Milenec a manžel

přiznávám vinu a omlouvám se za urážku!

pro manželství je nejlepší monogamní vztah, který klape a funguje, jak to mám dvě desítky let já.

No mě tedy děsí,že Míša neví s kým má syna,který chodí s jejich dcerou,tedy dost možná se svou sestrou?!!!
takže ta pohádka taky může skončit tím,že ti dva chudáci budou mít debilní dítě protože nevědí,že páchají incest díky mamince,které je jedno s kým má dítě.

mám dotaz - jak Míša pozná, že ti dva - milenec a manžel jsou ti praví, super a tak - v posteli i životě, když, jak píše, není promiskuitní a jiné muže nepoznala ? Co kdyby souložila s třetím a došla k závěru, že ti dva stojí v porovnání s ním za ... nestojí za nic ?

Hm, Míša holt měla to štěstí že na první dva pokusy našla ty dva nejlepší muže života , a jiné nehledá. Není přeci promiskuitní!
A jak ta pohádka zkončí? Kdo si vezme princeznu a dostane půl království? Asi Hloupý Honza...

Tak tohle mi hlava nebere. Jako fakt :-). Jak casto to delas s manzel a pak pritelem? Abych si teda udelal predstavu, co to znamena byt narocny (a vyvoj behem tech 20 let) v takovem veku.

Míša si to holt uměla zařídit a je jí záviděno i přáno.-)

jak by se asi ti dva citíli, kdyby se o vás dozvěděli

Míšo, už mi z toho tvého příběhu hučí v klacku. Asi s tím budu muset jít něco udělat. :-) Jen mi nejde do hlavy jak se to dá tak dlouho utajit. Je divné, že za 20 let nenastala situace, kdy by to prasklo. Asi jste hodně šikovní a odvážní. Taky chci takovou milenku s kterou bych měl tajemství.

Lenko,ty máš teda starosti!!

tak máš díru jako stodolu

Dámy mám dotaz. Po tom, co se manžel udělá, tak ze mne, jakmile mu to ochabne, vždy vypadne, kdežto když jsem s milencem, tak tam vydrží a po nějaké chvíli cítím jak znova nabývá, dokonce mě to dovede až k opětovnému orgasmu. Je pravda, že můj milenec má, dá se říci, trochu větší výbavu než manžel. Ze začátku když jsem s ním začala, tak mi to i trochu bolelo, nyní jsem již přivykla a on říká, že jsem první ženská do které se dostane až na doraz. Když je doma s manželkou nemůže prý nikdy plně zasunout. Když se občas bavíme s holkami na toto téma, tak říkají, že žádný chlap ho tam neudrží, když vyměkne. Pochopitelně svůj zážitek jim říci nemohu, neboť se o milenci nikomu nesvěřuji, proto se ptám zde.

někdo se tu ptal, co ještě chci, myslím, že se nepodepsal - nic, nepsala jsem, že něco chci, psala jsem EVĚ, kdy došlo k nevěře u mně a proč a co to přineslo, ne, že mi něco v současné době chybí a co...

TIKU, když se tady ptáš, odpovím a to upřímně - ten mimomanželský vztah jsem ukončila, protože jsem k milenci začala cítit něco víc než touhu, vášeň - začal mi chybět, když jsem s ním nebyla a bylo by to dál bolestné pro mně pokračovat v tom vztahu. Já jsem nechtěla rozbít rodinu, připravit děti o tátu, já jsem měla milence proto, že jsem chtěla být zas to, co jsem psala - znovu - kromě matky, manželky, pradleny, kuchařky, uklízečky ŽENA ... chtěla jsem něhu, obdiv - bytostně jsem to potřebovala a dostala jsem to a to bylo to podstatné. I muž potřebuje zvednout sebevědomí, když se mu toho doma nedostává, hledá to jinde, potřebuje obdiv, pocit, že ho někdo chce, myslí na něj, je mu s ním dobře - v tom nejsme my ženy jné. Ano, jistě by mně měl dávat sebevědomí manžel, ale on to nedělal a po dvaceti letech manželství - ruku na srdce - děvčata, která z vás je třetí desetiletí vdaná a manžel jí zvyšuje sebevědomí - napište a já se skláním v obdivu před takovým mužem - jistě jsou a jsou vyjímeční.
Manželství se uzavírá Tiku z lásky a v době, kdy je uzavíráš, věříš, že Ti partner bude věrný a Ty jemu a že Váš vztah bude pevný a svým způsoebm vyjímečný - tak by to mělo být a taky ve většině případů je, pokud nejde spíš o dohodu, manželství uzavírané třeba pro majetek partnera apod. I taková existují. Jenže to je v době uzavírání sňatku. Přejdou roky a dojde k nevěře - ve většíně případů. Tak to prostě je. Vdáváš se, ženíš se a věříš, že to bude o věrnosti. Časem vidíš věci jinak, vyvinou se jinak. Kdyby se každé manželství mělo rozvést kvůli nevěře, nerozvádělo by se každé druhé, ale osmdesát procent. Spousta případů nevěry se nikdy neodhalí, spousta manželství nevěru ustojí, protože manželství může potkat daleko větší rána - alkoholismus partnera, násilnické sklony, drogy, psychické onemocnění - a to zralí moudří jedinci ví a kvůli úletu nepálí vždy mosty. Kdybychom měli počítat s tím, že dojde k nevěře u nás nebo partnera v době manželství už při jeho uzavírání, pak by mnoho manželství uzavřeno nebylo. Jenže, když si někoho bereš, je to láska a potřeba být s ním a žít s ním a věříš a máš ideály. Pak přijde život, realita, práce, starosti, zodpovědnost, jde život, věci se mění, okolnosti se mění, my se měníme, náš parter se mění - a stává se to, o čem píši - dochází k něvěře. U většiny manželských párů. Prosté a jednoduché. A jsou daleko horší věci v životě. Podstatné je, abychom svým tajným vztahem mimo manželství nikomu neubližovali, ani sami sobě. I já bych dnes manželovi nevěru odpustila, pokud by měl sílu to ukončit a chtěl se mnou žít dál a dobrovolně bez pocitu, že ho k tomu cokoli nutí nebo zavazuje. A píši to upřímně. S.

tiku:já jsem přesvědčena,že slib věrnosti není vyloženě o tom,že nikdy nebudu mít mimomanželský poměr.Jde tam o zavázání se k socíálně monogamního vztahu.
Manželství se teprve 200 let uzavírá z lásky a také ne vždy.Tedy v naší kultůře.
Manželství by se mělo uzavírat především na základě silného souznění,tolerance,úcty.
Tomu se asi může říkat láska.Ovšem láska má mnoho podob.U párů beroucích se po 10ti letech vztahu,už rozhodně nejde o poblouznění.
Manželství má mít pevný základ a zamilovanost rozhodně pevný základ není.To jsou ty nejrychlejší rozvody.
Můj názor je takový,že pevné a dobré manželství vzniká ve chvíli,kdy romantickou lásku vystřídá pevné přátelsví,protože pevné přátelství je daleko hlubší a hezčí vztah než romantická láska.
Realista ví,že při vstupu do manželství je vztah takový,ale po letech bude makový a je si vědom toho,že se ještě někdy může on nebo partner zamilovat.Kdo si tohle neuvědomuje,neměl by do manželství lézt,protože to je to,co pak ty manželsttví ničí.

Moc to tady dramatizujete a rozpitváváte. Já bych to řekl tak, že je dobré po dlouhých letech manželství si občas šoupnout jinde i když k tomu není zásadní důvod. Je to jako když se nadechnete čerstvého vzduchu, vrátíte se do vzdálených mladých let a cítíte to vzrušení z nepoznaného. Ale všechno má své meze a je tedy nutné chovat se tak, abychom neublížili. Na počátku mého vztahu bych nic takového nenapsal, protože jsem si myslel, že to bude do smrti.Proto se nedivím mladým, že je naše názory pobuřují. Tak a teď se do mě můžete pustit.

2 Sugar: Myslim, ze pokud mas zpatky (dle sebe) sebevedomi, ktere by ti mel dodavat spis manzel (podle me :-D), tak milenec poslouzil dobre svemu ucelu. Prave ty podrobnosti kdo, co, proc stavi to "zaletnictvi" do jineho svetla. Nejsem zadny soudce ani mravokarce. A neni nevera jako nevera.

Jeste jedna vec: Ten vztah skoncil z jakeho duvodu? Zmena okolnosti? Vysumel do ztracena? Ukoncila ho jedna ze stran?

"zamilovanost vystřídá náklonnost, tolerance" X "a nepasoval mně na inventář bytu"
S tim manzelstvim nemam duvod nesouhlasit, lide se vyviji, vztah mezi nimi taky.

anonym 17. 2. 2009 20:17:31 :
Manzelstvim (civilnim) se zavazujeme k vernosti, ale jakou vernost si to slibujeme?

Pokud tedy oba vime, ze "nevera" muze nastat kdykoliv, pak uzavirame manzelstvi na zaklade ceho?

Sex? :))))))

Sugar tak ten milenec ucelu snad POSLOUZIL,ne?!
Zvedl ti sebevedomi, zazilas krasne zazitky a zachranilo ti to manzelstvi, tak co bys jeste chtela?

Tiku, anonym má pravdu. Když jsem se vdávala, byla jsem natolik vyzrálá, že jsem neměla představu takovou, že padesát následujcích let budu žít v idyle. Chtěla jsem ten vztah pěstovat i s s jeho stinnými stránkami a dělám to už dvacetdva let. Takže o manželství vím dost, o vztahu mezi mužem a ženou taky. Manželství, která plynou desítky let a oba jsou si věrni po celé manželství ,jsou zářnými výjimkami. Přiznejme si to. To není o idyle, ale o tom, že ti dva to táhnou v dobrém a zlém, zplodí spolu děti, vychovávají je a něco budují - a zamilovanost vystřídá náklonnost, tolerance a časem třeba dobré přátelství a úcta. Můžeš namítnout, že tím, že jsem byla manželovi nevěrná, jsem ztratila úctu k němu i vztah. Ale tak to není. Jednou mi dáš za pravdu, až budeš v manželství žít víc jak dvě desítky let. Každé manželství projde krizí nebo krizemi, nevěřím, že ne. Moje taky mělo krizi, kterou jsme ustáli.
K tvé otázce - ne , už se s tím mužem nevídám, nestýkám, ten vztah byl úžasný, přišel v pravou chvíli a měl svoje trvání a konec. Jsem ráda, že jsem to prožila. Zvednout nebo spíš vrátit sebevědomí, které mi tehdy manžel vzal, jsem nutně potřebovala k dalšímu životu. Taky jsem muži snáz odpustila, co mi udělal a on se od té doby změnil a vyzrál. Byla to zkouška ohněm, ale užitečná. Kdyby byl manžel skutečně tak bezchybný a neudupal ve mně ženskost a nepasoval mně na inventář bytu, byla bych mu asi věrná dodnes, je to víc než pravděpodobné při mé nátuře.
Milenec neposloužil svému účelu, snad v tom, že jsem znovu byla vedle kuchařky, pradleny, nákupčí a uklízečky ještě " ženská " - to potřebuje k životu každá z nás - toto vědomí. S láskou na ten rok a půl svého života vzpomínám. S.

tiku,to se netvrdí,to prostě rozumný člověk ví,není třeba na to upozornovat.Jen pokrytec si to nikdy nepřipustí.