Panická porucha 5

Mohu-li napsat svůj názor, tak jak celou diskusi vnímám, pak ten, kdo bere léky (AD), se léčí, ale nelze mluvit o tom, že je uzdraven, přestože je zcela bez příznaků. (konečně, kdyby měl příznaky poruchy i s léky, naznačovalo by to, že terapie nemá žádoucí efekt).
Kdežto Marie: přestože ji občas přepadne úzkost, ale poradí si s ní s nadhledem a dokonce s úsměvem, je v podstatě blíže zdraví, protože žije naplno zcela bez chemie. Myslím, že tohle je třeba rozlišit - tedy pojem "bezpříznakový" a "zdravý". Opět se mohu mýlit...

Ahoj kamarádi,
nakoukla jsem po dlouhé době.

Gratuluju Ditušce moc moc, přeju hodně zdravíčka a těším se na fotky. Doufám, že vy ostatní jste v pořádku a PP nezlobí. Já už jsem týden bez AD, dobrala jsem je vzorně, tak snad bude vše ok.

Jinak bavíte se o věku maminek, moje mamka měla sestru v 29 a mě v 36 letech(mě je 28), protože měla problémy s otěhotněním a tehdy to nebylo na takové úrovni jako dnes. Nevidím to jako problém.
Já sama ještě děti nemám. Myslím, že vše má své pro i proti (ať mlaďoučká nebo starší maminka). Na děti se moc těším, hlavně ať jsou zdravé.

Dasenda- skusim sa poradit s gynekologickou uvidim ako sa budem po porode citit, ale myslim že sa AD nevyhnem a ak by to neuskodilo babetku tak jednoznacne lebo neviem si predstavit ako sa budem taka unavena starat o maleho a v noci vstavat ked ja prespim aj 12 hodin a je mi malo.
S Ditkou neviem co je..dostala som od nej len tu jednu spravu že ma Lindušku na ktoru som jej aj odpisala že sa budem tesit na nove spravy, ale pravdepodobne sa ozve cez internet ked pride domov, neviem kolko sa leži po cisarskom v nemocnici asi cca 7-10 dni.

Ahoj holky,v mem veku,t.j.25,mela moje mamca uz dve deti-brachu 6 let a me 5 let...ani si to neumim predstavit!!!Ne ze bych deti nemela rada,nebo se neumela postarat,ale asi to bude vazne tou dobou.Pozdeji,kdyz uz jsem dospivala,byla jsem stastna,ze mam tak mladou,krasnou maminku,protoze mi hrozne rozumela,ale kdyz jsem se pak s ni bavila o detech,rekla,ze to uplne jinak prozivala pri tretim diteti,bylo ji 29,mela daleko vic trpelivosti a proste to lip i zvladala,hlavne psychicky.No proste na veku nezalezi,v nicem:-))

Ibri já jsem se po druhé vdala ,můj současný muž neměl děti a tak jsme si pořídili Aničku a jsme rádi ,že ji máme ,velká dcera má už svou domáctnost a svůj život,tak jí vidím tak 2krát do týdne ,ale stejně se mi po ni taky stýská i malý,má ji moc ráda.Třeba si taky pořídíte s mužem až Vám holčiny odrostou,není čeho se bát dneska je to normálka,úžasně to ženskou omladí:))ale vážně hormony dělaj svý:))ale je taky pravda ,že rok a půl po narození malý se mi spustila PP,tak samozřejmě má to i svý stinný stránky,ale to ostatně v životě všechno:))

MISS zdravím Tě,některé druhy AD se mohou i při kojení,např.citalec a je jich víc,to by ses případně poradila se svou dr.pořád lepší je být na AD a relativně vyrovnanou matkou,než se z miminem hroutit v panice,vím o čem mluvím.Nevíš jak je Dituš?

Ibri - dik..už som mala take obdobiekedy mi bolo dobre, ale cim som dlhsie teho tým sa mi panika vracia, možno je to aj tým, že som doma a nikam velmi nechodim, najhorsia je ta priserna unava po atake, musim sa povzviechat nejako:) a vytriast si z hlavy tu myslienku, že mam nejaku smrtelnu chorobu, najnovsie som si vymyslela nador na zaludku, mam tam hrozne tlaky a je mi z toho dost blbo, ale to bude asi najskor rastom maternice...no už aby bol nový rok, nech to mam za sebou.

Miss- nebooooj fakt nemas ceho.Tim ze se bojis dopredu si mozna tu paniku sama vytvaris. I kdyby, mas doma tchyni v pripade nouze zaskoci. Fakt se nemas absolutne ceho bat. Dychej si pekne do bricha,vim ze je to uz obtizne,uklidnuj se jak se da. Fyzickych priznaku si nevsimej,rekni si jen vsak ony zase zmizi.Jestli ti to pomuze prisuzuj to tehotenstvi. Miss tolik zenskych (i panickych)to zvladlo,tak ty taky.

Ibri- no že sa tu aj ukažes! :)veru ten cas leti Nikolka už drži hlavicku...no ano mam este 2 a pol mesiaca do porodu ale leti to leti, nemas problemy s panikou? ja som sa zas zacala budit na derealizaciu a strach sa bojim ako to zvladnem asi mi blbnu hormony, može sa kojit s AD?

Jak se tak dívám, tady je to skoro samá mamina s malýma dětma :-)

Dášendo, jsi super a taky Tě musím mooooc pochválit, že si tak hezky věříš!!! Netušila jsem, že máš i tak velkou dceru :-)
Já mám holky 12 a 6 let. Zatím polalilinku, ale přece to odrůstá a můj manžel říká, že až se nebude chtít žádná mazlit, pořídíme si ještě roztomilé mimčo :-)
No, nevím, já tak statečná nejsem

Petko ,je pravda,že teď je úplně jiná doba tak i věk pro mateřství se jaksi posunul:))První dceru jsem měla mladičká a neumim si ji představit ,že by ona ted když je jí dvacet měla mít mimino,dnešní holky mají jiné priority,když jsem byla v porodnici s tou druhou tak jsme tam byly samé matky po třicítce:))no ale nekteří jedinci mají na toto jaksi jiný názor:))no to je každého věc,já se cítím i vypadám mladší a myslím ,že mám ještě dost sil vychovat z dcery kvalitního človíčka:))

DOBRÉ RÁNO VŠICHNI,JE JEDNO JESTLI ŽIJEM JEDNI S AD A DRUZÍ BEZ hlavně ať je nám VŠEM dobře!

Ahojte nedá mi to,abych se nepřidala k fun clubu Adečkářů.(Citalec) Brala jsem ho cca půl roku,teď jsem víc než rok bez něj. A musím někde zaklepat.... pohoda. Neříkám,že se to nemůže vrátit,ale aspoň vím po čem v nejhorším případě sáhnout.
Dituško, moc moc gratuluji k holčičce. Ta naše mladší už má 3,5 měsíce a začala se otáčet. Kruci to jaksi letí. U Sáry mi to tak nepřišlo. Asi se mi po miminku bude stýskat až nám Nikča odroste. No ale co, taťka už teď nějak podezřele často mluví o třetím dítku, tak kdo ví. :))) Zatím se tomé myšlence bráním,ale do 40-ti času dost. Tímto vlastně tak trochu reaguju na toho "chytrolína" s výrokem pořízení si dítěte na stará kolena. :)
Eduš,co ty? Klídek?
Dotázek, netušíte někdo jestli se dají bělit zuby v době kojení? Nechávám si dělat formičky na čelisti u zubaře a na tuto¨"drobnost" jsem se zapoměla zeptat.
Pajko,Pajko co ty, dobrý?
Krakonoška je ještě na Krétě? Ta se má. "závist" :)))
Jitko B. Je líp? Už by mělo. Zasloužíš si to.
Miss- tak už jdeme do finále? :) teš se děvčico.
Zatím se loučím. Občas nakouknu a čtu si Vás,ale popravdě už ne všechno. Mějte se všichni moc hezky.

Dášendo, já mám 34let a moje maminka mě měla v 38letech. Bylo to za hlubokého socialismu, kdy rodily samé dvacetileté holky, takže tenkrát to výjimečné bylo. Moje mamka byla ve věku babiček mých spolužaček a někdy mi to bylo předhazováno a docela mě trápilo, že mi proto brzo umře. Byla jsem hloupá. V dnešní době bych si s tím však hlavu vůbec nelámala!!! Matek přes třicítku ?je spousta a naopak těch maladičkých je málo, takže kam spěchat? Lékařstrví je také na vyšší úrovni, takže rizika malá.
Krásně si své mateřství užívej, ať Tě naplní velkou radostí, že si na PP ani nevzpomeneš :-)

Ahoj Pajko, nebojím se ani tak o svá játra, jako mě spíš straší to, že můj švagr po několika letech léčby, po skupinových i individuálních sezeních s psychology, není na tom líp. Právě naopak, neustále mu jen přidávají léky, které ho utlumují, takže většinu dne jen prospí. Rozhodně nejsem proti užívání AD! Také jsem díky nim překonala nejtěžší období. Ale myslím si, že by člověk neměl spoléhat jen na léky a v době, kdy je mu líp, pracovat sám na sobě, aby se pomocných "berliček" z léků dokázal zbavit. Není vůbec jednoduché. Když už je mi hodně blbě, tak žádná meditace nezabere, protože se nedokážu soustředit vůbec na nic. Ale v době, kdy jsem v relativním klidu, se snažím ukládat si do podvědomí pozitivní myšlenky, radost ze života a tak. Někdy se mi daří, jindy ne.
Přeji všem krásný sluníčkový den :-)

Hezkej večer VŠEM,i já se musím přiklonit k Petrovi a Renče,kdybych AD tehdy před několika měsíci nezačala užívat,tak kdo ví co by se mnou teď bylo.Byla jsem docela v hroznym zajetí strachu,který neustával pod tak strašným tlakem hrůzy se fakt nedalovydržet ,skončila bych bez léčby ,nejspíš někde v léčebně,protože teď vím ,že bych to tehdy už neustála UŽ JSEM TO TU NAPSALA NĚKOLIKRÁT ,BUDU AD klidně užívat až do smrtí pokud to bude nutný,jen aby se nevrátily ty hrůzy,ataky po AD teď už úplně ustoupily,nemám je a jen je mi někdy divně třeba před menstru.,jak se bouří hormony,jinak Žiju zase ŽIJU:))

Já teda s Petrem jedině souhlasim. Mám AD měsíc a půl a stav se mi opravdu zlepšil. Mám teď docela stresové situace, v práci záhul jako blázen, pozítří odlétám do té Asie, jsem chvíli po rozchodu - prostě bez AD bych to nezvládla všechno najednou. Každý den mi zatím není 100% dobře, ale oproti stavu před AD to jsou nebe a dudy. Až už budu sedět v letadle a na práci a jiné všední problémy ani nevzpomenu, bude ještě líp. Ale zatím musím říct, že jsem udělala dobře, že jsem pro AD šla. Už i jen proto, že se mi vrací pozitivní myšlení, co jsem měla třeba loni. Jsem tedy jsná členka fanklubu AD :-)

Marie,už jsem to tu popsal,co všechno jsem za 20 let absolvoval,včetně dobrých psychologů. Zlepšení o 5, 10 nebo i o 25% je možná fajn, ale po AD mi zmizely VEŠKERÉ potíže. Takže ta psycholožka asi moc pravdu neměla. Pokud se pletu, tak mne někdo opravte, ale dokázal se vůbec někdo po tolika letech úplně zbavit problémů nějakou alternativní léčbou bez AD? Proč se zabývat tím, co dělat při atakách a co si při nich zobout, když se dá žít bez nich?

Zdravím PP!Klimakterium u mě spíš odstartovalo PP, ale je to spíš souhra všech okolností, tělo produkuje méně hormonů, nabídku lékaře na užívání horm.terapie jsem odmítla s tím, že se mám ráda, neboť ve svém okolí vidím tolik zdevastovaných žen, které berou HST a nejsou zdravější a krásnější! Ale beru alespoň přírodní preparáty jako náhradu hormonů. Je fakt, že mi je za pár měsíců 60 a takže bych měla být po klimakteriu. Když u mě začala PP, samozřejmě jsem navštívila psychiatrii, dostala léky a sdělení, že je to depka a klimakteriem. Ale teď vím, že to bYla již od začátku PP a že se nikdo nenamáhal to zjistit, jen jsem brala léky a nic, ataky přicházely i přes to. Teď vím, že je n u t n é to přijmout a pracovat na sobě! Tolik pro dnešek a páčko zase někdy!M.

Dennisi, takové pocity tu má téměř každý. Všechno, co souvisí se srdeční činností a s dýcháním člověka děsí, protože to jsou životně důležité funkce. Křeč v noze nijak zvlášť nevyděsí, naopak křeč na hrudníku přímo k smrti. Pokud vyšetření vyloučí organické změny a napoví, že orgány jsou zdravé, je třeba začít léčit psychiku. Zase se odvolám na krásnou větu v Mariině příspěvku "...na PP nepomohou AD ale jen dobrý psycholog..." V první fázi, kdy je člověk vyděšený a psychika je tzv. na pochodu, léky zcela jistě uklidní do té míry, že se člověk může začít intenzivně věnovat psychoterapii. Tp je druhá, těžší, pomalejší, náročnější část. A taky bychom neměli očekávat, že nějaký zázračný proutek to za nás zvládne. Musíme především my sami, když nás u toho podpoří naše okolí, pak díky za to. Je dobré nepřestat věřit v uzdravení, ale současně počítat s tím, že člověk citlivka se nezmění v odolného flegmatika. Inklinovat k úzkostem bude zřejmě každý z nás, podstatné je vzít to jako součást sebe a nelitovat se. Najít si svou metodu, jak úzkost co nejrychleji potlačit a nenechat se jí ovádat. V tom vidím, možná mylně, princip uzdravení.

Peťko, jsi asi dost vyděšená ze stavu svého švagra, ale neboj se dlouhodobějšího užívání léků. Krevní obraz, tedy i jater si pohlídáš pravidelnými testy. Většina lidí je zvládá bez následků. Možná by švagr měl játra nemocná i bez léků... Myslím, že sis našla taky svou účinnou cestu, jak udržet psychiku pod kontrolou s minimem léků. Přeju Ti, aby ses cítila dobře a úzkosti nestrašily...

Marie, zajímala by mne jedna věc: Pozorovalas vliv klimakteria a řekněme změnu k lepšímu po jeho uplynutí? Tahle otázka mě vrtá v hlavě celý život. PP u mě nastoupila v pubertě a tak si celou dobu naivně myslím, že jak s hormony přišla, tak s nimi i odejde... Každopádně hormony mají na psychiku nemalý vliv...