Panická porucha 5

tak vas opet po dlouhe dobe zdravim, jak se vsichni mate? ja jsem jako na houpacce, chvilku se mam dobre, chvilku zase zle, ale tak to mame asi vsichni co jsme tady. hlavni je vydrzet!! :)

Ahojky všichni, jsem moc ráda, že jsem Vás tady všechny našla a díky tomu zjistila co mi vlastne je. Jen díky vám už je mi lépe. Poslední rok mám pocit, že nežiju, že jen živořím. Snažím se nic si z toho nedělat, ale je to teda těžký. Pomáhám si občas lexaurinem, ale nic moc....Začne to po ceste do práce, tlakoknedlík v krku, pak se ssnažím křečovitě polykat, pak z toho chytne hysterický záchvat kašle, pak zjistím, že se nemůžu zhluboka nadechnout, tak si zachranuji život zíváním, což někdy pomáhá, k tomu se mi krásně motá hlava, tak trošku se zvedá žaludek, mám úúúplně úžasně ledové a přitom zpocené ruce. Vnitřnosti mám sevřené a krásně se chvějí až z toho mám průjem. Pak to vyvrcholí nádherným atakem, který bych popsala asi tak, že celá ta hrůza co se děje na těle najednou vyletí do hlavy a v tu chvíli čekám smrt a ono prd.
Vždycky to přežiju, ale je to hnusnýýýý. Myslíte si, že je to ono? Jo a také jsem si všimla, že situace nebo místa, kde mě to čaplo už nějak podvědomě nevyhledávám. Máte někdo nějaké tipy na rychlou pomoc????

Krasny den vsem,uz je venku fest kosa,kazdy je nemocny....ale aspon,ze se to zubate slunicko porad ukazuje..
PAJKO,diky za odpovedi,jsi zlaticko.
EVIKRK,vubec bych ti netipovala padesat,jsi duchem hodne mlada:-),docela jsi me uklidnila s tim Neurolem,ze ho beres tak dlouho a nemusis zvysovat davky...me lidi strasili,ze po dloudobem uzivani anxl. muzu dostat epilepticke zachvaty!!!!
MARTINE,ja to tak mam taky,kdyz jsem treba dve hodiny v pohybu(nemyslim beh,to by me zabilo):-)),pak si sednu a mam byt v klidu,mam motaky,neurozu jak prase a chce se mi utect..
JInak hezky den vsem...

Martine hm hm už rozumím,zřejmě jde o nějakou nerovnováhu v organizmu,to samozř.nemůžu jako laik moc posoudit každopádně jsem se stím ještě u nikoho nesetkala,tak na sebe dávej pozor a jdi si o tom asi pohovořit z někým z dr.

Dasndo - prave ze ne na zatez - u ni je to dobre, jen pokud se po ni okmazite uplne zastavim.

ZDRAVÍM VŠECHNY

MÍŠO s těmi zády to mám někdy také tak ,ale od srdce tohle určité není,je to nepříjemný,ale bát se toho nemusíš.Taky to bude asi tou chřipkou ,to člověka bolí vlastně celej "člověk".Snaž se hezky vykurýrovat přechozený chřipky jsou pak docela nebezpečný.No s Ánou jsme malovaly to víš ta vypadala,ale bavilo ji to tak jsme se vrhly ještě na chodbu,no pak jsem byla jaksi vyřízená:))Až mě z toho málem chytla ataka.
Manžel říká ,že jsem hrozně až přes míru akční:))já nevydržím nikdy v klidu pořád něco vyrábím v interiéru:))kreslím taky obrázky,vytvářím různý aranžmá suchých kytek ,ted chodím i na kurz aranžování květin do Prahy ,je to tříměsíční kurz ukončený závěrečnou zkouškou a certifikátem o absolvování.Taky mě baví zahrádka ,ráda peču ,vařim a následně spalujem kalorie na výletech po okolí na kolech.Okolo Berouna je moc hezká příroda.Taky mi MÍŠO napiš co Tě zajímá,já jsem teda spíš umělecky založená absolutně netechnický typ,jsem pravej opak mýho muže,on je technik i povoláním.

Jak tady probíhala včera ta diskuse ,da řici či ne našich psych,problémech svému okolí,tak já se otom poslední dobou vůbec nikde nezminuju,nemám s tím opravdu dobrý zkušenosti a už jsem tady o tom psala,asi jsem neměla štěstí na chápající okolí,jak píše Eduš ,že ani její muž to tak úplně nechápe ,tak já se k ní ,co se týče mýho muže musím taky připojit.Manžel je zlatej člověk moc mi pomáhá v životě ,ale mojí "chorobu"taky úplně nechápe ,já to prostě na něm vidím.

KAMČO no náhodička,na ten parfém jsem teda zvědavá ,no nemyslím že to bude jak origoš,ale chtěla jsem to zkusit co to bude,nějak se mi nechtělo ted před vánocema za originál 15 stovek:))

MARTINE to co píšeš z těma atakama při běhání mě docela dost zaujalo je to zvláštní,asi tak reaguje tvoje tělo na zátěž fyzickou,snad by to dovedl vysvětlit odborník.

TAK VŠEM KRÁSNEJ DEN A ATAKY AŤ JDOU DO HÁJE:))

Ahoj všem z hor.Tak jsem půl dne strávila v posteli a díky výpadku proudu v našem kraji už jsem z ní nevylezla až do rána a už zase zařezávám v práci.
Míšo u vás je šeredně?Tady mrzne, ale pořád krásně jasno.
Lucie ahoj.
Eduš, víš něco o Ditě? Už je doma?
Mějte se dobře,DPH nepočká.

Pajko, mně se jednou v práci stalo, že se mi motala hlava, bylo mi zle a když jsem kolegovi v kanclu řekla, že je to asi od psychiky, tak potom se za čas zmínil na sedánce, že je Edita nerní.Říkal to posměšně, proto jsem usoudila, že je lépe nikomu nic neříkat. Ty máš možná zkušenost jinou a štěstí na kolegy. Já to štěstí neměla.
Míšo, záda mi v posledních 14ti dnech bolí tak, že nemůžu ráno skoro vylézt z postele a vystřeluje mi to do hrudníku, ale nemám z toho strach, protože poznám, že to není od srdce ale od páteře. Neměj obavu, nejsi sama.

Zdravím všechny a chci Vás malinko povzbudit,s různými druhy paniky bojuju už přes 20let!A vyhrávám!Začalo to po narození mého prvního syna,nemocí mojí milované babičky a dokončováním studia,to vše najednou!Navíc jsem byla rozmazlované dítě,od kterého se nikdy nic nežádalo, a pod vzniklou zátěží byly paniky na světě. Jestli se mi do toho bude chtít, na tohle témy Vám napíšu nekonečné řádky! Dnes jen závěrem.Trápí mě po tolika letech jedna otázka,kterou mi nikdo nikdy nezodpoví!Jakej život jsem vlastně žila a jak by vše vypadalo bez toho prvního vyděšeného dne,plného otázek,zmatků,dýchání čerstvého vzduchu u okna a odvozu na vyšetření? A druhá věc, ta je veselejší,...díky různým druhům fobií a panik,prožívala jsem svůj život v dobách klidu mnohem intenzivněji a vnímala všechno krásné daleko víc,než lidi takzvaně bez problémoví. O tom jsem přesvědčená a za to mým milým panikám moc děkuju! Dobrou noc a hlavu vzhůru,dá se to zvládnout!

Ještě bych dodala, že je to i o způsobu sdělení. Těžko si lze představit, že někdo svolá své kolegy a oznámí jim to třeba jako sňatek. I moje sdělení byla komorní, po kouscích, mezi řádky a spíše příležitostně, když se hovor stočil k psychice. Myslím, že v době, kdy mi bylo nejhůř a nepřestala jsem pracovat, jsem ve tváři měla vepsáno své utrpení a mé okolí by muselo být slepé, aby nezaregistrovalo, že něco není v pořádku, i když nešlo o bouřlivé projevy. Pak je snad lépe sdělit, o co jde, než klamné domněnky..., i pro uklidnění těch citlivých ve svém okolí.

Eduš, ale já nepropaguju, aby to lidi o sobě hlásali píšu, že je to intimní věc. Mám v práci k lidem hodně otevřené vztahy a jsem schopná se bavit prakticky na každé téma. Na druhou stranu mé děti to nevěděly až do dospělosti, kdyby mě tehdy nezačala PP atakovat abnormálně, nejsilněji a nejfrekventovaněji z celého života, nevěděly by to dodnes a to mám s nimi velmi kamarádský a blízký vztah. Snad jsem je podvědomě šetřila, u nich potřeba sdělení nebyla. Teď v nich mám ale chápavé blízké lidi, kteří mi svým přístupem pomáhají.

Pajko, já v práci měla spíš profesní vztahy s kolegy, tak jsem ani neměla potřebu se někomu svěřovat se svými psychickými problémy a ani jsem nikdy neměla strach, že se "to" provalí, v práci jsem svoje problémy uměla vždy dobře maskovat, takže "to" o mně ani nikdo nevěděl (si myslím)

Martine, mně teda nešlo o to, že by někdo čekal na moje místo v práci, ale spíš vím, že by to tam většina lidí nepochopila. Souhlasím s anonymem, taky jsem nikdy neměla zapotřebí někomu v práci vysvětlovat mojí diagnózu, stejně by to nepochopili, vždyť ani můj vlastní manžel to za 11 let plně nepochopil a myslí si, že to dramatizuju.

Ahojík kamarádi, koukám spousta nováčků zase, tak vás všechny vítám :-)

V poslední době se cítím celkem fajn :-) minulý týden to bylo sice trošku horší, protože jsem byla celý týden u našich a začala jsem mít na tátu úplnou averzi. Nesnesla jsem se na něho ani podívat... ale ono to asi vždycky přijde. Sice ne, že bych ho nějak musela, ale není to takový, jak minulej tejden, co jsem ho tu musela snášet denně. Paradoxně je mi teď ve škole fajn, nedávno to byla samá ataka a teď je mi tam fajn :-) Snad jste všici taky v relativní pohodě. Omlouvám se, moc nestíhám, jako vždycky, ale o víkendu snad bude víc času.

Dášendo, to je náhoda, že jsme se sešly i v jiné diskuzi, co? :-) Doufám, že budeš s parfémem spokojená.

Yenn, je zajímavé, že je Ti nejhůř večer. Pro spoustu z nás, (bojím se použít termín "většinu") jsou těžká rána a první polovina dne. Pak bys raději Neurol měla brát večer, v době, kdy je Ti nejhůře...

Martine, myslím si o informovanosti okolí totéž, co Ty. Vědomí, že to mé okolí ví, mě osvobozuje a uvolňuje. Rozumím i názoru Anonyma, ale strach budí strach, možná až nezdravé napětí, aby se "to" neprovalilo. Předsudky jsou problémem těch, kteří je mají. Žiju v maloměstských poměrech, možná se lidi kolem mě přetvařují, když se tváří chápavě (pro většinu z nich jsem v nadřízené pozici), ale mám zkušenost, že když se otevřu, otevřou se i oni a nakonec člověk zjistí, kolik lidí, do kterých by to neřekl, si prošlo různými krizemi včetně psychických s léky ve dne, nespavostmi a nevím, čím vším... Ano, zdravotní stav je každého soukromá intimní věc a je na jeho rozhodnutí, komu a proč ho odkryje nebo naopak tají...

Anonyme - jo to je mozna ten problem sdelovat diaagnozu a rici ze mam 'nejake' zdravtoni potize. Tim byl myslen ten posledni post.

Deino, Buspiron beru 5 let a bez problémů, nevadí mi, ale neuklidní mě tak jako benzodiazepimy tj.Neurol, Lexaurin apod. Myslím, že ho beru více méně ze setrvačnosti a je na tom vidět, jak je účinnost léků na každého z nás rozdílná a individuální...

Yenn, Neurolu bereš menší, než malé množství. Půlka 0,25 se limitně blíží nule. Myslím, že zabrat na ataku a nepříjemné stavy nemůže. Mohla bys jenom cvičně zkusit vzít 0,5 mg? Zkusíš, jestli se Ti uleví. Jen pro informaci: denní povolená dávka je 8 mg, při akutních silných potížích se doporučuje asi 4 mg, já jsem asi půl roku před 5 lety brala cca 5-6 mg denně po 0,5 mg dávkách = 10 x ve dne v noci přísun (ataky mě dokonce budily). Nestala jsem se závislou, na nízké dávky jsem přešla bez problémů, neplánovaně, prostě tělo se najednou zklidnilo a nebylo potřeba ho do sebe zbytečně cpát. Před rokem jsem brala už jen 0,25 mg ráno, dnes po 0,25 cca 1 mg denně, ale vím, že ho zase stáhnu, jen to nechci hrotit.
Třezalky se neboj, kontraindikaci může mít u některých lidí na sluneční záření a na určitou skupinu AD, tuším IMAO, ale ty se na PP neordinují... Mohu se mýlit, nejsem vševědová babka... Nemůžeš se svým tatínkem probrat koli a jakých léků bys měla brát?Anebo s neurologem, pokud nechceš jít k psychiatrovi. Neboj se, uhlídáš si, abys nezískala závislost. Bereš dávky, které Ti nemohou pomoci a k tomu máš navíc výčitky, že vůbec něco bereš, což Tvou psychiku jenom zhoršuje! Když se člověk cítí delší dobu špatně, měl by pravidelně brát léky dokud mu nebude líp...

Martine,dost jsi mě pobavil.Nemíním s tebou /promiň, že tykám/ vést diskuzi, to není mým cílem .Ale i přesto považuji za nutné ti sdělit, že to,že mám zdravotní problémy, netajím, ale proč sdělovat přímo diagnózu?
A věř,že u mne stačí říct, že dnes mi není nějak dobře a pro okolí to stačí, tečka. Prostě nespecifikuji své potíže.A buď si jistý, že kolektiv mých nejbližších mi dává v těchto momentech najevo , že chápou .Nakonec si myslím, že záleží na tom, kde a s kým pracuješ a jakou pozici zastáváš. Všechno je strašně individuální.A taky si myslím,že ta poslední věta ve tvém příspěvku je úlet, prostě nějak cítím, že celý článeček jsi tvořil v afektu. Přeji ti jen vše dobré a sluníčko v duši.

ahojky všichni,koukám,že zase řešíte anxl.
Na radu mý dr.beru neurol jen v opravdu krajním případě,tzn.třeba 1 za měsíc ,když se necítím psych.dobře.Není dobrý si na něj moc zvykat.Já vím ,že je to těžký ,když je člověku soustavně blbě tak poněm sahá.Já jsem ho brala dokud mi nezabrala ADa pak hned vysadila.Z těch Adeček taky nejsem nadšená,ale volím menší zlo aspoň nejsou návykový.Já osobně moc nevěřím tomu ,že se nékdy v životě,dokážu navždy zbavit všech protivných myšlenek,obav a protivných pocitů,je třeba se s tím naučit žít,je to prostě nějak zakořeněný a občas to vše šrotuje hlavou.Nejvíc se bojím vysazení AD v budoucnu a možnosti ,že se všechno bude opakovat,to už nevím zda bych znova ustála:(
Proto se snažím žít každej den naplno dokud se cítím ok:))

Jinak Ti z Vás co trpěj agorkou,to mají ještě mnohem těžší.U dlouhodobě neléčený PP jde skoro pokaždé PP ruku v ruce s agorafobií.Já jsem začala s AD brzy tak se agorka ještě nestačila v plný míře rozjet,ale třeba derealizaci a hnusný pocity na vycházkách sama s dcerou jsem měla hrozný,prostě že někde zkolabuju a co pak bude s malou,omě samotnou mi ani tak nešlo.Když jsem byla sama a bylo mi zle ,tak jsem si říkala tak co o malou je postaráno,tak umřu ,hlavně ,že se maličký nic nestane.To mě kolikrát napadne ještě i ted ,když už se léčím a je mi většinou dobře.Ty myšlenky jsou prostě prevíti:))Ale sama mezi lidi do obchodu do restaurace atd.to jsem se nikdy nebála.