Duchovní cesta

SVETLO, pises dobre, pokud vse chapame v ramci pohledu o pricine a nasledku.
Kdyz pricinu a nasledek neuznavame, ponevadz jsou stejne esence, tak pravdu nemas.
Je to dvousecna zbran. Kazdy bere odpovednost za sebe - slovo poznani nemuze skodit.
Tvou namitku chapu, ale neztotoznuji se s ni, protoze jeste nechapes skutecnost za procesem . Dotazovani sama sebe je spravne, jen musime vedet, co v nas nami neni. Abychom jen tak nevedli dialog s touto bytosti. Spravne sebedotazovani neprodukuje zadne odpovedi.
Ale rekni, co myslis ze treba rozpoustet.
Rozvadet to jiste neni treba ale alespon k dokresleni.

Všem těm,kteří čtou či přispívají na tyto stránky.Určitý čas jsem sledoval vaši diskuzi...a již ztrácím dech.Všem doporučuji věnovat se praxi,vykašlat se na citace...nejde totiž o to že hledáme,protože trpíme. Může být i hledání UTRPENÍ.JISTO JISTĚ JE.A POZOR na Slova o tom,že není-li někdo připraven neublíží mu to.(pouhé slovo) Kvůli slovům se vedou fanatické války. Kdo má pravdu?!
To co je zde psáno může u (dosti ),labilních jedinců vyvolat dosti nihilistické,(zvracené),chování.Nejde o to číst,číst a produkovat myšlenky o tvaru,formě,jevech a trojrozměrném klamu. Všichni TO máte v sobě. Tak si rovně sedněte a dýchejte. Toť vše.Nečekám reakce na tento názor.Přeji vám všem,kdo se pokusí "sedět"hodně sil a( štěstí). Budete to potřebovat. Vše ostatní je dekorace a nebojím se napsat,že i lež. To co čtete musíte začlenit do svého Krásného Života. Jiná Cesta není. Nelze pouze racionálně,(myšlenkově) něco uchopit. Kdopak z rozumu má užitek? Kdo jsi? Dotazujte se sami sebe.
Promiňte, chtěl jsem být stručný .Samozřejmě můžete v diskuzi pokračovat vesele dál,ale nic opravdového to nepřinese. BUĎTE NA SAMI SEBE TVRDŠÍ.Obracejte pozornost dovnitř. Samozřejmě zatím hlavně v čase vámi určeném. Jinak o jednom životě jako konce utrpení nemůže v žádném případě být řeč. Já bych vám to samozřejmě o d Srdce moc přál.
Jestliže tak již činíte (sedíte,dýcháte) je vše v pořádku. Pak Rozpouštíte. Já proti vysvětlování nic nemám. Avšak všeho dočasu.
Dále se této diskuse neúčastním. Bůh vám žehnej a děkujte Bohu za To,že je to takhle.
Vše má své důvody a svůj účel.

Lindus,
mne pomahalo hlavne uvedomenie si, ze ak budem nervozna nic s tym nezmenim (detto ak budem nahnevana, agresivna, smutna...). Tak jednoducho iba som...

Lindo, jediné, co může sklidnit tvůj den, je najít si důvod k radosti, žádný příkaz, ještě neposunul člověka dál, a už vůbec ne na duchovní úrovni, příkazy provokují k odporu.Jestli seš nervózní, s něčím v zásadě nesouhlasíš, co to je? Prober si to, pohledej a příjmy tento fakt, uvidíš, uleví se ti, přeji hodně síly

Jeste jedna vec. To, co bylo nervozni neni to, oc jde. Vzdej se identifikace s tim, co je nervozni.

Hm, priroda je jen jeho zevni aspekt.
V podstate je to jen z nej.
Proces postupne intelekt unavi, musi se vyzit a "vyblaznit" v procesu. Kdyz zjisti, ze nic neni k dosazeni, vynikne jeho vnitrni podstata - ktera ovsek byla vzdy pritomna (jen zanesena spoustou nevedomosti).
Ono, to nejde ze dne na den, rozhodne se nesnaz ziskat nadvladu jakozto Linda nad Lindou. Nebo ne. Snaz(: az zjistis, ze se to neda a proto to jednou opustis.
Nejprve se snaz zjistit, co je neustale s tebou, kdykoli, kdekoli aniz bys se toho mohla nejak vzdat.
Mas na to tolik casu... neni treba to udelat dnes, nebo zitra.

Dnes jsem nervózní, až jsem sama sobě protivná. Snažím se uklidnit, uvědomit si, co je a co není podstatné, ale moc to nejde. Je to jen SLABÁ vůle ovládnout sama sebe a poručit si???

Qellogathi, takže na člověka je nátlak i vně, z přírody? Nejen zevnitř?

lindus,
samozrejme prijde jednou impuls, nebot jednou dojde palivo pro svetske ziti.
To se stava zakonite. Je otazka kdy.
Bezne ziti neni prirozene a priroda sama si hledi dat to do poradku a navratit pohyb do nepohybliveho zakladniho stavu.

No celá tahle moje sáhodlouhá samomluva měla vést vlastně k jednoduché otázce, zda je jisté, že pro KAŽDÉHO jednou přijde impuls k duchovní cestě a proč?

...teda ubližuje tím asi nejvíc sobě, ale zatím o tom neví. Dokud člověk neví, že ho může čekat něco ještě hezčího, tak mu to nechybí.

Hezké dopoledne, v novém týdnu.
Přes víkend se vždy většinou věnuju rodině, tak mám čas až nyní pročíst Vaše nové příspěvky. Musím říct, že spousta slov mě zase pohladilo a to je fajn.
Můj muž je zapřísáhlý materialista. A vždy mi říká, proč bych se měl upínat k nějakému duchovnu, které je pro mne nejisté, když si můžu žít spokojený život zde na Zemi. Navíc, pokud uvěřím v reinkarnaci, je to super, můžu si užívat pozemských radostí pěkně dlouho. Když nebudu páchat přímo zlo, budu si moct proplouvat životy snad v relativním klidu. A i když se mi některý život přece jen úplně nevydaří, čeká mě další, tak je to v pohodě. Ale protože moc na reinkarnaci nevěřím, nechci si nic promarnit.
A já se ptám na Váš názor, zda je opravdu jisté a také nutné, aby se k poznání nakonec dopracovali opravdu všichni? Nelze si v pozemských životech normálně vegetit, tak jak si to představuje můj muž a zkrátka se nikam nevyvíjet? Nebo nakonec na každého přijde třeba to utrpení, aby začal přemýšlet trošku jinak. A co to utrpení způsobí? Mluví se o karmě. Ale pokud se člověk snaží žít dobře, neubližuje druhým...zkrátka základní morální věci, zač může být "trestán"? Proč je nutné, abychom se postupně navraceli k absolutnu? Nebo neni? Pro člověka, který má aspoň trošku vztah k duchovnu připadá přirozené, že v něm hledá něco lepšího, ale pro materialisty? Můžou zůstat při svém pohledu na svět stále a být uspokojeni? A je to špatně nebo je to jedno? Neubližuje to vpodstatě nikomu.

Hezký večer Vám všem.
Je to radost tady být.
Dělejme cokoli co nás přivede do vnitřní( pro mé zjednodušení :-) ) harmonie se sebou samou. Harmonie je stav nás samotných při kterém jsme naprosto klidní,vyrovnaní a tiše blažení. Každý tento stav zná. Zná ho ze svého dětství a také ho zná každý zamilovaný. Jsme právě v tomto stavu harmonie.
Cokoli nás vychyluje z této rovnováhy narušuje naši pozornost. Schopnost reagovat na životní situace i na pokyny, které dostává každý člověk ze svého nitra.
Svojí vůlí, záměrem může správně prožít svůj život. Vyrovnaný člověk může kráčet na své duchovní cestě.
Proto hledejme tuto harmonii v sobě. Musíme ji sami v sobě najít a to tak ,aby tato harmonie byla trvalá a nebyla narušena ničím vnějším.Je třeba jí dosáhnut vnitřně a k tomu je vhodná meditace.
Tanec je jednou z nejstarších forem meditace.Byl to právě tanec kterým národové uctívali svá božstva.I taková víla Amálka se točila a točila :-).
Každý z nás začíná od úplného začátku a musí si projít všemi stupni duchovního života.
Prakticky neexistují vyšší či nižší duchovní techniky,protože každý je na jiném stupni vývoje a potřebuje právě tu meditaci kterou dokáže.
K čemu by bylo člověku že zná přesný návod k nejvyšší meditaci,ale nedokázal by ji provést?
A proto nechť každý z nás zušlechťuje svou meditaci a jakmile v ní pokročí sám ji opustí a začne provádět nějakou vyšší formu meditace.

d., Eiriko a Qellogathi,

díky za příspěvky pro mne :-)

Ahoj Majo,

vitame Te tady.
Rekni neco o sve ceste ches-li.
Je nas tady par, kteri tlachame o vlastnich zkusenostech.

Evelyn,

jiste, tak jsem se vyjadril. Ale ty podminky jsou v tomto pripade uvedeni se do bodu jednoznacneho vedomi a do krajnosti vedeneho poznani nasi totoznosti s univerzalnim principem.

Tohleto - nikoli rozumove - ale hluboce intuitivni pochopeni je jedinou podminkou, ktera musi byt splnena. Tatot fyzicka bytost se k tomu nemuze priblizit nejak moc, maximalne tak jeste dbat na sattvickou povahu telesneho vedomi aby se tzv. ego mohlo patricne zesubtilnit a stat vice pruhlednym.

Pres vycistene sklo se lepe diva.

Aby to bylo cim spontannejsi a jasneji uchopitelne, je dobre v jistem obdobi se zdrzovat masite a vube tamasicke stravy a zanechat cinnosti, ktere cloveka obiraji e energii. (mnozstvi energie podminuje kvalitu a zpusob pochopeni).

Je nutno pokud je mozno prispivat ke kvalite vedomi, ktere je takove povahy, jakou stravu jime. (ale jak rikaji velci mistri, "kdyz je uz zalozena velika vatra, tak do ni muzes uz hazet jakekoliv paliv".) Pokud citime, ze nase vedomi je ovlivnovano stravou, je potreba upravit stravu. - tohle vsak ja neberu jako prvotni podminku, ale je jiste opodstatnena. Jine bude mit clovek v sobe ovzdusi kdyz nebude jist maso a jine, kdyz ho jist bude. Tak jako zalozit ohen se da i na tezko horicim materialu, lepe vsak hori, kdyz zalozime ohen na suche drivi. Necht je vsak kazdemu jasne, ze se tady hovori o vedomi telesnem, zavislem vubec na kvalitach tela.

Pochopeni o ktetrem rikam je vice mene uskutecneni vhledu. Vzdy, kdyz rikam o pochopeni, je to pro mne pochopeni mimorozumove. Toto pochopeni je ovsem kresadlem, ktere dava jiskru.

Uskutecnenim nejlepsi podminky je realizovani uvedomeni, ze nase puvodni existence je nepodminena, nezrozena, samozarici, neznicitelna a vecna. Clovek o tom musi byt presvedcen. Aby tedy byl hlubinne presvedcen o tomhletom faktu, musi predtim udelat veskera mozna badani. Nestaci vira, jak tomu casto u vselijakych uceni byva. Neni to totiz neco, co by se dalo "postavit" jen tim, ze tomu budeme kontinualne v case verit.

Jako idealni priklad nam muze byt nase vlastni byti. O nem nemusime zkoumat a hledat abychom zjistili, zda-li jsme a ze tenhle fakt je nepochybny. Nemuzeme ve sve byti verit, tudiz JSME TIM aniz bychom v to verili, nebo o tom pochybovali. BYTI je nade vsi pochybnost a clovek se tim muze nachat vest bez nebezpeci. Pocit byti neni nikdy smyslenka, ani predstava aby ho to svedlo do rise fantazii (tak jako cokoli jineho).

Tim, ze si clovek vezme jako jedinou skutecnost vrozeny pocit byti, se chyti jedine mozno opory kterou ma. Jeji sledovani za vsech okolnosti mu privodi jednou (podle opravdovosti snahy) okamzik cireho poznani - poznani atmanu a ztotozneni s nim. Kdo jednou poznal atman, nemuze v nem nespocinout.

Nutno vedet, ze tato vznikala vec - clovek - ma v sobe jadro, ktere se poji na pocit byti, ktere samo sebe identifikuje jako Ja Jsem. Rozlousknutim tohoto jadra se od vseho oprostene vedomi dostane k zjisteni "nejsem".
V tomhle pocitu spocinout je trvale vymazani jevu zvaneho ego a ztotozneni se s nim.

Neustale vedomi si toho, ze "jsem TO, co hledam" (a tim, cim hledam) pomuze odstranit veskere zabrany, ktere nam zivot hazi do cesty.

V advaitickych textech existuje spousta poucek, ktere upravuji mysleni a jeho kvalitu smerem k trvalemu ziti v souladu s presvedcenim "Ja jsem atman - atman je brahman - vse co je je brahman". Kdyz clovek cti tradici Vedanty a ducha pravdy, ktery je za nimi, tak mu to bude stacit. Pokud ne, tak si to njeprve musi overit. Veskera praxe, meditace a koncentrace jsou vlastne pokusy ega o toto overeni. O pochopeni cim JE ve skutecnosti. Kdyz to zjisti, praxi nepotrebuje a vsechno co bude treba uz mu poskytne ziti samo. Ziti se pak deje automaticky a bez aktivni vule toho, komu se to deje.

Kdyz to pochopi, vyklidi pole a zmizi. A nepotrebuje praxi. Ani my nepotrebujeme zadnou praxi k utvrzovani se ve spontannim pocitu ze existujeme. Tento pocit nam nikdo neodevzdal. Proste se to tak sebehlo.

Ja jsem ponekud nestandardni priklad, protoze u mne se to sebehlo jinak. Brzy po narozeni jsem jasne vedel, ze jsem nevznikl, jen svet mi vstoupil do vedomi jakozto vjem byti. V tomhletom jsem to mel snad lehci nez jini, kteri se narodili a automaticky si prirodou nechali vzit pocit nezrozene podstaty. Tohle se neda ovlivnit. Jine veci se do jiste miry ovlivnit daji. Jsou tady vsak sily, ktere nas do znacne miry determinuji.

Pokud je individualite urceno nerozpadnout se, tak je to proste z vice stran zapecetena situace. Nevzniknou podminky. To je take v souladu s jistou "danosti veci jak se deji" nebo chceme-li, s vuli bozi.

Vítám Tě, majo!

Cílů víc nevidím. L. Hay znám, Anastázie jsem zvládla pouze dva díly, ale to už je hezkých pár let. A co se týká radosti:
"Buďte pokorní v zevní radosti, aby byla mírná i vlna bolesti, která se zákonitě dostaví jako vyrovnání dvojnosti, jako jednota protikladů."

Přeji krásný večer.

Evelin,jak už jsem o tom psala.
Stává se,zejména v mladším věku,že člověk zažívá vnor k pravdě,aniž by předtím něco studoval,je to odezva na to,čím se kdysi zabýval,smrt to nezničila.
Jak připravit vhodné podmínky?
Já mám na to takový názor - nešpekulovat,ale něco dělat,cokoliv.Není čas na plané řeči.
Příjde to,každý z nás má právo žít v pravdě,ale to,že Tě to zajímá ještě nemusí znamenat,že jsi připravená.
To musíš vědět sama a podle toho se musíš zařídit.

Qellogathi,to co píšeš je nádherné, cítím to stejně, mít radost a tvořit.

Říkáš to hezky Evelyn, duchovno je život, který žijeme a málokdy o něm mluvíme, protože je přirozenější "dávat dítěti výživu z láhve než přímo z prsu", aspoň takový mám dojem, když někdy lidi slyším mluvit.Možná bude dobře, pokud tato diskuze povede k tomu, abychom našli ta správná slova k vyjádření pocitů, které námi hýbou.Slova jsou sice jenom berle, obal, něco co lze obarvit nebo začernit, ale jsme na úrovni, kdy jsou potřeba, tak proč jim upírat dokonalost.Cílů může být více stejně jako cest, to co považuješ zřejmě za cíl je z mého pohledu spíše úmysl, nebo také úkol, který máme vykonat.Jestli ráda čteš, co tak L.Hay, nebo Zvonící cedry Ruska.Cítím, že to co sledujeme je radost, pokud si ji rádi dopřáváme, jse čím dál blíže ke svým cílům a naše cesta je mnohem lehčí a veselejší.Přeji hodně krásných chvil a pocitů