Milenec a manžel

blázni nevěrní pomsta bude sladká :))))

Pretoriane, napíšu, asi příští týden, teď odjíždím. Tvoje původní příspěvky jsem ale nenašla.

Teď jsem tu něco přidal po dlouhých týdnech a nějak se již nezapojuji. Proč? Protože v určité životní fázi mám neotřesitelný názor, zveřejním jej a někdy, bohužel či bohudík, jsem nucen jej přehodnotit. Samotnému mi to potíže nedělá, ale byl jsem i svojí ženou několikrát pokárán za změnu názorů. Já to beru jako normální věc spojenou s uritým partnerským vývojem a vypořádáním se s novou situací. Raději se budu ohlížet do minulosti, než zaujímat postoje, dělit se o ně a pak je měnit :) Takže kdy? Za rok ti mám dát zprávu? Pokud chceš, můj email je sad.praetorian"seznam.cz Dobrou noc všem a bezstarostný zítřek.

Pretoriane, to jsem samozřejmě netušila, v té době jsem asi na diskusích nebyla.
Perlovka byla samozřejmě míněna jako nadsázka, cítím z tebe, že nejsi jednoduchý člověk, cítím, že jsi velmi inteligentní a smekám před tebou, jak jsi vyřešil svůj problém. Jestli někdy budu mít čas, vyhledám tvé staré příspěvky. I tak by mě ale zajímalo, jak tato varianta bude fungovat dlouhodobě. Pokud budeš přispívat, ráda si tě přečtu. A držím ti palce.

Milá neznámá, pokud chceš znát krátkou, ale o to více převratnou historii mého nedávného způsobu žití, zkus vyhledat příspěvky, které jsem tu někdy v prosinci či lednu dával pod nickem Manžel 15. Tehdy jsem bojoval o moji ženu a prošel si před tím zhoubnou tříměsíční žárlivostí, pocitem beznaděje, pak smíření se s realitou a nakonec nalezením toho, jak se netrápit, žít a fungovat! Dokonce jsem tu utěšoval moje "spolupacienty" a svoje úspěchy v oblasti mého duševna a mých vztahů a pokroků vůči ženě, jsem dával za příklad jistým nadějným zítřkům, neřku-li happy-endům. Nestalo se. Pevně věřím, že tento příspěvek tu nenaleznou ti, co se právě potácí v krajině nevěr, zrad a jejich jedinou nadějí a světlem, stejně jako kdysi pro mne, není jen některý z mála šťastných konců, prezentovaných zde. Jistě by pak mnozí zahodili svoje poslední šance, odevzdali zbraně a vzdali se bez dalšího boje. Ale vždy stojí za to, udělat pro sebe a toho druhého vše, co je jen možné a já to udělal. Jediným výsledkem je pocit tzv.čistého svědomí vůči sobě samému a vlastně i přelomová životní zkušenost. Ale ty nás přepadají i bez vlastního přičinění :) A Perlovka? Ne, hledám spíše city a vztahy, ne části těl a holé prožitky, i když .....

Ano, za dobu svého "volna" jsem zažil během dvou měsíců i věci podobné té Perlovce, téměř nepředstavitelné, extrémně vzrušující a z běžné společenské linie se vymykající. Protože je to ale z oblasti ryze intimní, možná bych se podělil jinde, než zde, pokud vůbec:)

pro hodnou holku: nevím jak je to možné, ale jsem na tom uplně stejně :-)taky to tak cítím :-)

Deniso ty jsi husa !!!

Pretoriane, přestože si neumím představit manželství ve čtyřech a legálně, moc mě zaujala úroveň tvého příspěvku. I kdybych s tebou desetkrát nesouhlasila, cením si toho, že neútočíš, nejsi vulgární a jako člověk jsi mi velmi sympatický. Proto bych ti tolerovala asi i návštěvy Perlovky. Zajímalo by mě, jak to u vás bude po roce nebo po dvou letech. Ráda si přečtu i tvoje další příspěvky.
Anito, to, cos prožila ty, má za sebou mnoho žen. Jediná rada - snaž se neublížit, nerozbíjet. Nemělo by to cenu.

zkus ještě tu o Karkulce, ano?

Holky, myslím, že nejsem žádná velká potvora, ale posuďte sami. Jsem mezi mnohými ještě zajíc, je mi 24 let a jsem necelé 2 roky vdaná. Mám rok a půl starého chlapečka, mému muži je 27 let. V březnu jsme se stěhovali do nového bytu. Tam jsem poznala našeho nového souseda. Když jsem ho spatřila poprvé, doslova se mi podlomily nohy. Nevím, jestli jste někdy některá takový pocit zažila. Navrhl seznamovací večírek, pozval nás k sobě, představil nám svoji ženu a dceru. Jemu je 35 let, jeho ženě o dva méně a dceři 9 let. Již na tom večírku to mezi ním a mnou trochu zajiskřilo při polibku na dobrou noc, kdy si mne k sobě trochu více přitiskl. Minulý týden si moje mamka odvezla synka k sobě na venkov. Ráno v pondělí zazvonil zvonek, když jsem otevřela, na prahu stál soused. Doslova mne vtlačil zpět do bytu a zavřel dveře. Snažila jsem se bránit, ale nešlo to. Zápasilo ve mně chtění a svědomí. Podlehla jsem a zažila neskutečné milování, téměř nepřetržité osmihodinové. Doslova mne potom bolelo celé tělo, ale tak nějak příjemně. Večer, když se vrátil manžel, jsem se bála, že to na mne pozná. Naštěstí ne. Tak jsem víceméně prožila celý minulý týden až do pátku, kdy jsem jela s manželem za rodiči a synkem na venkov. Nyní jsem strašně rozdvojená, i když to zní divně, miluji dva chlapy. Svého manžela bych rozhodně nechtěla opustit, již jenom kvůli synovi. Soused je také ve svém manželství, podle jeho slov, spokojený. Přesto, i když je to čerstvé, se nechceme spolu rozejít. Zajímalo by mne zda, má některá z vás podobnou zkušenost.

Já osbně mám času velmi málo, vídáme se s přítelkyní tak jednou dvakrát týdně. Vím, nestačí to, ale bereme to tak, že je lepší mít pomálu hezkých chvilek, než nic.

Pretorian je snad jediný, kdo přiznal (tvrdí), že milence(ku) mají oba a navzájem o sobě vědí. By mě zajímalo, jak by tuto skutečnost snášela většina pisatelek z "normálních" manželství?

Jo a kde berete čas na milence? To máte tak pohodovou a nenáročnou práci?

Pretorian: Díky . Tohle mě postavilo na nohy. Víš já jsem přesně ta co má v sobě blok. Jsem vdaná , mám děti hodného muže, Ale jsem tajně někde v duši taky pěkná potvora co chce být nevěrná. Měla jsem pár příležitosti a vždy couvnu , protože to prostě nedokážu. Asi slaboch co? Teď nedávno jsem to řekla jednomu chlapíkovi co CHTĚL. Byl skvělý pochopil mě. A co jsem udělala já. Zamiluju se do něj, no nepochopitelné . On se mi samozřejmě již neozve a já umírám touhou po něm. A přitom , kdyby k tomu zase došlo, tak mi něco řekne NE. Jsem asi případ pro psychiatra. Ale Ty jsi mi ukázal , že to jde. Nechci ublížit manželovi , dětem , rozvádět se a bourat domov. Jen pocítit trochu lásky z jiné náruče. Obohatit se. Tak uvidíme , která tvář ve mě jednou zvítězí.

PRETORIAN:tady tě hodně lidí odsoudí..vím že hodně lidí se chce tady svěřit..ale jak tady čtu tak hodně lidí to nepochopí...já ano a tiše ti závidím že si v tom všem rozumíte...

Jsem muž a do této diskuse patřím, neboť jsem také milenec a manžel. Jsem ženatý 16 roků a máme dvě děti. Před půl rokem jsem byl naprosto konzervativní člověk, stějně jako moje žena, v oblasti mimomanželských důvěrných vztahů. Nebudu popisovat jak k tomu došlo, ale k dnešnímu dni mám přítelkyni, manželka přítele, navzájem to o sobě víme, stejně jako naši "noví" partneři ví, v jakém svazku se nyní nacházíme a kdo je ten dotyčný "druhý" každého z nás. Doposud jsme si byli naprosto věrni.Nezapírám, stále mne trošku bolí, když vím, že je žena s někým jiným a že dělá věci, které jsem měli jen mezi sebou. Jsou to takové zlomkové záblesky jednou dvakrát týdně. Ona to más stejně, ale každý z nás nechce zatím svého milence/ku opustit a zcela vrátit k sobě. Důvod je v neuvedeném počátku našich změn. Využíváme možnosti a tedy vzájemné tolerance k obohacení svých duševních a tělesných prožitků a hlavně, nemusíme si lhát. Zda nás tyto zkušenosti posílí či naopak, to ukáže čas.Každopádně mám jednu velmi zásadní zkušenost. Věrný sex a milování není synonymem partnerské věrnosti v plném rozsahu. Je pěkné, pokud spolu ti dva vydrží i na kolbišti milostném, ale je také běžné a pochopitelné, když má každý nějakou tu soukromou "bitvu" či dokonce "válku". Ideální je, když dokáží svoje milostné potřeby tolerovat a třeba jeden druhému pro ně prostor či možnosti poskytnout a pak se po prožitých okamžicích nevšedního vrátit společně do běžného života. Ale společensky je tento způsob nepřijatelný, byť ve velmi hojné míře praktikovaný. Opravdu v hojné, to mi věřte.
Tělesná nevěra partnera nemá být důvodem k rozvodu, pokud manželství k tomu, k čemu bylo určeno, splňuje svoje úkoly. A to je výchova dětí a společenské úkoly. To, že má žena/muž chuť na rozkoš s jiným/jinou, je prostě v nás a vše ostatní kolem jsou společenská pravidla, která omezují. Pokud nikomu druhému neškodí na zdraví či majetku, rádi je porušujme, stejně jako lidé rádi pijí, jedí, kouří. Je věcí každého z nás, jak se ke svému stylu života postavíme a stejně jako můžeme donekonečna spílat kuřákům a nic to nezmění, tak můžeme donekonečna debatovat i zde a také to nikdo nezmění. Přeji všem hezké dny a vy milé dámy, ženy či dívky, stejně jako muži, poslouchejte svoje tělo a duši, splňte si, co si obojí žádá a i když jsem vybízel k bourání společenských předsudků, základní společenská pravidla k sobe určitě zachovejte. Slušnost, úctu, patřičný vztah k oběma pohlavím.
Víte, za svých 36 roků jsem potkal mnoho lidí, dobrých i zlých, ale za tři měsíce mého "nového" života, jsem v okruhu lidí, jež svoje intimní potřeby řeší v dané komunitě otevřeně,potkal jen a jen lidi výtečné, upřímné a hodné. Byl jsem až překvapen, že se nenašel žádný úchylák či hrubián nebo jednuduchá žena. Za tu dobu jsem potkal více dobrých lidí, než za celý svůj život. Není to známkou něčeho kladného? Uvidím.

Vnucujete si názory násilím , jeden druhému. V tomto případě mají pravdu oba, ač jsou názory tak odlišné!

Z důvodu, že mám času dosti pomálu, to zde pouze čtu. Nyní pouze pár reakcí. K Hovadu se snad vyjadřovat ani nebudu. Věřím, že když si to tady přečte a napíše pár svých sprostot, jde si vyhonit péro a říká si, to jsem jim to nandal. Musím plně souhlasit s Ančou, která to podala a docela vystihla. Pro Tak jo, je pravdou, že po takové době mi vztah s milencem připadá jako trochu paralelní manželství, protože již spolu neřešíme jenom sex. On se z něho stal doslova rodinný přítel. Pochopitelně se stýkám i s jeho ženou, ze začátku jsem měla dokonce výčitky svědomí, ale dnes když vím, že ona s ním sex nemá, to mi říkala sama a dokonce dodala, že když by mu to tak chybělo, tak ať si někoho najde, tak výčitkami netrpím. Netrpím s nimi ani ke svému muži, neboť i když s ním sex mám, tak je to maximálně dvakrát do měsíce a to je pro mne poněkud málo. Dá se dokonce říci, že mám dva chlapy, které mám každého svým způsobem ráda a nechci ztratit ani jednoho z nich. Každý činí něco jiného a docela se doplňují. Pouze můj manžel neví, že jeho kamarád je zároveň i můj milenec a neví to ani žena mého milence, které by to ale bylo stejně asi jedno. Myslím, že určitě nejsem sama, kdo to má takto zavedené. Nakonec minulý měsíc jsem byla třídním srazu a tam skoro každá holka přiznala, že občas má nějakou bokovku, pochopitelně žádná z nich, včetně mě, do podrobností moc nešla.

Hovado, to jsi napsal hezky. Naprosto s tebou souhlasím.

Napisu pravdu, je mi pres 40, o zivote nic nevim, nic jsem si neuzil, jsem naivni suchar, ale nikdy jsem cloveka ktereho mam rad nepodvedl a pak se neutesoval ze ziju jen jednou, ze si je potreba uzivat a nevim jake dalsi kecy co tu pisou cubky pro nez je hlavni pozitek zivota rozkrok. Nesoudim je, je to jejich zivot a natura, at jdou delat kurvy a jeste za to dostanou penize, a rikaji si treba pozitkari, jen doufam ze maji stejne zalozeneho partnera, kteremu tim neublizi, pak je vse ok. Pro me jsou to cubky, nic vic nic min.
Co napsal Kus za kus o spolecnem zivote ve dvou, to je pro me to podstatne, nepodrazit, ale to v tomtu foru se asi opravdu moc nenosi. Ze?
Takze co hledate? dlouhe pero nebo aby jste mohly nekomu verit, duverovat a vazit si ho?
Jsem to Hovado.

HOVADO::zajímá mě kolik máš let,vím že mi nenapíšeš pravdu ale to nechám na tobě,abych si udělala obrázek o tobě..jseš dost divný člověk....to je můj názor