Panická porucha 5

Radko 2 - vtíravá myšlenka může způsobit to, co se stalo tobě. Odezní to, neboj!:-))
Zaobírej se běžnými denními starostmi a plíživá myšlanka odpluje tak rychle, jak připlula. Přesuň těžiště myšlenek a vrátíš se zase do normálu. Lidi s PP jsou senzitivnější a snadno přístupní i k přijímání cizích hrozeb, které je ovlivní - většinou negativně. Základem je strach a částečná obsese - vtíravá myšlenka, kerou člověk nějak nemůže setřást. Mysli na něco hezkýho, co tě potěší - a máš nakročíno od rozlady ke zklidnění.:-))
Terezko - k tomu zamilování ti posílám PP Oscara. My ostřílení PP pamětníci dobře víme, že zamilovanost je nad všechna ádečka a anxiol. světa!!!! :-))))))))))))))

juj...třikrát:-)

Jsem v jednom kole, tak nakukuju až teď.
Přelítla jsem vás jenom letecky, dnes tu byl cvrkot! Z příspěvků opakovaně vyplývá, že neexistuje universální terapie ani řešení, ale nedaří se mi vybavit člověka, kterému by se přitížilo z toho, že tenhle chat našel... Takže díky Lídě, že ho kdysi před 6 lety otevřela! Doufám, že je v pořádku...

.-)))), jo těho je asi taky dle některých tady diagnoza...musím se smát, nebyla jsem pochopena,ale to je normální.Prostě jsem to myslela dobře a hotovo.Jitko B,psát se tu může o čemkoliv,proč ne o lécích,vždyt i já o nich psala,ne:-))) pokud máš až takové problémy,tak mi věř,že je budeš mít pořád,dokud nezačneš s AD.Kdybych na vas kašlala a jen četla a četla, tak neřeknu,ale někdy tvrdší rázné jednání či, touto cestou, věta radikálně laděná může otevřít některým oči.Ale tak ynemusí.Sama vím,že v těch potížích,co známe,jsme i přecitlivělí a vztahovační,zvlášt ženský.Normální není sedět doma, nemít nikoho ,bát se všeho a všech.Na to prostě anxy.nestačí...to vím ,ví to i odborníci,ti dobří radí hned AD,max. při začátcích brát třeba Lexaurin.Kdybys znala detailně můj příběh, věděla bys, že jsem na tom byla docela podobně.Ale ne zas tak moc ,jak ty.A ještě jsem měla doma novorozeně, s kterým mi nikdo moc nepomohl.JIné ženy mají třeba jinak založené drahé polovičky,já bohužel jsem na vše sama.Nebýt tehdy však přísného jednání mého muže,asi bych k psych. nešla a nezačla něco dělat,nevím, možná i sama od sebe,ale mně rázné slovo pomohlo.už jsem to tu kdysi psala...takže jestli chápeš-te,myslím to dobře,jen mi došlo už před časem,že takové ty chlácholivé slohovky jsou příjemné, utěšující--i mně kdysi byly-ale to hlavní závisí na každém,kdy a jak se rozmyslí s tím svinstvem něco udělat.
Já dnes aspon udělala to, že jsem brnkla psychiatričce,zda mohu přijít dřív,at si mě vyposlechne a posoudí,zda v současné době jsou moje potíže jen psychikou.V tom případě s Ad ,po poradě s ní, začnu.Prostě už nebudu čekat léta,až bude nej nej nejhůř.kvůli sobě,dětem,chodu domácnosti,neb to hlavní je prostě na mně.A tím ,jak toho mám moc a budu ted i mít víc,prostě končím vyčerpaná,tělo volá o pomoc nejen fyz.projevy,takže holt musím něco zkusit udělat pro to,bych vše zvládala líp.
Pochopila Evakrk,je to taky výkonná ženuška,tytyty...šetřit se máš!!!...však ona ví a vím i já,že s AD dlooouho váhala.Uspěla,chválí si je.Eduš taktéž...tak proč to nezkusí i jiní...tak nějak to myslím,rozhodně se nchci nikoho dotknout,mám svých starostí dost.Jen jsem chtěla poradit.
Tak at už se rozhodnete jakkoli,přeju jen pozitivní výsledek...

.-)))), jo těho je asi taky dle některých tady diagnoza...musím se smát, nebyla jsem pochopena,ale to je normální.Prostě jsem to myslela dobře a hotovo.Jitko B,psát se tu může o čemkoliv,proč ne o lécích,vždyt i já o nich psala,ne:-))) pokud máš až takové problémy,tak mi věř,že je budeš mít pořád,dokud nezačneš s AD.Kdybych na vas kašlala a jen četla a četla, tak neřeknu,ale někdy tvrdší rázné jednání či, touto cestou, věta radikálně laděná může otevřít některým oči.Ale tak ynemusí.Sama vím,že v těch potížích,co známe,jsme i přecitlivělí a vztahovační,zvlášt ženský.Normální není sedět doma, nemít nikoho ,bát se všeho a všech.Na to prostě anxy.nestačí...to vím ,ví to i odborníci,ti dobří radí hned AD,max. při začátcích brát třeba Lexaurin.Kdybys znala detailně můj příběh, věděla bys, že jsem na tom byla docela podobně.Ale ne zas tak moc ,jak ty.A ještě jsem měla doma novorozeně, s kterým mi nikdo moc nepomohl.JIné ženy mají třeba jinak založené drahé polovičky,já bohužel jsem na vše sama.Nebýt tehdy však přísného jednání mého muže,asi bych k psych. nešla a nezačla něco dělat,nevím, možná i sama od sebe,ale mně rázné slovo pomohlo.už jsem to tu kdysi psala...takže jestli chápeš-te,myslím to dobře,jen mi došlo už před časem,že takové ty chlácholivé slohovky jsou příjemné, utěšující--i mně kdysi byly-ale to hlavní závisí na každém,kdy a jak se rozmyslí s tím svinstvem něco udělat.
Já dnes aspon udělala to, že jsem brnkla psychiatričce,zda mohu přijít dřív,at si mě vyposlechne a posoudí,zda v současné době jsou moje potíže jen psychikou.V tom případě s Ad ,po poradě s ní, začnu.Prostě už nebudu čekat léta,až bude nej nej nejhůř.kvůli sobě,dětem,chodu domácnosti,neb to hlavní je prostě na mně.A tím ,jak toho mám moc a budu ted i mít víc,prostě končím vyčerpaná,tělo volá o pomoc nejen fyz.projevy,takže holt musím něco zkusit udělat pro to,bych vše zvládala líp.
Pochopila Evakrk,je to taky výkonná ženuška,tytyty...šetřit se máš!!!...však ona ví a vím i já,že s AD dlooouho váhala.Uspěla,chválí si je.Eduš taktéž...tak proč to nezkusí i jiní...tak nějak to myslím,rozhodně se nchci nikoho dotknout,mám svých starostí dost.Jen jsem chtěla poradit.
Tak at už se rozhodnete jakkoli,přeju jen pozitivní výsledek...

.-)))), jo těho je asi taky dle některých tady diagnoza...musím se smát, nebyla jsem pochopena,ale to je normální.Prostě jsem to myslela dobře a hotovo.Jitko B,psát se tu může o čemkoliv,proč ne o lécích,vždyt i já o nich psala,ne:-))) pokud máš až takové problémy,tak mi věř,že je budeš mít pořád,dokud nezačneš s AD.Kdybych na vas kašlala a jen četla a četla, tak neřeknu,ale někdy tvrdší rázné jednání či, touto cestou, věta radikálně laděná může otevřít některým oči.Ale tak ynemusí.Sama vím,že v těch potížích,co známe,jsme i přecitlivělí a vztahovační,zvlášt ženský.Normální není sedět doma, nemít nikoho ,bát se všeho a všech.Na to prostě anxy.nestačí...to vím ,ví to i odborníci,ti dobří radí hned AD,max. při začátcích brát třeba Lexaurin.Kdybys znala detailně můj příběh, věděla bys, že jsem na tom byla docela podobně.Ale ne zas tak moc ,jak ty.A ještě jsem měla doma novorozeně, s kterým mi nikdo moc nepomohl.JIné ženy mají třeba jinak založené drahé polovičky,já bohužel jsem na vše sama.Nebýt tehdy však přísného jednání mého muže,asi bych k psych. nešla a nezačla něco dělat,nevím, možná i sama od sebe,ale mně rázné slovo pomohlo.už jsem to tu kdysi psala...takže jestli chápeš-te,myslím to dobře,jen mi došlo už před časem,že takové ty chlácholivé slohovky jsou příjemné, utěšující--i mně kdysi byly-ale to hlavní závisí na každém,kdy a jak se rozmyslí s tím svinstvem něco udělat.
Já dnes aspon udělala to, že jsem brnkla psychiatričce,zda mohu přijít dřív,at si mě vyposlechne a posoudí,zda v současné době jsou moje potíže jen psychikou.V tom případě s Ad ,po poradě s ní, začnu.Prostě už nebudu čekat léta,až bude nej nej nejhůř.kvůli sobě,dětem,chodu domácnosti,neb to hlavní je prostě na mně.A tím ,jak toho mám moc a budu ted i mít víc,prostě končím vyčerpaná,tělo volá o pomoc nejen fyz.projevy,takže holt musím něco zkusit udělat pro to,bych vše zvládala líp.
Pochopila Evakrk,je to taky výkonná ženuška,tytyty...šetřit se máš!!!...však ona ví a vím i já,že s AD dlooouho váhala.Uspěla,chválí si je.Eduš taktéž...tak proč to nezkusí i jiní...tak nějak to myslím,rozhodně se nchci nikoho dotknout,mám svých starostí dost.Jen jsem chtěla poradit.
Tak at už se rozhodnete jakkoli,přeju jen pozitivní výsledek...

Jitko, Michale, já mám taky děsnou sociofobii, a pozoruju, že poslední dobou je to čím dál tím horší. Samotář a introvert jsem odjakživa, takže jsem si pro sebe vymyslela docela dost zájmů a koníčků, se kterými si vystačím sama, navíc mám rodinu, o kterou se starám, ale jinak nemám prakticky žádnou kamarádku, žiju v malinkaté vesničce, kde se s nikým nestýkám, pracuju doma na PC, takže pracovní kolektiv taky žádný. Dřív jsem třeba hotovou práci vozila odevzdávat pravidelně do Prahy, teď už vyřizuju všechno jen poštou, protože hromadná doprava je pro mě peklo. Ven chodím jenom do přírody se psem nebo sama někam do lesa, jednou za týden přežiju cestu do supermarketu na velký nákup, a to je všechno. Říkám si, že kromě své nejbližší rodiny nikoho nepotřebuju, ale asi nejsem v tomto ohledu normální, nějaký psycholog by mi to určitě potvrdil. Radost ze života si nacházím jinde, ale přesto bych nerada skončila jako stará zapšklá misantropka. :-((

Zuzano, mě by to taky zajímalo.Já brala 8 let jen neurol a sice vyloženě ataky jsem neměla, ale ten strach někam jít, motanice, bušení srdce, no to všechno hnusný mě provázelo celé roky, až dokud jsem nezačala brát AD.Pak asi po měsíci začalo být líp.
Není všechno stopro, ale proti tý době před AD, kdy jsem byla jen na neurolu se to nedá srovnat.

Michale, já jsem na tom úplně stejně! Bez koníčků, bez kamarádů, bez chuti někam jít a bavit se. Na všem "venku" vidím jen ta negativa a co všechno by se mohlo stát. Pořád myslím na to, že se chovám trapně, že mě všichni pozorují a hlavně, že by mě nikdo nemohl mít rád takovou, jaké jsem. Takže jsem sama!
Vysokou školu jsem taky zvládla (teda ještě ta poslední státnice), ale práci zatím nemám. Jsem už 8 měsíců doma! Do práce jít musím a asi to nezvládnu!

Taky už jsem četla ,že něktěrý lidi s touto diagnozou ,kteří nikdy neužívali žádný AD,se vyléčili ,nebo prostě ta porucha u nich sama odezněla.Ale jak už tady psala myslím Pajka,člověk se asi rodí s dispozicí pro tuhle nebo nějakou psych.poruchu.Když už to jednou máme v sobě,respektive v hlavě ,už je možné,že to u nás bude recidivovat,mě se to stalo,bohužel.Myslím si,že předpoklady pro tuhle nemoc mívají citlivější,senzibilnější a úzkostlivější lidi.

Zuzano, za jak dlouho ses vyléčila po Neurolu?

PP sem trpela 10 let,nikdy jsem nebrala AD,jen neurol,mohu rict,ze jsem vylecena.Jde to i bez AD,pisu to sem,abych nektere podporila.Drzim pesti,nevzdavejte to!

To je jako bys říkala beznohému, že musí chodit.

Beru Coaxil.

Hezkej pokud možno pro všechny pohodovej večer,to je hrůza co tady ted v posledních příspěvcích zaznělo,jak se někdo trápí tímhle už od dětství,anebo jak píše Michal,že ho jeho potíže omezily natolik,že už tolik let nikam nevychází.To asi není dobré takhle se nechat PP omezit,já vím,že je to těžký,nakonec jsem přeci taky jedna z Vás,ale čím více tomu člověk ustupuje s o to větší silou ho pak PP zatlačuje do kouta a je z toho začarovanej kruh.Já vždycky budu bojovat a nenechám se omezovat vlastním strachem,taky už jsem zažila s touhle hnusnou nemocí něco nepěkných chvil,ale nikdy jsem se jí úplně nevzdala,chodím se bavit ,sportovat a .neříkám,že mi všude bylo a je vždycky dobře.Ale snažím se to překonat,tahle nemoc mi už dost ublížila a asi i VÁM VŠEM KDO JSEM PÍŠETE,ale nesmíte připustit aby Vám sebrala všechno,musíte se jí postavit a bránit se.

Dost vážné problémy s PP mám už 7 let (léčím se AD 6 měsíců). Vznikla mi jako následek neléčené sociální fóbie, která mi začala už ve 13 letech (je mi 27). Bohužel od 13 absolutně nikam nechodím (diskotéky, kina, divadla...), nemám žádné známé ani přátele a jsem věčně zavřený doma. Prakticky mám strach ze všeho a všech. Jediné na co jsem pyšný je to, že jsem přes všechny trable dokázal vystudovat VŠ a dělám práci, která mě dost baví-pokračuji ve studiu. Je to takové malé světlo, které dokáže trochu podržet.

JitkoB., pokud to je nevyhnutelný, tak se AD dětem taky dávají. Já jsem první ataku měla v 18ti letech, bylo to před maturitou. Nevěděla jsem, co se se mnou děje a myslela jsem, že je se mnou ámen. No a už je tomu 12 let...

Omlouvám se za ten příspěvek. Asi to taky vyznělo hůř, než jsem to myslela.
Hanulo já jsem měla Calabron už v 11 letech! A teď jsem ho chtěla napsat, ale už se nevyrábí!
Teď mě napadlo téma k diskuzi. V kolika letech u vás příznaky PP začaly? Podle mých deníků to bylo snad už v těch 11 letech. A AD - Prothiaden jsem dostala už ve 14 letech! Až teď vím, že se AD dětem vůbec dávat nemají! Ale co se mnou měli doktoři dělat, když jsem uvažovala o sebevraždě?!

JitkoB., Dituš určitě nemyslela svůj příspěvek jako narážku na někoho z nás tady. Dituš sem přispívá už leta, takže její styl už znám a je to hodná holka, která se tady snažila vždy pomáhat svými příspěvky, ne aby tady lidi rozeštvávala. Určitě to jen špatně vyznělo!!
Vidím, že tady vlastně většině lidem AD pomohla, což je super, že je něco, co nás vrátí do života. Martine, ten Cipralex je něco podobnýho jako Zoloft, i podle těch informací, co tady píšeš. Já brala Zoloft skoro celé těhotenství a i teď při kojení a Mates zatím vypadá, že prospívá dobře... Tímto bych chtěla znovu povzbudit všechny holky, co ještě váhají, jestli jít do dítěte nebo ne kvůli PP, aby si miminko určitě pořídily, protože to je moc krásnej pocit. Mám tedy štěstí zatím na moc hodné dítě, takže to všechno prožívám s krásnými pocity, ale jsem prostě ráda, že jsem se PP nenechala odradit....

Jitko B, já se s těmito stavy potýkám už skoro 18 let, začaly krátce po narození druhého syna, někdy to bývá velice ošklivé, ale taky to zvládám bez AD, a čím víc o tom uvažuju, tím víc jsem si jistá, že je ani brát nechci. Vždycky jsem si vystačila s Bellasponem (bohužel i ten teď musí napsat doktor), dobrý byl Calabron (bohužel se už nevyrábí), někdy stačí třezalkové dražé, Novopassit, meduňka, když je nejhůř a vyletí mi tlak do nebeských výšin, tak Vasocardin, a hlavně staré dobré spolehlivé dýchání do pytlíku, popřípadě diazepam. Párkrát jsem to za ty roky nezvládla a museli mě odvézt na pohotovst, kde mi cosi píchli, ale to bych spočítala na prstech dvou rukou. Mám docela vážné zdravotní problémy z jiného soudku, beru dlouhodobě chemoterapeutika, a další chemii v podobě AD bych přidávala velice nerada. Když vydržím dalších 18 let válčit bez nich (je mi 45), budu se považovat za šťastnou blešku. :-))