Milenec a manžel

Angie, ty se mě jen stále snažíš zdiskreditovat. Do vzteklouna mám daleko, s jedním cholerikem jsem žila a vím, jak to vypadá. Byl to horor, ale ani tak jsem mu nezahýbala, ale rozešla se s ním.
Místo toho, abys mě tu líčila v nehezkých barvách, se spíš zamysli nad sebou. Jak bys ty zvládala být v pozici podváděné? Těžko mi odpovíš, protože tohle nemůže říct nikdo, dokud to na vlastní kůži nezažije. Ale zkus zabrousit na diskuze o tom, jak nevěra ublížila. To pak některý příspěvky tady fakt nahánějí husí kůži.
A znovu opakuju: jsem ochotná v jistých případech pochopit motivy směřující k nevěře, ač ji neschvaluju, ale většina pisatelů zde by spíš zasloužila pořádnej kopanec. Jejich postoje a důvody jsou arogantní, sobecký, malicherný a zcela bezohledný. Ale přesto se tu bijí v prsa a hrdě tu popisují intimní detaily ze svých záletů, smějí se za zády svým partnerům a ty, kteří s nimi nesouhlasí, nazývají zhrzenými moralisty bez špetky sexuální fantazie, kteří jim vlastně jen závidí. Fakt funny.

Ale já jsem napsala, že v některých věcech souhlasím, jen se mi nelíbí způsob, jakým to Kawa píše. Připomíná mi to vzteklouna, který po prohře smete z šachovnice všechny figurky.
A ať budeš zvracet nebo ne, stejně se nevěra ze života neztratí. Můžeme jen zmírnit její dopad, třeba tím, že o tom tady budeme psát, v klidu a bez emocí. Konečně - ty věci se už staly, minulost nezměníme.
Ale připravit se na budoucnost můžeme, ne?

angie - ja si nemyslim, ze by kawa mela spatne nazory a ja se s nima ztotoznuju a to nejsem ze starsi generace.
Z nevery se stala naprosto bezna vec, dokonce az modni zalezitost, kterou clovek, ktery podvadi, dokze vzdy po svem zduvodnit. A na rovinu - je mi z toho na bliti.
Myslim si, ze kawa ma pratel dost a ty si na ni nejvic ceni jeji uprimnosti. Neuznava neveru a tak to take rekne nahlas.
A napsala naprosto presnou vec - nedelejte , co nechcete aby druzi vam.
Ja osobne jsem take byla akterem trojuhelniku, byla jsem ta podvadena - ale opravdu me nenapadlo, abych oplacela stejnou minci.

Kawo, kéž bychom tě mohli vidět stejnýma očima jako se vidíš ty sama, pak bychom tě možná obdivovali.
Myslím, že už vím, kdo jsi, na jiných diskusích se jmenuješ jinak, ale je možné tě identifikovat podle tvého cholerismu.
Neříkám, že s tebou v žádném bodě nesouhlasím, ale způsob, jakým prezentuješ své názory, ti v životě mnoho přátel nezajistí.

Tak to tady čtu a myslím, že Kawa je strašný idealista. Já se nechci zastávat nevěry, ale život lidský je strašně složitý. Člověk nemusí chtít, ale někdy přijdou chvíle, kdy prostě podlehneš. Někdo to řeší tak, že spálí za sebou mosty a vymění partnera, někdo to ustojí a řekne si, co se vlastně stalo. Změnil se mi partner, tím, že byl nevěrný, nebo já byla nevěrná jemu? Kawo, když jde pouze o ten rozkrok, tak se na to neumírá. Daleko horší a bolestivější je nevěra duševní, kdy do toho začneš brát city a válcuješ svého partnera výčitkami, jen aby si zakryla svojí vinu. Je to pak daleko horší, než když to přejdeš a řešíš s nadhledem.

Dvacet mi už pár let není, Lenko :) vlastně jsme zhruba stejně staré. A názor na nevěru mám stejnej jako ve dvaceti. Já to prostě nedělám.

Přesně tak Lenko, taky jsem byl před 20 lety v otázce nevěry nekompromisní, ale průběhu dvaceti let jsem zjistil, že věc je trošku složitější .....

Kawo, v tvých příspěvcích čtu sebe tak okolo 20 let, nyní ve 30 už je to bohužel jiné.

Každej má možnost volby. Je jen na vás, jak naložíte se svým životem. Když chcete zahýbat, zahýbejte, mně je to šumák. Ale aspoň ze sebe nedělejte kladný hrdiny. Pro vás je možná nevěra skvělý povyražení, ale vašemu stálýmu partnerovi by sakra ublížila. A na tom nic povznášejícího a kladnýho nevidím.

Lenko, za prvé: jsem soběstačná, mám vlastní byt, takže bych měla kam odejít. Jak jsem už psala, nejsem finančně na nikom závislá, dovedu se o sebe postarat. Za druhé: po dětech netoužím, ani můj přítel. A dovedu si představit, že bych odešla i s dětma, pokud bych byla ve vztahu nešťastná. Když mi bylo 12, naši se rozváděli a věř, že jsem za to byla hodně ráda, protože upřímně - nebyla žádná slast neustále poslouchat jejich hádky, vidět mámu ubrečenou a ve stresu, navíc táta řval i na mě, takže pro mě to byla úleva. A děti vycejtěj i menší napětí mezi rodiči. Za třetí: píšeš, že kdyby se kvůli každé nevěře měli lidi rozcházet - pak je tu jednoduchý řešení - trochu myslet na následky a nezahýbat, ne?

Kawo, jsem zvědavá, jak budeš odcházet třeba s 2 dětma a hypotékou na krku... kdyby měl člověk odcházet kvůli každé nevěře, myslím, že by spolu nebyl již nikdo v páru. Já o iluze přišla naštěstí ještě před dětma a před svatbou, později by to možná bylo horší, jak tady mnohé pisatelky píšou.

Robe, já zdaleka nejsem dokonalá ani pokladnice ctnosti, ani moralista, očividně jsi nepochopil, že i já dokážu vidět rozdíl mezi nevěrou a nevěrou a jistý důvody, který k ní vedou, dokážu i pochopit. Co mě ovšem "baví", jak všichni jako potrefená husa kejháte, když někdo projeví jinej názor. A nejde ani tak o nevěru jako takovou, chybovat je samozřejmě lidský, ale když jsem tady tak četla některý příspěvky, ve kterých pisatelé své zálety povznášeli na cosi ušlechtilého, ctnostného, případně naprosto normálního a přirozeného, to mě opravdu dostává. Baví mě, jak si lidi před sebou samými pokřivují vlastní hodnoty a mění je, jak se jim to zrovna hodí do krámu. A sorry, veškerý důvody pro nevěru, který byly na týhle diskusi popsaný, jsou jenom hloupý výmluvy pro vlastní zbabělost a slabost - "manžel se opil o svatební noci, tak jsem se nechala ojet jeho bratrem", "jsem tři měsíce vdaná, manžel je unavený z práce já se nudila a v práci byl takovej milej pán a pozval mě domů a já se nechala, ach to bylo krásné", "mám malé dítě a v parku byli takoví dva krásní kluci, chtěli napít mlíčka z mýho prsíčka, tak jsem jim dala, doteď se scházíme, mám trochu výčitky, ale co, život se musí užívat." No to je fakt k posmání! :-D Tohle vám přijde normální, fér jednání? Opravdu mi chcete tvrdit, že tohle patří k životu? Pak mi věřte, že já takhle svůj život žít nebudu. A Lenko, divit se možná budu spoustě věcem, ale rozhodně nebudu roztahovat nohy pokaždý, když se doma pohádám s přítelem, nebo mi to měsíc neudělá. A opravdu mi nepiš - však změníš názor. Ne. Stejně jako vím, že nepůjdu okrádat starý babky do metra nebo házet šutry z mostu na auta na dálnici. Už se znám nějakej pátek a i když jsem se v mnoha věcech změnila a měním, v názoru na nevěru (svou nevěru) nezměním. Tím neříkám, že pokud by mi byl nevěrnej přítel, tak bych se podle situace a okolností nesnažila pochopit a třeba odpustit. Ale dokud já budu šťastná ve vztahu, nemám důvod podvádět. Když šťastná nebudu a nepůjde to jakkoli změnit, pak odejdu. Udělala jsem to už třikrát. Nikdy jsem nezahnula. Jednou jedinkrát, když jsem s někým chodila, jsem se zamilovala jinde, ale to proto, že to s bývalým opravdu hodně neklapalo a proto jsem si do hlavy pustila jinýho. Ale taky jsem se nejdřív rozešla a teprve pak začala nový vztah. A ten už dlouho skvěle klape. A věřím, že bude klapat i nadále, protože ono je to všechno o komunikaci. A ta nám fakt problémy nedělá. Takže asi tak.

Kawo, Ty tu nepises jen svuj nazor, Ty si tu i hezky moralizujes (viz "tak šup, jdi za hlasem svýho rozkroku :) Urvi, co se dá. Však ono se ti to vrátí"). Tvaris se, jako bys Ty byla lepsi nez ti okolo - Ty jsi tak dokonala ze nejdes za hlasem sveho rozkroku a nesnazis se nic urvat - jako bys byla prava pokladnice ctnosti...
Divis se, ze na takove popichovani pak nekdo reaguje? A jeste se tomu divis stylem "co vas zere"?

Takze moje odpoved na Tvou otazku co me zere: me zerou popichujici moralisti, co svoje moralizovani vydavaji za "pravdu".

Kawa je asi naivní slečna, která se po pár letech bude divit, jak to s tou věrností vlastně je. Někomu to dojede dříve, někomu později, vždycky je to šok, ale takový je život. Nepálím kvůli nevěrám mosty a přeji všem ať to ustojí v hrdosti a pohodě, ať již nevěru svoji či partnerovu.

Lenko,Kawa je zřejmě mladá holka,takže naivní.Taky jsem byla.Po 25letech relativně spokojeného manželství se na nevěru dívám úplně jinak.Nevěra ano,ale zachovat zdravý rozum a manželství.

Co vás žere, lidi? :) Píšu jen svůj názor, to se snad smí, ne? :) Nebo neunesete pravdu?
Neboj, já na svým protějšku závislá nejsem. Miluju ho celým svým srdcem takovýho, jakej je, žijeme spolu, máme společnou práci, koníčky, názory, ale závislá na něm nejsem. Což se ovšem nedá říct o vás, když zůstáváte s manželem, přestože vás neuspokojuje v posteli, a tak si hledáte milence a obhajujete si to tu různýma nesmyslnýma důvodama. Kdybyste byly tak nezávislý, jak mi tu teď vnucuješ, tak byste měly odvahu se sebrat a začít znovu a třeba líp. Ale ne, to se vám nechce opouštět svý jistý, co? Manžel se postará, nosí domů peníze, taky ty dětičky tu jsou, což? No jo no... :)

Kawa: Souhlasím s Angie. Prostě to neřeš, nesnaž se to chápat, když neznáš všechny okolnosti. Jediné, co musíš, je být nezávislá na protějšku, protože ten může kdykoliv odejít. Každý strůjcem svého štěstí.

Ale Angie, já nechci nikoho měnit, proč bych to dělala. To je váš život. Já jsem pouze vyjádřila opačný názor. A nesplachuju všechny do jednoho záchoda, pečlivě si přečti, co jsem napsala a komu to bylo adresovaný. Pochopitelně neznám všechny podrobnosti, ale u některých příspěvků to myslím ani není třeba. Jasně, že vždycky je to individuální, i když si každej ten příběh je v mnohém podobnej. A pokud by mi třeba zahnul přítel, tak bych se ho snažila pochopit a třeba i odpustit a jít dál...co já vím. Myslím, že jsem velmi empatickej člověk. A právě proto je mi zle z některých lidí, kteří se tu doslova chlubí svýma nevěrama, záletama, svou drzostí, sobectvím a arogancí. Pak jsem prostě empatická spíš s tou druhou stranou, která je podváděná a který se lže.
A znovu opakuju, jen jsem vyjádřila názor. Nikoho měnit nechci a už vůbec ne nějaký "nounejmy" tady.

A Jiřko - Woody Allen v jednom ze svých filmů (myslím že to byla Annie Hallová) v jedný tristní postelový scéně pravil: Orgasmus se stal výplní životní prázdnoty. A Hanzlík pro změnu ve filmu Postřižiny zařval: Nudíte se? Kupte si medvídka mývala! A u tebe to fakt sedí! :)
Je fajn, jak sis to nechala od svých kámošek posvětit, teď je to tedy v naprostém pořádku, výčitky a svědomí se nekonají, tak šup, jdi za hlasem svýho rozkroku :) Urvi, co se dá. Však ono se ti to vrátí :)

Valerie, koukám, jak se tady rozproudila diskuze, která mne docela pobavila. Zdá se mi, že Kawa je z jiného světa. Já jsem sice dosud svému choti nezahla, ale dnes odpoledne mi volal ten kluk a mluvili jsme spolu víc jak čtvrt hodiny. Docela mne to potěšilo. Během hovoru mne přesvědčil o tom, že se musíme určitě sejít. Slíbil mi, že mne k ničemu nutit nebude. Souhlasila jsem a sejdeme se u nich ve čtvrtek odpoledne. Mluvila jsem o tom dnes i se svojí kamarádkou a ona mi řekla, ať nejsem blbá a jdu do toho, že on je fantastický. Jsem asi cvok, ale již se na toto rande těším a nechám tomu volný průběh. Se svým manželem mi to sice v sexu klape, ale vidím ho tak nejvíc 10 dní v měsíci, a to musí být ještě štěstí. On totiž stále cestuje a tak i toho sexu je dost pomálu. Ona věrnost v sexu je sice krásná věc, ale když člověku chybí ta trocha přítulnosti tak je to zlé. Jde si sice nějak sama pomoci, ale není to ono. Mně se o tom už i zdá.

Ale já nepíšu, že něco nesmíš, já se ptám PROČ?
Latinsky se to dá říct Qui prodest? Komu to prospěje?
Přece neznáš všechny podrobnosti a nemůžeš všechny urazit a spláchnout.
Myslíš, že se po tvém příspěvku někdo změní?