Duchovní cesta

Honza,
aky clovek, ved ty si predsa lokomotiva:)

Done Aureliano,
hluboce si vazim, tve nazory. Ani tentokrat nepises nic s cim bych nesouhlasil. Ovsem, je mi jasne, ze vis o cem pises. Ja ted priznavam, ze bych nekdy mohl najit jeste adakvatnejsi zpusob vyjadreni, ze jsem porad jaksi jednostranni. Pri psani se mi ovsem stale stane, ze zklouznu do sveho vlastniho, puvodniho zpusobu vyjadrovani, ktery se mne osobne zda nejvhodnejsi.
Tvuj prispevek je pln pochopeni a soucitu. Ovsem, mne o to pochopeni jde take, jenom ne vzdy to je ucelne. Kdyz budeme neustale zduraznovat tenhle aspekt, ze "kazdy ma pravdu na svem stupni" coz je samozrejme tak, tak valne vetsine lidi pritom vubec nedojde jak to je. Podotknu. Ja jsem vzdy byl otevren pro originalni pristupy, ktere mi poskytovali lepsi a komplexnejsi popis sveta. To vsak bylo podmineno tim, ze clovek hledal a mel pokorny postoj vuci vsemu, co prepokladal, ze ho prevysuje. Kdyz nekdo skutecne hleda, tak musi umit - presne jak rika pohadka Evelyn - umet bortit vselijake vrozene predsudky, a tech je samozrejme u lidi vice nez dost.
Nicmene, existuji i lide, kteri jeste nevedi co hledaji, ale mohou to hledat velice uprimne. A to jsou lide, se kterymi vyslovene rad komunikuji. Naplnuje mne strasne moc, kdyz vidim prirozene a spontanni napeti, zaniceni pro duchovni reseni zivota. A vim, ze i taci se jednou vyskytnou, ze i taci jsou. Vesmes vetsinou takovato mista nenavstevuji nebot se uz vickrat mozna poucili "ze to nema smysl a pod..." Beru to tak, ze jsem tady a predstavuji jeden z vykladu sveta. Nic konkretniho neocekavam, jen jsem zvedav co se bude dit. Je to pro mne jen zajimave.

Souhlasim Aureliano,
kuprikladu ja..
Kdyz sem byl jeste zemni cerv (zizala),smyslem meho zivota bylo tvoreni tunylku. Mym nejvetsim nepritelem byl krtek. Bylo to ztelesnene zlo.

Pak jsem byl housenkou. Vsichni ze mne meli srandu,jak pry sem osklivy a chlupaty. Musel jsem davat pozor na ptaky, porad me chteli sezobnout a ja pritom neumel moc rychle behat. Bylo to peklo. Za odmenu sem se pak jenoho dne stal motylem. uz se mi nikdo neposmival, byl jsem nejkrasnejsi. A mohl jsem dokonce litat. Vyzral jsem nad zlem, uz nade mnou nemelo moc. Pak prisel slejvak a splchnul me do potoka. Tak si rikam, bejt porad housenkou, nestalo by se mi to.

No a kdyz sem zabou.. no jeje. To bylo vubec prazvlastni. Nejdriv sem byl takova cerna tecka mezi hodnecernyma teckama.. schovanej v kaluzi. Hodne mich kamaradu sezrali predatori.. jak jsme jim rikali. Pak ze me byla takova spemie. uz sem se tesil, az mi narostetakovej louhej jazyk, se kterym budu moci strilet po mouchach, kdyz v tu chvili priletel cap a sezobnul me. A tak si dava pozor, co se kde mihne, protoze pulec nikdy nevi.

A pak sem byl mys. Furt sem nekde behal a schanel nejaky ty zasoby.. mel jsem totiz strach, z toho, ze prijde zima. Nikdy jsem zimu nezazil, ale vsichni rikali, ze je to ... no pomalu konec sveta. Tak sem delal zasoby, aby se moje deti meli lepe. Pri jednom takovym vyletu jsem vlezl do takove veci pro kus syru a to mi zlomilo vaz.
Ale od te doby delam zasoby na zimu.

A pak sem byl zajicem, siroko daleko nebylo rychlejsiho tvora, pani ja mel mety. A co travicky sem spasal.. mozna proto me pak zastrelil ten otyly myslivec.

A dyz sem byl lyskou.. jeje to bylo. Mel sem na starosti cely les.. a jakekoliv pochybeni jsem tvrde trestal. To by tak este hralo, aby si kazdej v lese delal co chce. Udelals chybu, zaplat.

A pak sem byl vlkem. Bylo to obtizne. Musel se se neustale starat o to, abych mel dobre postaveni ve smecce. Ti mladi se me stalesnazili vystrnadit. Tak sem se stal nejkrutejsim zabijakem v dejinach smecky. Vsichni meli ke me respekt. Ale nakonec jsem stejne umiral osamote.

A pak sem se stal opici. Smyslem meho zivota bylazvedavost. Kazda vec, ktera se kde myhla duvodem k dukladnemu pozkoumani. Co kdyby to byl nejaky snadny zpusob, jak ziskat potravu. To bych i pak mohl dovolit vic samicek. To by bylo.

A nakonec sem se stal clovekem. Smyslem meho zivota se stalo hledani smyslu zivota. Mel jsem potrebu byt desne chytrej, protoze takovej clovek proste ma bejt. A kdekoliv to bylo jenom trochu mozny, dokazoval jsem vsem ze takovy jsem. Snazil jsem se vsechno pochopit. Kdo vytvoril vysvetleni s vice slovy a vice abstrakcemi.. obvykle vyhral. Pac ostatni nebyli schopni argumentovat, kdyz tomu nerozumeli. A tak sem byl nejchytrejsi, protoze na celym sirokym svete nebylo nikoho, kdo by mohl rici, ze chytry nejsem. Opajel jsem se tou skutecnosti a mezi tim mi jen tak nenapane.. utekl mezi prsty zivot. Zabila memoje chytrost.

M. Aureliano,
presne tak. To je to, co som napisala hned v uvode, a sice, ze kazdy ma svojim sposobom pravdu (na svojom stupni poznania). Bud sa stretnu dvaja, z ktorych jeden nevie o com hovori ten druhy, alebo dvaja, ktori maju rovnake skusenosti a tak vlastne hovoria obaja to iste.
Kazdu skusenost si musi prezit kazdy sam...
Momentalne mi to tak vychadza, ze v podobnych diskusiach akosi nevidim ziaden zmysel.
Ale chapem, ze existuju ludia, ktorym to nieco dava.
Ja som len nadobudla dojem, ze vsetko uz bolo napisane, ci povedane...

ahoj evelynko, příběh se mi líbí. nabízí se otázka, proč stavět. když stavíš pořád dokola, pořád dokola vylepšuješ, kam dojdeš, do jakého bodu? jestli se dá dojít do bodu, kdy už není, co stavět a zlepšovat? a tak se ptám, jestli člověk má vůbec začít stavět, když vidí tu nesmyslnost? stavět pro stavění, stavět pro zlepšování. nevrátí se člověk do bodu, ze kterého vyšel? že jako postaví ten nemotorný ošklivý domeček jen tak pro zábavu až projde tím vším poznáním?

hezký den:)))

obdivuji ivana, že ještě diskusi nevzdal, přece si už musel všimnout, že tady o své pravdě nikoho nepřesvědčí. leda, že by potřeboval tu svou teorii nahradit jinou teorií, kterou tady hledá. :)

Krásné ráno všem!

M. Aureliano, moc Tě zdravím. Jsi úžasný v řádcích, stejně jako ticho mezi řádky :-) Jako obvykle máš pravdu. Každý máme svůj popis světa. Čas od času hledáme blízké bytosti, které mají popis světa hodně podobný. Někdy to jde až neuvěřitelně snadno, jindy nás to stojí hodně energie a času :-)
Vždy se však objevují chvíle, kdy je nutné náš popis světa odložit a přijmout nový, a to tak dlouho, než splyneme s pravou a jedinou Skutečností. Takže:

BOŘENÍ - PODMÍNKA TVOŘENÍ

Jednoho dne přinesl tatínek novou stavebnici. Jeho dcerka hned začala stavět. Moc jí to nešlo, kostky do sebe nepasovaly, stavba se neustále hroutila. Po mnoha pokusech se jí podařilo postavit "dům". Byla na něj pyšná, tolik jí to dalo práce a času. Stavba však byla opravdu nehezká a navíc překážela v pokoji. Tatínek dcerce řekl, ať dům rozebere a kostky uklidí nebo postaví něco jiného. Ona však prohlásila, že nic lepšího postavit nejde, takže tato stavba tu zůstane navždy.

Druhého dne, když dcerka odešla do školy, tatínek stavbu rozebral a kostky uklidil. "Ty mě nemáš rád, jsi ošklivý, zničil jsi mé celoživotní dílo, už nejsem tvá kamarádka!" křičela dcera, když se vrátila domů. Po chvíli si přitáhla kostky k sobě a začala stavět znovu. Pamatovala si chyby, které minule udělala a stavba se jí dařila lépe. Nový dům byl hezčí a pevnější. "Tento dům je mnohem krásnější. Ten mi nesmíš zbourat," rozplývala se nad ním. "Vidíš, kdybych ti nerozebral ten starý, jakpak bys postavila tento nový a lepší?" řekl tatínek. "To máš pravdu, ale už mi ho nebourej, lepší už postavit nejde."

Celý týden stál dům v pokoji. Pak se ozval pláč: "Pejsek mi zboural dům, já jsem tak nešťastná!" "Co kdybys zkusila postavit nový a ještě krásnější?" "To nikdy nedokážu, to nejde!" "Možná ne, ale za pokus to stojí." A vskutku, za necelou hodinu stál v pokoji nový dům a mnohem dokonalejší než ten předchozí. "Nikdy bych nevěřila, že je to možné!" žasla nad svým výtvorem dcerka. "Tak vidíš. Nezapomeň nikdy na tuto zkušenost. Možnosti rozvoje lidských zkušeností, dovedností a schopností jsou nekonečné. Má to však jednu podmínku: V okamžiku, kdy chceš postoupit výš, musíš tomu, co jsi vytvořila, dát sbohem, odložit to jako cosi, co jsi překonala, co už nepotřebuješ. A nedokážeš-li to sama, život to dříve či později udělá za tebe. Pak se však nevztekej a nelituj, ale přijmi to s radostí."

Večer starší syn, který tento rozhovor sledoval, o čemsi usilovně přemýšlel a řekl: "Tati, to je fakt zajímavé, podmínkou tvoření nového je vlastně boření či opuštění starého, viď?" "Naprosto přesně jsi to pochopil. Dokonalejší vzniká vždy z méně dokonalého. A čím větší skok k dokonalosti chceš udělat, tím většími změnami obvykle musí projít to staré. Proto to také víc bolí."
"Tomu moc nerozumím", řekl syn. "Přestav si, že vlastníš starý dům. Když ho budeš chtít jen udržovat, jaké destrukce na něm provedeš?" "Žádné, jen budu uklízet, občas vymaluji a tak." "Správně, a když ho budeš chtít opravit?" "Vyměním okna, dveře, omítku a podobně." "Výborně. A co se stane, když bude celý dům rekonstruován?" "No, to bude muset být nejspíš všechno vyměněno zevnitř i zvenku. To se asi všechno staré vyhodí nebo aspoň hodně předělá, bude to stát asi víc peněz, ale dům bude jako nový." "Skvělé. A co když budeš chtít udělat z toho starého domku nádherný zámek?" "Tak to bude lepší celý dům zbourat a místo něho postavit od základů všechno nové." "Ano. Bude to drahé, budeš sedřený, občas plný beznaděje, že zámek postavit nedokážeš, ale budeš-li vytrvalý a plný odhodlání, zvládneš to. A to je právě ono tajemství života: čím rychleji chci vpřed, tím snadněji musím umět opouštět staré. A nemusím to mnohdy ani ničit, stačí to jen odložit jako nepotřebné a překonané. A platí to nejen o věcech, ale i o znalostech, o vztazích, o celých civilizacích, prostě o všem, k čemu může člověk přilnout, dokonce i o životě."
"Myslíš si, že když se k tomu neodhodlám sám, tak to život udělá za mne?" "To také, v takovém případě s tím můžeš vně zápolit, ale uvnitř musíš přijmout ony životní události bez výhrad, tedy s pokorou a udržet si vnitřní klid a mír." "Když mi tedy život zbourá chatrč, nemá cenu běhat po zbořeništi, každému nadávat a proklínat osud, protože kopáním do cihel nový dům nepostavím. Můžu tak zuřit do konce života, ale tím se nic nezmění. Začnu-li však pomalu z trosek stavět novou stavbu, asi postavím lepší, než byla ta původní."
"Vidím synu, že moudrost nebude tvým nepřítelem. Už víš, že smyslem života je vývoj vědomí, tedy sbírání zkušeností a tím prohlubování moudrosti, že lpění na čemkoli nás uzavírá novému a lepšímu, čímž se blokuje náš další vývoj, což si život málokdy nechá líbit."

Nemôžem si pomôcť, ale buddhizmus vo mne navodzuje pštrosí efekt...Strkania hlavy do piesku pred realitou...

Moc hezky to tu Qellogathi vysvětluješ. Jen bych připoměl nám sice notoricky známou věc, kterou je ale dobré mít neustále v povědomí. Sice že každé dosažené hladině vědomí, hladině energie, člověkem dosaženému stupni poznání, odpovídá určitý adekvátní individuální popis světa. Tento popis světa bývá natolik ekvivalentní tomu určitému stupni poznání, že ho člověk v danou chvíli často pociťuje jako ten jediný správný. Je dobré mít neustále v povědomí, že je v daném okamžiku jedině správný, ale jen pro toho, komu přísluší. Tuto relativní pravdu, kterou popis světa prezentuje, má každý svou a není "objektivního" kritéria podle kterého by se dalo posoudit, která z oněch relativních pravd je "správnější". Pro každého je v daný okamžik nejsprávnější ta jeho, kterou je schopen ve svém momentálním stádiu vývoje přijmout. Kolik je bytostí, tolik je cest poznání, i když na základě naší zkušenosti a zdůrazňuji z hlediska našeho popisu světa, je konec vždy stejný, ono definitivní uvědomění se jako "Já". Pro nás, pokud stále ještě vězíme v zajetí mysli je vhodné, abychom si vytvářeli co nejdokonalejší popis světa. Musíme se mu ale kdykoli umět vysmát a vyhodit ho oknem :-) Mějme neustále na vědomí, že trofejí, kterou si z tohoto světa přinášíme je porozumění.
Všechny tu moc zdravím a přeji krásné sny.

Honzo,
jestli by se ti chtelo, zkus si vyslechnout tuto mp3 nahravku na strance:
www.radiantmind.net/av.htm.
Nektera temata jsou tam vytecne vysvetlana.

SATORI je stav osvietenia. To je o cistom bdeni bez pritomnosti mysle. V tomto stave niet myslienkoveho skreslenia vnimanej skutocnosti. To znamena ze vidis veci ako su a nie domyslas sa o nich.

Buddhizmus ma ideal v mudrosti a oslobodeni vdaka mudrosti. No preve v tom je najväcsie dobro.

buddhizmus popieral ideál dobra a to mi vadilo, preto som sa ním viacej nezaoberal...

satori je po japonsky pochopenie...ja nemám teórie, mám tak isto pochopenie, ale nie buddhistické...Slobodne som si zvolil to druhé, pretože mojej duši bolo bližšie

pekne sny.

zdroj som našiel, takže som šťasný a idem spať. dobrú noc...

jeden jediny zablesk satori, keby si zazil, navzdy by zmietol tvoje teorie.

Ivan,
vsimol si si, ze hovorime uplne roznymi jazykmi? Preco to je? Preco ludia nezmyslaju rovnako?

ja som svoju identitu neh?adal, ja som ju mal, ja som k nej h?adal len zdroj...

Ved hej. Ty si v nom proste hladal nejaku vec. To si tam zakonite nemohol najst. A tak si siel k inemu comusi. Klopal si na nespravne dvere, ze?

Qellogathi...ja sa nepýtam na nič. Čo som v buddhizme h?adal, to som našiel, čo som chcel použiť, to som použil, a to je všetko...Môj ideál to nenaplnilo, tak som išiel h?adať ďalej...Svoj ideál som už našiel, takže už neh?adam, lebo ho mám...

Poviem ti cosi. Ak zen niekto praktizuje, tak vobec nezistil o co ide.
Robit zen znamena praveze "najst" svoju identitu.