Duchovní cesta

d.,
kedy vtedy? :)
Je-li Jedno "Já", tak jakápak částečka? :)

Ja som prave vtedy pochopila, ze neexistuju rozdiely medzi nami. Ze som len malilinkata ciastocka toho Celku a ze kohokolvek stretavam, stretavam vlastne samu seba.
Tak ake bohuzial? A preco vlastne?
Ved to je vseobjimajuce (pomozem si cestinou:) "souzneni" s Vesmirom.

Niko,
aha, já to brečení asi špatně pochopila. Pokud ho jen pozoruješ a jinak jsi v pohodě, tak není co řešit. :)

Mě je sobře stále. Propána krále. Mějte a díky.

Marienko,
vítám Tě a jsem ráda, že jsi se zapojila. Však oni se ti lidičkové stejně vnímající a souznící s Tebou v Tvém životě objeví.
:)

Niko,
každý má občas chvilky, kdy podléhá svým slabostem, ale mohou to být opravdu jen chvilky, bude-li i nadále bdělý a uvědomí si, že čemukoli podléhat není třeba.
:)

Už jsem tady kdysi byla, ráda bych se k vám všem připojila. Pro mě je duchovno součástí mého života. Bohužel nemám tolik lidí kolem sebe, kteří to cítí stejně.
.. Není jiné cesty než cesta duchovní....

Básničku složil alkohol. Včera jsem vás začala číst od začátku a jsem asi v polovině srpna. Krásné čtení a spousta mých otázek tam je zodpovězených. Nějak se mi chce od včerejška počád brečet a na to nejsem zvyklá. O spoustě věcí čtu poprve. Třeba ti Illumináti a naši čtyřrucí předci. S tim až příjdu domů to bude zase hádka. Můj miláček ačkoliv je naprosto "moderně"normální a naprosto nepřírodní se té opice jako svého jediného předka nebude chtít vzdát:)))

d., já vím :)

Kdopak je ten neznámý básník? :)

Evelyn,
ani netreba:)

d. a Lindo,
možná to tak je. Možná ne. Nemíním to dál rozumem probádávat, jen mně to tak přinesla slina na jazýček :)

Lindo,
M. Aureliano, snad to zde za něj mohu sdělit, cítí velké souznění s příspěvky Qellogathiho a zdá se mu zbytečné jej duplovat. Psal by v podstatě o tomtéž. :)

Čaj mátový má zatuchlou chuť
jaký jsi (jaká jsi)takový(á) zůstaň a buď.
Všude je trápení, neštěstí, žal,
však nevyhrál nikdo, kdo pravdy se bál.
Kdo utíká-uhýbá-nazpět se vrací,
je jako velryba na suchu, jak v létě sněhuláci.

Tak jako v noci zdá se ti sen
a je tak blízký, tak něžný, že stačí ti jen
držet ho, nepustit v náručí ho sevřít,
však musíš MUSÍŠ ho pustit a oči otevřít!

Má duše nesnese už více deprese
a tak jí léčím alespoň něčím.
I když to horší je než všechno než naděje.
Jako když uvěříš přísaze zloděje.

A jako Amor co Lukem tě zraní,
Krásný je Osud čtený ti z dlaní,
Hrozné jsou Oči všech zabitých Laní..

pláč pravé ruce a levá ne na ní,
tomu se říká života zrání?

Štěstí je dané, musí se hledat
třeba ráno, když máš právě vstát.
Když není neřvat, jenom se nedat
o štěstí musíš se pořád bát,
ne jenom snít a nechat si zdát..

A ničím nezkazíš když,
hledáš ho ve slovech mám tě(se)moc rád víš?

Evelyn,
ak je bezpricinna radost naozaj bezpricinna, potom je to o blazenosti, myslim. Aspon tak som to vnimala.
Pocitom to nemozem nazvat, o pocitoch to nebolo.
Snad sa da nazvat bezpricinna radost takou predohrou blazenosti. I ked si skor myslim, ze ak to mame rozlisovat, tak v tej blazenosti je ona bezpricinna radost kazdopadne obsiahnuta.

A PAK SE UMĚT ZE VŠEHO RADOVAT :-)

Evelyn, bezpříčinná radost je blaho. Ale k tomuto stavu mám ještě hooodně daleko. A než se k němu mravenčí prací dopracuju, tak to beru z úplně opačné stránky. Snažím se vyhledávat "příčinnou" radost. Přesněji řečeno, snažím se ve všem najít příčinu k radosti.

Kam se poděl M.Aureliano? Ráda jsem četla jeho příspěvky.

Krásný den všem!
Moc nestíhám, ale aspoň Vás zdravím. Máte se fajn?

d.,
ještě se malinko vrátím k té bezpříčinné radosti. Ať už s příčinnou či bez, radost je pocit. To o čem píšeš Ty jako o bezpříčinné radosti, já za radost nepovažuji, ale přímo za jednu ze složek stvoření a tou je blaho. Vědomí-bytí-blaho. Mluvíme možná o tomtéž, jen jsme použili jiná slova. I když Ty jsi potom také použila slovo blaženost. Milostí Boží jsem směla tuto blaženost na chvíli žít.
:)

Majka,
teraz neviem, ci sme sa dobre pochopili.:)
Ja si nemyslim, ze to bezne ludske pocitovanie je to prave orechove:)
Pocity nas casto klamu, nechavame sa ucicikat tym, co nam je mile, co nam robi dobre, ale casto krat to nie je to prave.
Kym sa clovek dopracuje k cistemu videniu, k akemusi vhladu do hlbky vsetkeho, asi dava aj na pocity. Ale ta spravnost je castokrat tak 50 na 50.
Krasa a opojenie? Nie je to tiez iba iluzia? :)

milá d. napísala si to naozaj skvostne to s tým myslením. Je úžasné, keď človek dokáže pod?ahnúť pocitom, o ktorých nič nevie, a nechá sa niesť a iba ich vníma, a letí ako kormorán, bez mávania krídiel. A ešte sa tento pocit násobí, keď je niekto iný, kto dokáže pochopiť tieto vnemy. Tká sa sieť nádherných pocitov, do ktorej sa budú chcieť dať chytiť všetci, lebo všetci túžime po kráse a opojení. Nádherný let všem přeji.......