Panická porucha 5

Martine tak to by mohl bejt malej zakrslej králíček,ty jsou krásný a nenáročný a úžasně se ochočej,anebo pak křečík,ale ty se zas dožívaj nízkýho věku cca asi dvou let.Taky jsem je kdysi měla a bylo mi moc líto ,když mi pak brzy umřeli,jmenovali se PUCLINA a JERRY.Králíček ten se dožíva docela dost.No to je na Tobě,pro co se rozhodneš.Já mám v současný době jen německýho ovčáka jsou mu 3roky a hrozně žárlí na naší malou dceru.To zavoláme Andulko a přiřítí se čokl,jen aby tam byl s předstihem před tou malou, a klidně ji i povalí,ale máme ho moc rádi je to velkej halama váží 45kilo,naštěstí bydlíme v domečku do bytu by se moc nevešel.Když mě brala ataka a v zoufalství jsem vnoci lítala po zahradě,tak mě ten věrnej brach celou dobu doprovázel,za což jsem mu vděčná.Tak dej vědět až si něco pořídíš.

Dasendo, zatim zviratko nemam... spekuluju nad necim malym, mekkym a chlupatym a nenarocnym. Pokud mozno jeste se smyslem pro sveho chovatele.

Ahoj Renčo,u mě začala AD účinkovat zhruba po měsíci a stav se opravdu postupně vylepšoval,v současný době by se dalo říct,že už jsem skoro úplně v pohodě až na samozřejmě občasný drobný tělesný nepohody,který mají ale občas i úplně zdravý lidi.Já beru citalopram 40mg denně,vydrž a uvidíš a až ti plně zaberou tak to 100pro poznáš,protože ten pocit,že zase žiješ a ne jen přežíváš se nedá přehlídnout.AD jsem vděčná,že mě zase vrátily radost,ze života A HLUBOCE SMEKÁM PŘED TEBOU PAJKO,ŽE SES DOKÁZALA PŘI TOLIKA LETECH S PP,BEZ TÉTO BERLIČKY OBEJÍT.Upřímně,já bych to nedokázala,už bych určitě tvrdla někde v Bohnicích.Ale jednomu mě tahle nemoc naučila, a to bejt pokornější v životě a blbosti a nepodstatný věci házet za hlavu.Za to panický poruše děkuju a asi to tak mělo bejt.Nic v ŽIVOTĚ NENÍ JEN TAK,VŠECHNO CO SE NÁM DĚJE MÁ SVÝ OPODSTATNĚNÍ,ona mi prostě ukázala jinej pohled na život.Ale to už jsem se nějak moc rozepsala,ale už končím,protože mě ten můj dvouletej diblík Andulka táhne na písek dělat bábovky a dorty TAK SE ZATÍM MĚJTE.

Já zatím ještě nečekám, ještě AD nemám, jdu k chocholouškovi až za týden. Ale ptám se radši preventivně dopředu :-))

Taky čekám ;) Každý den, kdy už to konečně přijde :)))))

Já zase zbožňuju sluníčko a tohle počasí má na mě dost depresivní vliv. No ale větru dešti neporučíme :-)! Chtěla jsem se zeptat, jak začínají účinkovat AD? Vím jen, že cca po 2 - 3 týdnech. Ale nevím jak to probíhá, jestli se stav zlepšuje postupně nebo ze dne na den se probudím a jsem jinej člověk...

Já zase zbožňuju sluníčko a tohle počasí má na mě dost depresivní vliv. No ale větru dešti neporučíme :-)! Chtěla jsem se zeptat, jak začínají účinkovat AD? Vím jen, že cca po 2 - 3 týdnech. Ale nevím jak to probíhá, jestli se stav zlepšuje postupně nebo ze dne na den se probudím a jsem jinej člověk...

Radko2, díky! Taky jsem právě málem zamáčkla slzu :-)

Dášendo, nikdy jsem AD neměla (nedávno jsem tu na to téma už psala), tudíž v nich to nebude. Parné letní počasí jsem vždycky snášela hůř než zimu, k tomu v mém věku vlivem hormonů psychicky labilní i zdravé ženské, takže mě můj stav ani neudivuje. Kromě toho nápor v práci, v rodině řeším bytový problém a jsem na to víceméně sama. Za těch téměř 40 let, co se s PP kámoším, vím, že i ona mívá své dny, tak to snad zase přežiju. Tlak se mnou mává podobně jako s Tebou, cítím se jako barometr...

AHOJ všichni,Pajko chtěla jsem se Tě zeptat jestli jsi v současné době bez AD,protože tady z Tvých posledních příspěvků je vidět,že se Ti nějak přihoršilo.A ještě se chci zeptat Tebe Martine,už máš nějaký to zvířátko?Já jsem dneska byla v pizzerii s kamarádkama a nějak jsem se tam necejtila zrovna nejlíp,chvílema na mě šla moje oblíbená horká vlna a tak nějak asi i trochu derealizace,ale naštěstí jen pár minut,nesnášim ty změny tlaku,řekla bych,že to dnes asi to počasí mává vícemi z NÁS.

Ahojky,bylo mi po vás smutno a rozhodla se po dlouhé době na vás juknout.Tak jsem si pročítala příspěvky hodně napzpět. Je vidět, že jste se vrátili k tolik důležitému tématu PP a rozebíráte to dopodrobna za což jsem vděčná. Příspěvky od Pajky jsou nádherné, jsou procítěné a je vidět, že toho opravdu dost prožila Neumím to takhle napsat jak ona, ale četla jsem si je a málem jsem zamáčkla slzu. Je to opravdu balzám na duši a hodně lidem svýma příspěvkama pomáháš Pajko. I když už zde vůbec nepíšu spíše si jenom pročítám příspěvky na tohle jsem musela reagovat.Mějte hezký den.

Jo, jo...to znám, moc si tak udělat nějaký štít jako ve hvězdných válkách. Viď? :)) Před chvíli tu byl kolegacek, na cigarko... Vsiml si jak se klepe ruka a vysvetluj to...:)) Mno..a nahle tu byla, v cele sve krase. Dostala pred usta a odtahla...

Odsvištěla :-)
ale ona je jako bumerang, mrška :(

Pajko, je to tak, já to dělám úplně stejně...je to o tom jak moc si jí připustíš k tělu. Občas si představuju (jako bývala softballistka), že je to míček a já jí prostě odpálím pryč. Nemá šanci, pokud jí nedámě živnou půdu strachu a pochybovačnosti. Pokud narazí na pevnou zeď (ať už si řekneš, klidně přijd a buď tu, protože mě je to jedno a nebo negace) pak nemá mrcha šanci. Držím moc palce a´t jí odpálíííííš :))))

Ahojky všem, Pajko - já Oxazepam beru jen obcas, kdyz uz si myslim, ze to sama nezvladnu, ted jsem ho nebrala skoro dva tydny, ale kdyz je opravdu potreba tak pomuze, takze to tak asi necham. No a co se tyce AD, jeste chvilinku pockam :) Snad to poznam, ze uz zabrala. Jinak mas pravdu, uz nejsem tolik rozklepana...je mi o sto procent lip. Ted se ucim negovat iniciacni myslenky...je to teda fuska :)))))) Obcas si prijdu jak blazen, jak mluvim sama k sobe, jeste ze si to nerikam nahlas....to by asi ty lidi v autobuse koukali...prdlavky...

aktuálně:

Sápe se na mě. Mám za sebou neprospanou noc, 3 hodiny spánku a teď už asi 3 hodiny v práci. Tak se mi nějak klepou ruce, depersonifikace i derealizace, průjem, klasika. Když to gradovalo, párkrát jsem se zhluboka nadechla a řekla jí: "tak si mě sežer" a nastala výrazná úleva. Toto léto mi fakt dává zabrat a taky hormony... A přemýšlím, jak moc lze PP i jiné fobie ovlivnit vůlí, přístupem, chováním a jak moc jsme hříčkou biochemie, která si spouští chemické reakce, jejihcž dopad je zcela mimo lidskou vůli...
Vlastně to píšu jenom proto, že mám dojem, že vždycky, když ji přijmu a odevzdám se jí, ulítne a je klid. Myslím, že by neměl být pro nikoho problém natrénovat si takový postoj. Ona sice zase přihopká, ale když nenarazí na strach a hrůzu, je odrovnaná...

zdravím po delší odmlce... Je tady tolik nových lidí, že jsem už zcela mimo mísu... ani nestíhám číst, takže za chvíli mě tady už nikdo znát nebude :-)) Ta naše doktorka se pořád vyvíjí, co říkáte, vy staří panikáři?
Nevíte někdo, co je s Romanem? Tuhle jsem vzpomínala, jak jsme měli ještě s Aničkou a Nikou sraz v Jindřichovém Hradci....a co se za ten rok změnilo... No nic, konec vzpomínek. Staré známé zdravím a nové vítám.

Terezko, Pajko: Oxazepam bejvá doporučován jako anx. místo Xanaxu, Defobinu, Lexaurinu... dokonce má pověst léku, kerej je nejmíň návykovej - a taky tolik netlumí. Mám ho vyzkoušenej - OK, ale účinnější se mi na paniky jeví Xanax, i když je návykovější a "silnější", ale je to individuální záležitost...
O X A Z E P A M
Po stránce farmakologické i klinické se podobá chlordiazepoxidu. Jeho antianxiosní účinek je však intensivnější a vedlejší účinky (ospalost, snížený tonus svalstva) menší. Zvláště výhodná je jeho velmi nízká toxicita (čtyřikrát nižší než u chlordiazepoxidu a diazepamu).
Oxazepam je vhodný k léčbě fobií, obsedantních neuros, depresí spojených s úzkostnými stavy i k léčbě neuros s vegetativní symptomatologií.

Moji nejnejnejmilejší:-))))
Ofino - té péro, to mám radost, že sem tě tu zas vobjevila!!! :-))) No zápasím v Jimovi, zápasím... zvláště si užívám expozic na večírcích! :-((( To víš, smutek je tíha: vstávám s ním i uléhám... Ten člověk tu byl - a najednou nejni. Jdu hulit na balkon - koukám na barák, kde bydlela... Jedu na zahrádku - ona ji měla hned vedle, tak znovu to na mě padne: židle byly tak, jak sme je minule opustily.... teď sem tam seděla sama a čuměla, a bulela... Je to sice prosté konstatování: byla - a není...., ale vysvětli duši, že se s tím má smířit...??? Ofino - a co tvoje PP - jak se má???
Vidím, že naše PP rodina se značně rozrůstá - furt nové tváře... Je to blbý konstatování, ale PP se jaksi stává součástí našeho života... a my to nějak musíme přijmout. Úzkosti přicházej neočekávaně, záludně a brutálně. Zrovna dneska jsem ji zase pocítila. Když je člověk oslaben, vyčerpanej, bolestnej - má PP větší šanci udeřit, zaskočit nás. Tak si xanaxuju, protože to jinak nejde, sama to nezvládnu. Nedá se nic dělat - ještě štěstí, že vůbec existuje něco na potlačení
těch strašnejch pocitů. Pajka tu psala, že vlastně máme štěstí, že máme co brát, že dřív nic takovýho nebylo. Každej z nás se s tím, že bez léků to nejde, jen blbě smiřuje - já z toho taky radost nemám, ale vždycky si vzpomenu na chvíle, kdy jsem se zmítala v tý hrůze - a neznala pomoc. Nebejt léků, jistojistě bych skončila v Bohnicích... Takže člověk si ze všeho musí odloupnout kousek toho pozitivního.... Mějte se všicí co nejlíp, bez atak, a tak :-)))

A usmívejte se!

Ještě jsem Vám ctěla napsat něco o mojí skvělý kamarádce,snad Vás to trochu pobaví.Jednou moji kámošku Marušku chytil žlučník,její manžel jí vezl na pohotovost,dr.se ptal ,tak pani copak jste snědla,a ona na to,pane doktore skoro nic ,jenom 3pytle gumových medvědů.Doktor dostal taky záchvat,ale smíchu...Ještě jednou ta samá rodina pořádala nějakou oslavu,zábava byla v plným proudu,stoly se prohýbaly pod jídlem,když v tom vyskočila na stůl kamarádčina kočka Mourina a za podivných zvuků začala couvat po stole a ve finále vyvrhla na mísu mezi krásně vypečené řízky mírně natráveného špačka i s peřím.No někteří hosté to moc nerozdejchali...tak se mějte a budte v pohodě.