Duchovní cesta

Dobre rano:)
Pekne si to napisal, Q.:)

"Duchovní cesta je mrtvá cesta...":)

Dobru noc

Ukoval jsem vám

Příběh o řediteli a továrně.

Byla jednou jedna továrna, ve které bylo množstvo pracujících lidí. Nic se tam sice nevyrábělo, jenom se z jednotlivých věcí předělávalo na věci jiné. Jinak, nic užitečného, ani trvalého z toho nikdy nevzniklo.

Lidé, kteří tam pracovali, byli dělnickým rozhlasem motivováni k velikým výkonům a tak dělníci a dělnice pracovali jakoby to mělo smysl. Mezi lidmi kolovali takové historky o lidech, kteří, když šli do důchodu, že dostali veliké odměny a že jejich celoživotní dřina se jim moc oplatila.

Nikdo však neviděl tyto šťastlivce. Každý měl možnost vidět jen pracující lid - od svítání až do pozdní noci. "Pracujte, abyste měli co jíst, jezte, abyste mohli být zdrávi, buďte zdrávi, abyste mohli pracovat."

Kdybyste se při běžícím pasu pozastavili na kus řeči s kterýmsi dělníkem a zeptali se ho, jak ho platí, řekl by vám, že "ješte neviděl peníze, ale že jistě jsou a že už slyšel o lidech, kteří byli vyplaceni. Vždyť se o nich tak často mluví v továrně a v rozhlasu! Jenže to si musíte zasloužit..."

A každý jen pracuje a pracuje, práce šlechtí ducha... až z toho jednou bude vyšlechtěn na padrť. A opravdu, jenom ti, co již dost dlouho pracují a zaníceně, s oddaností pracují pro svého zaměstnavatele a už mají svůj stařecký věk moudrosti, si začnou uvědomovat, že ještě nikdy neviděli jak vlastně ten peníz vypadá... Zrovna jako brigádníci, kteří nastoupili před týdnem...

"Co je to za továrnu? Co je to za systém, ve kterém se tohle děje a každý je toho vězněm? Viděl jsem už někdy vůbec svého zaměstnavatele? Jsou tady lidé, kteří říkají historky, že ten a ten, už dlouho ve fabrice nepracující člověk se jednou setkal s Panem Ředitelem. Nikdo ovšem neslyšel, že by ve fabrice takový někdo byl s kým by se o tom dalo popovídat."

Tyto trudné a bezvýchodiskové myšlenky, založené ovšem na skutečnosti a nenalhávání si (takovýchto skvělých pracovníků) je jednou přivede k jistému řešení. Upustí od nesmyslné práce a předělávání všemožných věcí, které i tak nikdy nebudou upotřebeny.

Raději se projdou po továrně..., KDO by je vůbec mohl zastavit! Každý je zcela pohlcen ve své práci a nikdo si toho ani nepovšimne. ...Půjdou za Ředitelem a vydiskutijí si to přímo. Nebudou přece spoléhat na bludné historky....

Továrna je však velká, ale systém v ní je na všech podlažích stejný. Všude to jde stejným směrem, jednou někdo položí základ a pak se na to naváže. Dále navazují další a další a takhle se věci stále mění.

Nikdo ještě neviděl, že by to někdy bralo konce. Na nejvyšších poschodích se zabývají velice zvláštními mechanizmy, které jsou sice právě tak logicky strukturovány jako třeba tam dolů v tavících dílnách a ve strojovně, ale je v tom ten rozdíl, že tady nahoru jsou věci subtilnější a nejsou natolik komplikované. Tady se používá pouze pět jednoduchých materiálů - pevný, vlhký, horký, zamatově lehounký a prostorný - a obměn není mnoho. Tři základní, bílá rudá a černá. Vše je tady jednoduché. Pak, co jde dolů do nižších podlaží, jsou jen nekonečné variace techto osmi...

Když se tady náš poutník po továrně dobře porozhlédne, tak se mu zdá divné, že čím výše je, tím méně dělníků a lidí tady pracuje. Na nejvyšším patře není nikdo! Tam se totiž materiály sami opracovávají a kombinují, nikdo to nekontroluje.

"Kde je Ředitel!!!"

Na tenhle výkřik nikdo neodpovídá, vždyť kdopak by odpovídal. Někdy se materiály sice shluknou do podoby jakéhosi "Superdělníka", který autoritativně řekne: "Já jsem tady generální ředitel a já jsem vytvořil tuto továrnu". Ale, když poutník přišel, tak viděl, že předtím to byl jen beztvarý chuchválec neidentifikovatelné hmoty, a proto není s to uvěřit tomuto "tvaru".

Nakonec, nic jiného v továrně není. Všude jen kombinace tvarů!... Unavujcí kombinace...

- - -

Pak se človíček, pečlivě maje probádanou celou továrnu jako svůj dávný, pradávný příbytek, rozhodne ukončit další hledání Ředitele. "Není jej. Kdo to říká, je určitě člověkem od stroje... Nikdy se tady neporozhlédl."

A tak tedy se rozhodne jít mezi lidi a bude s nimi povídat o čemkoli. Ptá se na peníze, co je baví, kdo je ředitel a jestli jej někdo už viděl. Nejvíce ho zaujmou lidé, ktěří už-už se rozhodují práci zabalit, protože už je to nebaví a viděli tak mnoho strojů a hmoty... A to všechno v tolika proměnách a na tolika různých podlaží...

Tady se pak dohodnou. "Není ředitel a nejsou skutečné peníze..."

Ochotně poslouchají toho prvního poutníka. Pak se s ním projdou a potvrdí si to, o čem se baví a jejich názory jsou kupodivu velice stejné.

Pak ten nejstarší opuští i to pobíhání mezi dělníky a upouští od jakékoli osvěty, dělají to nadále přeci jenom jen ti mladší... Vždy tady budou. On už je unaven a patří mu spravedlivý důchod. Opouští továrnu a jde domů. Už se pamatuje, že to je odkud přišel a když se tehdy zavřeli za ním brány továrny, v tom okamžiku zapoměl... Chopil se nekonečné práce, která trvala prakticky až doposud.

"Sbohem práce, sbohem sliby a očekávání. Nechci peníze a tak jdu domů".

Přeji hezkou noc.

Hve found something at this theme:

"Question: Are you not at all concerned about the state of the world? Look at the horrors in East Pakistan.Do they not touch you at all?"

-

"I am reading newspapers, I know what is going on! But my reaction is not like yours. You are looking for a cure, while I am concerned with prevention. As long as there are causes, there must also be results. As long as people are bent on dividing and separating, as long as they are selfish and aggressive, such things will happen. If you want peace and harmony in the world, you must have peace and harmony in your hearts and minds. Such change cannot be imposed; it must come from within. Those who abhor war must get war out of their system. Without peaceful people how can you have peace in the world? As long as people are as they are, the world must be as it is. I am doing my part in trying to help people to know themselves as the only cause of their own misery. In that sense I am a useful man. But what I am in myself, what is my normal state cannot be expressed in terms of social consciousness and usefulness. I may talk about it, use metaphors or parables, but I am acutely aware that it is just not so. Not that it cannot be experienced. It is experiencing itself! But it cannot be described in the terms of a mind that must separate and oppose in order to know. The world is like a sheet of paper on which something is typed. The reading and the meaning will vary with the reader, but the paper is the common factor, always present, rarely perceived. When the ribbon is removed, typing leaves no trace on the paper. So is my mind -- the impressions keep on coming, but no trace is left."
/Sri Nisargadatta Maharaj/

Lokomotivo,

abych se vyjádřil k tvé povídce, je jistě napsána s ohledem k věcem, které správný pozorovatel jistě vidí. To, co tak dobře líčíš je důsledek žití v nevědomosti. Takhle to degeneruje všude a vždy, když se v společnosti stanoví jiná směrování než to jediné správné.

Člověk se vidí jako oddělen od zvyšku lidstva a to vytváří všeobecnou oddělenost. Každý se tedy uzavírá a chrání před každým. Neexistuje důvěra. Rozbít tuto funkci se dá jedině přímým prohlédnutím a zrušením konzumního způsobu výkladu světa. Tyto důsledky by ovšem nebyli, kdyby se na jevy kolme nás nahlíželo bez přijímání soudů (z pozice individuality).

Nemůžeme však problémy vzniklé ze separace řešit instrumenty vůle a vzešlé ze separace. Tato situace co popisuješ je jistě nechutná, ale nedá se řešit jednotlivými akcemi vůle individua proti vžité rutině celku. Tímto způsobem by nanejvíš vzniklo nějaké hnutí, které by se tím stalo jedním ze způsobů vyjádření této rutiny také. Nelze to vidět přes jakoukoliv revoluci ať by byla jakákoli "duchovní a láskyplná", protože tento jev degenerace ve společnosti vznikl z nepochopení a z nevědomosti.

Další problém může být v tom, že "někdo" chce změnit společnost. To navádí k představé, že stav společnosti někomu vadí a proto chce vyvíjet protitlaky aby se to tím vyřešilo. Já míním, že akcí vůle to nejde, jen pochopením celku a to jisté zas vyplývá jen z pochopení sebe.

Neseme odpovědnost hlavně sami za sebe. Nejlépe se vypořádat se vztahem k druhým je, když je uvidíme jako periferii sebe sama. Pak to ale nebude rozséváním lásky na bezprostřední okolí, ale na celek lidstva jako takového. Jen to, se dá brát jako správné metta. Individualizovat přání dobra znamená, že individualizujeme i sebe. Je jisté správné, když se někdo stane vtělením dobra a lásky, ale tím pádem ztrácí jeho osobnost a projev ve světě právě ten aspekt individualizace. Jsa ším, co je, spontánně indukuji svou lásku a své bytí do toho, s čím se (bez vědomého úmyslu tak činit) identifikuji. Tohle je dle mého jediný správný účel lásky a jejího rozšiřování.

d., presne tak(:

Individualita nemá čo dať komusi druhému.
Najdokonalejšie darovanie VŠETKÝM je vtedy, keď už nie sme MY ako opozícia k NIM.
Pravá láska nie je účelná a je spontánna.

Lokomotiva:)
Ma i nema.
Na NEMA mame cas, kym dokazeme Svetlom vplyvat... A potom uz ale zasa nebude My a Niekto...

When the sense of distinction and separation is absent, you may call it love.

To ne. Myslim, ze je to jenom nahoda. Nema to se mnou nic spolecneho. Nic nema se mnou nic spoleneho :o)

Lokomotiva, Ty si trdlo:) Len bacha, aby si aj ty nemusel kocikovat:):):)

Ten svet je nejakej podivnej. Dnes jsem prisel do prace o nekolik hodin drive, tak ted sedim v knihovne. Zajimava vec se udala. Vsechny stoly jsou obsazeny maminkami s detmi v kocarcich. Zajimava shoda nahod. Asi si u nas dali sraz. A ne vsechny deti jsou agresivni (dnes).

Hm... lenze tam prave vstupuje do toho chcenie - chcem lepsiu plet, tak...,
chcem zmenit svet, tak...
tak bude just reakcia presne opacna, ako ked nasu akciu oprostime od zameru (nech je akykolvek...).
Ale to je len moja skusenost.

(A len tak mimochodom - vari to potrebuje reklamu? Aj tak sa to neda pouzit ako praci prasok na nase vypratie:)

Lokomotivo, ty úsměvy jsou nejlepší, přeji ti ať máš hodně síly je udržet, ta reakce okolí je pouze adaptační, jestli vydržíš, ten úsměv se začne usídlovat i tam, kde ho nepamatujou. Možná, pokud vládneš jazykem, rozhodně umíš psát, mohl bys zkusit kromě psaní sem, psát i na stránky papíru, který se dostane více lidem, určitě by to působilo. Včera se kolegyně rozplývala nad informací, jak prospívá sex pleti.Možná právě tady to začíná. Ten pohled na to co prospívá čemu a co slouží čemu.

A tak sem ty situace vzdycky rozstrilel. Jenze cim vice citili muj nadhled a silu, tim vice meli podvedemou potrebu se do me strefovat. Jako bych se staval jejich ventilem, jako bychom pristoupili na nejakou nevyrcenou smlouvu a ja prejimal jejich hrichy. Tak se stalo, ze sem ten nadhled vcera ztratil. Mozna proto dnes pisu.
***
Lokomotiva, skus to robit bez toho, ze by si si nejak uvedomoval pricinu toho svietenia, ako aj jeho nasledok. Ono tam casto vstupuje prave ta "snaha" menit k lepsiemu. Skus to IBA TAK. Jednoducho IBA sviet.
Viem, ze sa vravi, ze vnutorne prepodstatnenie poburuje svet, ale ja to vnimam tak, ze ak je v nom ta "prava detska prostota" nas samych, ta jednoduchost bez tuzob menit svet k lepsiemu, ze je to proste iba spontanne, jednoduche, bez snahy po nejakych pozitivnych nasledkoch (nielen mimo nas, ale i v nas samych) tak to svet nepoburuje, ale naozaj meni (proste v tom momente a stale plati, ake je naozaj dolezite, co naozaj v sebe nesieme...)

Pekny den Vam obom i vsetkym ostatnym:)

Uff. Mam pocit, ze aj tu sa uz deje to, co tam...

Mila Lokomotiva, mame povinnost "iba svietit". Adresnym "promlouvanim" nic nenarobime. To, co opisujes pri tom stoliku, to je to "iba svietenie". A vidis, ake robi divy:) Presne to som sa naucila od nasho havina pred tymi desiatimi rokmi:)
To, ako ona svietila, ked sa vyskytol niekde nejaky psi problem, to svetlo sa dalo krajat:) Ona tym svetlom tych agresivnych psov pacifikovala:) Bez hnevu, reci, vycitiek. Iba svietila:)
Vzapati som spozorovala, ze tak meni aj ludi. Skusila som to aj ja a bolo to tak.
Vtedy vo mne vzislo pochopenie - premenou seba menime svet.
Takze iba svietit:) Aj to je len zaciatok:):):)

Milá Lokomotivo s přehazovačkou,
Ty to prostě umíš, chytnout člověka za srdce, až zapomene dýchat, ztiší se a naplní jej cosi nepojmenovatelného :-) Zaséváš do srdcí těch, s nimiž se setkáš, semínka citu a radosti. Přeji všem těmto srdcím, ať si váží daru a nechají semínko vzklíčit a růst, Tobě přeji bohatou zahrádku s plností květů. Jsem ráda, že jsi :-)
S láskou Evelyn

Vite jaky je rozdil mezi Ceskou republikou a Anglii. U nas lide veri, ze jim lepsi ekonomicka situace pomuze ke stesti. Tady uz davno nikdo neveri, ze ekonomika vyresi jejich problemy. Lide se tu dostali do soukoli konzumu tak silne, ze uz nemaji moznost z toho vybrednout. Pokud nepodedi nejakou nemovitost, jsou nuceni bezet krisi zavod az do vycerpani. Hypotekana na dum, ktery tu stoji 250 000, pri beznem platu 1500

Asi si pectu toho Kaanedu, kdyz jinak nedate :o)

Poprvé jsem se se jménem Castaneda setkala nedávno, šla jsem se podívat na patřičná místa, kde se o něm něco dozvědět, nu nahlédla jsem a potkala tam několik slov, která nerezonují s mou vnitřní cestou. Zkušenost mi říká, že slova, která používáme jsou stupněm našeho vývoje. Pokud rozumíme obsahu slov, stačí jich říct jenom pár abychom vyjádřili svou myšlenku, pocit, potřebu. Co víc říkat, než to co je naše potřeba? Vše ostatní je svobodná volba těch, kteří slova přijímají. Proč soudit a říkat co musíme?
Lindo, tvoje dcera je moudré dítko, chytlo mě to za srdíčko.Přeji všem hodně síly k radosti

Ahoj všichni!

Mám pro váženého pana Qellogathi také jeden vzkaz.Vaše sdělení k tématu je také radost číst,neboť jsou věcná a upřímná.A pokud je něco upřímného je to vysoce ceněno,ne však okamžitě vřele přivítáno.

Jde totiž mnohdy o tu lidskou lenost a liknavost. Vzdát se všeho či nikoliv.(?)Přátelé můžete pouze "získat". Kolik kdo vynaloží usilí (nechtít,netoužit)a energie minimálně tolik se vrátí. Jsem však přesvědčen,že obdarovávací získá víc než obdarovávaný.

Mimochodem,otřel jsem se pohledem o stránky www.advaita.cz a mohu říci,že tvůrci ví o čem je řeč.

Přeji všem bytostem Šťastnou pouť Životem.