Panická porucha 5

Ahojte, co je nove? Ditus v ktorom týždni to už si? Ja som celkom zaneprázdnená a unavena, 2 týždne už držím dietu delenu stravu, celý den jem len tunika so zeleninou a vynechala som uplne akekolvek pečivo, muku, zhodila som zatial 3 kila, este chcem 6kg aby som mala 54 kg a budem spokojna, prave som docvicila, ale je mi na houby, motak hlavy, zle na zaludok,teraz lutujem, že som sa tak rozožrala, nebyt fotiek zo svadby ani si neuvedomim aka som tlusta bola ble.

Miša - tvoja kamaratka ma važny problem asi nejde o pp ale o stavy uzkosti a tažku depresiu, jednoznacne sa to musi liecit aspon na pol roka AD + psychoterapia, podla toho ako dlho ten stav trva..ale ak už zvracia asi lieky budu potrebne, sama dospeje do takeho stadia, ked bude prosit o pomoc doktorov, ja som tie hrozne stavy, ale panicke trpela 2 roky, bola som proti liekom až ked som už skoro vobec "nežila" dotrepala som sa na psychinu kde ma ako tak dali do kopy a zacala som normalne jest až žrat:))povedz jej o tomto chate, nech sa pride pozriet a sama uvidi, že sa može mat lepsie...chce to len troska dovery v lepsi život a lekarov.

Kamča - pisala si myslim o derealizacii v buse, to mam casto, pocitujes to ako tocenie hlavy, zrazuneskutocno, vzdialene hlasy, strach že sa zblaznis, celkovo blbý stav organizmu fuj. My sme s manželom dneska boli v Hornbachu, mate nieco take aj v Cechach?no poviem vam je to este vacsi horor ako Kaufland, Carefour, ci Tesco, milion veci poukladaných v policiach straaašne vysoko, tak zle sa mi to vnimalo, bol motak, ale prežila som to..ja neviem, nemame mi nejaku dysfunkciu vnimania velkých priestorov s predmetmi, že nam je tak zle v takýchto priestoroch?Prežila som to, len mam trosku obavy z leta, neviem..ale vždy ked mi zacne byt teplo je mi blbje na omdletie a tak, tak ako pise Editka sama neviem ci je to psychikou ci fyzikou:)no hrozne. Držte sa s panikou sa da bojovat aj ked vitazstvo niekedy nie je 100% ale aj už pri 50% uspesneho boja je človeku lepsie a chce sa mu žit, tak robme vsetko preto, aby nam bolo lepsie, tesme sa, usmievajme, kým sme ako tak zdravý:)

Leniku a alergici, já mám taky prokázanou, ale pomohl mi tenkrát nejspíš ten doktor-altern.medicína,jak jsme chodívala na Bicom-přístroj,asi to fakt odboural.Jen si maximalně párkrát silně zakýchám,ale motanice od rýmy ,resp.ucpaného nosu a suché sliznice ,napuchlé už nemívám.Stejně bych za těhotna:-)nemohla brát léky,kteréžto jsem ani nikdy nakonec nebrala.Mám největší alerg.na břízu,to mi napuchla při testech hodně ruka.

Eduš,Ibri...s tím ,že !je mi nějak divně,je mi blbě..." jsme na tom úplně stejně,resp. bývala.Před AD.Ted zatím mívám takové ty dopol či kolempolední:-)slabosti,náběh na neskutečno,ale to je fakt asi z těho únavy.Sice mám výhodu,že jsem-li doma, můžu si lehnout,zdřímnout,a to mi strašně pomůže.
To není na doktora asi,holky zlatý,ale zkusit se to může.Vemou krev,nic víc asi,a pak se uvidí ve výsledcích.Hlavně hořčík a vápník,v těhot.i ŽELEZO..co chybí..dokážou udělat paseku s naším tělem.Já v prvním těhot.neměla jeden čas Fe...pijte štávu z červ.řepy.

Je krásně,my byli včera na výletě,částečně s pracovním cílem,dnes s malou testovat nové kolo.Mám žehleního a práce doma plno, tak to nechám ,až se zatáhne...papa a hezký pondělí.

ahoj, ty pocity, že je mi pořád nějak divně mám taky. Jsem dost citlivá na počasí a změny tlaku. Třeba dneska jsem se probudila a motala se mi hlava. A za hodinu začalo pršet! Říkám si, že bych mohla předpovídat počasí. Dost mě to štve, ale k doktorovi s tím nepůjdu. Stejně by to svedl na nízký tlak a na to nic nedávají.

Pajko, já jsem tu schůzku nezrušila, jdu tam. Navíc si opakuju, že když se mi nikam nechce, vždycky to pak dopadne líp, než když plánuju super akci. Tak vzhůru do toho. Dneska jsem si dávala psychiku dohromady tím, že jsem makala jako šroub - umyla jsem okna, vytřela, utřela prach, vyluxovala, uvařila zvířatům atd. Aspoň jsem nemyslela na blbosti. Jenže teď bych se s chutí ráda natáhla a nemůžu, protože se musím chystat na tu schůzku s kamarádkou.

Anie, tak to souhlasím, že AD člověka dostanou z těch nejhorších stavů, ale pak už záleží hodně na něm samotném, na tom, jak bude na sobě pracovat. Já bych bez AD asi přežívala dodnes, nebo bych už nežila, protože bych skočila z věže.
Dneska ráno jsem se opět cítila mizerně, pak si trochu lehnu a zdřímnu a je to lepší, ale pořád mám takovej divnej pocit v hlavě.
Ibri, taky ti tvrdne břicho, pro mě je to dost divnej pocit, jde mi to až do krku. Už mě to moc nebaví a to ještě 2 a půl měsíce. A bůhví co bude potom....

Eduško, napsala jsi to přesně. Jsem na tom úplně stejně jako ty. Je to na doktora? Není to na doktora? Kdo ví...

Tohle jsem vám zkopírovala na doktorce na agorafobii, psala Ája (snad se na mě nebude zlobit, ale patří to i sem):

"Trápila jsem se agorou dobře 15 let.Byly doby,kdy jsem v MHD vystupovala po jedné zastávce.Do obchodu jsem mohla jen se svými dětmi.Všude jsem chodila pěšky.Navštěvovala jsem psychology i psychiatry,nepomáhalo nic,ani léky-Xanax,Seropram,Neurol.První impuls ke zlepšení bylo docházení do denního stacionáře.Tam se neřešil až tak můj problém,ale spíš já sama.Poprvé po dlouhé době jsem vlezla do autobusu a jela.A ono to šlo.Pak už šlo jen o to pochopit dvě nejdůležitější věci-žádný z těch šílených pocitů mi neublíží,neumřu ani se nepozvracím ani nic jiného-a druhá věc-pomoct si musím předevšim sama-do toho autobusu za mě nikdo nevleze.Jednou to tak přišlo a já jsem si byla jistá,že to dokážu,že si nenechám sama sebou omezovat svou svobodu.Je to tak. Jezdím,nakupuju, kdykoli a kdekoli.Držím vám všem palce."

Vím, že je to moc těžké, ale rušit schůzky, znamená nechat vyhrát PP, respektive svůj strach. Když do toho půjdete, pokoříte ji a jěště na sebe budete hrdé, zasloužíte si odměnu a to nejen ve svém dobrém pocitu. Lidská psychika je mrška, protože ráda experimentuje a zkouší vycouvat ze situací, které člověk nemusí absolvovat a v extrému nemusí vůbec nic ani ráno vstát z postele. Přiznávám, že taky vycouvávám, ale vadí mi to na sobě.
Šárko, jestli mezipřistání doma psychika nevezme, že cíle bezpečí bylo dosaženo... a všechno, co by člověka mělo vytrhnout z tohoto azylu rovná se nepříjemnost.
Rituály v obchodě, které popisuje Rokytka, moc dobře znám, fronty jsou problém a taky sedadla na kraji řady jsou jediná možná...

Dobré ráno,
dneska odpoledne mě kamarádka pozvala na skleničku. Domluvily jsme se už před třemi dny. Najednou mám pocit, že se na to necítím. Nevím proč, jsem nervózní, nechce se mi tam, ale zároveň jí to nechci odmítnout. Ty jo...

Ahojík všichni, moc vás zdravím a nově příchozí vítám :-)
Šárko, doufám, že už je lépe, držím pěstičky:-)

Jinak věřím tomu, že AD pomohou z těch nejhorších stavů, ale je to jen berlička, je třeba terapie a práce sám na sobě. To je můj názor. Proto se někdy necítím dobře i když beru AD, je to prostě psychika a od té doby co mám PP, tak hned všechno spojuju s ní a přitom mám třeba jen normálně blbou náladu, nebo stavy, který má každy člověk. Ale protože mám PP, tak si hned myslím, že to je od ní,i když to tak není. Ale musím zaklepat, že od tý doby co mám novou práci, na to vůbec nemyslím. Mám pořád co dělat a to je pro mě dobrý. V předchozí práci jsem se nudila, tak jsem samozřejmě na všechno myslela.

Jinak psali jste o dušnosti při atakách. Já jsem jí nikdy neměla, jen bušení a motáky a pocení. Ale každý to asi prožívá jinak.

Rokytko..to znám.Teď mně to přepadne málokdy,ale taky jsem to tak řešila v obchodech:-)Mně stačilo,když jsem vcházela a viděla tu frontu u pokladny,začala se třást jak ratlík:-)Chodila jsem od regálu k regálu a očkem sledovala,jestli se nedostaví další pokladní a tím se zmenší fronta:-).
Eduš,Mně je taky pořád tak nějak divně..i když je mi celkem dobře,tak tím,jak na PP pořád myslím,tak mi není úplně dobře.nevím,jak to popsat..
Jak jsem tady kopírovala to čtení od Praška,tak tam psal,že PP může časem hrozit hypochondrizace..a já,vzhledem k tomu,že jsem odmalička přecitlivělá a hypochondr, mám pocit,že si hodně věci vsugeruju..třeba nedávno to motání hlavy...třeba teď si myslím,že to bylo od toho,že jsem půl dne koukala do počítače a byla nevyspalá,ale já z toho chytla paniku..nebo jak si mám vysvětlit to,že cestování autobusem mi už nedělá problém,pak jdu klidně i nakoupit,fronta nefronta,ale jakmile jdu z autobusu napřed domů,dám si něco k jídlu a pak mám jít do obchodu,nastane problém a začnu být nervózní...
Spoustu věcí už zvládám,některé víc,některé míň.V pohodě se dostanu do práce,v pohodě z práce.Tak se sama sebe ptám,když zvládnu v pohodě tohle,tak proč většinou domluvenou schůzku zruším,protože tam prostě nedojedu.Protože ta mrcha PP mně vždy přepadne a řekne :nikam,doma budeš:-)))
A vůbec,připadá mi to,že je úplně jedno,jestli člověk bere Ad nebo ne,udivuje mně,kolik vás tady AD bere a má kolikrát větší potíže než ti,co Ad neberou.Čím to je?

Rokytko, asi fakt navštívím konečně toho svého nového doktora, myslím,že je tam i odpoledne, tak někdy po práci. On je i homeopat. A myslíš, že nebudu muset chodit na alergo, když mi něco doporučí na tu alergii?

Lidičky, je mi s vámi moc dobře, protože čtu, že nejsem sama s problémy a jsem ráda, že se sem můžu ze všeho vypsat.
Dneska jsme byli na výletě se známými a já v autě celou dobu přemýšlela nad tím, proč mi musí být pořád zle. Nemám ataku, nejsem nervní, ale je mi prostě blbě - cítím se vnitřně špatně, jsem unavená, motá se mi hlava, jsem slabá a bez energie. Vím, že i vám je tady často špatně, ale čím to je? Myslíte si, že je to opravdu psychikou? Já ale necítím vnitřní neklid, jen se cítím mizerně. Celkově. Přemýšlela jsem, jak bych to popsala třeba u doktora a já ani ten stav popsat neumím. Asi bych mu musela říct, že je mi divně, ale to není žádná diagnóza a nějakou příčinu to přeci musí mít. Myslíte si, že jsme třeba moc přecitlivělí, příliš senzitivní? Výlet ale byl fakt moc hezký, sluníčko, zámek, pohoda, ale když jsme se šli projít po parku, tak najednou se mi začalo blbě dýchat a já začala mít strach, že se udusím - taky nevím, jestli to byla psychika nebo těhotenství. Výlet mě tak unavil, že jsem teď hodinu spala. Vím, že to asi každý přičte těhotenství, ale mám dojem, že jsem hrozná lemra, pořád mě bolí nohy, když vyjdu jen malý kopeček, tak mi začne bušit srdce jako blázen a na závěr jsem úplně bez energie. V autě jsem si pak říkala, že mně od mých 18ti pořád něco je, dny, kdy mi bylo celý den skvěle, by se snad daly spočítat i na prstech. Taky mám pocit, že se stávám čím dál víc bojácnější. Třeba jsem si vzpoměla, jak jsem asi před 2 roky jela pro manžela autem na letiště, což si dneska vůbec nedokážu představit.... Tak jsem se z těch dnešních myšlenek trochu vypsala a jdu se podívat na missky.

Ahojík kamarádi,

Leníku, to tě fakt lituju, musí to bejt hrozný, já naštěstí alergii nemám. Zato ty zuby stojej fakt za to. Vůbec nevím, co to je, snad asi nějakej zánět zas tam, jak mi vytrhnul zub, no uvidím, co mi na to řekne až tam půjdu. Jinak taky mi není dobře, ale od nastydnutí. Doma máme pořád rozkopanou koupelnu, já byla na jednu noc doma a máme vysazený vchodový dveře kvůli prachu a tak, takže když jdu na záchod, tak jdu jakoby ven a já šla dvakrát v noci, takže myslím, že jsem nastydla z toho. Bolí mě hlava, v krku, rýma se mi taky spouští, hrůza.

Jituš, tuhle otázku si asi klade každej z nás. Kolikrát si říkám, proč zrovna já musím mít rodinu takovou, jako mám. Ve zkratce, táta je alkoholik. Kdybych měla "normální" rodinu, mohlo to bejt třeba všechno jinak...

Evi R., koukám, každej máme svoje metody, jak zahnat paniku, například když mi je blbě ve škole, dám si na kolena batoh a hrabu se a hrabu, stejně ale nikdy nic nehledám :-)

Jinak dneska se mi po dlouhý době stalo, že mě přepadla panika v autě a asi čtvrt hodiny se to vleklo, no fuj, to bylo hnusný. Takovej divnej pocit, když jsem se dívala ven, možná snad derealizace, ale nevím. Jak se to projevuje???
No nic, jdu si lehnout, dneska nemám vůbec na nic náladu a ani sílu. Byla jsem pomoct segře uklidit, protože má ruku v dlaze, tak jsem jí tam všude vytírala, až mě to unavilo :-) no, ono když mi už dva dni není dobře, tak se není moc čemu divit. Tak se mějte krásně a páááá.

Jo Evi R., já bych srazíka brala všema deseti :-)

Ahoj lidičky, dneska mám nějakou divnou náladu a vůbec takovou depku, nevim proc. Mám docela obavy z ´toho bydlení s přítelem, jeslti nám to pujde a jak atd. Nevim, chvíli se těšim a v duchu už zařizuju a pak mě zas něco popadne a nálada je na bodu mrazu.:-(
Jinak Pepka moc netrápí, jen občas, tak snad to tak zůstane.
EviR s tím proč zrovna já si ten příspěvek napsala fakt krásně:-)

Jituško, nelam si hlavu tím, proč zrovna ty.... Prostě to tak je. Musíme se naučit s tím žít - a jde to!
Šárko, zvládneš. Když se ev. nebudeš cejtit dobře, tak nic nenapínej a prostě se zachovej tak, aby sis "posloužila", udělej to, co je dobré pro tebe, nepřemáhej se, vyhov si... S tíhle vědomím i danou situaci líp překonáš!
Jirko, co dneska pečeš?:-))) Ano, mohli bychom si klást otázky pořád dokola. Mně umřel táta v šestnácti, jiní ho maj dodnes... Proč oni ano.... a já ne? Tak se ptáš i ty na maminku. Odpověď nenajdem... To, že seš gay, přece není nemoc! Tak se neptej: PROČ JÁ? To není Kainovo znamení: někomu se líbí Petr, druhýmu Petra - a co? Hlavně, abychom byli šťastní, naplnění. Dyť ty můžeš bejt stokrát šťastnější s partnerem... než já s partnerem! :-))) Koukej na sebe, na svý potřeby a pocit naplnění, neohlížej se na druhý!!!! Jak moc ti pomáhá psychoterapie na tu depersonalizaci a derealizaci??? Mě tam psychiatr taky posílá, ale já se bojím. Jednou, když zjistili, že mám akrofobii (strach z výšek), tak mi dali první hodinu u Nuselskýho mostu. Nešla sem tam, ta představa mě děsila dopředu...
Eduško, v Jimovi bojuju, moc komplikovaný práce... Tento čtvrtek tam mám Maxu a I. Vyskočila :-) Jo, Jirko, dělala sem rozh. s Kraflem - ten žádný problémy s tím, že je gay, absolutně nemá. Otevřeně přiznal, že si přítele chce vzít a že ho miluje :-)))

Aničko,díky za maila.Fakt mně to pobavilo:-)))
Smajlíci jsou strašně roztomilí.Díky

Jituš, "proč zrovná já" mně napadá den co den a když začnu myslet na to,že už to třeba nikdy nebude jako dřív....tak mně přepadne strašná,ale opravdu strašná depka.Nejhorší je to tehdy,když je mi pár dnů dobře,já celá natěšená,že už to bude dobrý a pak je den,kdy je mi od rána blbě a je mi z toho všeho zase nanic...ani hezké počasí nepomůže.
Za 14 dní mně čeká zkouška...svatba příbuzné
na Staroměstském náměstí..a pak hostina v restauraci.Držte palce!Tohle mně fakt štve,chci přemýšlet jako zdravý člověk,toho vůbec nenapadne přemýšlet,jestli Staromák zvládne nebo ne.Ach jo.....

Jituško, tím "proč zrovna já" se netrap, nemá to cenu a když si ještě před půl rokem tohle všechno dokázala, určitě to zase brzo dokážeš, víš že se ti nic nestane! Já tu potvoru mám v 17 letech už přes šest let a furt se to zhoršovalo, jenže sem vůbec netušil co se se mnou děje a nic sem s tím nedělal..."proč zrovna já sem měl hrozný děství

ahoj všichni, nechci se pouštět do filozofických debat, ale napadá vás někdy otázka "proč zrovna já"? Mně napadá dost často, ale na to se asi nadá odpovědět. Nejvíce mně pronásleduje myšlenka na to, že nežiju normální život, a že už to nikdy nebude jako dřív. Ještě před půl rokem jsem sportovala, dokázala jsem jezdit výtahem, byla jsem v jeskyni, na rozhledně, na koncertech, žila jsem sama v jiném městě atd. Teď se všeho bojím. Vrcholem mého snažení je čtvrt hodiny se psem venku nebo 20 minut cesty autobusem na terapii. Víc toho prostě nezvládnu! Asi se s tím musím naučit žít a uklidňovat se tím, že jsou mnohem horší nemoci, které nás mohou potkat!