bandu,s námi si tu užiješ,že PP navždy přežiješ!!!Neboj se nás nic,MY jsme parta Hic! ( ...no těpic !)Tomáši i Ty se přidej,chat tu s námi řádně hlídej!Nalij piva trošičku,pro naši milou Evičku!A všem, co ještě nespí,či do postele nesmí,posílám vřelé pozdravya připíjím na zdraví!

Edito,myslím,že ten Zoloft by se na Tvém mozku neměl nějak podepsat - já ho brala (a k němu ještě Rivotril a Aurorix) skoro 5 let a mám pocit, že mi to mozek ani osobnost neovlivnilo - asi bych nezvládala dát se na stará kolena znova na studia VŠ. Jen pozor na vysazování AD po tak dlouhé době - radši s doktorem a poomaaaluuu... Ahoj,Henri.

Ahojky Georgi,já byla v tom PCP na konci léta 2001, ale asi jsme se neviděli - i když tam vlastně s námi jeden Jirka byl.?.?Že by...?Doufám, že Ti to tam aspoň trochu pomohlo.Jindra2.

Evo- nekecám,nejsem to já:-))Ted sem dokonce zjistila,že dotyčná to založila už v roce 2000.Jó kde sou ty časy,jó to sem ještě žil,:-)))))

Dík vám všem za pár řádků, kdo co bere a jaký pozoruje vedlejší účinky.Romano píšeš, že se potíš, já se od té doby co mám PP taky potím, před tím jsem se vždy smála těm co se potí "kdo se potí nezaslouží slitování"to byl nějakej reklamní slogan na nějakej roll-on, myslím, já se totiž nepotila, fakt nikdy atak teď to mám za ten přístup, a ještě ke všemu jen v prvém podpaží, a to tak, že velmi, naštěstí nesmrdím, to by mě kleplo, ale i tak je ten mokrej lívanec nepříjemnej :-(taK JÁ SE DU NALÍČIT DO POSTELE, VIĎ EVO ! aby Brad Pit něměl šok až ke mně v noci zavítá , ha ha Doufám, že moje fleky pod očima dnes večer bílé po zázračné masti, budou pryč, dobrou noc sůvičkám co tady ponocují

Edito, mas pravdu, to chce delsi obdobi, nez AD zaberou (asi 14 dni) a taky nez si telo na ne zvykne. Jenze ja jsem nemel volbu vysadit-vydrzet. Nevim, nakolik vis, co to je, dve noci po sobe nespat ani minutu, kdyz moje mozkove pleny byly podrazdene uz po kratsim spanku (treba 5 hodin, zatimco nekdo nespi celou noc a je OK). Tak myslim, ze riskovat treti noc bez spanku v mem tehdejsim stavu by bylo byvalo velmi nerozumne. Nakonec se to stejne vyresilo jinak, tak jsem rad, ze jsem to takhle udelal. Ale to samozrejme neznamena, ze jini nemuzou mit s AD veskrze pozitivni zkusenost. Jen jsem chtel napsat, ze ne vsichni je muzou. Jsou treba i lidi, kteri po nich maji sebevrazedne tendence, nebo zabiji nekoho jineho (fakt se stalo). A nekomu funguji AD bezvadne. Na tvem miste bych se asi nebal ani tech peti let, uz jsi jim asi dobre prizpusobena.

Báro, teda to Tvoje focení, směju se ještě teď, musím si Tě u toho představovat a schválně se jdu mrknout, jestki jsi mi foto taky popslala.Ahoj

Jindro, tak jsem si říkala, že jsi se celý víkend neozvala a ono tohle! Jindro, strašně držím Tvojemu manželovi palce, ať to není TO!Hlavně si nic nevyčítej, myslím, že jsi strašně hodná, starostlivá a zodpovědná osoba, ale opravdu nemá cenu si nic vyčítat. I když byly nějaké hádky, určitě chyba nebyla jen na Tvé straně.Nevyčítej si nic! To se mi to snadno píše, viď, já sama vím až moc dobře jak neodbytné takovéhle myšlenky jsou.Takže přeju, ať hlavně CT dopadne dobře.Tomáši, vítej, jasná PP.Jak dlouho teď AD bereš?Iveto, myslím, že jsi pěkně štíhlá.Jsem taky takový odpůrce chemikálií a léků, ale moje PP se stupňovala, do toho vtíravé myšlenky, to se taky zhoršovalo. Nakonec jsem se rozhodla AD brát. Beru Remood.Vedlejší účinky pozoruju tyto: Hrozně, ale opravdu dost se potím, zpočátku jsem byla hrozně unavená a ospalá, to se zlepšilo, ale až v poslední době.Usínám v pohodě, ale často se budím, to jsem neměla, spánek jsem měla vždycky OK.Ale jsem ráda, že jsem se k braní AD dokopala, protože už teď po měsíci a půl je mi nesrovnatelně líp.Psychiatrička říkala, že se to ustálí asi za 3 měsíce od začátku braní AD.Stando, poznávám svoje začátky.Mně to trvalo déle než Tobě, přes rok.Nikdo mi neřekl, že by se mohlo jednat o PP a já dřív o PP v životě neslyšela.Chvílema jsem si myslela, že mám vážnou nemoc, na kterou přes všechna vyšetření lékaři nepřišli a chvílema jsem si říkala, že jsem asi hypochondr. Od té doby co jsem začala sem psát, jsem paniku měla jen párkrát, skoro PP už nemám, ale zato mám vtíravé myšlenky, ale po AD se i to zlepšilo.Tak ahoj Romana

Ahoj kamarádi. Dostala jsem se na internet zase až teď a je tu toho strašně moc. Vedle mě řve televize a já se vůbec nemůžu soustředit, tak si to ráno asi vytisknu v práci a v klidu přečtu.Budu reagovat jen na Jindru - věřím, že je ti děsně, zažila jsem to. Chápu, jak moc se bojíš a držím palce, ať ten nález není moc vážný. Ale jestli říkají, že je to 50 na 50, musíš trošku počítat i s tím, že se může stát, že to potvrdí, tak ať se pak nesložíš, kdyby ano. Je to vážná věc, ale v dnešní době už je medicína na vysoké úrovni a pravděpodobnost uzdravení je velká. Léčba je sice nepříjemná a dlouhá, ale účinná. Ale snad se tomu vyhnete, moc Vám to přeju.Tak jsem dnes rozesílala ty fotky. Než jsem se k nim dopracovala, vydalo by to na Nevaháej a toč. Nejdřív jsem se snažila vyfotit sama sebe a to tak, že jsem proti sobě natáhla ruku s foťákem a zmáčkla. Nedovedete si představit, co z toho vylezlo - takový ty fotky z blízka - vepředu velký, baňatý nos, podbradek, hotová karikatura. Pak jsem si teda nastavovala samospoušť -na židli postavila taburetku, na ni 4 knížky, na ně foťák, nastavila a letěla si sednout, protože na focení jsem měla 1 vteřin. Takže výsledkem byly fotky s výrazem - smrt z vyděšení. Vytřeštěný oči a strnulý křečovitý výraz. Nakonec jsem to vzala do práce a vyfotila mně kolegyně. No, lepší už to nebude - jsem to já. Tak dobrou noc, zítra ahoj. Bára

Ivet, já beru AD remeron třičtvrtě roku, dostal mě z toho tak, že jsem už na podzim byla ok a doktor mi ho chtěl pomalu vysadit. Mě se do toho moc nechtělo tak jsme to ještě nechali a já teď mám 2 měsíce žaludeční neurozu a nevím z čeho, pořád mám vážný podezření, že to je z toho. Takže teď beru větší dávku a jsem soustavně nervozní jak stará panna. Ale věřím tomu, že každýmu pomůže něco jinýho.Editko, budu na tebe myslet ať je ti líp :-) Anie

Ivet, já se pořád v pohodě necítím, pořád mi je někdy zle, ale jinak už žiju normální život. Asi budu muset brát AD až do smrti, ale mám strach, aby to nemělo nějaký vliv na mozek.

a jak moc se cítíš Edit narušená ? :-)já nevím,pokud máš ještě nějaké ataky PP, tak to asi jen tak vysadit nepůjde, určo se musí hódně opomalu a opatrně po takové době.Pokud jsi už delší čas v poho, tak po dohodě s lékařem, asi můžeš.To záleží jen na tobě.Je možné, že někdo léky musí brát už celý život.Jinak mastička s kortoidy výborně zabírá, otoky již nejsou červené, ale sněhobíle bílé :-),takže jsem asi lékaři nepodala dost přesnou prosbu, nechtěla jsem fleky a otoky žádné.

Jak to tady tak čtu, mohli byste mi napsat svůj názor na to, že beru ten Zoloft už tak dlouho. Vy tady berete všichni AD jen chvíli proti mně. Já nevím, jestli bych je neměla vysadit, aby mi to nějak nenarušilo mozek. Co si o tom myslíte?

Karle, píšeš o tom, jak ti nesedly AD. Já, když jsem začala brát AD, tak jsem týden nestála za nic. Můj stav se rapidně zhoršil a to jsem začínala postupně jenom s nízkou dávkou. Bylo mi mnohem hůř, ale ten týden jsem překonala a můj stav se začal zlepšovat a za měsíc jsem byla zcela jinej člověk, takže možná jsi ta AD vysadil příliš brzy.

Jindro, drzime ti palce urcite vsichni tady! Dobre se to radi zvenku, to je fakt, ale zkus na to jit opacne - tj. ze dokud neni neco spatneho potvrzene, je to zatim dobre. A pokud z toho prece vypadne neco mene prizniveho (a nema cenu to resit dopredu, protoze to se i tak neda), i pak je vzdy velka sance, ze se to vyresi uplne. A protoze ti to vsichni prejeme, tak musi.Stando, Tomasi, vitejte, to je skvele, ze vam AD zabiraji. Ale kazdy je biochemicky trochu jiny, takze zadna terapie nemusi sedet uplne na vsechny.Iveto, ptas se, kdo vsechno bral AD a jake vedlejsi ucinky. Tak treba ja jsem byl zrovna ten typ, ktery AD v dobe PP nemohl. I kdyz jsem je bral (pred temi 7 lety asi) jenom dva dny, citil jsem se po nich jako prasteny po hlave (coz by se prekonalo), ale oba ty dva dny a noci jsem VUBEC nezamhouril oko, nespal jsem poprve v zivote to proste neslo a predtim jsem s usinanim nemel problemy. Totalne bez energie jsem se po tech dvou dnech doplazil k psychiatricce, co mi to predepsala a vysadila mi to s povzdechem: To je skoda, je to tak dobry lek! Pak me prehodila na anxiolytika (Xanax, Lexaurin) a ulevilo se mi trochu asi na sedm mesicu... Dal uz to priznive pokracovani znas, i ostatni tady asi.EviR, Grimi, gratuluju k adopci, budete adoptovane sestry nebo mama a dcera? Diky za PP Oskara taky.EviS, tak to je skvele, ze jsme skoro spoluzaci :-). I s Martinou uz muzeme zalozit podskupinu 3.B (My jsme zaci treti B, bereme vsak na sebe podobu zajice, zirafy ci krabice...) Jasne ze jsme jeste mladi taky, no ne? To ja jen tak zertoval (jak rika Nastenka Ivankovi) s tim vekem.Ájo, taky me parkrat napadlo, ze treba se ozve nejaky jiny clovek stejneho jmena a bude tady treba tvrdit neco mym jmenem :-))). Marti, tobe uz jsem to napsal, ze svetlo je jeste na ceste, tak porad je. Pak napisu sem, co to dela, to zajima i Lenika a asi i dalsi.Iveto, vsechno zle nas posouva dopredu - tomu verim naprosto. Proto jsme tady same uslechtile duse a krasne bytosti :-), soude nejen podle fotek.EviR, na Spilberku to bude fajn, snad nebude zima, kdyztak vezmu zapalky. A diky za to, jak tady hezky svitis svym vnitrnim svetlem na vsechny, jak uz napsala Grimi.Tome, drz se, kazde tezke obdobi jednou pomine a to tvoje snad brzo!Edito, gratuluju k nazvu noveho syndromu :-), mozna vejdes do ucebnic!Me dnes hodne nasvitilo venku slunce, tak se nedivte, co to ze me pada, nic jsem nepil krome vody :-)

Martino, jak je to zas možný, už jsem ho posílala 3krát a děkovala Ti za mail. Máš-li i jinou mailovou adresu, zkus ji napsat, třeba dojde na tu. Psala jsem Ti, že vypadáš dobře i ostatní na fotce. ZKusím ted poslat.papaÁje i Marcele jsem ted napsala mailíky.Díky za fota.Leníku- vydržat!

Já beru Zoloft už 4-5 let, nepozoruji už žádné vedlejší příznaky. Moje tělo si na něj asi už zvyklo. Když jsem byla v nejhorších stavech před 5-7 letech, tak jsem vážila 43 kilo a dneska vážím 55 kg při výšce 160 cm, takže jsem opravdu taky přibrala, ale já si myslím, že spíš proto, že jse se zklidnila a začala konečně jíst. Já byla totiž pořád tak strašn nervózní, měla jsem stažený žaludek, takže jsem do sebe nedostala nic moc jídla. Dneska mám sice špek na břiše, ale je mi to jedno, pro je podstatný, že už nemám tak hrozně stažený žaludek.Leníku - já to nemyslela špatně s tvým problémem s přítelem. Já si jenom myslím, že když se na čas odstěhujete, že se vrátí zase ta zamilovanost. My s manželem, když jsme spolu začali bydlet, tak jsme měli pořád konflikty, ale pak jsme se sžili a bylo to dobrý. Já si ale taky ze všeho dělám hlavu a všechno vidím hned negativně.Vítám Standu, tvůj příběh je naprosto stejný jako prožívala většina z nás. Jsem taky ráda, že když čtu tyhle příspěvky, tak mám najednou pocit, že nejsem sama a že moje problémy má hodně lidí. Jen se s tím hned každej prostě nechlubí na veřejnosti.Jindro - držím moc palce, aby všechno dobře dopadlo. Já se nemocí bojím už předem, a proto si dovedu představit, jak to musí být zátěžové, když se nějaký problém objeví. Nakoukni sem občas, ať víme, jak se situace vyvíjí.

jo můžu se zeptat, kdo všechno tady bere AD nebo bral, a jaký ?Zajímalo by mě, jestli pozorujete i nějaký vedlejší účinky, kromě teda toho tloustnutí, co jsem tady vyčetla, ale to by se mě celkem hodilo, jsem taková vopuchlá nit :-)Jindro, já ti teda taky držím palečky, abys to zvládla bez zbytečného strachu, protože tím tomu nepomůžeš.Zentrich ve své knize medicína vodnářského věku píše, že všechno negativní nás posouvá dopředu v duchovním vývoji ( pro nás jednodušší prostě všechno zlý je pro něco dobrý)

Tomáši, vítej, jsi náš! Já taky doufám, že se sejdem a všem nám bude dobře a budem na to vzpomínat jak na zlej sen!Ájo - nekecej, jsi to ty :)) :))psychiatři tvrdí, že červenání je taky fobie (patří do sociálních fobek)! Radku - co svíčková s devíti???? Byla, nebyla???????Zatím, Eva R.

Grimi - aha, tak to s tím odloučením chápu. Je to asi to samé jako u nás, akorát se vyměnily role ženy a muže. Proto si chci najít víc koníčků a víc se stýkat s přáteli. Jinak jsem tě předtím asi špatně pochopila. Myslela jsem, že pozitivní i NEGATIVNÍ stránky vznikly právě po tom odloučení, ne před ním.Jindro - Mám stejný názor jako Eva Rokytová. 50:50 je ještě dost velká šance a hlavně nic neřeš, dokud se to nestane. Pak si budeš vyčítat, jak jsi se zbytečně strachovala. Věřím, že to není nutné a všechno dopadne nejlépe, jak může. Tím to nechci zlehčovat. Jen se ti snažím poradit, abys žila dneškem, ne budoucností, o které stejně nikdo nic nevíme. Spíš se těš na to, že to dopadne dobře. A upeč manželovi koláč, který má rád nebo flákotu masa s křenem :-)tome - určitě se mrknu na ty fotky, za chviličku jdu na to. Jinak jsem ráda, že sis o Vánocích vzpomněl na zvířátka. U nás je každý rok v útulku Štěkání na ježíška, kdy spousta lidí nosí moc dárečků zvířátkům. Loni jsem tam nesla konzervy a jídlo a tak. Letos jsem obdarovala naprosto každé zvíře v útulku. Bylo nádherné vidět, jak všichni pejskové, třeba i s krunýřem na krku po operaci, nadšeně štěkali a vrtěli ocáskem, když dostávali mlsoty. Kočičkám jsem dávala tyčinky pro kočky a takové ty nechutně smradlavé rybičky. Byla jsem šťastná jak blecha. Rokytko - díky za podporu. Já jsem hrozná negativistka, ale vím to o sobě. Všechno vidím černě a každou hádku už jako rozchod. A co hádku? Stačí ostřejší debata... ale nevím, jak se toho zbavit. Ale zkouším to.