Duchovní cesta

Evelyn,
ja si myslim, ze je to presne tak ako sa tam pise. Ale..., tie podmienky sa postupne tvoria okolo nas, v nas. My sami ich tvorime.
V okamihu lusknutia prstov to urcite nepojde, rovnako ako to nepojde, ak sa sice spravne, ale ciastkovo rozhodneme, ci uz z popudu vlastneho alebo na podnet niecoho mimo nas nieco pre to urobit. Je to mozaika z malickych casti, ktoru skladame pre to, aby sme ju nakoniec aj tak rozbili. Ale kym ju nezlozime, nemozeme ju rozbit...
Vhodne podmienky su vyslednicov toho co sme a cim sme, ale kym to poskladame dokopy uplynie mnoho casu. Preto si ja osobne myslim, ze ziadna kniha, ci rada, akokolvek dobre ju pochopime nas k tomu nedovedie, kym nie su splnene prave tie podmienky. Pochopenie nastava cez skusenosti vlastne, nie inych.

Qellogathi,

"Moment osviceni se udeje kdykoli, kdekoli, komukoli. Jen zalezi na jistych podminkach, v nichz se ocitne vedomi, kteremu se nahle odkryje "ten zaves" zpred oci. Tyto okolnosti jsou ruzne a deji se ruznym lidem po celem svete, kdekoli."

Je-li potřeba jistých podmínek, v nichž se ocitne vědomí, pak se osvícení nemůže udát kdykoli, kdekoli a komukoli. Jen tomu a tehdy, když se ocitne vědomí v těch určitých podmínkách, i když, jak píšeš, tyto podmínky jsou různé. Jak připravit potřebné podmínky, když to nejde ani činností ani nečinností, hm...? :-)

D.-cko tomu porozumelo. Zas po svojom, zas dobre(

"Proste zapomenout, ze se nejaka Evelyn do jakesi nirvany nekdy vubec dostane...Na nicem nezalezi natolik abychom se tim zabyvali vice nez spocinutim v prave prirozenosti.Clovek to nevnima, ze je jeste tady, nebo ze by byl nepritomen. Proste je to totalne jine aniz by to neco postradalo. Zaroven neexistuji zadne otazky."

Presne tak. Naco sa zaujimat o to, co je za rohom, ked nevieme co mame priamo pod nohami?

Evelyn,

ke svetu nas obvykle pouta predstava, ze je nejaky svet vne nas samych. Svet sam je tudiz predstavou a nutno tak na to nahlizet. Jinak si clovek neodvykne uvazovat o sobe jako o individualite a tudiz, se nikdy od toho imaginarniho sveta neosvobodi. Zmena mysleni. Musi se to stocit do jine strany.

Proste, NEDA SE PROTI DUALNIMU NAHLIZENI BOJOVAT DUALNIMI PROSTREDKY. Nutno je na to vzit uplne jiny prostredek. Clovek se musi peclive uvedomit jakozto nejzazsi skutecnost odkud je vsechno videno a bez niz by nebylo videno a vnimano nic.

Svet je koncept, ktery utuzuje pretrvavajici nevedomost. Zrusenim nevedomosti se rusi i tento koncept. Zrusenim konceptu se rusi nevedomost. Je to propojeno. Ale nikoli vsak vytvarenim novych konceptualizaci. To je proc ucenci k tomu nedochazeji, jejich vedomosti jsou jen konceptualizovane a postradaji autentickost a zivotnost. Neciti v sobe tradici.

Proste zapomenout, ze se nejaka Evelyn do jakesi nirvany nekdy vubec dostane... Vsechno, co by se mohlo nekam dostat, presunout, zmenit - to vse je irelevantni a je treba to pustit k vode. Na nicem nezalezi natolik abychom se tim zabyvali vice nez spocinutim v prave prirozenosti. Tam je vnimajici bez vnimani ktereho nic proste neni.

Peclive nahledni skutecnost, ze v sobe nemas nic staleho, co by mohlo pretrvat.
Svet se nejaky cas prostrednictvim setrvacnosti jevi jako jakasi energie, ktera je od nas oddelena. Zrusme dojem sebe jako neceho s cim se vjem sveta neustale konfrontuje a bude po problemu. Neni nutno svet odmitat jako takovy. Pak muzes vse a nic te nebude poutat. Koho jeste?

Nutno odolavat (dle trvanlivosti vjemu) dokud se jevi jako separovana jsoucnost. Dokud vyvstavaji tendence.

Kdyz to beres vazne, nemuze to jednou neprinest ovoce. Ale - je to zpusob byti a metoda jak BYT, nikoli nejaka praxe praktikujiciho "ega". Ego muze cvicit a praktikovat kolik jen chce a diky tomu jeste naroste.(((: Nejde o to, ho znicit, protoze ani neni co. Vezmi to tak, ze je hadem, ktery se jevi diky spatnemu nastaveni vnimani v obycejnem provazu. Pak kdyz rozsekas provaz na cucky, muzes hada zabit? Had se jevi byt ale neni nez predstavou a zrovna tak svet se jevi byt ale neni nez vedomim o sobe - navyklou myslenkou, kterou jsme trvalym mylnym videnim udelali realitou.
Muzes proti imaginaci bojovat jinak nez uvedomenim si, ze je to prosta imaginace?
Zmenis nahled a realizujes fakt, ze provaz vzdy byl a had ne.

Myslenka(ten a ten, za koho se clovek povazuje) se snazi o dosazeni klidu bez myslenek, coz je ovsem uplny nesmysl, kdyz se na to divame dusledne. Osobnost se nemuze zachranit.

Vis, jednou Ramana rekl: "uz mate hlavu v tigri tlame." - Co s tim? Nejde to, zachranit se. Jde vzdy jen o to, kdy ten tigr stiskne celist...

Abych ti tedy zodpovedel tvuj dotaz alespon v naznaku - nic mi v tom nebrani. To, ze jsem tady je dano zrozenim a to musi byt vycerpano. Zrozenim vznikl vjem byti a smrti skonci. Nechci tady byt ani o vterinu dele nez je dano geny (karmou) bytosti. Kdyz se fiktivni clen vytvarejici karmu rozpadne (jako ze nikdy nebyl nez iluzi nemozno ho jinak rozebrat nez poznanim) telo se jiz nebude moci nikdy vyskladat. Ta energie soudrznosti se rozpadne.

Clovek to nevnima, ze je jeste tady, nebo ze by byl nepritomen. Proste je to totalne jine aniz by to neco postradalo. Zaroven neexistuji zadne otazky.

Qellogathi,
řekni mi, co Tobě ještě brání v tom, aby ses uvědomil v "Já"? Jaká nitka Tě ještě poutá ke světu, že jsi ještě tady? :-)

Q.,
suhlasim. V podstate hovoris to iste co ja od zaciatku. Ale nesmieme zabudat, ze kazdy z nas je na tom inak. Su jedinci, ktori skratka momentalne potrebuju urcite obrady, ritualy, koncentracie, vzory... Ten kto to nepotrebuje si to najskor preskakal kedysi davno. To mas ako so samotou. Vacsina ludi berie samotu ako postrach, ale existuje urcite percento, ktore sa uz rodi s tym, ze samota mu nesposobuje utrpenie. Proste si nieco prinasame a skor ci neskor si ten potencial vybuduje kazdy. Ciastkove poznanie vsak nic neznamena, v podstate sme na tom vsetci rovnako...:)

Dobre jitro,

Ach tak...To bylo myslyeno ze srandy(:

Jen bych to nenazyval cvicenim ani praxi. Proste cvicit se da ledacos, jen ne skutecnost sama. Prave ze to vidim tak, ze jen odvyknutim od predstavy, ze cosi co ted nemame musime cvicenim ziskat. Cela "praxe" je jen veliky paradox, ktery na rozdil od beznych paradoxu (jako treba jev Schroedengerove kocky) nezustane jen zalezitosti mysli.
Meditacemi jako takovymi se dosahuji jiste zmeny ve fungovani mysli, nikdy vsak se nedosahuje trvale zmeny. V tomto smysleu se musi udelat jisty zasah, ovsem celoplosne a neni to nic jako cviceni.
Uvedomuji si, ze bez sebezasveceni by to neslo. Clovek musi byt bezprostredne v obraze co se tyce definitivni reality a stavu, ktery ma byt na konci. Jinak nezjisti jak je to s tou autenticitou. Muze si ledacos precist, ale nebude vedet jake to de facto je v okamziku proziti. Az pak muze nemilosrdne odmitnout vse, co je na zakladnim stavu nalepeno. Jinak muze nejakou subtilni nalepku povazovat za to o co jde.
Pro mne je nejdulezitejsim principem spravne rozlisovani. Jen jedna "prax a cviceni" je -
umeni rozlisit co jsme, co se musi zduraznit v prozivani a co nejsme, co se musi z prozivani vyloucit jakozto neco irelevantniho.
Me vnejsi prostredi zacina uz mysli a pokracuje az ... Vsechno mimo nejvnitrnejsiho pramene pocitu byti "ja jsem" je samo neskutecno, nezavisle na tom, co ke mne odtud prichazi.
Veskera karma je veci kontinua zacinajiciho domenou mysli a koncici ... veskere cviceni v koncentracich a meditacich jsou jen jinou formou hrube nevedomosti.

Qellogathi,
a proč bys ode mne otázku po cvičení nečekal? Ja myslím, že byla na místě, obzvlášť po Tvé odpovědi :-) Překvapilo by mě, kdybys napsal něco jiného, rozumíš? :-)

Eiriko, d. a Qellogathi,
je radost číst Vaše příspěvky :-)))

Q.,
obdivuhodne??? Ale nie.
Nikdy som nic nerobila nasilu, ci podla nejakych vzorcov ci vzorov, takze sa mi to javi, ako keby to islo tak nejako samo, automaticky:)

obdivuhodne.
je mi jasne, ze viete o co sa jedna a mam preto dost velku radost z vasich nazorov.
Avsak aby sa nezabudlo - nakoniec musia zmiznut vsetky stavy. Aby sa ani nemali komu javit. Ma ostat iba funkcia sama bez toho, kto by na nu dohliadal.
Ste moja rodina(

Eiriko,
u mna to bolo tak:
Ako som uz napisala, zamerne som sa vyhybala knizkam, som totiz presvedcena, ze je to v kazdom z nas - treba to len vydolovat. Ale OK, kazdy ma pravo rozhodnut sa. A aby som neklamala, aj ja som potrebovala nakopnut, nastartovat, niekoho rozhybu knizky, mna rozhybal - verte ci nie - havino. Dlho som sa pohravala s myslienkou zmenit svoj zivot. Prislo to spontanne, ale chybalo mi to nakopnutie. A vtedy som stretla ju, nasu fenku. Ona mi ukazala nadherny nadhlad. Psov, ktori stekali si nevsimala-blahosklonne sa nad nimi "pousmiala" a s nadhernou noblesou isla dalej. V tom case som "opustila svet", zacala som v sebe realizovat to,co som videla u nej. Na agresivitu som reagovala s laskou, ucila som sa nereagovat hnevom. Najprv som zlikvidovala vonkajsie reakcie a neskor aj vnutorne. A agresivni ludia sa stratili. Vtedy som pochopila, ze premenou seba menime svet. Opustanie mi nerobilo problemy, nebolo nic, co by ma zo sveta lakalo. Nadherna spasna askeza. Automaticky sa dostavili stavy bezpricinneho stastia a slobody /o sest rokov neskor som o tom citala v knizkach KM/.Zazila som to na vlastnej kozi a mozem dosvedcit, ze ak je askeza naozaj spasna, nedostavia sa negativne pocity. Mozno je to u mna tym, ze ja som nikdy netrpievala depresivnymi stavmi, len tak hocico ma nepolozi. Neviem. V case opustania sveta som bola svetom dostatocne presytena, nemala som uz za cim banovat. Zijem ako normalny clovek, to opustanie neznamena izolaciu, to dobre vieme. Pomahala mi praca - hrabanie sa v kvetinacoch, prechadzky s havinom a "volanie smerom nahor".
V tom stave som zila desat rokov.
Dnes mam podobnu pracu ako ty a prichadzam z nej unavena. Pocas tych desiatich rokov som mala hlavu bez jedinej myslienky.Pracovny napor robi svoje. Vnutro zostava nezmenene, pokojne ako hladina jazera, iba v hlave mi ta praca robi obcas trosku chaosu. Prisla som vsak na to, ze jedine co mi pomaha je dychanie. A nezaspat, ked pridem domov. Naopak, manualnou cinnostou sa preberiem a je to OK. Asi tak.

Eiriko,
to je skutecne vynikajici a zrale.(:

Ale to o KM musim uvest jeste na spravnou miru. Od svych 18-ti let zil nad naladami a to ze se nekomu jeho uceni zda pesimisticke, neznamena ze on byl pesimisticky. To ne. To jsou jen projekce vlastniho vnimani ctenare a jeho dojmy. Ja jsem v jeho knizkach nic pesimistickeho neobjevil. Pro mne to byla velika radost a povznasejici cetba.

Nejdřív se něco přečte,pak se o tom uvažuje,pak zapustí do sebe,vnitřně prožije a nakonec tím žije,stane se to mnou.
Chce to prohloubit,myslím si.
Nemám to pořád.
Ve snu - odpověď - máš to stále.

Nevím,jestli jsem už o tom psala,ať se neopakuji.
Když se začneš duchovnu věnovat,tak brzo zjistíš,že se tvé životní podmínky mění,najednou máš stále míň času - zevní povinnosti a lákadla narůstají a pohlcují tě.
Nevím,asi jsi to zažila,nebo zažíváš.
U mě to tak taky bylo.A přesto,zajímavé,opět se to objevilo,tak nevím.Lákadlům se můžeš vyhnout,zábava,která tě kdysi uspokojovala tě teď nudí.Vypadá to teď tak,že jsem pěkný suchar,tak to zas ne.Jsem spíš stále veselejší,jenom mě nudí styk s některými lidmi se kterými jsem si dřív měla co říct.
Povinnostem se ovšem nevyhneš.Při domácích prácech se dá krásně koncentrovat. Horší je to při mém povolání,neustálé rozhodování...Bývám hodně unavená.Když se vrátím domů a mám chvilku času pro sebe,tak bych si třeba mohla zdřímnout,líp si odpočinu,když si zalezu do sebe,já tomu tak říkám -navodím si svůj přirozený stav.
Já mám tuto metodu,prodýchávám centra a pak přecházím do soustředění na své Já.
Je to radost sama,ne radost z něčeho.

od tebe bych tu otazku necekal, Evelynko(:
Ale budiz.
Odkdy mi je jasne v cem spocivaji potize vsech lidi, uz ne.
Umyjes dite a pak vylijes vanu. Proc v ni drzet jeste vodu, kdyz jsme dite umyli? ((:
Pokud se to da nazvat cvicenim, vyvijim mirnou snahu o nevyvstavani dualnich tendenci. To se ovsem nedela v nejake pozici, ale permanentne. Pozice je take dobra, nekdy ale, pouziva se hlavne, jak uz jsem predtim psal, v naukach casnych. Na ruzne stabilizace a utiseni smyslu, nauceni koncentraci a podobne. Kdyz se ti koncentrace stane prirozenou, tak se nutnost jakehosi cviceni meni na ne-nutnost.

K tomu pojmoslovi - Kvetoslav se snazil vyjadrit tak, aby se to spatne prekrucovalo. Proto pouzival slozitejsi vetni konstrukce.
Cizim terminum se nemozno vyhnout. Jak bys vyjadrila treba takovou vec, jako je antahkarana? Zna to jen vychodni sankhja a joga. Zapadni pojmoslovi to nezna vubec. Jak potom pojmenovat a oznacit neco s cim prijdes do kontaktu?
Kdyz slysim napriklad jmeno Parameshvary, tak mnou prechazi spontanni zachvev odpovidajici zhruba smyslu toho sluvka. Vsem jsoucnostem v jogickem systemu na ktere jogin natrafi behem sve praxe ani neni take jednoduche dat pojemnovani v dane reci. To by nas jazyk musel byt podobneho zakladu jako sanskrit, jazyk bohu. Musel by byt alespon tak komplexni a duchovni.

Můj příspěvek byl adresován Qellogathimu, ale i Ty Eiriko, když jsi tady, pověz, cvičíš?

Nevím, jestli je to přímo lpění na termínech....Používá mnoho cizích slov (tedy cizích asi jen pro mě :-)), zdá se mi občas nesrozumitelný, prostě mám pocit, že se to dá říci i jaksi lidsky, srozumitelně, jednoduše.

Ale obraťme list :-) Jak jsi na tom s cvičením? Věnuješ se i svému tělíčku?

K.M. jsem četla,asi před deseti lety,Besedu bohů a Cestu k dokonalosti.Moc mě to neoslovilo,kouknu se na to,možná na to budu mít teď jiný pohled.
Opravdu jediné na co si vzpomínám je,že mně připadalo,že K.M. je vážný až pesimistický člověk.
Lidé,kteří změní svoje staré nazírání,získají správný vhled do dění jsou,přece prostí a radostní.
Evelyn,Kerningena nemám.Písmenkování je,jak jsi napsala v Ohnivém keři,zednářská hlásková magie pomohla některým našim mystikům,přivedla je na cestu,je tedy vhodná pro začátečníky.Tak to je sporné,já jsem měla
ošklivé vize,bolesti hlavy,můj známý si tak vypěstoval epilepsii.
Já si myslím,že je třeba začít s přípravnými,očisťujicími cvičeními,později se stane,že duchovní potřeba zesílí tak,že si přibereme víc,ale vždycky tolik,aby jsme na to bezpečně stačili.