Vztah matka - dcera

Kdyby kazda matka byla s dcerou kamoska jako,tak jsou uplne v pohode.Od 12 jsem ji brala na parby,nechala ji dat kerku,cigara kouri prede mnou od 10,ma malou dcerku,zdravou,cele tehotenstvi cigaro v drzce,zakazy nic nikdy nevyresily vy inteligentni slepicky

Ble,ble ble je to i obráceně,Dcera mě psychicky šikanuje a to je normální? Už do toho zatahuje i svou dcerku,je mě z toho na ....Anaj

Nemuzu si pomoct abych zas nezareagovala. Nic ve zlem ale Marie ty zase tapes i kdyz ocenuji tvoji snahu.
Pomahat problemove matce potazmo komukoli neni zas jen tak. Clovek je ma rad a tak muze byt cely nateseny ze ho konecne potrebujou a S LASKOU se o ne rad postara. Vse vetsinou znovu skonci katastrofou, protoze neustale podezrivani, odmitani, divani se skrz prsty a vubec celkova atmosfera muze vse zmenit v uplne utrpeni. Sama jsem si tim prosla takze vim o cem mluvim... Nejen ze musim spis vytusit v cem mam vlastne pomoct a jak, take musim byt pripravena pomoci s cimkoliv kdykoliv, a take se ztratit z dohledu behem vteriny, nez by nasledoval vybuch vzteku, obvineni z cehokoliv, nebo proste rev a nadavky. Po kolotoci ruznych stretu a obcasnych klidnych chvilek (ne primo podekovani nebo vlidnosti), temer ve 100% nasleduje nespokojenost. Napriklad nakoupim, a vse je zkritizovano, to co je dobre (chci mame doprat) tak bylo moc drahe a tim se chci "ukazovat", to co je ;levnejsi, tim zase matku urazim. Koupim dort k narozkam, ona ho da ven na okno ptakum. Koupim neco na sebe, ona to hned odmitne, pak potichu vyzkousi, kdyz se ji to libi, tak si to teda necha ale zadny koment. Kdyz se nelibi, tak si vyslechnu jak je to hrozne, nebo vsechny mozne reci... Je toho na knihu... Pro me je ted dulezite ze aspon vim, aspon nic neocekavam a nikdy nebudu.

Beru to co jste napsala.však..."..nemá význam aby jste najednou přijela a děsně jste se starala".

Proč děsně se starala? Prostě by přijela a udělala to nutné a potřebné. Nikde nepíše, jak by se tetelila samou láskou.
A pokud si myslíte, že byste vše zvládla s pomocí cizích lidí nebo s nějakou službou, tak jste idealistka, která zřejmě neví co píše. Já vím o čem píšu, i když jsem chlap a tématicky to do této diskuze nezapadá. I ti sousedi, pokud se jedná o delší a vleklé potřeby, nejsou ochotni se do nekonečna interesovat. A služby, pokud znáte jejich ceník, tak běžný důchodce si moc těchto služeb nemůže dovolit.

Zdravim,koukám že nejsem...Neviděla bych to tak černě.

Beru to co jste napsala.však píšete jak by jste mámě pomohla,jak jste tady pro ni v případě nemoci a snad i stáří.Přemýšlím o tom jak by to vypadalo.Být v pozici vaší matky tak bych raději zvolila pomoc od cizích,tím myslím zařídit si služby,jsem přesvědčená když by to nešlo od srdce,s láskou tak nemá význam aby jste najednou přijela a děsně jste se starala.To je na nic.Je to stejné jako když budu chtít někomu s něčím pomoct pokud to udělám nezištně s láskou a ochotou,pokorou tak to má význam pokud to udělám z donucení,aby lidé o mě neřekli že se o mámu nestárám tak je to uplně na nic.Věřím v jedno jsou těžké situace,ale ty situace jsou od toho aby se k nim člověk postavil čelem ne zadkem.

Marie to ti nikdo nebere. Jsem si jista ze vsichni co tu prispivaji svoji mamu maji moc radi, o tom prece tahle diskuse je. Pokud by na mamu kaslali, tak ani neni co probirat ze? Ono to moc boli cely zivot, clovek se snazi chapat, odpoustet, sypat si popel na svoji hlavu, mit trpelivost, starat se, nakonec ani uz nic necekat, nejen nejake to pohlazeni nebo usmev, nekdy uz ani prijemne slovo nebo pohled. Ale je tu neustale ocekavani toho ze se to zmeni, a to je tak neunosne, ze to hodne z nas posune do depresi a psychickych problemu na cely zivot. To pak jeden nemuze temer fungovat, vis? Proto se hodne z nas rozhodlo ten kontakt utnout, nebo temer utnout. Ja sama to udelala nekolikrat, kdyz pak bylo lepe, vratila jsem se k mame, treba jen na navstevu. Co nasledovalo, me vzdycky polozilo na par mesicu, ty deprese proste byle neunosne. Tak ted uz jsem tvrda, obcasny pohovor si povolim, ale jen o necem neutralnim, a na chvili - a konec. Bohuzel... Ale pokud mama potrebuje pomoc, nebo by onemocnela atd., tak samozrejme jsem pripravena tu pro ni byt. Takze asi tak.

s tímto souhlasím hlavně...S matkou tyrankou naopak: přestat komunikovat!!!

Já nemyslím, že to je...s tímto souhlasím hlavně komunikovat!!!

Chtěla bych opravit slovo kde jsem udělala překlep.Žádném mělo být napsáno každém.Takže V každém případě bych svoji mámu měla ráda.Takhle má být věta.Ještě bych dodala mámu máme jen jednu.Myslím že pro vaši mámu to byla velká ztráta vaše odstěhování,v každém případě to myslela tak že cítí vaši ztrátu.Přítomnost.

Zdravim,koukám že nejsem...Pro žádnou mámu není jednoduché,odchod dětí z rodiny.Můj názor je že žádná máma to nemyslí zle.Za několik let to pochopíte.věřte.Na rodinném vztahu se musí pracovat.V žádném případě bych svoji mámu měla ráda a řekla bych,že nikdy bych se na mámu nevykašlala.

Zdravim,koukám že nejsem jediná která nemá dobrý vztah s vlastní mámou. Nejlepší je když vám máma řekne když se ve 20 letech odstěhujete k příteli že je to jako bych umřela.S přítelem jsme už 9let klape nám to i s jeho rodičema,ale moje rodiče do vztahu jen vráží klíny. Nikdy to už nebude normální rodinný vztah. :(

Mně se vztah s dcerou někde...zažívá víc lidí,tomu věřte.Přijde mi ale nesmyslné,aby jste jí přestala věřit kvůli tomu,že zfalšovala podpis,nebo si napsala jinou známku,i to přece zná každá z nás.Jinak je jiné se starat o malé děti a pak o pubertáky,kdy oni už mají na svět jiný názor a už to nejsou pro nás ti mazílci.Přesto,pokud jste měli hezký vztah,tak já věřím,že i ona dostane rozum a vrátí se,nebo za váma bude vždycky ráda jezdit.

Mně se vztah s dcerou někde pokazil.Od jejího narození jsme spolu samy. Asi do 11 let jsme byly sehraná dvojka, jezdily jsme na výlety, jen tak jsme blbnuly, povídaly si.Podporovala jsem ji ve sportu, jezdila s ní na závody.Jelikož jsem chodila na směny, byla poměrně brzy samostatná a bylo na ni 100% spolehnutí.Pak nastoupila na víceleté gymnázium a několikrát zfalšovala známky. Tam se můj vztah k ní změnil. Už jsem jí nemohla věřit. Začaly jsme se hádat. Ona mně vyčítala, že ji nevěřím už vůbec nic. A jí skutečně většinou nevěřila. Postupně hádky narůstaly kvůli úplným blbostem. Citově jsme se odcizily. Mám jí moc ráda, ale už jí to nedokážu říct. Nedávno jí bylo 18 let a využila první příležitosti pro odchod ode mě.Najednou jsem zjistila, že vlastně nemám svůj život. Žádné opravdové kamarádky, žádný přítel.Žila jsem jen pro dceru a teď jsem úplně na dně.

problem mezi dcerou a matkou...Dokud trošku srozumitelně nenapíšete o co vám jde, tak se v tom vašem příspěvku asi nikdo nevyzná.

problem mezi dcerou a matkou jaky reseni by bylo mozne dcera se mi z nicim nechce sverovat ma dceru o kterou se staram od narozeni a zijeme ve spolecne domacnosti takze vnucka nebude be ze mne ani bez ni a ja bez vnucky take nemuzu byt dcra ma pritele a spor je vtom ze mala bez nas dvou nebude jaky reseni by bylo mozne

No myslim si to same a vim a tusim,ze to bude zase tichy boj.Ona jen ted ceka kdy se ja omluvim ji.Ale za co?Ze nedelam porad to co chce.
Doufam,ze nebude delat zle co se mala narodi.
Je zvykla kazdemu radit a tak to ted tak vypada:(

Nevím jestli je...nenechávej si do jmen dětí mluvit! Taky jsem to zažila a přiznám se, že jsem třeba první moment výběr jména mého vnuka řešila, ale zvykli jsme si a dneska se mi jeho jméno líbí.
Pokud se nejedná o nějakou šílenost, tak si myslím, že mezi jménem Bela a třeba Nela není takový rozdíl a nad Nelinkou se každý rozplývá, tak proč né Belinka.

Mně se to jméno líbí,...Nevím jestli je naštvaná,ale už od základní školy jsem si říkala,že pokud budu mít holčičku nikdy se nebude jmenovat po ní a tím pádem i po mě.
Dřív jsem, chtěla jméno Míša,ale tak se jmenuje zase můj bratr,takže to nejde.
Její přístup mě poměrně vyděsil.:(Vždy jsem si myslela,že je to kámoška,ale tohle se nedělá.

Toto jmeno mam vybrane uz...pres 40 let stary cernobily serial, uzasna hudba, krasna priroda. Nekolikrat reprizovany.