Duchovní cesta

lindusko,
co takoveho bych ti mohl rici?
Si predstav, ze bys pochopila co jsem az doposud psal a ze bys to absorbovala. Jak by se ti potom jevil svet? Zdanlive "lidske" jistoty, nutnosti? Nebo klasicke videni sveta "pro a proti", ktere nutne musi mit sve idoly a protivenstvi.
Kdyz to dokonale pochopis, nebudes mit potom nejakou dilemu co a jak delat a jestli to delas "spravne" nebo "nespravne".
Zrejme ti moje odpoved nebude stacit, ale tezko ti rict neco polopatisticteji. Myslim vsak, ze mas dost rozumu, abys to pochopila i sama sebou.

Linda, mozem ja?
Nemyslim si, ze by sa kazdodenne cinnosti jedinca mali nejako odlisovat od ostatnych ludi. Nikdy som cielene nerobila nejake meditacie, ci duchovne cvicenia (vlastne som ani o nich nevedela, kedze som o tom necitala ziadne knizky).
Konanie cloveka by malo byt v sulade s akymsi
vyssim zakonom, ktory si kazdy z nas nesie v sebe. Kvalitne vnutorne vedenie vedie cloveka neomylne vpred v sulade s touto vyssou moralkou. Modlitba ci meditacia moze byt urcity cas pomockou, ale ako som uz napisala, po case sa musime aj tak naucit ist bez pomocok. Cely zivot, kazda jedna cinnost by mala byt nikdy neutichajucou meditaciou. Nie ze si na povel sadnem do kuta a idem meditovat...

Qellogathi, nerozumíš mi? Ptám se jednoduše, jak vypadá Tvůj duchvní život. Jak se třeba bráníš nejrůznějším pokušením nebo jak bojuješ se strachem z čehokoliv? Nebo jsi na tom už tak dobře, že s žádnými takovými přízemními věci nepřicházíš do styku?

Eiriko,
"milost" je jen jiny nazev pro karmickou zralost. Souhlasim s tebou, ta karmicka zralost se zda byt dost dulezitym faktem podminujicim jisty uspech. Beru tvoje poopraveni.
Kdyz tam ta zralost neni, clovek obecne neumi spravne duchovni principy a zakonitosti zaradit a co je hlavni, neni puzen zivotem jako takovym, uskutecnit svrchovany stav. Nic jim nechybi v relativnu a pomijivost jim staci.
Jsem prekvapen co pises "po prožité velké fyzické bolesti". Je to tak. Mas s tim zkusenost? To me zajima.(:
Stava se to i podlouhotrvajicim fyzickem vypeti, psychickem strese, nebo, naopak prilis velike radosti. Vzdy, kdyz se nejakym zpusobem vedomi vychyli z normalu pod naporem nestandardnich podminek.
Ale toto vychyleni se da dosahovat i metodicky a chtene.

coze???

No myslím, zda je dobré pronést nějaká slova, něco jako např. modlitbu...

Ahoj Qellogathi, zvláště Tvůj praktický život by mě zajímal :-)
Co např. uděláš jako první, když se ráno probudíš? Hm? Jsem děsně zvědavá, co? :-)

Evelyn,
vzdyt ono to cloveku ani nebude hned jasne. udalosti a jejich tvurce maji svou vlastni propletenou zavislost a sve gravitacni pusobeni. Je to ta setrvacnost minuleho zpusobu jednani. Tato udrzuje v chodu vyhranene psychologicke byti. A konecne, obe jsou stejneho druhu a vznikaji jedna z druhe. Posiluji se navzajem.
Dlouho cloveku i kdyz ve sve mysli prijal myslenku totoznosti sveho nejvnitrnejsiho byti s absolutnim bytim nebude jasne proc se stale vraci do dualniho prozivani, do oddelenosti. Pokud nebude dusledni, tak se bude vracet snad "vecne". Ne, jen nikoli brzy. Pokud duslednym bude pak se poha myslenka rozroste do spontanniho presvedceni Ja Jsem To. To uz je vlastne zabezpecenim, ze to uz dojde do konce. Dalsi prubeh bude v tom, ze veskere cinnosti ve kterych ten clovek bude zaangazovan bude delat neosobne, nevkladajic do toho jakekoliv osobni ambice. A to, co kdysi bylo jen dobre pochopenou myslenkou o totoznosti neprojevu s projevem, pak jednou se stane skutecnosti stejne evidentni jako modra obloha nad nami, nebo vzduch, ktery dychame.
Nutno byt duslednimi a kdyz pojmeme duveru v to uceni, ktere nam dava tohle skvele vychodiste "z procesu", musime zacit jednat v souladu s tim prvotnim predpokladem. At se deje co se deje.
Jednou se odpor snu a neskutecna rozplyne. Musi se rozplynou to, co je dusledkem. Jen Skutecnost se preci nemuze rozplynout.

Krásný večer a hezký začátek víkendu!

Když pročítám zpětně příspěvky, vždy v nich objevím něco nového, co mě dodatečně osloví, co jsem před tím buď přehlédla nebo nepochopila, protože na to nebyla ještě tehdy správná doba. Myslím si, že teoreticky tu bylo už dostatečně vysvětleno, co je to absolutno, také to, jak je potřeba rozdrtit své ego, abychom dospěli poznání, atd. Často zde zaznívá, jak je potřeba zažít zkušenosti, abychom našli správnou duchovní cestu. Ale málo zde zaznělo, JAKÝMI zkušenostmi jste si prošli, které Vás ovlivnily. Také by mě zajímalo, co KONKRÉTNĚ děláte, jak se chováte, aby jste se chovali "správně duchovně"? Mám na mysli, zda např. provádíte nějaká duchovní cvičení a jaká nebo meditujete a taky jakou máte třeba "první pomoc", když Vás začne ovládat Vaše ego a plně si to uvědomíte, že to je špatné. Zkrátka by mě kromě teorie zajímala i Vaše praxe. Díky za odpovědi

Přeju krásný večer,páteční,
moment osvícení se uděje kdykoliv,kdekoliv,jen záleží na jistých podmínkách,týkajících se stavu vědomí.Je to tak.Jen ne komukoliv,týká se to,jak se říká,zralých duší.
Závěs se odkryje,znenadání i těm, co se v tomto životě o duchovno vůbec nezajímají a nic o něm nevědí.
Nebo se tak stane,po prožité velké fyzické bolesti.
Jsou to milosti,kterých se nám,jakoby nezaslouženě dostává,jak s tím dál naložíme je na nás.

Evelyn,
danove priznanie... nasla som ho po pol roku, ked som uz zabudla, ze som ho vobec stratila:). A z takychto prihod mi uz od detstva vychadzalo, ze ak nieco urputne hladame, just to nenajdeme, resp. najdeme nieco uplne ine. Alebo, ze ak nieco chceme, nesmieme chciet... Moja skusenost mi vravi, ze je lepsie nevediet o cieli, potom clovek do toho vklada prilisne chcenie a sam si tak stavia prekazky. A co je vlastne ciel? Iba ten "navrat domov", ale aj tak mam pocit, ze ten domov sme vlastne nikdy neopustili, len sa mozno prilis casto pozerame von oknom a zabudame, ze vlastne doma sme. Tam vonku niet co obdivovat, niet co hladat, resp. kdekolvek sa pohneme, stale to bude s nami. Asi tak.

Qellogathi,
když čtu, co píšeš, je mi to tak jasné. A za chvíli už zase vyřknu něco, co mě prozradí, že mi jasné není nic :-) Jsem ráda, že jsi tu a s trpělivostí mi neustále dokola říkáš: je to tak a tak. Díky :-)

Evelyn,
ten stav existuje "sam o sobe" a clovek se mu nepriblizi ti, ze dela nejakou cinnost.
Cinnosti jsou proto, aby tady byly az do smrti - ale to je o povaze deni vubec a nikoli o dosazeni osviceni.
Moment osviceni se udeje kdykoli, kdekoli, komukoli. Jen zalezi na jistych podminkach, v nichz se ocitne vedomi, kteremu se nahle odkryje "ten zaves" zpred oci. Tyto okolnosti jsou ruzne a deji se ruznym lidem po celem svete, kdekoli.
Je samozrejme dobre byt ochoten se vzdat cehokoli - ale dokaze to clovek jen tak, kdyz nema za to nahradu? Nemyslim nahradu v obecnem, hmotnem smyslu, ale tak, ze se vsechno deje jen pres vymenu. Clovek vymeni horsi stav za lepsi. Ale - aby se dovedl stoprocentne odpoutat, musi uz mu byt jasno, ze nesmi dal trvat jeho oddelena totoznost, nebot ona je "zavislosti samotnou". Kdyz vymeni svou totoznost s individualitou a zustane nadale tim, cim vskutku je, totiz nezrozenou podstatou veskerenstva, tak tam nebude dale figurovat zadana otazka vzdani se cehokoli.
Jenomze vzdavani se partikularnich veci, jaksi postupne je jako kdyz se ego snazi sebe vzdat... co je uplne nesmyslna hra na ctnost. Hra, ktera byva moudrymi vzdy odhalena jako falesnost. Nemuzes se vzdat sama sebe, dokud nezmenis oddelentou identitu za absolutni.
Je to trosku paradox z pohledu dualniho systemu, ale na veci to nic nemeni, ze predtim neni mozne byt uspesnymi v duchovnim smeru. Bud jsi procesem, zduraznujes proces a tak se z procesu nikdy nevymanis.
Nebo si procesem a uvedomis si absolutni princip za tim a vymenis sklicko za drahokam a budes uspesna. A kdyz drahokam znas, nebudes se prece parat s odhazovanim sklicka.
Nauky jsou nizsi a vyssi.
Nizsi jsou pro ty, kteri se musi velice pomaloucku a namahavym zpusobem dozvedet, ze pomoci vselijakych cviceni a ritualu dosahnou maximalne nejakych stavu, ktere maji svuj zacatek a take svuj konec. Tyto stavy jsou vzdy zalezitosti mysli a tudiz vdy odsouzeny k docasnosti. Tyto nauky nazyvam casnymi, protoze zacinaji i konci v case.

Vyssi nauky jsou pro nejzdarilejsi adepty nauk nizsich, kteri tu marnost casnych nauk prozili na vlastni kuzi a tak nade nic nehledaji a zadne stavy ktere maji zacatek i konec prozivat nechteji. Je jim jasne, ze je to marnost. Tito, hledaji jen nezrozenou podstatu vseho. Rychle prichazeji k tomu, ze nemozno hledat neco natoveho uvnitr mysli a vedomi a tak rychle prijdou k zjisteni, ze se jedna a jedine muze jednat o samo vedomi. A tam odhaluji svou hlubokou prirozenost, nenasilne spocivajici samu v sobe. Od nepameti a nachazeji, ze vzdy to byli a nikdy to nebude jinak. Odhaluji blud stvoreni a proto nachazeji Poznani, stavajic se jim.

Takze je jiste jedno jak kdo propaguje nejake ocistne techniky predtim nez se ukaze o co vlastne ma jit. Jen poznani vpravde ocistuje tak, ze nezustava ani nejsubtilnejsi necistota.

d.,
vážně jsi nikdy nehledala? Tomu je těžké uvěřit :-)

Qellogathi,
podstatná slůvka: "už ví" :-) A než se k tomu poznání uvědomí, přemýšlí o tom, jak je to těžké, a proč vlastně apod.
Ale teď mě napadlo, jestli tomu stavu poznání právě třeba na sekundu nepředchází ta ochota vzdát se úplně všeho. Není vlastně to odevzdání se, vzdání se všeho, i sebe sama právě oním okamžikem Poznání?

Evelyn,
myslis, ze by zebrak byt na chvili vahal opustit relativni radosti sveho stavu - (prilezitostni nocleh u dobrych lidi, nalezeny nebo vyzebrany penizek, pekne sluvko z milosrdenstvi od jinych a td.)- kdyz uz vi, ze je Kralem Sveta?
Myslis, ze pote, co ho jeho kralovstvim provedli a ukazaly mu tu nadheru a bohatstvi, tu moznou formu nekonecneho blahobytu o kterem se mu nikdy ani nesnilo? A ted to bode mit, to vse?
Ze by to bylo tezko opustit?
To vsechno, co na tom zalezi co maximalne krasneho lidska existence nabizi?

Lokomotiva - prispevok 16:50:58
"...nebyva prave utpeni pricinou snahy cosi hledat?"

d.
...mozno preto som nikdy nehladala?:)

... ale ja nevidim rozdiel medzi utrpenim a radostou. Ved castokrat to, co je pre niekoho radostne, je pre ineho utrpenim a naopak. Je to len subjektivny pocit.
Brat veci take ake su, neradovat sa pre veci same, takisto ako pre ne netrpiet (zmeni sa povod utrpenia ak budem trpiet? Nezmeni). Brat ich ako nastroj, ci prostriedok...
Ozajstne stastie je nezavisle na vonkajsich okolnostiach.

Ale ja nerozumim, proc by tam nekdo mel "chtit" jit. Protoze je to posledni tuzba, ktere se musime vzdat. Ale nemelo by byt pricinou to, ze je nasim zivotem utrpeni.. na druhou stranu.. nebyva prave utpeni pricinou snahy cosi hledat? A hrajes-li si jako dite s vedomim, ze to je jen hra.. pak nelpis.. ani na te radosti, ale to naznamena, ze tu radost nemuzes citit az do dna. Nelpet ani na te hre a presto se ji ucastnit. Kdo muzelpet na hre? ted jsem lupic, priste budu policajt.. ale kdyz ji hraju, neresim to, proc nejsem to, co nejsem. Proste hraju.

Lokomotivo :-)
představ si včelku a med. A teď si představ, že včelka je člověk, med je prožívání nádherného. Copak se asi stane, když si včelka sedne na med? Už nevzletí. A tak nějak to bude i s tím člověkem. Utrpení, to jó, toho bychom se vzdali jedna dvě, ale radosti, nádhery??? Tak to tedy né! Vzdát se prožitku radosti chce velkou odvahu, ale málokdo ji má. Proto raději sám sebe přesvědčí, že "Já" není nic, o co by měl usilovat. Ale když se pro to rozhodne, dostaví se pomoc, jako pro tu včelku, když ji s láskou z toho medu "někdo" vytáhne :-)