Duchovní cesta

Ahoj. To jak jsi psal Q o tom sebepoznávání to je pěkný. Ale o tom co je pravé sebepoznání no nevim. Píšeš, že ty vlastnosti na povrchu, osobnost a její individuální hodnocení se, je poznávání v běžné řeči. Já to vidím tak, že tak to přece začíná. Jestli člověk začne přemýšlet o svých dobrých a zlých vlastnostech, pak o svém charakteru a o sobě, tak už to je cesta do sebe. Pak dřív nebo později nastane otázka :kdo nebo co jsem já? Myslím, že je celkem úleva zjistit a rozeznat Já. Nemám v tom úplně jasno, ale budu ještě chvilku pokračovat. Takže, nepoznávám moje já, které má jméno, tělo a 5 smyslů které mi v tom pomáhají.(kouknu a vidím jaká jsem krasavice)Naopak odvádějí mou pozornost směrem ven a upoutávají jí. Více se tedy poznávám pokud se smysly naučim ovládat a nejlépe když je umím vypnout. Pozornost tam uvnitř vlastně vůbec nepotřebuju. Čím víc se snažím něco "duchovního" zažít tím míň se mi to daří. A co teda dál? Čekat dál v sice příjemném rozpoložení a hledat odpovědi? Mám problém i s příjmáním něčeho nového. Cítila jsem změnu v dýchání, vlny v hlavě, které začaly navozovat nějaký jiný stav, pak se mi zablesklo před (zavřenýma) očima, jako by mi nestačil kyslík, nad žaludkem jsem cítila úzkost a strach. Velký strach. Ale věděla jsem, že to můžu všechno zrušit a vrátit se. A taky že jo! Stalo se mi to už několikrát. Chtěla bych zjistit co je za tim..

PRSTEN ATLANTU UZ SE PECE V LAVE
Huraaaaaaaaa

No lidi, to by ste neverili, kolik na ty BBC dokazou nastrkat reklam na minutu ctvereni filmu :o((

ted na toho pana prstenu koukam.. davaj to tu v televizi. Prave novy kral osvobodil armadu duchu.. :o) A smiegel.. jak ses zminila.. no ten se brzicko ohreje ve vulkanicke saune:o)

Nemyslim, ze sa bezpricinna radost viaze k egu. Dokonca nemyslim, ze je to pocit. Ano, asi tak ako pise Lokomotiva, je to esencia.
Asi ako hovori klasik o laske - ak poznate dovod, preco milujete, tak nemilujete...
Radost pricinna nie je radost v pravom slova zmysle... Je to zavisla radost, tak ako zavisla laska...
Vezmu nam pricinu a je po radosti. Naproti tomu bezpricinna radostivost je radostivym spocinutim nezavislym na vonkajsich okolnostiach. Nie je dosledkom, je podstatou, Svetlom. Je to blazenost.

Ano, to jsem byla já, maja, a baba mi připoměla pána prstenů, toho hobbita, co se změnil a promlouval s miláškem, móc hezký

Jestli není příčina, není důsledek. Hele Lokomotivo, potkala jsem tvůj nic na neviditelném psovi, chodíš tam, nebo máš jiného mašinfíru?
Mít radost je radost, dobrou noc

je tam maly rozdil.. radost pricinna prichazi v sansare.
Radost bezpricinna je esenci Sanjasi a tudiz vzdy pritomna.

A není radost pocit, který se váže k egu? Není potom jedno, jestli máme tento pocit kvůli něčemu nebo jen tak?
:)

... mali by sme byt schopni MAT RADOST IBA TAK...
(bez priciny)

Maja, ja sa zas teším z tvojej radosti(:

Doteraz som vždy písal o dôležitosti poznania "sa" (seba), z rôznych strán. Toto poznanie seba sa ovšem chápe u každého inak.
U niekoho ten pojem "seba" znamená proste vlastnosti konkrétnej Alenky...
U niekoho ide len o vlastnosti seba ako človeka, bytosti s kladmi a zápormi...
U iného môže ísť o abstraktnejšie poznanie, ktoré len označuje pocit, že sme tu prítomní a nemá nejaké špecifické vlastnosti.
- Je teda mnoho spôsobov ako chápať seba. Preto než sa začne hovoriť o dôležitosti sebapoznania, je ešte dôležitejšie precízne definovať o koho vlastne to ide. Kto sme v najvnútornejšej podstate, ktorí sa vyjadrujeme o sebe výrazom "som". Čo zah?ňa de facto slovko "ja". Nemyslím tým významy, ktoré sa môžu nalepiť na tento prejavený aspekt bytia, ktorý sa nazýva "človek". Ide o vnútorný plamienok, prostredníctvom ktorého až človek poznáva sprostredkovanú pravdu o sebe, že je človekom. Sebapoznanie totiž rozkladá i pomyselnú konštrukciu tejto bytosti na jednotlivé súčasti za ktorými nie je nič skutočného. Je to mechjanizmus.
Za týmto mechanizmom, ako jeho poznávajúci svedok je čosi, čo mechanizmom nie je. Pokia? sa o totožnosti, alebo odkrytej identite hovorí v tomto definitívnom zmysle, tak je to pravda a je možné to nazvať sebapoznaním.
Inak, v bežnej reči sa o sebapoznan píše výhradne v zmysle poznania kladov a záporov osobnosti, prípadne nejakých podvedomých charajkteristík, čo je iste len individuálne poznanie vlastností tejto nevedomosti, ktorou je osobnosť. Nech je osobnosť akáko?vek, je vždy len osobnosťou.
Je teda vždy dôležité čo myslíme tým poznaním seba. Z ve?kej časti seba ?udia poznávajú asi tak v duchu podobenstva o kúpajúcich sa ?uďoch. Je ich desať vo vode, ale keď sa snažia spočtať sa, vždy ten, kto z nich počíta, napočíta deviatich... Stále zabúda do toho započítať aj seba. A tak, aj človek podlieha nepoznaniu a v rámci neho za sebapoznanie považuje všetko možné, čo sa mu ako subjektovi postaví pred vnmanie. A to všetko - nie sme...

Tak jsem se zahloubil do svých starších básní...

Bdít u kořenu

Bez hranic je říše jsoucnosti,
- ježto však sama jsoucnost je ubohá.
Kdo pronikl skrze mámení světa,
kdo si sundal brýle "pouhého bytí",
ten vskutku bdí u kořenu,
který nevyrůstá a přece je veliký.

Nevyrůstá a nepřestává růst,
navěky jsoucí bez toho,
aby teď vůbec byl.

Babo jago, volame te, prijd nam rici neco hezkeho....

Babo jago, volame te, prijd nam rici neco hezkeho....

Babo jago, volame te, prijd nam rici neco hezkeho....

Tos psala ty Majo?
"Mohl by sis říkat Smeagol nebo Golumm... milášku.... "
Nebo se babizna prihlasila pod tvym jmenem?

Děkuji za otázku, poznávám a nestíhám, vnímám a toužím a pak mám problém se žraloky v jemných hmotách.Prostě miluji....

Mohl by sis říkat Smeagol nebo Golumm... milášku....

Krásné nedělní dopoledne!

Qellogathi,
povídka je úžasná. Díky.
:)

d.,
díky za moc pěkné básničky.
:)

Ahoj Majo, dlouho jsi tu nebyla. Jak se Ti daří?
:)

...tam kde není zájem. ....přesně. Každý z nás má příležitost a ve vztazích, jakýchkoli je zapotřebí právě zájem. Možná je na nás umět ho vzbudit.

.... dovedete o tom psát tak,že je z toho fakt cítit jak hodně daleko jste... Barmabáši, jestli tohle umíš cítit, jseš hodně daleko, ale jinak jsi tam, kde máš být, přeji hodně síly na cestě k sobě.

No ale blbe se to vysvetluj tomu, koho mate radi :o(( .... Lokomotivo, nejprve jsem se tomu zasmála, ale v podstatě jde o to nikomu nic nevysvětlovat. Jestli milujeme, je jasné, že nemůžeme vlastnit a tak nás žádné pokusy o sebepoznání jak naše nebo jiných nemohou ranit. Naopak, měli bychom být schopni mít radost, pokud nás to má přivézt k cíli. Teď otázka, co si kdo vezme za svůj cíl.