Panická porucha 5

Já jsem k obvoďákovi došlo s úpornámi bolestmi žaludku. Ale psychické problémy mám už dlouhé roky, už sem se tu ptala na názor na prášky. Nechce se mi do nich, ale když jsem četla, že to většině lidí pomohlo, asi to risknu. Jen se mi nelíbí, že mi to jen tak mírnix týrnix předepsal obvoďák. Začnu spíš tím, že se objednám na psychinu a pak se uvidí. Stavy mám čím dál tím horší, každé ráno mě bolí žaludek už jen z pomyšlení na to, že mám jít ven a někam se doparvit. Sice vždycky dojdu kam potřebuju, ale je to dřina. Motání hlavy, pocity na zvracení, pocit lehkosti v hlavě, do toho záchvat strachu, srdíčko v trapu, pocit, že se zcvoknu. Mám to už několik let, zkoušela jsem se léčit u jednoho psychologa asi před pěti lety, ale spíš mě skopnul dolů, proto se bojím prášků. Po prášcích, které mi napsal on mi byl tak strašně, že jen vzpomínka na ten stav mě děsí víc než celé ataky. Jsou období, kdy je mi líp a zvládám všechno líp, ale jsou chvíle, kdy se vše zničeho nic vrátí a já mám problém dojít z práce k mamce na oběd a to to mám dvě minuty. Je mi 35 let, nemám ani děti ani přítele. Jedním z důvodů byl i fakt, že jsem si říkala, že jsem cvok a nebudu do toho tahat další. Naštěstí mám skvělou mamku, která je aktivní i ve svých 60 letech a moc mi pomáhá. Kde může, chodí se mnou abych se nebála a zjistila, že to zvládnu. Takže radíte zkusit i ty prášky?? Zajdu k psychiatrovi či psychiatričce a uvidíme co mi řekne. Jsem ráda, že jsem našla tohle forum, i když jsem měla jednu dobu pocit, že mě to sráží dolů. Bylo tu moc příspěvků o tom, že se z toho lidi dostali jen na čas a že se to vrací i když se dopovali práškama a chodili na terapii. Příspěvek Dituš mě ale docela povzbudil, tak začnu bojovat i na téhle straně - uvidíme co řekne psychiatr a zkusial bych i ty prášky i když se mi do toho nechce. Bojím se jich jako čert kříže.

Přečetla jsem si dnešní příspěvek Dituše, také jsem tam poznala nějaké další mé pocity, než které jsem popisovala v mém dnešním příspěvku. Možná, že mám také ty extrasystoly, nevím, jak přesně vypadají, ale stává se mi, že mi jakoby přeskočí nebo vynechá srdce, spíš takové zatřepotání nebo zachvění, trvá to třeba jen vteřinu nebo dvě, občas to cítím jakoby až v krku,někdy se mi to stane jen jednou a nic, někdy vícekrát za sebou a to se začínám bát, že se mi zastaví srdce, spíš se mi to stává večer v klidu ale občas i ve dne. S tím tlakem je to se mnou taky hrůza, pořád jsem si myslela, že je mi zle od tlaku, ale bylo mi divné, že spousta mých známých, co bere léky na vysoký tlak se cítí dobře a já se bojím i někam odjet, aby mi náhodou nebylo špatně. Koupila jsem si měřič tlaku, pořád se měřila, teď se nejvíc bojím té hlavy, může od PP bolet a motat se? Taky jsem se rozvedla, ale je to už dlouho, přes 10 let, sice jsem si užila všeho zlého, psychický nápor několikaletý, ale teď jsem už v klidu, mám přítele, s kterým jsem 8 let a je to ten nejlepší člověk, jakého jsem mohla potkat. Tyhle pocity úzkosti mě začaly zhruba před 3 lety, udělalo se mi v práci zle, bušilo mi srdce jako o závod a já nevěděla, jestli omdlím, návaly, pocity horka a zimy,špatně se mi dýchalo, šla jsem k lékařce, naměřila mě vyšší tlak,poslala na EKG, chodila jsem tak asi týden obden na měření, byl stále vyšší, tak mi dala prášky. Tyhle pocity mě začaly přepadávat čím dál častěji, pořád jsem to dávala za vinu tomu tlaku, nikdy jsem alkohol moc nepila, občas 2 dcl vína, ale už jsem na žádné oslavě nechtěla ani to, aby mi nebylo zle. Přestala jsem i s kouřením, ale problémy nezmizely. A teď ještě to motání a bolest hlavy. Už nevěřím, že budu někdy úplně v pořádku.

A "hezky" popis PP - Diagnostika a farmakoterapie panické poruchy - (nevim jestli odkaz sem uz nekdo drive nedaval) najdete zde:
http://www.tigis.cz/PSYCHIAT/PSYCH499/06kas.htm

Všechny názvy přípravků kanadské, hlavně na generické léky zaměřené, firmy APOtex začínají společným označením APO. Už ani nevím u jakého léku, ale přátelé lékaři mi doporučili raději užívat nástupce jeho původního originálu. Ne pokaždé je generikum pro pacienta výhodné. Je hlavně levné pro pojišťovny. Ve vývoji je totiž zpožděné. A u léků na nervové a psychické poruchy, to vzhledem k co největší nutnosti potlačení vedlejších účinků, platí obzlášť. O stinnější stránce farmacie, i ve spojitosti se společností APOTEX, píše můj oblíbený Dr. Cyril Höschl napr. zde: http://www.tigis.cz/PSYCHIAT/PSYCH301/01Editor.htm

ahoj lidičky. asi 3 roky se léčím s panickou poruchou je mi 30 let mám 2 děti,12a9let.beru citalec nyní 20mg ráno,ale dříve jsem brala60mgdenne.neustále jsem se pozorovala srdečný tep,potíže s dýcháním,celková slabost,únava,motání hlavy,sucho v puse,nespavost,průjem,bolesti zad,za 3týdny jsem zhubla 8 kilo,palení rukou od ramen no prostě hrůza.ale po náké době léky zabrali a bylo mi fajn,ale vposlední době mám pocit že se to vrací sice né v takových silných atakách,ale opět mám potíže s dechem pokud si nezívnu tak mám neustále pocit dechové tísně mám spocené ruce a nohy má někdo podobné příznaky jako já!!!!poradte prosím jak se uklidnit a nemýt ten neustálí pocit napětí. děkuju vam všem

Dano, tohle přesně mě postihlo v tvém věku a v období relativního klidu pár let po rozvodu.Doktorka to vysvětlovala, že vlastně v období bezpečí a klidu si tělo vypovědělo službu, protože už nemuselo být pořád ve střehu.
Vítej tady.

Dano, ano. Souhlas s Dášou. Máš naše příznaky.je mi taky 35,mám 3,5letou dceru a druhou měsíční.Více v jednom z mých dnešních příspěvků.Bojuj.

Dano ,zřejmě trpíš tím co máme zde všichni co jsem chodíme a to panickou poruchou.Určitě by ses měla objednat k psychologovi nebo psychiatrovi.I na internetu je toho o PP hodně napsáno,můžeš si o tom hodně přečíst.

Všechny zdravím, vidím, že je tady za diskuze docela rozjetá. Snad vám nebude vadit, když se k vám takhle vetřu s mým problémem. Možná, že by jste mi mohli poradit, nebo dokonce trochu uklidnit. Teď něco k mému problému. Asi před měsícem a půl se mi začalo dělat divně, nevím přesně, jak to popsat, motala se mi hlava, měla jsem takový pocit, jako kdyby mi na hlavě něco sedělo, občas jsem měla takové návaly, uvnitř mě takové jako napětí, úzkost, pak se to ze strachu stupňovalo, začala jsem se klepat, byla mi zima a i trochu na zvracení, ale nezvracela jsem, začala jsem běhat s průjmem. Pořád jsem na to myslela, přičítala jsem to, že je mi asi blbě od vysokého tlaku- léčím se s ním a beru léky. Z práce jsem si došla k doktorce, aby mi změřila tlak, měla jsem ho vyšší a hodně mě bušilo srdce. Nechala mě doma, prý se srovnám a napsala mi něco na uklidnění a ještě ať se objednám na internu, pro můj klid. Nemohla jsem udržet pláč, šlo to samo, bála jsem se, jestli to není něco vážného. Občas jsem už tyto pocity mívala, akorát mě bylo jen zle, ta úzkost a návaly a třes, ale ne to motání hlavy. Doktorka to vždy přičítala vyššímu krevnímu tlaku (vždy se mi při těchto situacích zvedl).Byla jsem jako mimo, nedokázala jsem normálně myslet, vůbec jsem se nepoznávala. Asi po 10 dnech jsem řekla, že zkusím do práce, ale každé ráno jsem se začala úplně klepat a bát se, co mi ten den přinese, jak to tam vydržím, co když mi bude zase tak zle, na interně jsem dostala Holtra (při tomto úzkostném stavu ) a měřilo mě to 24 hodin tlak, když jsem byla v práci. Pořád mě bylo zle, běhala na záchod, klepala se, tak vyhodnocení Holtra bylo, že tlak je vyšší, ale ne zas tak moc, aby mi to ohrožovalo na životě. Změnil mi léky na tlak, EKG je prý v pořádku, že to u mě je asi psychika, napsal mi Lexaurin, mám brát jeden ráno a jeden večer. Opět jsem dostala neschopenku, nešlo v tomhle chodit do obchodu na 12 hodin. Už jsem doma třetí týden, je to lepší, ale občas cítím uvnitř jakoby strach, ale nevím z čeho, nejde to ovládnout, občas mi jdou samy slzy do očí, bojím se, jestli mi není nic vážného, děsí mě ta hlava, prý to dělá psychika, ale já mám hrozné myšlenky. Jsem objednaná na neurologii na 13.11.Zítra jdu k obvodní, před týdnem mi říkala, že jestli se cítím líp, že bych to mohla zkusit do práce. Nikdy jsem se práce nebála, jsem spíš makavá, ale dneska už mě zase přepadá strach, co když mi tam bude zase zle, prostě kolotoč - tíha na hlavě, úzkost, už se to bojím doktorce říct, aby si nemyslela, že jsem hypochondr. Tlak už mám prý v pořádku, ale uvnitř je mi zle a neumím to ani pořádně popsat. Myslíte, že to opravdu může být vše od psychiky? Asi jsem ani všechny moje pocity nevypsala. Děkuji za každou odpověď a jestli tím někoho obtěžuji, předem se omlouvám. Je mi 35 let, mám 2 kluky - jednoho ve větší a jednoho v menší pubertě ( 13 a 15 let ) a hodného přítele, tak nevím, od čeho to všechno mám. Doma si myslím, že je vše OK. Hezký večer. Dana.

Ahoj z hor všem.
Milčo, kdy bereš to tricito? Mě ho dala doktorka na noc, místo prášku na spaní a opravdu ho musím brát až v posteli, jinak bych asi nedošla.A že jsem zvyklá ma neurol, AD i prášky na spaní.Ale tricito mě uzemní hned.Ty nejsi ospalá?

já brala jen ten apo-parox

to je dobře,Milčo

Ja mam taky stejný příznaky. Beru 3 týdny cipralex a tritico. Začíná to zabírat.

ještě jednu věc Dituš, který AD ti fakt pomohli

tak koukám že ty příznaky máme stejné akorát že já s tím pořád ještě bojuju

Jajinko, jsem si všimla v lékarně,že na APo-začíná víc léků a nejsou některé vůbec na psychiku,taky jsem myslela,že jo.Ten moclob sice na psych.je,ale někdo tu psal ,že ho měl...nevím,zda je taky ze skupiny SSRI,tak radši stopro nic netvrdím:-)

já sem píšu už snad přes 3 roky, no ještě na PP1 ,tuším:-).No stará vykopávka...čili jsem to tu psala moockrát.Shrnu ti to v kostce:
-divné stavy v oblasti hlavy, hrudníku, nepopsatelné pocity,když se mělo někam jít, nakoupit do divadla,jet busem...pocity ,že mi tam bude na blití,že se něco stane...dnes vím,že to byla jedním slovem či frázičkou"úzkost ze všeho kolem mé osoby"tfuj tajxl...tohle trvalo cca už od dětství,dnes bych to tak viděla,jinak zvrat bohužel k horšímu nastal na gymplu,dojížděla jsem denně dvakrát busem cca 20km...nervy denně,že musím tam jet,pak nervy ve škole,to jsem měla vždy,ale nikdo by to do mě asi neřek.
Přidaly se k tomu obsedantně -kompulzívní projevy,ale to tak můžu pojmenovat až dnes,neb jsem tehdy o ničem neměla ni páru a myslela si ,že jsem jediná,kdo rovná papuče pul hodiny u postele a ne a ne je srovnat tak,bych byla s jejich polohou spokojena,kdo upravuje ručník po každém utření tak ,by byl akorát pověšen atd atd...prostě jsem byla asi nějak vnitřně napjatá,že to i ono musí být přesně správně udělaáno,jinak se něco mně jakoby za trest stane.
Na vysoké se přidaly obavy vylézt z baráku a že nepřejdu náměstí,že nevydržím na přednášce,na koncertě...,kde je milion lidí a vydejchanej vzduch-JITKO B,znáš to ,ne?-k tomu se družily samozřejmě fyzické projevy:tlak okolo srdce,plic,jak na dušení, pocení rukou,nějaké přeskakovaní v hrudníku, co se později představilo jako ARYTMIE SRDEČNÍ-extrasystoly(ES),NAŠE "KAMARÁDKY"věrné...vid Eduš a spol.
Po VŠ nástup do jedné vesnice na ZŠ-drž se,jak jinak, než dopravou vlakem,čili dva roky na pul 7 ráno nabitou tramvají na nádraží a vestibul a peróna a vlak,pak dětičky,stresíčky a šup zpět kol pul 4 odpol. vlak, nástupiště ,vestibul plnej lidí-projevy:motáky, pocit padání na stranu, nevnímání okolí-dnes známé pod názvem derealizace,depersonalizace-k tomu věčné ES a pocity na vyvrácení,zoufalost z těcho stavů a tak pořád dokola.Úleva:v okamžiku zabouchnutí dveří bytu...panák či dva, víno s colou pokud možno vždy po ruce.Hned klid,ale večer zas myšlenky,jak zvládnu další dny.
Pak po dvou letech nástup bez dojíždění,změna místa,nové prostředí,kolegové,zvykání si...cesty pěšky parkem ,lepší ,leč po čase opět stejné potíže,zhoršení, v hodinách se mi dělalo zle,celodenní ES,chlad,horko,potřeba větrat,odpoutat pozornost,utéct někam jinam,ale to nešlo vzhledem k výuce..čili přežit to nějak.Často mě ukidnilo,že jsem někomu řekla,že mi je blbě...ale už mi to pak bylo trapné.Přítel-nynější muž-mě pokud možno denně vyzvedával z práce,pěšky či později autem.
Otěhotnění před skoro 4 lety--zůstala jsem v práci do MD,stavy se sřídaly se zlepšováním,ale neskončily.Po porodu katastrofální změna k horšímu,záchvaty,co jsem neuměla pojmenovat,v noci ve dne,strach z nádoru v hlavě,roztr.sklerozy,rakoviny...klepání,třesy,motáky ,od rána do večera,strach být sama ,natož s miminem...,měření tlaku,samozřejmě kolísavý.Muž pohrozil,že už to tak dál nejde,at se sebou něco udělám,jinak se rozvede...to byl impuls.Zbytek znáš z předchozího příspěvku-praktická,pychiatrička,Ad ,psycholožka,léčitelka,četba o PP.
Dnes:rok bez AD,porod č.2,držím se s občasnými výkyvy nálad,depek,ES...ale nic proti tomu ,co bylo.A za to vděčím hlavně AD.
....a vlastně i sama sobě,že jsem se sebrala a šla to po letech trápení řešit.
zdravotní potíže typu vysokých jaterních testů, kožních potíží,střídavého tlaku ,vysokých hladin hormonu příštitných tělísek zmizely zhruba po roce užívání AD...z 90%sázím stále na to,že zlepšení nastalo díky celkovému zklidnění.Hlavně trvalému!Zkrátka lapla jsem druhý dech".Chodím ven, mezi lidi,nezavírám se ze strachu radši doma,jak dřív.Jen na koncerty a divadla jaksi si netroufám.Někdy jsem doma chvílemi moc ráda sama.Supermarkety nesnáším stále,ale přežiju je,dokonce i zbuntuju rodinu"hele,jedem nakoupit"...lépe by se mi žilo v časech 18.-19.století,nejradši ve starých uličkách města,kde nákup je možný jen v titěrných koloniálech s dřevěnými okenicemi a vrátky...kdy jezdili koně,kočáry a lidi byli ...mno trošku mín ve stresu a lidštější.
To bylo teda psáno fakt v kostce,teda ve velké krychli..ale jak vidno,PP je na dlouho i s popisem jejích projevů.

Ahoj lidičky,dnes je zas lezavo,to je otrava:(teď přichází toobdobí ,kdy se tak pěkně zakládá na "špek"
Je málo ,slunce člověk má místo toho pořád na něco chuť:(Vždycky se přes zimu musim kontrolovat ,abych se na jaře vešla do oblečení.Dneska jsem si koupila suchary a rozhodla jsem se trochu s příchodem zimy ozdravit svůj jídelníček:))

Jeníček a Mařenka, to je hezký:-)) Dočíst mě zpátky nebude problém, nejsem tady tak moc dlouho. Samozřejmě, chlapi jsou důležitý pro rovnováhu - jing a jang - víš jak:-)).

Jinak, já mizím do rachoty, takže dneska vás už svými trefnými a moudrými postřehy oslňovat nebudu. Tak zase zítra. Krásný den všem.

Dituš o tom apo-moclob jsem psala já.Myslela jsem když to začíná na apo- že to bude ze stejné skupiny léků. Čtu že jsi měla stejný příznaky nebo to jak jsi se cítila jako mám teď já. O tom že jsi živořila a nežila.Chci se zeptat co ti řekli že ti je nebo jaký jsi měla příznaky. a co ten apo-parox nebylo ti po něm blbě.

...ahoj Jendo,tak tak ,moje řeč.Vlastně tě nemám ještě přečtenýho,teda myslím tvé příspěvky,jen vím, že sem i mužčíny po čase zabrousili,to je dobře..snad tě dočtu zpětně,si ted mezi prací sem odbíhám,když mrně spí a druhé větší mrně ještě nedorazilo...pak zas bude chatařskej půst.Dituša

nejsem si jistá,ale A.moclob není asi to samé,mám dojem,že to tu kdysi někdo zminoval,ale můžu se mýlit.
Kamilo, ted jsem si všimla,že píšeš,že obvodák ti ho předepsal,hmhm, to čučím.Že píšou anxyolitika to vím,ale že i taková AD,co předepisují psychiatři,to koukám.To už nebudou muset lidi teda k odborným dr.asi chodit,když ledacos napíše obvodní.No mně obvodní tehdy doporučila psychaitričku,(mimochodem roky před tímto nápadem mě "léčila" na nedostatek hořčíku,hmhm-tak od ní si napsat AD bych asi nechtěla:-) )tam jsem zašla,bezva ženská,po cca hodině povídání řekla okamžitě diagnozu a bez rozmýšlení nasadila Apo-parox,dala mi brožuru o PP od dr.Praška a dodnes tam občas zajdu na kontrolu,resp.kontrolní pokec.Čili já to měla naopak,jak píšeš,napřed cpát prášky ,pak psychoterapie.Bylo mi tenkrát tak strašně zle,že právě bez prášků bych na terapii ani nepomyslela,natož si nějakou vyhledala a došla tam.
No a otázka toho,co víc pomůže či ublíží neublíží,tady byla probírána mockrát, každý má na to jiný názor---dle zkušeností se sebou samotnou se přikláním k názoru,že spíš ublíží devastovat si tělo dlouhodobě pochroumanou psychikou,a to fyzicky i psychicky.Ale zas jsou tací, co jim pomohlo místo prášků např.změnit jídelníček,živ.styl přeorat zcela...já jsem pro,ale mně by v nejhorších dobách nešlo ani přeorat ten jídelníček či cokoliv ze života,neb jsem vlastně ani nežila jen živořila..a že to zpětně můžu ted porovnat!
Kamilo jakými potížemi přesně trpíš,jestli chceš , napisej to sem.