Panická porucha 5

Tak jsem se včera vrátila z Tunisu.Měla jsem panické záchvaty týden před odletem.Dokonce i nějaká rýma se dostavila,vypadalo to jako začátek chripky.Na letišti zimnice,třásla jsem se jako osika a představovala jsem si jak omdlím a co se mnou pak v letadle budou dělat. Polkla jsem defobin a pak půlku kynedrilu,dle rady psychiatra.A vletadle jsem jen pozorovala samu sebe co to se mnou bude dělat.Jaké bylo překvapení,když se nic nedělo,normálně mi nebylo vůbec nic,byla jsem tak šťastná jako nikdy.žaludek byl OK,hlava se nemotala.Po hodině letu se dostavila zase ta třesavka,musela jsem si zobnout další defobin.Tak jsem to zvládla.Zpáteční let byl také v pohodě,takže jsem fakt nedoufala,že to zvládnu.A přeju takovou radost Vám všem,kdo se chystáte letět.

Evi Krk, to jsem ráda, že jsi vše zvládla a určitě sis i odpočinula! Napiš nám to znovu, prosím... :-) Letělas mi nad hlavou :-)

ahoj všichni, tak včera jsem zase po dlouhé době zažila peklo, jsem nemocná a beru nějaká antibiotika a iž tak dva dny jsem si připadala, jako bych měla hlavu v akváriu..no a včera nám to krásně vyvrcholilo úplně brutální atakou, srovnatelnou snad jen s tou úplně první..no prostě hrůza, hned jsem si vzala půlku lexaurinu, ale připadá mi, že se mi udělalo ještě hůř, je to možné? naštěstí jsem to nějak rozdýchala, ale dost mě to vyděsilo, zvláště 14 dní před odletem...
evikrk, jak jsi zvládla ten let? mně už se zase klepou nohy, jen si na to vzpomenu...
jinak přeji všem pěkný den, tady u nás po dlouhé době vysvitlo sluníčko, tak asi půjdem s drahoušem na procházku...

no ja som tiež dala prispevok a nie je tu akosi to blbne.

tak jsem vám tady vylíčila celou krásnou dovolenou a všechno mi zmizelo.Do prčic.Dělám na výplatách, takže nemám čas psát všechno znovu, tak vás všechny aspoň zdravím a jak bubu mít chvilinku všechno popíšu.Ale bylo krásně.čaves.

Dobré ráno.

Romčo, asi to k rozvodu spělo již dlouho,podel toho,cos psávala...je to na psychiu záhul, takže určitě nevysazuj! Až pak se vše časem zklidní, uvidíš,že třeba i psychika dá zcela pokoj!Drž se,není to lehký!

Ibri, jojo, souhlas.:-)

Krakonoško, no vidíš, nakonec jsi přilítla a jsi celá.Zcela. Tak písni zas...my tu taky zmrzáme.-(.

Letím za chvíli na bus a jedu vyzkoušet novou kosmetičku, ale nebyla bych to já, by mě nanepadaly myšlenky,co když se mi udělá špatně,jak předevčírem...ale jedu,to jo.

ahoj vsem, jen jsem vam chtela rict, ze Vas rada ctu. mne ted skoncila sichta, garden party pro klienty a ja cekam sama na taxika. Jen k Tem navratum z dovolny a odpocinku, vsem preji odpocinek, slunicko, slunecnik, more, vlny, leharko a vse kolem co patri k dovoleny...ja jen obdivuju lidi, co dokazi odjed pryc na dyl viz.segra a pobyt v cizine dele, i kdyz to není reseni....a pak je jeste horsi navrat do reality a o to je to hrosi:-( na dovolenou se tesim jak mala,a predstava byt dele jak 1/2 pul roku ...asi by mne to pak zabilo....obdivuju Vas zensky achkapi, ze mate rodiny a s PP fungujete ptz musite...
p.s.: proste me myslenky v silenou hodinu papa

Ahoj všem.Teď jsem přilítla z teplých krajů, snad vás do konce týdne přečtu.Nevím co se tady děje, jen koukám, že u Romany asi nic veselýho.To mě je holka líto.Nevím o co jde, tak se nechci do ničeho zapojovat.
Chci vám jen říct, že jsem prožila krásných 14 dní u moře,návrat domů něco šílenýho, je mě strašná zima.Jen co budu mít chviličku, přečtu si vás a napíšu víc.Cestou zpátky jsme letěli přez Hodonín a jižní Moravu, tak jsem vzpomínala na vás holky z jihu Moravy, ale vlastně jsem vzpomínala pořád na všechny.Cestovka se opět ukázala jako jeden velký chaos a místo malého hotýlku jsme byli v hotelu pro 1200 lidí.Naštěstí byl hrozně členitej, takže to vůbec nevadilo, jen ty společné snídaně a večeře.To jsem vždycky vzpoměla na vás, ale zvládla jsem to.Až na ty uřvaný malý spratky německý.Padám únavou, chtěla jsem vás jen pozdravit.Ahooooooooooj všem.

Romano, ahoooj!!!!!!!!
Už jsem si říkala, jestli ještě někdy napíšeš...i mně je to líto, co se u vás doma děje, ale jseš prima, že muže před klukama nepomlouváš, to každá máma nedokáže:-((.
Vysazovacích příznaků se taky bojím, vysazuju půl roku lexaurin, zatím je to dobrý, ale mám strach, až ho vysadím úplně, jak mi bude. Na Tvém místě bych ale taky ještě radši počkala, jak Ti raděj holky, až po zkouškách a po rozvodu.
A ozvi se zase, ahoj!

Romano, od něj nečekej žádný vděk a ani se ho nesnaž v očích synů vylepšovat. Nepodceňuj děti, Tví kluci si pravdivý obrázek o svém otci velmi brzy utvoří sami, děti jsou na tohle velmi vnímavé. Miluješ je, nikdy je nezraníš a budeš je šetřit i chránit, ale pravda se jim stejně nevyhne. Ty jim můžeš pomoci tak, že se vynasnažíš, aby byli dost silní, psychicky odolní a vyrovnali se s realitou bez větších šrámů na duši. Myslím, že pro děti je důležité, aby cítily zázemí a oporu a to v Tobě mají. Mysli i na to, že spousta dětí v kompletních rodinách citově strádá a zdaleka nemá ve svých rodičích to, co Tvoji andílci v Tobě!!! Držím Ti pěsti, abys v sobě měla dost síly a netrácela naději!

Ditule, nemám na tebe mejla, ale pokud má třeba Editka tvoje icq číslo poprosím ji ať mi ho dá. Souhlas?

Romano,nezávidím ty vysazovací příznaky. Já jsem brala AD relativně krátce cca 6 měsíců a po vysazení jsem se prostě nemohla podívat jen očima na stranu. Bylo to šílené, palice se mi motala,ale je pravda že jsem s něčím podobným počítala. Nezvracela jsem a opravdu cca po dvou týdnech to přešlo. Myslím že je to obdobné jako když se s AD začíná, taky se krátkodobě stav jakoby zhorší.

Pajko, kvůli klukům mě to taky mrzí. Ale on s náma stejně, dá se říct, nebydlel. Jezdí za nima. Kluci ho mají rádi, tak když se na něho ptají, já holt zatnu zuby a říkám, že má moc práce, ale že se mu po nich taky stýská, že je má rád. Ale štve mě, že se jim nevěnuje víc. Jsem přesvědčená, že by mi měl být do smrti vděčnej, co pro něho dělám, protože mě to stojí docela přemáhání vysvětlovat jim, že je to dobrej táta. Ale nedělám to kvůli němu, ale jen kvůli dětem, nedopustím, aby si myslely, že o ně třeba nestojí.I když on je rád má, ale on sám pro sebe je na 1. místě.

Pajko, tak to tě obdivuju,jak umíš bojovat z úzkostmi.Když mě to přepadne, tak jsem jako paralyzovaná a nejsem schopná se tomu vzepřít, spíš se tou poddám.
Romanko, taky je mi to líto, ale zase lepší než se trápit s člověkem, se kterým není šťastný život. Ono všechno zlé je k něčemu dobré. Blíží se mi to, ale mám obavu z toho, co bude. Zase situace pro mě neznámá, i když se snažím vnitřně se na tu novou situaci připravit, ta realita asi bude stejěn jiná. Taky psychika po porodu mě trápí, to už jsme tady řešily s Ibri a Pajkou. To vysazování bych opravdu nelámalo přes koleno. Budeš mít teď nápor i s rozvodem a do toho závěr studia je taky na nervy, takže bych to fakt viděla radši až na to září. Těch pár měsíců to stejně nevytrhne, hlavně se dát do pohody.

Ale jo, jde to. Bojuju a nelituju se, takže se mám vlastně dobře a mám dost důvodů být šťastná, myslím, že jsem šťastná...

Pajko a co ty, jak se máš?

Romano, mně je to přesto líto :( asi i proto, že vím, co je to žít s dětmi sama. Měli jsme sice klid, ale něco tomu přece jen chybělo :( achjo...

Radko, no vidíš: krizovky se vždycky vyšílí a pak je zase dobře. Mně psychika se houpe právě tyto dny, tak to musím nějak přečkat... mám všechno - úzkosti i depky, ale dělám, že nemám a posílám svou labilitu = PP do nepěkných míst a ono to docela pomáhá. Dnes jsem šla na bus, na nádherně průzračné modré obloze se proháněly bílé obláčky, romantika a krása a mně bylo smutno a úzko, tak jsem se naštvala na svou slabost a řekla jsem si, že si tu krásu vychutnám, vytáhla jsem foťák (mám ho pořád u sebe)a nafotila si modrobílou krásu nad hlavou, pak nějaké rozkvetlé kytky u zastávky. Asi jsem působila na ostatní jako pako, ale nakonec jsem, měli pravdu a mně to bylo jedno a bylo mi najednou hezky... Tož tak se snažím na to jít, ale vždycky se taky nedaří... :-)
Závěrečné zkoušky jsou stres, tak se nediv, že Ti sem tam z nich kolísá psychika a gratuluju moc, že to máš za sebou!!! :-)

Holky, díky moc, že jste na mě nezapoměly.
Já zítra volám doktorce, ať se mnou něco udělá, asi to bude fakt nejlepší nechat na září, po 3 dnech toho mám dost. Zhubla jsem 3 kila, na jídlo se nemůžu ani kouknout.

Edit, tak to se ti rychle blíží, ty se máš, budeš mít doma krásné voňavé miminečko, uvidíš, hned budeš mít pořád lepší náladu i když práce přibude, ale bude to krásná práce.

Dito a kdy budeš mít miminko ty?A dočetla jsem se, že julie už chodí do školky, aspoň máš čas i pro sebe.

Jinak já se budu rozvádět, ale nemusíte mě litovat, jsem s tím smířená už dávno.

Romano, zdravím Tě a moc ráda slyším, že ses zbavila svých psychických problémů. Podle toho, co popisuješ ohledně braní, tedy přesněji nebraní léků, taky bych vysazení nechala až na září, ber třeba jenom nějakou minidávečku anebo vysazuj déle a ještě pozvolněji, ale zbytečně se netrap a netýrej tělo, bez ohledu na diplomku a státnice!!! Kluci přežijí, neboj se o ně a nedělej si výčitky, maminka jsi super a oni přece nehladoví, na rozdíl od spousty dětí ve světě. Takže chvilku se budou stravovat jinak, než jsou Tvé představy. Moc Ti přeju, aby bylo líp a taky hladký průběh koncovky ve studiu!!!