Duchovní cesta

Ani nie strach zo smrti ako skor lipnutie prave na tomto zivote...

Tazko povedat, ci je to prave - alebo iba - tou radostivostou.
Mozno je to aj o schopnosti akehosi nenasilneho sustredenia (kedysi to sustredene hrabanie sa v hline prislo akosi spontanne, ale asi v pravom case na pravom mieste:).
Mozno je to o vzajomnom vyzarovani.
Urcite je tam viac aspektov.
U mna tu fazu radostivosti uz davnejsie vystriedalo take akesi pokojne spocivanie. A kvety rastu dalej...

Cekal jsem d,jeslti se na muj prispevek o zelenych palcich ozves.
Delas to taky s tou radosti?

Ja mily Q, nejsem zcela oprosten od sveho tela. Byl jsem v mlze,pak prislo sebepoznani a znovuvteleni, ktere je ale mnohem intenzivnejsi a radostnejsi, nez taexistence pred tim. A pomohla mi k tomu jedna vec. A tou veci bylo pochopeni a prijmuti smrti ve sve podstate. A vsechny strachy tohoto tela, jak o nem hovoris, pochazeji prave ze strachu ze smrti. I veskere utrpeni ma pricinu prave tady. Clovek se nemusi uplne odpoutat.. staci jenom tuto vec pochopit a postupne realisovat. Ta realisace pak sama zacne rozpoustet vsechny strachy a s nimi i utrpeni. :o)

Děkuju Q. Díky Lokomotivo. To je tak strašně fajn a skvělý, že víte o čem mluvim, že tomu(mi) rozumíte. A super je, že o TOM můžu mluvit já. Díky za tyhle stránky Evelyn máš prima nápady.

Ano, najcistejsia Pravda je za myslenim.
Nikdy sa k nej nedopracujeme tvorenim myslienkovych konstrukcii, ci pouzivanim zmyslov. Naopak, vzdanim sa akehokolvek chcenia dopracovat sa k vysledku, k odpovediam (o.i.), zacne sa Pravda (v nas) obnazovat sama.
Zvedavost co je dalej je nasou brzdou, pokial budeme zvedavi, bude pracovat nasa obrazotvornost (najvacsi to klam:), ktorou my samy vytvarame obrazy - iba iluzie.
Chcenie = nekonecna tvorba,
nechcenie = vykupenie.

doslova...sam sebe utociskom, sam sebe Svetlom...

Strachu nemožno čelit, když jsme oblečeni a zajedno s tím, čeho se může jakákoli ztráta nebo zisk týkat. Ale poznáním toho, na pokladu kterém vzniká tento oblek bytí, který je dotčen strachem, strach naprosto zmizí.
Nutno tomu rozumět nikoli v běžném smyslu. Tohleto zrozené (tělo, smysly, intelekt a celá bytost) je smrtelnost a rozpad - které dějí se nesmrtelnosti. Strach se poznává a realizuje uvnitř území této smrtelnosti - je však poznán jako fantom, hledíme-li zvnějšku na tuto smrtelnost z oblasti, která je jejím poznávajícím subjektem.

Vím, že tohle se někomu může zdát ajko přliš abstraktním tématem, ale přece je to jedním z nejúčinnějších způsobů, jak výrazně eliminovat drtivý dopad a tíhu vnějších okolností na trpícího, který v konečném důsledku trpět nemusí. (když pozná).

Takže poznejte strach a toho, kou se jeví, koho se ve skutečnosti dotýká.

Niko, tvé líčení o vyvstání strachu mi dalo podnět abych tady napsal pár slov o tom, proč strach vzniká a hlavně, proč nás natolik determinuje.

Podle mého je nejzásadnějším způsobem, jak ze sebe strach setřást, okamžité proniknutí do svého centra (odkud cítíme, že vzniká vědomí)
a tak tam nalézti ono svělo, za kterým už nic není, pravdu samu.

Nalezením této skutečnosti (o které nemůžeme promítat, ale kterou navždycky od nepaměti JSME) člověk získá pevný vhled do veškerenstva, ve kterém už nikdy jakožto objektivním vesmíru, nebude moci vidět zásadní životnost. Najde totiž míru věšech věcí.

Tato míra ovšem znamená, že cokoli povstane aby se nám postavilo před zrak a vnímání, je měnlivá skutečnost. Přichází a odchází. Všechno jsou to jevy, kterým jen domněním, že jde orealitu samu, propůjčujeme životnost. V této půjčke, kterou iniciujeme, se v nás aktivizují různé strachy a radosti, podle okolnoastí. Tady je i důvod, proč vyvstává i strach, když je naše bytost napadena na úrovni pudu sebezáchovy.

Nic, kromě nejhlubšího "bytí bez protikladů" uvnitř naší bytosti nemůžeme považovat za skutečnost. Když se zcela dokážeme ztratit v onom bytí, pochopíme co nás to předtím děsilo a proč. Vnější okolnosti mohou ohrozit život, mohou způsobovat bolest, ale to je vše. Jinak nemohou vzít existenci. Pud sebezáchovy je vázán na tohle narozené tělo a ono skutečně umírá. Pokud se tedy budeme ztotožňovat s tímto mechanizmem bytosti, bude se na nás vztahovat i to, co strach bezprostředně oslovuje. Když se nám povede od tohoto mylného ztotožnění oprostit, strach nemůže dál působit jako účinný jev ve vědom. Když ta energie vyvstane, už se nebude jevit jako strach, ale jen kvantum energie, které můžeme pozorovat, jako si povídá s tělem o jeho zániku, nebo dění. Ale vcelku, bude to objektivní zkušenost jen pro nekonečně vzdálený subjekt.

Proto poznat sebe sama značí spočinout v tom subjektovi, kterého se naúprosto nic objektivní nemůže týkat.

Lokomotiva,
aj ja mam zeleny palec:):)

No jó..přečíst si vás od začátku proč mě to hned nenapadlo? Já jsem pako...

neni potreba se niceho strachovat a na nic davat pozor, mliko co se ma rozlit, se stejne rozlije..
Coz mi pripomina.. posledne i dali v kafecku sraz "rozlivaci mlik".. asi 5x sem to sel utirat... no ja vam povim, to byla sichta..
A kdyby se t neomu malo duchovni, tak at si
:o))))))

Krásný den!

Loko, zkazit si to můžeš jen Ty sám, tak si na sebe dej pozor!
:)

Haha..
sem zase jednou probuzenej smichy.
Tak sem vam zvedavej, kdo mi to dneska zase zkazi :o)))))

Majo,
Jojo to na tom neviditlnym modroruzovym psovi, to byla stejna splasena lokomotiva s prehazovackou. Za tejden jde ale do servisu, tak si zas cesky internet na chvilku oddychne. Jinak jsem tam doplnil to, co by se melo rici na zacatku, lec to delka prispevku nedovolovala. Ta vec,kterou je treba filozofum vysvetlit jako prvni :o)
Tak si to precti :o)

Jsem se zasekla někde v červenci, Roman tam psal o vráně, která po tisíciletí pokaždé najde cestu domů a my potřebujeme cestovku na zájezd do vzdálenosti 300km, prostě mě to pobavilo

Romane, to bylo opravdu hezké s tím vraním mozkem......zdravím.

A jeste k te bezpricinne radosti..
kyz k ni znovu objevite pristup, zjistite, ze si jimzete jakoby kouek vzit.Ja to delaval jako dite a ted uz to delam znovu. A ona ma zazracnou moc. Pouzivam ji na hnojeni kyticek ;o))
Ne opravdu, kdyz ji uchopite a rozprostrete sve ruce nad svymi kvetinami, tak pookreji a nasadi na kvet. Mama vzdycky rikala, ze mam zelenej palec, ale ono to spociva v tomhle jednoduchym triku :o))
Zkuste to :o)treba to pude

Nesnazte se pospichat.
Jak psala kdysi Fi, stranky se nesmi preskakovat. To se pak musite vratit.
Nechte to volne plynout. Ted je to, co je ted.. az bude to dalsi, bude to dalsi.
Nic se neda uspechat, natoz duchovni uvedomovani se. Ja rozumim zcela d v tom, ze necte knihy. Nac taky. Na co se snazit poznat neco, co jeste neprislo do vaseho zivota... co teprve prichazi. Vsechny veci na sebe navazuji. Maji svuj vnitrni rad - karmu. Poslouchejte tikot svych hodin, sveho srdce a ony vam budou udavat cestu i tempo :o)

Je-li niko tve poznavani v posuzovani a rozpoznavani jednotlivych slozek.. je to urcita rovina duchovni cesty. Nezapominej na te ceste na sebehodnoceni a sebeoceneni. I druhe lidi se snaz v duchu mit za to, kym jsou. Ohodnocovat je jako neco hodnotneho a ceni si jich jako skutecne vyjimecnych lidi. Pak po urcite dobe je dobre uvedomit si, ze to co jsi, jsi prave proto, aby si tim byla. Ne proto, aby si to posuzovala a delila na dobre slozky a spatne slozky. To cele jsi ty. To vsechno je tvou soucati. Odmitani jakekoliv stranky je pak odmitanim casti sebe samotne. Tim nastava znovuslouceni slozek ja. A dal uz nebudeme predbihat. Beztak to neni mozne, ani sdelitelne :o)

Neni treba se snazit zazivat. Cim rychleji bezime za svym ja, tim obtiznejsi to je a tim pomaleji se sourame, kdyz nam pri tom nase "starena" mizi s lehkosti vanku za obzorem. Proto se nedaji duchovni prozitky privolavat ani ovladat. Jejich prichod je skutecne podminen jen a jen nasi pripravennosti.

A nemusis mit obavy.. to co prichazi urcite neprichazi k tobe proto, aby ti to ublizilo. Vse co se nam deje nas jakymsi zvlastnim zpusobem uci. Ta vec, o ktere jsi psala, ti mozna ukaze neco ve tvem ja, co sama videt nechces.. a mozna to neco brani tomu, aby jsi mohla opravdu videt :o)
Ale to je jen takove placani poblazneneho lokomotivy a vubec to s tim nemusi souviset.

Preju ti dobrou vuli a pokoru na ceste. Nezkalenou mysl a lasku v srdci :o)

d. píšeš krásné básničky. Máš v sobě cenný dlouhodobý nehmotný majetek:) 014-ocenitelná práva:)