Panická porucha 2

Romano, mám s tím zkušenost! Kruci, mám téměř se vším!!! ani nevím, jestli mám napsat :) nebo :(Druhorozený syn s tím měl problém, ale až v 8 letech. Udělal se mu tam takový vazivový kroužek a přiškrcoval žalud. Má to terminus technicus, ale mozek ho neuchoval. To bylo těsně před sametovou revolucí, takže žádné doprovody v nemocnici, i návštěva byla problém, navíc děti zbytečně rozjitřila, když se musely vzápětí od milovaného rodiče odtrhnout. Ale byla to kratinká narkóza. Vlastně je to povrchový zákrok a měla by stačit lokální anestezie. Proč nestačí? Pak jsme každý den koupali peníska v nějakém roztoku. Antibiotika měl jako prevenci infekce. Syn to snášel velmi lehce, zvládli jsme to dobře, rychle a úspěšně oba dva.Vidíš kluci to málem vyřešili radikálně. Taky mnou proběhla hrůza, když jsi o jejich hře s nůžkama psala.Vnukovi to řešili asi v 10 měsících, prostě ambulantní nástřih, žádná anesteze. Celý den jsme ho chovali, protože jakmile se počural, tak ho to pálilo, ještě dnes po 9 letech vidím ta jeho uplakaná očenka. No a teď ho to asi čeká jako 10-ti letého kluka znova. Snacha tvrdí, že není v pořádku, přestože trénovali a přetahovali. Není to těžký, jenom nepříjemný zákrok a my ženský to paradoxně neseme asi hůř než mužští. Přitom např.pro Židy je obřízka samozřejmý rituál.Takže, jste-li v dobrých medicínských rukou, pak to podstupte. Asi bych měla tendenci to na Tvém místě ještě prokonzultovat ze všech stran, případně posoudit u konkurence. Vidíš, taky mu to dělali v únoru, no, už je to 16 let...

Báro, to s tou nemocnicí je tedy síla. Jediný, co Ti nevěřím, že po něm neštěkl ani pes. Myslím, že jich právě po něm štěká ve vašem okolí víc než dost :) Komplikace možnýma i nemožnýma si nekomplikuj život, všechno bude dobrý, vlastně už je a myslím, že je dobře, žes pokryla svůj stres léky okamžitě. Neměl by se Ti už dostavit zpožďovací efekt...

Báro, já se Ti nedivím, u mě nemocnice vyvolala PP a to tam mám zase nastoupit -20.2. s klukama.Oba mají zúženou předkožku, byli jsme na urologii na vyšetření. Mně připadá, že se tomu doktoři věnují až moc, pořád jen předkožka, předkožka...Máme nastoupit v neděli a pustí nás až ve středu, mně je prostě špatně, ale na 90% si myslím, že nenastoupím, prostě to odvolám. Jenže doktorka na mě tlačí, prý to mělo být do 4 let a klukům je 4 a půl.Takže stejně mě to někdy čeká.Kdybychom aspoň mohli 2. den domů. Nemáte někdo náhodou s tímhle "problémem" u dětí zkušenosti?Jindro,Báro, Evo R., Pajko, taky se to dřív tak sledovalo?Martino a jak je to v Maďarsku?Já do nemocnice prostě nechci, nedovedu si představit, jak přežiju tu dobu, než je přivezou z operačního sálu a bojím se narkózy, a že je to bude bolet, no prostě všeho.

Báro, máš toho strašně moc a musíš se věnovat manželovi, ale nezapomínej na sebe nebo se Ti škaredě vymstí v budoucnu. Panikáři, krizové situaci zvládají dobře, reakce se většinou dostaví později. Tak to mám vypozorované já, nevím co řeknou zkušenější a sečtělejší. Aspoň malé radosti, malý relax v rámci možností. Držím pěsti. Eli

Tak ještě jednou ahoj, už jsem to v letu přelouskala, než jsem stačila napsat Mirkovi, že jeho příběh je stejný jako můj - taky to začalo po prodělaném strachu z rakoviny (u mně to byl kožní nádor), tak se mu to obrací k lepšímu, možná, že to u něho nebyla tak dlouhá doba toho stresu a neudělalo to ještě takovou paseku,možná ani není tak úzkostlivý a tak se z toho dostane dřív. Leo, já mám s lyžováním stejné potíže, dřív jsem lyžovala strašně ráda, ale asi před 12 lety jsem měla úraz - srážku s druhým lyžařem. Od té doby mám šílený strach, hlavně když je na sjezdovce hodně lidí, poctivě jsem se snažila to překonat, jezdili jsme na hory rok co rok, poslední roky do Itálie, což je pohádka - sjezdovky, krajina, počasí - ale já jsem z toho skoro nic neměla. Musela jsem si vzít Oxazepam, který jsem mívala v té době proti úzkosti na černo a stejně jsem každou jízdu protrpěla a poařád zastavovala a dívala sae nad sebe, kdo za mnou jede - nejhorší byla skupina takových těch "ďáblů", to jsem úplně ochromená stála a čekala, až projedou, stokrát jsem si mohla říkat, že jsou to dobří lyžaři (jeden takový mně totiž srazil), prostě mi zůstala taková fobie. Teď v posledních dvou letech by mě nikdo na hory nedostal ani za milion. Ale to nemusí platit u tebe, nemáš ten hnusný zážitek. Ke společenským akcím se spoustou lidí jsem taky začala mít odpor a říkám si, že už jsem si toho užila habakuk a že se bez toho dá žít - nevyčítám si to, prostě tam nejdu - až na opravdové výjimky a to jedu autem, abych mohla kdykoliv odejít bez potřeby doporovodu (mého muže, který většinou odejít nechce). Tak jsem začala sladit jaovorovým sirupem, jíst pouze bílé maso, saláty zakapané panenským olivovým olejem, koupila jsem si ve zdravé výživě jako pomazánku pastu ze čtyř druhů ořechů, když se smíchá s tím javorovým sirupem, je to výborná pomazánka místo nutely - jenže já toho sním lžičkou naposezení půl skleničky - jednak to leze do peněz - pasta 120 Kč, sirup taky a mám to tak na dvakrát až třikrát. O kaloriích nemluvě. Jsem nenapravitelná. Taky má nervy na pochodu, už to na mně začíná doléhat, ten přestálý stres - pořád se bojím, aby se to nezvrtlo, přečetla jsem si o rizikách, která po takových zákrocích mohou být a tak čekám, kdy se něco objeví - asi taky na mně působí ty hodiny strávené v nemocnici, které mi nahání hrůzu, jak víte, dneska měli manžela pustit, od rána jsem tam čekala, vizita skončila kolem jedenácté a řekl mi, že primářka prý to odložila na zítra, že by měl ještě rehabilitovat - což představuje chůzi po chodbě - včera jsme spolu prošli půl nemocnice. To nás oba nadzvedlo - protože - v pátek večer ho přivezli z Brna po zákroku, dali mu pižamo, do skleničky prášek, udělala sestra EKG (doktor ho ani neviděl) a nechali ho samotného na pokoji do rána. Ráno zase EKG, tlak pouze sestra (doktorka prý jen nakoukla), snídani nedostal, protože na něj zapomněli - jinak po něm neštěkl pes, jen sestra zase večer prášek a tlak. V neděli totéž, navíc mu tam dali pacienta, který kašle a prská, tak čekám, když to dostane manžel. A dneska si paní primářka vzpomene, že musí rehabilitovat. Tak s ním sestra šla po chodbě ke dveřím a zpátky a to byla do večera celá rehabilitace, už se tamzase nkdo ani naukázal. Kvůli tomu tam musí trčet o den dýl a riskovat, že chytne nějakou chřipku. Já jsem jela teda asi ve dvanáct domů, pak ve tři zase zpátky za ním, vrátila jsem se v šest. V nemocnici nedávají pacientům ani toaletní papír, musí si jej koupit v kantýně a představte si, že na toho maželovýho souseda už nezbyl příbor, má jen lžíci, tak mají s manželem společný, až se jeden nají, umyje ho a dá druhému, chce se Vám to věřit? Ještěže aspoň ty sestry jsou přívětivé. Fakt nechápu, o co ji jde - jestli o to, aby měli na odděleních plnoůu obložnost a dostali prachy od pojišťovny, nevím. Je mi špatně od žaludku a točí se mi hlava, když si vzpomenu, že to budu zase všecko absolvovat znovu. Naštěstí mám z práce volno,stejně bych tam byla platná jako mrtvýmu sako. Lexaurinu už jsem snědla tolik, jak za celýho půl roku, doufám, že jsem si za těch pár dnů na něm nevytvořila závislost.Tak jsem si Vám vylila srdíčko,jdu si pustit nějakou komedii a snad u ní usnu. Moc vám děkuju za zájem a starost, doufám, že už budu psát veseleji. Bára

Báro no hlavně, že jsi v pořádku, nám panikářkám musíš aspoň ťuknout do kláves, že žiješ.Leníku ,Pajka ti to napsala moc hezky líp to nemumím, ale vím opravdu, že sebelítost tááhne ke dnu jak balvan a taky s tím mívám občas problém. Akorát, že mě v těch nervových návalech taky občas stoupne teplota a to mě ještě víc zneklidní.A neboj nebude to tak na h...o, jsi hezká ,mladá, život před sebou, práci už máš ted klidnější a až se zaběhneš už ti to ani nepřijde, a pokud je tam dobrý kolektiv budeš spokojená.No to jsou přece pozitiva ne? To si nemůže říct z nás každý a ještě jich sama najdeš určitě dost, třeba ty zvířátka tvoje.Tak brou noc všem, Ája. Ta Evča R. nám ted nějak moc pracuje,co Evi dej si relax. Ale na popraviště dnes jedině v nějakým termoobleku, abyste neonemocněli, je tam děs mráz, jééé děda Mráz.

Báro, Ty nás ale napínáš. Už jsem jako Ty, když v noci čekáš na děti :)Hlavně, že je vše o.k.!!!Leniku, máš jeden velký problém a tím je sebelítost. Táhne Tě ke dnu. Zkus se jí zbavit, zkus se mít ráda i se svými splíny a uvidíš, že svět se prozáří. Dobře vím, že to nejde lehce, ale je to jediná cesta, neboť sebelítost=sebedestrukce. Zkus is neříkat "proč já..." a ".... život". Máš hodně důvodů k radosti, zkus si některé vypsat. Odněkud bys měla začít, jestli chceš, aby Ti bylo líp. Nestačí, že Tě máme rádi my, musíš hlavně Ty!!!

Milí a drazí, dlouho jsem nebyl, ale neopomínám na Vás.. Teď jsem jen na chviličku v práci, ale jinak jsem doma s dcerkou na §. Myslím na Vás a přeji jen a jen dobré... Ozvu se příští týden,Váš Petr...

Já jdu Douglesovat do pelecha jak ta blecha... brou, brou a díky...

Karle, děkuju za odpověď, ale co je to prosím tě ta nehistaminová alergie? To mě zajímá. A o hořčíku už toho bylo tady napsáno dost, jeden čas jsem užívala Magnosolv, zajdu k lékařce a požádám ji o vyšetření.Báro, to je dobře, že už manžela pustí domů, takže to dopadlo dobře, buď ráda!!Leníku, no jako bys to neznala, že jednou Ti všechno připadá úplně na h....a jindy je zase dobře, prostě typická depka, tak si to řekni, že zase bude líp a uvidíš, že bude!!!!!Hezký večer, dneska se těším na novu na Douglese!!!!!!AHOJ VŠEM!

Zdravím všechny spolubojovníky Katcho ta endoskopie se sice dala vydržet,ale kdyby to chtěly po mě ještě absolvovat tak jim tam asi exnu a potom to vyšetření skutečně budou provádět až na pitevním stole.Leníku já tě obdivuju nová práce ranní vstávání stresy,protože každý člověk chce v nové práci zapůsobit co nejlépe.Tohle časem přejde zklidníš se a bude Ti určitě lépe.Baruško o návštěvách v nemocnicích toho také z dřívějška dost vím je to vysilující když se jedná o blízkého člověka,budu držet palce aby manžela zítra pustily a mohla sis oddychnout.Jsem moc ráda,že jsem tento chat objevila jste tady všichni moc fajn.Jiři

Vážení a mili,děkuji Vám za slova útěchy a povzbuzení chtěl jsem psát už v neděli ale nešlo to odeslat,Byl jsem dnes u obvodáka a ten mi předepsal Radoom s tím že si myslí že netrpím ani depresemi ale i panikou ,že mám pouze pocuchané nervy a myslí si že to už odeznívá.No doma mě nenechal a řekl že mě když tak pošle po 14 dnech na psychyatrii a tam se uvidí,je pravda že v nedeli a i dnes mi bylo celkem skvěle mimo mírná pálení okolo žaludku!Tak se snad s toho zmátořím,celý den jsem skoro na tyto problémy nemyslel.Ahoj všem dobrým duším na tomto serveru.Ahoj!

Tak to můj přítel tenhle chat nekomentuje, ani se o tom nějak nezmiňuji. Ale musím se přiznat, že jakmile odemyká dveře, vypínám doktorku... asi bych si připadala jako hypochondr.Miss - Na kinezi jsem nebyla asi deset dní, ale asi tam budu muset zavítat. Začínám se znovu skládat a nevím, co s tím... Lidičky, s nástupem do práce se mi vrací deprese. Cítím to na sobě, denně jsem tak psychicky zničená, že bych nejradši dala výpověď ve zkušební době, zmizela na druhý konec světa a úplně se ztratila. V práci mi nic nejde a ani nevím, jestli se do toho zaučím. A jestli vůbec chci. Všechno mě s prominutím sere. Dneska jsem přišla domů, vrazila do sebe SOS Frontin, protože jsem nemohla zastavit pláč, stoupla mi teplota a motala jsem se jak po deseti pivech. Nenávidím tenhle debilní život! Proč nemůžu být normální, nemůžu žít normálně???!!! :-(( Dneska navíc budu usínat sama, ode dneška tu přítel nebydlí, jak jsme se dohodli. Ale řekl mi, ať jsem v klidu, vyptával se na to, co se mi stalo v práci a dal mi pusinku... jenže pak odjel a já zas bulim. Teď pardon: ZKURVENEJ ŽIVOT!!! V jednadvaceti jsem takhle zničená a otrávená tím, že vůbec existuju. No to je super :-(

Milí přátelé, neberte to prosím jako nevděk, že nepíšu, ale jsem denně do večera v nemocnici. Včera jsem se ale přimněla a napsala dosti dlouhý dopis adresovaný hlavně novým - Mirkovi a Jiřce a taky Lee,,jenže mi to nešlo odeslat, pak to celé spadlo a už jsem se nemohla vůbec dostat na doktorku. Neměli jste taky tkolem osmé potíže?Manžela lměli dneska pustit, ale odsunuli to na zítra. Teď jsem si vytiskla haldu stránek, které jste tu napsali, přečtu si to a snad se ještě ozvu, jestli neusnu - jsem úplně hotová. Tak zatím.

Hezký večer panikáříci. Jiřino - gratuluju k hladkému absolvování endoskopie. To je jedno z vyšetření, které bych byla ochotná podstoupit pouze až na patologii, nebo přinejmenším po dvojité narkóze. Pajko tvé zážitky s komoúčama znám, i když z pohledu žáka. Byla jsem z rodiny vymykající se průměru, a dávaly mi to sakra sežrat. Což k mému úzkostnému založení byla výborná záležitost. Když se mi dělalo zle, odbyly mě, že nemám nic hrát, že nejsem na divadle (táta byl ((tenkrát bohužel)) herec) Vůbec jsem byla jejich oblíbenkyně. Ale bohuže to nemělo zas až tak moc společného s Ksč. Byly to "nány od škopku", maloměšťačky a závistivky, které jsou dnes také. Snad v menší míře a spíše na úřadech. Se školou jsem ztratila kontakt. To asi víte spíše ty a Dita, jestli je jich tam ještě tolik, co nepochopily, že jsou tam ony pro děti a ne děti pro ně. Snad se ten poměr už ale přehoupl ku prospěchu normálních lidských úč. Klidně s PP, hlavně ať si na dětech nevybíjí své frustrace. No vidíš jak jsem nasr. jen si vzpomenu.

Katchko, ten odkaz na ty knihy jsem daval pred dvema strankami, tak tady je jeste jednou, je tam asi pet malych knih od dr. Walkera v pdf, muzes si je tam stahnout:http://vitarian.cz/view.php?cisloclanku=2003122501Romano, Jindro, hezky jste to napsaly o tech mandlich.Jindro, nejist ovoce zas tak moc nevadi, tam je tech zivin min nez v zelenine. Alergie pry klesaji a mizi, jakmile se podari vycistit jatra. Alergie jsou dvoji - histaminove a nehistaminove. Doktori az na vyjimky vetsinou znaji jen ty prvni a delaji testy jen na ty prvni.Miss, na vsechno bohuzel nebo bohudik :-) odpoved nemam jako nikdo na svete, jen jsem proste hledal dlouho a dlouho a asi tak deset let jsem studoval veci z oblasti mediciny, alt. mediciny a vyzivy, jinak bych mel dodnes PP ataky nebo bych byl na praskach. Nekdy je fakt dobre vzit veci do vlastnich rukou a nekdy uz jenom ta vule zacit neco delat zacne prihravat veci, udalosti a okolnosti, ktere jsou prave potreba.Jindro, nejcasteji jsem v "kruzich te rozumnejsi mediciny - ortomolekularni pristup" narazil na to, ze hlavni pricinou arytmii/ES je nejaky problem s nedostatkem horciku. Bud nedostatecny privod ve strave, nebo nedostatecne vstrebavani, nebo zvysena spotreba, nebo vsechno dohromady.

Já mám taky svůj počítač, ale mám smůlu, že manžel přijde většinou domů a přistihne mě, připadám si fakt někdy jak přistižena "při činu". Svou práci si udělám, ale už mě nebaví poslouchat , přesně jak píše Romana, ironické poznámky. Závidím všem, kdo máte v tomhle tolerantní partnery, to já říct nemůžu. Ten uzavřený chat-přikláním se k Pajce, mám podobný názor.

Zdravím všechny tak jsem dnes zvládla tu endoskopii ani injekci jsem si nenechala dát,ale oči mi z toho lezly z důlků naštěstí mi nic nenašly ještě posílaly vzorek na histologii takže mám zase o čem přemýšlet.Když mi dělaly vyšetření bylo cca půl osmé tak úzkost asi ještě spala až v klidu domova když přišlo všechno k sobě tak se na mě opět naštvala asi čekala spíš po ránu nějakou dobrůtku a já na ní z hadičkou.Co se týká vyndání mandlí jsem také toho názoru ponechat je tělíčku,protože zachytí spoustu bacilů jinak se může všechno usadit na průduškách.Jiři

Můj partner se mnou prožil, jak mi tenhle chat pomohl, takže nám fandí. Chápe ho pozitivně, někdy mi čte přes rameno, většinou mu perličky sama pro pobavení reprodukuju (smíchu není v životě nikdy dost), někdy se zlobí, když mi v práci svítí doktorka místo účetnictví, ale ví, že nejsem stroj a že se neflákám.Extra uzavřený chat může mít něco do sebe, ale nejvíc pozitiv spatřuji právě u nováčků. Jako by je vědomí, že nejsou sami, kdo trpí, akcelerovalo směrem ke zdraví. Určitě by šlo udělat cokoliv bokem a jen je tu vychytávat, ale ani tak není garance, že nenarazíme na zvrhlíky...Dito, Tvůj popis školních dozorů byl tak sugestivní, že mne odradil od snění na téma návrat. Musela bych se vrátit někam, kde by to bylo velmi komorné a miniaturní, nejlépe soukromé pro postižené děti... Při dozorech jsem se "neesteticky hroutila podél sloupů", jak mi to kdysi vyčetla jedna nenávistná kolegyně angažovaná v KSČ, vlastně mě kvůli tomu chtěla i popotahovat na jejich rudé schůzi, nechápala jsem oč jde, šlo o to, že jsem sjížděla podél zdi do podřepu, tudíž se na mě děti dívaly shora, což ubíralo učitelskému stavu na vážnosti i autoritě. Autoritu jsem přesto měla, nespočívá v tom, z jakého úhlu se na člověka díváme...směju se té story dodnes, ona měla prostě kvokvocient, byly to časy... Tělo mi padá do podřepu dodnes, zvlášť, když jde agorafobie do akce.

Hurri, to máš dobrý že je manželka tolerantní a nemyslí si bůhví co tady neděláš.Co se týče, toho uzavřeného chatu, někdy by bylo potřeba na doktorce odstínit některé zlé a jedovaté jazyky, případně úchyly což se ale netýká PP chatu, jenže kdybychom se někde uzavřeli a vedli debatu jinde, plno duší by nedostalo svou pomoc na cestě s PP, přicházejí stále noví milí lidé, kteří se sem zařadí v pohodě jako např. ty a jiní. No nic ať se kdyžtak vyjádří jiní.