Panická porucha 5

Koukám, že všichni asi čubrní na telku nebo co. No neva, já si v poho vystačím sám. Nakonec, s kým si člověk pokecá líp, než sám se sebou. To já si vždycky říkám: Jendo, teda ty seš takovej vůůůl:-))

Lenko, na AD závislost nevzniká, tedy alespoň ne ta fyzická. Otázka je jak je to s psychikou, ale na druhou stranu by tě AD měla dostat do takový pohody, aby tě tohle netrápilo v době, kdy už je nebudeš potřebovat. Horší je to s anxyolytiky a dalšími sedativními léky, ale i tady se riziko závislosti liší a lze jistě najít přijatelnou volbu - jak se říká: poměr cena x výkon.

Martine, to byl hezký ksichtík. Hele jestli se bojíš to varování napsat sem kvůli ostatním tak mi to šoupni na mail, já to nějak skousnu, už jsem v životě viděl a slyšel různý věci.

A co vy ostatní? Tak třeba EVKA mi ještě neposlala ani maličkou fotečku, ale třeba nechce, to je OK:-))) A už je mi taky jasný, že Jiřinky dcerky sice nejsou po ní blondýny ale rozhodně jsou po ní krásný. Nějaký protesty? Ne? Tak to je spravne. Vidíš Jendo, zase máš pravdu jako vždy:-)))

Jitku,
bych neodsuzovala, že se lituje. Už od dětství každý zažívá lepší či horší psychické chvilky. Když jsem byla tak 10-tiletá už jsem to chápala, ale nevěděla jsem, že se špatné stavy mysli dají řešit. Zato mého syna tomu učím neustále. Přicházejí nové situace, nové věci, nad čím dumá. Navečer přišel vysmátý z ulice, kde byl s partou spolužáků. Prý se bavili skákáním do keřů. Když jsem to uslyšela, stouply mně vlasy hrůzou, ale mlčela jsem. Zato manžel vystartoval s pokáráním. Syn zůstal jak opařený a já mu říká: Co si myslíš, že keř je žíněnka? Skač po našich kytkách v zahrádce a uvidíš. A on na to, že kytky jsou křehčí, ale já, že ten keř je živý a byť později, přeci ho zničí. Zastyděl se a odešel... Další věc k přemýšlení. Ale stejně je dobrý, podvědomě asi ta hra nebyla ok, proto se s tím pochlubil, i když vše nevyzvoní.

Už odmala jsem cítila občas pocit prázdna - hl., když moje matka nadávala nebo když jsem se nudila a nevěděla, že i tak či onak bych se mohla pobavit. Stačilo by mě nasměrovat, ale nebyli na to lidi - hodný taťka věčně dřel a generál matka znala pouze práci nebo chození po návštěvách. Když jsem pak pozorovala staříčky, jak se sotva belhají, tak jsem přemýšlela, co vůbec oni mohou dělat, když já jsem malá, zdravá, mám hojnost "všeho" a přesto mně něco strašně moc chybí.
Ano, chybělo mně prozření. Vidění možností užívat si života, radosti atd. Když se svým životem srovnám život syna, tak ho má mnohem naplněnější. Sice se zase musí korigovat, aby nepřeháněl sezení u PC, TV ..., ale má volnost a hloubku v mysli a to je klíč k psychickému zdraví. Je to i jakési oduševnění - měli jsme vždy psa, ale nikdy jsem ho nemuse krmit, tudíž jsem neznala jeho celý život - krmil ho taťka na dvoře. To syn se stará alespoň o želvu, občas o andulky. A vidí, jak často krmím psa i v kuchyni na jeho místečku - co to dá starosti, času, ale co to přináší i radosti a lásky - obohacení. Tak to bylo i s papouškem - žil také na dvoře, jako dítě jsem ani nevěděla, co ten pták vl. vše zobá od snídaně po večeři :)
Obohatit život i oduševněním - přečíst si něco z knížky a popřemýšlet, jak se to děje v životě a skládat si vše jako puzle. Když máme poskládaný větší obraz, roste naše sebevědomí, náš obzor. No a v neposlední řadě je taty otázka, jesli chceme ty puzle skládat a nebo si raději budeme říkat, že je vše těžké a k ničemu že to nevede.

Milý Alberte, já Ti moc děkuji za radu. Taky jsem se chtěla zeptat, jestli už nejsi na těch všech AD trochu závislý. Z toho mám taky strach.

Jendo - :)

Já nevím, jak strašné varování máš, že se ho tady bojíš napsat, ale já v tom nespatřuju nic moc nebezpečného. Když si měříš na krku tep, tak tu tepnu taky musíš maličko přimáčknout. Tak ji jen přimáčkneš trošku víc. Ale jak říkám, každý to vnímá trochu jinak. Znám jednu slečnu, která si nenechá sáhnout na oko, ani nakapat kapky, prostě to nemůže překonat. Takže si každý musí najít tu svoji cestičku, po které se mu půjde dobře.

Jendo - ja bych se bal i toho MEKEHO zmacknuti - mam k tomu takove varovani, ale docela se ho tady bojim napsat...

Martine, uspat svou oběť je super trik, každý může použít pro sebeobranu, ale spočívá v tom, že se snažíš obejmout prsty tracheu a co nejvíc to jde tak mačkáš, dokud oběť neodpadne.
To jsem ale neměl na mysli. Jen to chce palcem a ukazováčkem nahmátnout, kde ti to na krku ťuká a TROCHU zmáčknout. Jen přimáčknout a pustit, ne že se pokusíš sám sebe dostat do bezvědomí:-))) Jde to překvapivě rychle. Všechno jemně a chce to vyzkoušet. A kdo se bojí, ještě pořád zbývá dost jiných možností. Mě většinou stačí změnit polohu, sednout si, nebo naopak vstát, protáhnout si záda až mi v nich křupne a tak.

Jendo - stlaceni tech krcnich tepen bych nikomu nedoporucoval, jeden muj kamard mistr bojoveho umeni tuto techniku provozoval pod nazvem 'uspat' svou obet -> akorat ze se i zdravemu cloveku muze odervat vnitrek tepny a je konec...

Jinak vás tady děti všechny zdravím samozřejmě, jen ten zajímavý příspěvek mě zaujal, tak omluvte mou nevychovanost. Zdravím taky Alberta, poměr sil se tedy začíná vyrovnávat:-))). Tak mi zase asi hodinu trvalo, než jsem se dočetl zpátky na začátek, takže v tom mám pořádnej hokej, ale aspoň na něco zkusím zareagovat.

Pajko, nevím jak jsem mohl zapomenout na to nejdůležitější, tedy vagové manévry, aneb cestu, jak zastavit ES. Je to, přátelé, velmi jednoduché a každý si musí najít to svoje. Někomu pomáhá na pár vteřin si stlačit krční tepny - těch pár vteřin zdůrazňuju, ne že sebou švihnete kvůli ischemii mozku! Někomu pomáhá zhluboka si jakoby odkašlat. Někomu pomáhá zatlačit, jakoby na velkou - na to taky pozor, ať to nedopadne špatně:-)))). Pokud vím, tak ještě pokusit se vyvolat zívnutí pomáhá a zprudka si sednout na bobek a rychle zase vstát. Lze to samozřejmě i kombinovat. Tak zkoušejte, ale nenadávejte mě, tak jsem nakoupil.

Miss, hutorit už bych asi nezvládl, ale Anderovi bych asi ještě rozumněl. Ještě žije?:-))))Sníh u vás tedy nemáte, tak sa nemožeš šlískat, ale až bude, tak radši opatrně v tvém požehnaném stavu.

Deino, doufám, že se do Brna těšíš, protože já jsem se odtud právě vrátil a bylo tam nádherně. Bílý sníh, modrý nebe, sluníčko, mráčky, krásný holky (aha to jsem se nechal unést, to tě asi moc nezajímá:-))), prostě idylka.

Myslel jsem, že vám napíšu nějaký hrůzostrašný zkazky jak panikář vyrazil do velkoměsta, jenže se nic hrůzostrašnýho nestalo, tak máte smůlu a já vám nenapíšu nic. Nejhrůzostrašnější byl seminář z čeho asi? Z psychologie samozřejmě. Přišla paní psycho a povídá: všichni jste vypracovali práci na jedno ze zadaných čtyř tématat, tak mi to každý odprezentuje, atd. No jo, všichni - až na Jendu, který jako obvykle šel svou vlastní cestu a udělal práci na úplně jiný téma. Tak jsem zvědavý jak to se mnou dopadne. Možná tu VŠ ani nedodělám. Jéé to by byla úleva:-))))

28. 7. 2000 13:42:00, bala
Milé spoluplošnice. Přibližně asi od 12 let jsem neustále čekala, kdy mi narostou prsa. Každý rok jsem se utěšovala, že když narostly všem, tak mně taky. Asi v osumnácti už mi to přišlo divny, pila jsem pivo, naučila se prsní dýchání /naprostá blbost-dnes mi to dělá potíže/ a furt nic. Pak jsem čekala, že po dítěti, no trochu jo. Nicméně žádnýho radikálního zvětšení jsem ničím nedosáhla. Dnes je mi 34, občas závidím prsatým holkám, ale je to už úplně jiný. Myslím, že jak jde život, tak se sice s tím úplně nesmíříte, ale budete mít jiný důležitější věci k přemýšlení, všechno je otázka priorit. Co se zdá mladý holce jako hroznej problém, po třicítce je to k smíchu, taky budete mít určitě nějaký zkušenosti s muži a zjistíte, že je velikost ňader nepodstatná. Víte, oni ti chlapi mají jediný štěstí, že jim do těch kalhot není vidět. Nejlepší nakonec je vypnout aspoň tu pušapku, nasadit sebevědomý úsměv, uvidíte, že se za vámi chlapi otočí a to ne kvůli prsoum, nýbrž pro dobrou náladu, kterou budete okolo sebe šířit.

Ahoj Deino. Odpověď na tvou otázku není vůbec jednoduchá. Pp u mě "vypukla" cca týden před maturitou (jako vyvrcholení psychické zátěže, to se prý takto stává často). Těsně poté a cca dalších čtrnáct dní jsem tomu až tak nevěnoval pozornost, sice mě to švalo, ale co. To byla tedy "čistá" pp, nezatížená strachem. V této fázi začít léčbu je nejlepší. Dále se přidá samozřejmě strach
"co mi to je ?" (a ten se přidal řádně) - vyšetření jsou negativní a nikdo mi nedokáže rychle pomoci (rychle to ani vpodstatě nejde), atd. Prostě mnou projela "elektřina" zhora dolů, začalo mi bušit srdce, potil jsem se, sucho v ústech atd. (říkáme si tady elektřikáři)... Stávalo se mi to i několikrát denně. Pak jak říkám, jsem tedy přidal notnou dávku strachu a začalo se nám to stupňovat ... už chvíli po probuzení se semnou vše pohupovalo, bylo mi nedobře, celodenní strach, vyčerpání, spánek a tak pořád dokola. Cca po třech měsících tohoto velmi nepříjemného trápení (přidají se deprese)jsem se náhodou dostal k paní čerstvě promované psychiatřičce a ta mi předepsala dříve hojně užívané AD Melipramin. To mi hodně pomohlo, nastoupil jsem s ním na vysokou a po cca roce ho přestal brát. Jenže a to je to hlavní co chci napsát: Nikdo mi nevysvětlil princip pp (v té době to nemělo ani žádný rozumný název) a já se roky a roky trápil co mě je a kdy to zase přijde! Tedy hodně často mi bylo dobře, ale jakmile se mělo např. někam cestovat (autobusem, atd.), někam dál jít na vycházku, nastartovali se katastrofické scénáře a ty spolehlivě nastartují pp. Takže hodně často mě bylo dobře, ale uvnitř je trvalý blok kdy zase to bude. A čím déle takový stav setrvává, tak tím déle se odstraňuje.
Má to ze života mnoho přirovnání, např. toto: když budete denně po dobu celého roku překračovat před vchodem do domu kládu a pak ji někdo odstraní, tak si na ni stejně vždycky vzpomenete, když přes to místo půjdete. Když ta kláda tam bude dva dny, tak za měsíc už nebudete na ni mít ani vzpomínku.

A vo tom to je ...:)

Albert

Páni, kdo to sem zase strčil, takovou hovadinu? Asi kolemjdoucí, co? I když uznávám, že být to moje manželka, asi bych z toho PP dostal. Tak je to vlastně k tématu.

3. 11. 2006 07:05:18, Venda
Manželka o mém vztahu ke kandaulismu ví již pár let,několik málo zkušenností máme za sebou.Ten poslední byl na velkou dálku,itak byl pro mě vzrušující.Letěla na dovolenou do Egypta beze mě,jen se svoji kamarádkou.Vždy mě psala několik sms jak se má,co dělají a podobně.Jeden večer,asi 4dny po příletu do Egypta přišla sms,že ji právě pozval číšník z hotelu na diskotéku,jestli může jít.Samozřejmě jsem nic nenamítal a očekával další sms.Asi o půlnoci přišla sms,že právě odchází na disko,že napíše až po návratu.Sms nakonec přišla až ráno,s tím,že po návratu zapomněla napsat.Až doma se svěřila,že ji číšník natolik okouzlil,že přijala pozvání do jeho pokoje,kde zůstala do rána.Popisovala,jak se díky alkoholovému opojení šla osprchovat,jak za ní přišel do koupelny,jak jí tělem projelo vzrušení,když stál proti ní a prohlížel si jí nahou,jak se svlékl a šel za ní do sprchy,jak se jí prvně dotýkal,jak ji v náručí odnesl na postel a jak něžně a vášnivě zároveň ji přivedl k několika orgasmům.Ráno,jakmile se vzbudila,spal na vedlejší posteli jeho spolubydlící,kterého ani neslyšela přijít,a jelikož spala nahá a odkopaná,i on ji viděl nahou.Vše skončilo nebo pokračovalo tím,že jí na email přišly fotky,jak si jí onen arab fotil nahatou,dodnes si to přehrávám,jak si tam asi užívali.Zažila manželka někoho z vás v Egyptě něco podobného?

ALBERTE,psal jsi,ze PP trpis od 18 let...kdy ti zacalo byt tak dobre jak ted???

Ooo,tos to jsi me alberte potesil.Jako nejhorsi je,ze kdz si ted dam 4 loky vina,tak jsem jako kdyby po 4 pivech.je to normalni??:)Pac jsem predtim dva mesice nic nepila,i kdyz doktorka mi rikala,ze jedno pivko bo 2dcl vina mi neuskodi.Nechtela jsem to riskovat.Takze rikate,ze na AD jedno pivko nevadi??No ted vas musim opustit,jdu s kamaradem na "kofcu":).Ne vazne..Mejte se a preju pohodovy vecer..Jooo a venku je to sileny..Tady je snehu:)

Alberte, ježiš chlape, kdes byla tak dlouho.Jak ráda tětu vidím,ahooooooooooooooooj.Jsem ráda, že jsi tu.A všechno nám napiš.
Jitko, přidávám se k Eduše a Dášendě.Víš když ti je hodně zle a máš rodinu, děti v pubertě, nemocné rodiče, do práce musíš, protože to za tebe nikdo jiný neudělá, pak si člověk řekne: proč právě já?
Během pěti let mi zemřeli rodiče, všichni blízcí,manžel rakovinu, já operace a jsem tu a bojuju a nikdy jsem to nevzdávala.Takových nás tu je plno. Četlas po sobě třeba pár dní zpátky, cos napsala.Ty se neustále babráš ve svých problémech, ale nepřiděláváš starosti i své mámě.Myslím, že Jiřina je toho důkazem, co máma cítí.Píšu to možná tvrdě, ale tak to cítím a tady jsem se nikdy nepřetvřovala.Říkám to pro tvoje dobro, aby ses nad sebou zamyslela.Mám na ten názor zkušenosti i roky.

Alberte, ježiš chlape, kdes byla tak dlouho.Jak ráda tětu vidím,ahooooooooooooooooj.Jsem ráda, že jsi tu.A všechno nám napiš.
Jitko, přidávám se k Eduše a Dášendě.Víš když ti je hodně zle a máš rodinu, děti v pubertě, nemocné rodiče, do práce musíš, protože to za tebe nikdo jiný neudělá, pak si člověk řekne: proč právě já?
Během pěti let mi zemřeli rodiče, všichni blízcí,manžel rakovinu, já operace a jsem tu a bojuju a nikdy jsem to nevzdávala.Takových nás tu je plno. Četlas po sobě třeba pár dní zpátky, cos napsala.Ty se neustále babráš ve svých problémech, ale nepřiděláváš starosti i své mámě.Myslím, že Jiřina je toho důkazem, co máma cítí.Píšu to možná tvrdě, ale tak to cítím a tady jsem se nikdy nepřetvřovala.Říkám to pro tvoje dobro, aby ses nad sebou zamyslela.Mám na ten názor zkušenosti i roky.

Díky, kluci, myslela jsem si, že to bude mít souvislost s tlakem a se roztahování a zužováním cév, akorát když se zeptám muže, jestli to taky má, tak prý ne. Holt jsem teda si moc vnímavá, co? :-)

Eduš, díky za kompliment ... Jsem ryze technický typ, takže když nevím jak něco funguje tak mě to strašně ser* (proto rozdělávám i zcela nové přístroje v záruce ..:). S tím motání hlavy, no je to prostě proto, že v teple se uvolníš uklidníš (rozšiřují se cévy) a on mrcha klesá tlak ... Takže se motá hlava, no. Nemysli na to. Jakékoliv myšlení na nějakou takovou věc u panikářů zakazuji !!! :-))) Fakt nám to škodí ...
A hádej co se stane když vyjdeš do zimy ? Cévy se naopak zužují a tlak roste, což je mnohem horší, jenže to nebolí, ani to nejde prakticky poznat, tak se na to nikdo neptá. Ovšem běhat na běžkách s holou hrudí po padesátce je fakt riskantí (zužení věnčitých tepen) . No, ale to sem vůbec nepatří, jsem to ale vůl.

Ahojky

Eduso - me napada jedine - zima /teplo - prokrveni pokozky a nutnost hnat tu krev a ohrivat okoli. Kdyz zmenis prostredi tak se ten rytmus zacne obracet a precitlively organizmus si toho vsimne a navic muze vyvolat motolici.