Panická porucha 5

Míšo, já než to tuvše dám dokupy, než uspím 3,5 letou dceru Julii,co pořád ne a ne spát sama,než se dostanu taky udělat něco v klidu se sebou-vana atd.,tak je půlnoc.Muž chodí pozdě z práce,takže ted mám notebook až pozdě k dispozici.te dmám výhodu, když nemusím do práce,že přes den se snažím spát s malou po obědě.Ta chodí do MŠ,ale zatím jen na 4 h., denně.
Co se týká porodu,tak před 3 lety jsem byl ataky na císaři, v celkové anestezii,pak se mi vše brutálně zhoršovalo,hlavně po příchodu domů.Po roce útrap a nežití jsem zašla k psych.a až AD mě zachránila. Po dvou letech jsem je vysadila kvůli dalšímu dětátku:-).No a ted už vím ,oč jde, oč by případně šlo, kdyby se mi to vše mělo tendence vracet,tak snad bych věděla, co s tím,ale..pkud mi začne derealizace v nemocnici,tak nevím,jak to řešit...asi říct na rovinu,Jenža pořád nejsou všichni dr. obeznámeni s tím, že něco takového může mít člověk, na němž to ještě ke všemu není očividně znát.Sice praktická mi PP uvedla v papírech k předoper.vyšetření...ale zatím se mě nikdo v nemocnici neptal,co a porč a tak...ted mám mít císaře bez celkové nark,tak zase novinka...ale je to zas lepší v tom, že se účastním "děje".-)a malou???uvidím hned.jen atz mi nehnisá pak zas jizva,to bych tam ztvrdla déle jak 8 dní:-(.

ještě něco...nedávno jsem tu psala o tom, jak dr. Praško popisuje velmi pěkně rozdíly mezi anxyolitiky a AD,hlavně píše o mýtech a předsudcích vzhledem k AD.Jednak toto existuje jako letáček ,pravděpodobně tedy v psychiatr.ambulanci,kde jsem ho v čekárně právě našla,ale taky jistě v nejedné Praškově knížce...např. Nadměrné obavy o zdraví.V této se dočtete nejen o těchto obavách,ale i o stresu,jeho překonávání, depresích,úzkostných poruchách,o typech léků a jejich významu, o způsobech psychoterapií.

nevím taky proč, ale nejhůř mi vždy bývalo a ted opět bývá kol.1O.-13.h.-s odpočinkem ve formě spánku se mi uleví,večer je pak mnohem lépe...pro nás asi záhada,ale určitě existuje vysvětlení.Dopol asi cítíme tu nutnost se vším kolem sebe vydržet celý den a přežít až do večerních hodin,pak se nám uleví, se vstáváním zas pozorujem zhoršení a tak pořád dokola,dokud si nějak nepomůžem.

Zdravím, zahlídla jsem tu další nové s trápením...:-(. Je to boj,vím. Ti, což mě tu znají, ví, že na AD mám stejný názor jako např. Eduš...že mi tudíž pomohla ze dna,pomohla poznat, jaké to je žít se vším všudy, příjemně, změnila mne jen pozitivněji,prostě mi bylo dobře.Bohužel musím na úplném sklonku svého druhého těhotenství zkonstatovat,že mi díky údajným pozitivním hormon.změnám v těhot. psychické potíže zcela neustoupil, tj. mám dojem, že agorka a návaly směrem k depresím,spíše tedy jen fyzicky se projevující,začaly s postupujícími fázemi těhot.Prostě náhle a samy od sebe.Přežit den je pro mě opět boj.Přesto makám, nepolevuji,odpol. se snažím chvíli spát,v noci je to horší,ale to je spíš otázka pokročilého těhot,kdy se sotva převrátím na bok nebo mě budí časté odbíhání na wc.Dosud ale mi není zas tak příšerně, jak bývalo před zjištěním,co mi vlastně je-před skoro čtymi lety.ted jen doufám, že se mi stav nezhorší s porodem,pobytem v nemocnici,dobou a změnami po porodu ...v neděli nastupuji do nemocnice:-))).Mám smíšené pocity,ale to je normál, kdo by rád do nemocnice,že..mějte se tu dobře a at vám je dobře.

Johane, teď už rozumím. Když jsem v akci, tak mě neatakuje. Odpoutám se od sebe, když cokoliv s někým řeším, i když třeba moji duši. Ale myslím, že dobrý psychoterapeut může rafinovaně k atace navést. Dokonce se v literatuře uvádí, že se u odborníka ataka vyvolá a on pak klienta učí, jak s ní pracovat, aby došlo ke zmírnění příznaků, tedy i úzkosti a dlouhodobě k vymizení strachu z ataky, protože, co má člověk pod kontrolou, toho by se neměl bát... A pak je to určitě i o tom, jak je člověk sugestibilní, i v jak moc labilním stavu je. Mě ataka přepadá většinou náhle, bez varování, když mám pro ni klid a prostor. Při záběru v práci nemá šanci, je to asi i o adrenalinu, jak jsem schopná ho vyplavovat a likvidovat, proto tak prospívá strhat se sportem nebo milováním, tělo je zdravě radostně unavené a na ataku už nemá sílu :-)

Johane,stalo se mi to vícekrát: u zubaře, v nemocnici při kapačce (na záda), v čekárně u psychiatra i u psycholožky, když jsem se jí snažil vysvětlit, co to ten můj záchvat je.

Pajko,ja to puvodne zamyslel trochu obracene: Sedis u doktora (u toho,co ma cas naslouchat) a prehrabujete se ve Tvych spatnych zazitcich z minula,coz by melo vyvolat taky stress,uzkost a attaku... Uz mi chapes,co mam na mysli?

Sofie, na ataku je to málo, i když zase tu platí termín "individuální". Jen pro ilustraci, povolená denní dávka Neurolu je 10 mg. Ve svém nejkrutějším období jsem brala 5 mg po 0,5 mg kouscích, ve dne v noci (ataky mě budily i ze spaní), v současné době max 1 mg denně, ale byla jsem už i na 0,25 mg. Je to spíše lék první pomoci. Zkus si vzít 0,5 mg, co to udělá. A taky po konzultaci s lékařem zkus brát vyšší dávku, ale jen dle potřeby = když je zle anebo se blíží. Taky můžeš zkusit podpořit psychiku čímkoliv vhodným přírodním, případně homeopatickým. Prober to s odborníkem. Ale efekt léčby bys měla pocítit, jinak si budeš ukládat do podvědomí jen další špatné zážitky a zkušenosti a o to bude léčba náročnější a delší.

Johane, stalo se mi, že se blížila, ale lék ji vyautoval. Návštěva lékaře je pro lidi se sklonem k agorafobii silná expozice. Čekání je dobrá brnkačka na nervy, strach z doktora u mě roli nehrál.

Stalo se Vam,ze prisla attaka na Vas zrovna,kdyz jste byli u lekare nebo ve zdravotnickem zarizeni?

BERU NEUROL O,25 A TO 3X1 TO JE ASI MALO,ZE?

Eduš, u Matýska měl být vykřičník ne otazník, jsem už dnes uťukaná :)

Eduš, posílám pusenku Matýskovi? Se mnou je to složitější. Ani nevím, kdo mi tu přisoudil punc zatvrzelé odmítačky "ádéček". Když mi bylo před 5 lety nejhůř a šla k psychiatrovi, začala jsem okamžitě brát to, co mi předepsal, vůbec jsem nepátrala, co to je a dokonce jsem žila nějakou dobu v domnění, že je to AD. Nerada pátrám, co kdo bere, chodí sem lidi, kteří mají tendenci uvažovat ve smyslu, co pomohlo tomu a tomu, musí nutně pomoci i mně a pak ztrácí důvěru i naději, když tomu tak není. Jenom vím, že jsou lidi, kterým anxiolytika stačí, cítí se dobře, nestanou se závislými a není pro ně nezbytně nutné brát AD. Je to velice individuální, takže je složité odpovědět na Sofiin dotaz.

Sofie, psali sem lidi, kteří brali Asentru a pomohla jim a taky takoví, kterým nepasovala. Nezbývá, než vyzkoušet, do které skupiny budeš patřit Ty a moc Ti přeju, aby mezi ty první.
Kolik Neurolu a jak často bereš, že Ti nepomáhá? Je to lék na akutní stav, tedy ataku nebo úzkost, která jí předchází a jeho účinek by se měl dostavit do 20-30 minut, někdy i rychleji. Jen pro Tvou informaci PP mám od dětství, tj.40 let, ale tehdy ještě neměla jméno, oficiálně neexistovala, takže nebyla ani terapie :(

Sofia- skus pozriet na diskusiu o liekoch tam najdes kadeco.

PSYCHYATR MI NAPSAL LEK ASENTRA ZATIM MAM JEN RECEPT,MATE S NIM NEKDO NEJAKE ZKUSENOSTI?DIK,

PSYCHYATR MI NAPSAL LEK ASENTRA ZATIM MAM JEN RECEPT,MATE S NIM NEKDO NEJAKE ZKUSENOSTI?DIK,

Pajko, co to čtu? Uvažuješ o AD? Měla jsem vždy dojem, že je odmítáš vzhledem k tvojí špatné zkušenosti s nimi v minulosti. Osobně bych ti je taky doporučila, pokud tvoje stavy trvají již tolik let, tak bych to řešila spíš přes AD než přes xanax.
Já nedám na AD dopustit, díky nim jsem se vyhrabala ze dna. Kdybych je před 6ti lety nezačala brát, nevím, kde bych byla dnes. Možná bych už ani nebyla. Kdo tedy zvažujete, zda začín brát AD nebo ne, tak moje rada zní - rozhodně začněte. AD jsou léky jako každé jiné a nemá smysl se jich bát, ale já se jich bála taky a moc. Každý si to ale musí umět srovnat v hlavě, PROČ je bere a CO by bylo, kdyby je nebral.

ahojky Pajko,diky za odpoved,me je 3O a temito stavy trpim od svych 16let,psychyatra jsem poprve vyhledala az pred 3lety,coz je samozdrejme moje velka chyba.Mam 10leteho syna a pred 3roky prisla o druhe vytouzene dite,brzy na to rozchod s partnerem tak me to donutilo toho psychyatra navstivit,ale odmitala jsem veskerou lecbu /ohledne leku jsem se bala vedlejsich ucinku/ byla jsem u nej asi 3x a vzdala to.Pak bylo nejak lip,ale posledni pul-rok se ataky zhorsily az do omdlevami a jsou velmi caste,nekdy chodim jako bych mela 2promile a to jsem abstinent.Doma mi nikdo nepomuze jen se mi smeji a delaji ze me 'magora' nejhorsi je,ze uz si tak sama pripadam...ted jsem zacala opet chodit k psychyatrovi a brat magnesium a neurol¨/marne cekam kdy zabere beru ho 4DNY,OMLOUVAM SE ZE PISI BEZ CAREK A HACEK,ALE S POCITACEM SE TEPRVE SEZNAMUJI.SOFIE

Mne sa naposledy stava este jedna dost divna vec napr. v obchodaku ked sa otocim a nevidim muža napr. že ostal niekde pri regáli tak ma napadne že to len ja ho nevidim že je niekde pri mne a že co ked som tam fakt sama, proste zmatok v hlave, dobre blaznovstvo co?:))

Pajka- idem si precitat lundbeck aj ked som ho v minulosti niekolkorat citala...

Sofie, www.lundbeck.cz - sekce pro veřejnost, najdeš tam stručný text od MUDr.Praška o panické poruše, tedy i atakách.
Jen narychlo staženo pro tebe z netu:
"Panické ataky jsou často doprovázeny tělesnými příznaky jako je třes, pocity bušení srdce či rychlého tepu, pocení, bolesti na hrudi, pocit nemožnosti dodýchnout, dušení, nauzey, tísně, průjmu, závratí, pocit derealizace, pocit ztráty kontaktu s vlastním já, třes rukou, třesavky nebo návalů horka a bolestí hlavy. Člověk také může při atace panické úzkosti mít extrémní strach, že nad sebou ztratí kontrolu, nebo že se zblázní, nebo dokonce, že během takové ataky zemře. Všechny tyto příznaky současně se mohou vyskytovat jen velmi vzácně, avšak pokud se vyskytují přinejmenším čtyři tyto příznaky společně, tak je diagnoza ataky panické úzkosti velmi pravděpodobná."

Petře, když jsem byla zamilovaná, neměla jsem potíže anebo minimum. Endorfiny :-) A pro ostatní - vyrobíte si je při každém radostném i sportovním prožitku!

Dovlatovko, podle mě jsi pod psychickým náporem, přehnalas to s prací a asi i pocitem odpovědnosti. Přerušení diplomky nic neznamená, měla bys to dokázat brát uvolněně. Napíšeš diplomku později, nic se neděje. Studium můžeš přerušit vždycky, zkus ho ale zahájit, když už ses na něj dostala. Pokus se být dál činorodá, ale uvolněně a bez nepřiměřeného stresu. Každý člověk si v životě prochází obdobími, kdy je líp a kdy hůř. Ale rozhodně zajdi alepspň k psychologovi. Rozeberete spolu, co se Ti děje a proč a určitě se Ti výrazně uleví, s největší pravděpodobností objevíš další příčiny svého stavu a dostaneš pár tipů, jak se svou psychikou pracovat, aby nezlobila.
Opravdového přítele neztratíš kvůli psychické indispozici a jestli ano, pak to nebyl pravý partner do životní nepohody! Přeju Ti, aby bylo co nejdříve líp!!!

Kamila- no mam pp teda spon podla doktorov:))klasika priznaky ako tu popisuju aj ostatní- busenie srdca, stav na omdletie, chut niekam ujst napr. z obchodaku v rade ed mi dojde tak zle, bledost, triaska, potenie..zakladne vysternie nic neodhalili, lieky som brala kratko, paroxetin a moclobemid mali vedlajsie ucinky, z paroxetinu som nemala nic pri sexe, moclobemid mi nepomahal, bola som z neho unavena a šibalo mi z neho, nebola som to ja, zabral až Serlift ale aj k nemu som musela Hypnogen lebo spanok bol nemožný, teraz lieky neberiem žiadne som v 7 mesiaci teho a trapim sa s panikou zas.