Duchovní cesta

reakce na d

Kdyz te tak ctu... tak s tebou souhlasim.
To, ze jsme v jednu chvili v nejakem bodu spiraly ,neznamena, ze jsme vis nez jiny, nebo dokonce dal. Nakonec se totiz cela ta spirala stoci do kruhu a ten kdo byl vis, bude niz. A ten kdo byl niz, bude vis. To v okamziku, kdy to chapeme tak, ze jsme vis nebo niz.. musi to tak byt. Myslim-li si, ze jsem poznal, pak jsem nepoznal. Protoze mylim-li si, ze jsem poznal, jsem stale v dualnim svete a stale ziji v iluzi. Tentokrat v iluzi poznani. A promlouvam-li.. pak je to jen dukazem, ze jsem nedosahl poznani. Poznani se totiz.. neda dosahnout. Vedomi poznani je zaklad.

Transcendence je uzasna vec. Kdyz vim, ze hraju svou roli. Ale nemyslim si, ze je smyslem se do toho nevcitovat. Naopak ti to dovoli jit do toho intenzivneji, protoze vis, ze je to hra. Jenom detska hra, ktera prinasi radost. Budu-li si ale myslet,ze jsem dosahl poznani a ze je spravne se odosobnit a byt a zaroven nebyt pritomen v te hre.. kde je potom ta radost ze hry? Kdyz prestanu byt i pozorovatelem. Ano je to mozne.. ale moje cesta uz nevede. Kdykoliv prichazi v mem zivote neco oskliveho, nebo neprijemneho,odosobnim se a vnimam to s vedomim herce, ktery jen hraje svou roli. A hraju ji pak co nejlepe. Ale deje-li se neco nadherneho, pak se do toho vcitim co nejvice a rad potlacim transcendenci, protoze chci byt v te roli co nejvice. Tak je to takove nadechovani a vydechovani. Beru ten stav mysli, ktery zrovna potrebuje ma situace a hraju si. Jako dite. A az me to jednou prestane bavit.. az budu naplnen a budu citit, ze uz neni ceho prozivat.. pak odejdu. Je to proste.
Muj prozitek prvotniho vykriku se asi lisi od toho, co vetsina lidi povazuje za"prvotni vykrik".
Kdyz se vydelila prvni entita "chci".. nikoliv "ja jsem". Protoze chtela, musela se stat. Stala se, aby se plnila. Vsemi vecmi, po kterych zatouzila. Plni se dodnes. S jejim vznikem jsme vznikli i my. Az budeme mit pocit, ze je na case odejit.. odejdeme.

Ivan,
predovsetkym si musis uvedomit, ze Ivo Benda nie je ziadny prorok a nekomunikoval so ziadnymi kozmickymi archanjelmi ani s mimozemstanmi, ale je len vychcany typek, ktory si zalozil vlastny klan zdruzujuci samych nesvojpravne uvazujucich ludi.
Potom, co som videl na strankach tychto "deti svetla" alebo ako sa honosne nazyvate, som mal este iny dojem a to, ze tie texty, ktore su tam prezentovane, a ich forma, nemohli vyplynut zo zdraveho rozumu. To proste nie je dost mozne.
Hovoris tu k nam ako nejaky mimozemstan...
Navyse som Iva Bendu videl aj v televizii, kde hrdo ukazoval obrazky roznych galaktickych papalasov, anjelov a inych typkov. Nepresvedcis ma o tom, ze je dusevne v poriadku...

9. ZÁKON VĚČNÉHO POKRAČOVÁNÍ

Jakákoliv sentientní entita, jež je nositelkou
jakéhokoliv elementu či atributu života,
emanujícího z Absolutního pramene života - Pána Ježíše Krista
(dříve Nejvyššího),
musí pokračovat ve svém jedinečném, osobním a individuálním životě
jako sebeztotožněná osobnost, zřetelně odlišná od všech osobností jiných,
jako své vlastní já jsem

Q.,
tak je :)

Evelyn,
samozrejme, nemyslela som "mnicha", ale Mnicha :) Ale takemu je uz samozrejme jedno kde sa nachadza...
Bola to narazka na ten odchod do dzungle. Ved je predsa naozaj uplne jedno kde sme..., dolezite je ako sa s tym vyrovname.

d.,
za zdmi kláštera to může být hodně těžké, pokud si mnich do toho kláštera ten "vnější" svět vezme s sebou. Pak člověk v davu, pociťuje-li a žije-li v sobě klid a mír, je na tom mnohem lépe, než onen mnich.

A ještě se musím pousmát sama nad svým posledním příspěvkem, který jsem také napsala v "nevědomosti" a těšila se, jak mi Qellogathi asi posté připomene, že nevědomost je, když si vůbec ještě myslím, že mohu něco "dělat" :-)

d.
...

Q.,
preco do dzungle? Myslis, ze izolacia niecomu pomoze? Je lahke byt mnichom za murmi klastora...
Ak niekto mlci uprostred davu znamena to vari ze sa izoluje? Niekedy je viac izolovany uprostred sveta ten, kto komunikuje (s uzkou skupinou ludi napriklad).
Pochop, ze ja ti to neberiem, nemam na to pravo, tak sa necerti, ze som si dovolila napisat sem len svoj nazor, tak ako ty, tak ako hocikto iny:).

Jezi d ja na to upne zapomel..
Uplne jsem zapomel na svou prirozennost. Uveril jsem na chvili, ze jsem clovek. Ale ja sem zatim jenom lokomotiva. Uz to vim. Neni co hledat.. heureka. objevil sem ...........HUUUUuuuuuuuuuuuu ššššššššš Huuuuuuuuuuuuuuuuuuu ššššššššš
Huuuuuuuuuuuuu ššššššššš

šššššššššššššššššššššššššššššššššššš

Evelynko,
je to samozrejme tak jak pises. Je to v poradku a nenech se odradit myslenkovymi konstrukcemi tech, co s tim zkusenost nemaji. Chtel bych je videt, co by s tim delali oni... Je jiste velice prirozene ze se to snazis vyjadrit. Dokonce bych rekl, ze nemas na vyber, jako ani ja.

d.,
pre mna je to nezaväzna hra uprostred vedomia.
Ak sa nad tym niekto, co som napisal usmieva ako chce, neznamena to, ze to pochopil. A nehovorim tu o nejakej vertikalnej stupnici, na ktorej niekto mohol poznat viac, ci menej. To je totiz zas len o "vedeni a informaciach".
Jak myslis, ja ti to neberiem. Teraz je rozprudena diskusia, no mna naplna uplne rovnako aj ked sem nenapisem ani riadok.
Ak by som mal priznavat prilis velku dolezitost tejto vizii, ze je velkou ctnostou sem nic nenapisat, tak by som sa naozaj zbalil a navzdy zmizol do brazilskej dzungle. To by bolo definitivne riesenie toho, o com pises.
Ale ja si ctim poznanie a nie len nejaku izolaciu. Ctim si "dovednost" v analyze seba.
Komunikacia je preto, aby bolo dosiahnute jej ucelu. Diskusia ma svoje dolne minima aj horne maxima. Komunikacia je vsak rozna. Vrazit niekomu pästou je tiez druh komunikacie. Ticho mlcat je tiez druh komunikacie. Pisat na forum taktiez. Myslime na to.

Kdo kedy povedal, ze komunikacia je nieco zle???

Vždy, když děláme něco raději než něco jiného, žijeme v nevědomosti.

d.,
máš pravdu, zatím mi to dělá dobře, protože jsem se ještě neutvrdila v postoji Pozorovatele, natož uvědomila jako "Já" :-))), takže na mě působí příjemno i nepříjemno, ale snažím se co nejčastěji vnímat vše jako Pozorovatel, protože zatím se mi zdá pro mne tato "cesta" jako nejúčinnější.

A s tím chtěním...no jistě, že to tak je. Pan Tomáš vždycky říkával: Bůh=člověk-touha, člověk=Bůh+touha. A touha je chtění.

Evelyn,
moj pohlad - vyska, ci hodnota chceneho neubera na egoizme chcenia - tak mi vychadza (teraz pouzijem celkom neadresne tvoj priklad), ze je jedno ci chcem hovorit o pocasi alebo o duchovne, proste tam je to CHCENIE.

Evelyn,
"nic nehleda..."
Presne. Ale stale je v nas, ze nam (asi tak ako s tym stekanim:)- KOMU to vadi - KOMU to robi dobre)akosi robi dobre vzajomna konfrontacia ako utvrdzovanie sa v tom, ze ideme (snad) spravnym smerom.

Q.,
ale CO hladat?
(vsetko je v nas, nie je co hladat...)
Kracame po "ceste" a moja skusenost je taka, ze som nasla, ked som nehladala.
Ale to uz protrirecim sama sebe, nechcem ta presviedcat, ze prezentovanie svojej pravdy nikam nevedie. Bud narazis na tych, ktorym je to sympaticke, lebo to poznaju alebo na tych, pre ktorych je to blud. A trosku nadnesene dodam - a mozno sa tam "vyssie" niekto zhovievavo a s pochopenim usmieva nad tebou, tak ako ty nad Ivankom, napriklad.
(tym nechcem hodnotit kto je a kto nie je "vyssie")
A koleso sa stale kruti, dokolecka dokola...

Ališko,
já to vnímám tak, že nemáme tento příběh brát fakticky a doslova, jako akt dělání- tedy boření a stavění. Já jsem si z něho vzala pro mě to podstatné, a tím je myšlenka, že nemám lpět vůbec na ničem, odkládat vše, co mi zastírá pravou Skutečnost a právě to odkládání nepodstatného-"boření", se mi mění v uvědomění podstaty-"tvoření".
Kdysi jsem započala velmi poznenáhlu a dlouze proces zapomínání, kdo vlastně ve skutečnosti jsem, dosáhla bodu dna, od něhož jsem se odrazila, započala zpětný proces rozpomínání se na to, kdo jsem, abych se nakonec uvědomila v "Já", kterým jsem byla a jsem vždy a proces zapomínání a rozpomínání je pouhou iluzí, která se nikdy neděla a neděje.

Pokud si myslíš, že stavíš, pak stavíš. Pokud si myslíš, že boříš, pak boříš. Pokud se ti to zdá nesmyslné, pak je to nesmyslné. Pokud v tom najdeš smysl, má to pro tebe smysl. Pokud se postavíš do role pozorovatele, pak jsi pozorovatelem. Pokud se vzdáš i této role pozorovatele, pak se uvědomíš jako "Já". A "Já" po ničem netouží, nic nechce, nic neřeší, nic netvoří, nic neboří, nic nehledá...Je, jak je. Ale současně i není, což už zde bylo vysvětleno, že i bytí je ve slovním pojmu duální.

d.,
vyraz "hladajuci" pouzivam pre inych, ktori este neprecitili fakt neexistencie hladajucej entity a tak sa stotoznuju s "dianim, ktore prebieha samo sebou" a teda v tom najdu fiktivneho ucastnika toho hladania a identifikuju sa s nim.

Kto nehlada moze byt napriklad clovek, ktoremu naprosto vyhovuje momentalny stav nevedomosti, do ktoreho sa ako ludia rodime. My, ktori sme s tym nesuhlasili, sme zacali "hladat" riesenie von z tohto okruhu.
Ti, ktori s tym suhlasia, ostavaju v ramci tohto okruhu.

V inom pojati, kto nehlada moze byt clovek - ktori z pohladu vacsiny nasiel. Ovsem stav "najdenia" ktory vnima on je stavom vymazania individuality, ktora by este mohla hladat.

Q.,
A co ten kto nehlada? Ved co je k najdeniu...
:)