Duchovní cesta

Objevuji každý den a objevuji ráda. Zvlášť poslední dobou:)
Napište mi Klidná kočko, Evelin, všichni prosim něco k té dualitě, nemám v tom úplně jasno. Asi jsem chyběla, když jste to brali.
"základem poznání světa, získání celistvosti a integrity, objevením Podstaty, je odhalení a pojmenování duality (symbol dvojčat).Nejen duality lidské osobnosti, ale duality všeho světa"
Jako vnitřní a vnější svět?

Dobrý den, jsem ráda, že se pohádla líbila a že Vám zahřála srdéčka. Niko, vždyť ty jsi ta žena, každá z nás je, jen to v sobě objevit :-)
Kocour se vrátil z cest sice pozdě, ale v pořádku, jen mírně ovanut. Díky Bohu.

Krásné ráno!

Klidná kočko, úžasný příběh :) Pro mě se v něm zrcadlí jediné: Láska.
:)

Je to opravdu další krásná pohádka. Napadla mě dvě slova, když jsem jí dočetla: volnost a svoboda. Chtěla bych taky být ta žena. Další výklad k té pohádce není potřeba a jakýkoliv vtípek by jí pokazil. Jdu spát a snít o moři.
O kocoura se neboj má přece 7 životů:)
Taky přeji dobrou noc všem.

Ahoj Klidná kočko! Dlouho jsem nečetl nic tak pěkného jako tvoji větrnou pohádku! Dobrou noc a hezké větrné sny!

Dobrý večer, jak vidím, v dnešním podivném počasí nikdo nemá chuť psát, a já bych zrovna potřebovala společnost. Kocour je na cestách a já mám strach, že na něj někde spadne strom.
Takže aspoň pohádku na dobrou větrnou noc. Snad se bude líbit, je z mé dílny. Nemá název a výklad nechť si udělá každý sám.

Na hraně světů, tam, kde se střetávají všechny živly, na tom kouzelném místě, kde moře přechází v pláž a pláž v les, stál malý domek. Byl celý ze dřeva staletých stromů,provoněný jejich pryskyřicí, okna měl z rybích měchýřů a podlahu z prken vybělených příbojem. Žila v něm žena, a ačkoli sama, nikdy nezůstávala osamocena. Každé ráno, když seděla na zápraží a rozčesávala své dlouhé vlasy, nechávala si ovívat tvář větrem a smála se do slunce. Štěstí, které z ní zářilo, přitahovalo živé tvory z celého okolí. Přicházeli k ní srnci z lesa,ptáci ze skal nad mořem, koně z plání za lesem a ona všechny vítala s láskou, hladila je, uzdravovala rány a hojila zraněné duše.
Jednoho dne se zahleděla na moře a řekla si: Jak ho asi vidí ptáci? Vyprávěli mi o tom, ale chtěla bych to zažít sama. A rozeběhla se po pláži, rychleji a rychleji, až už to více nešlo a odrazila se vší silou do vzduchu. V tu chvíli jí narostla na zádech křídla, taková, jaká nosí andělé. Mocně jimi mávla, zvířila bílý písek pod sebou, zakroužila nad čárou přílivu. Udivení rackové a buřňáci se přidali a s jásavým křikem vedli ženu nad moře. Smála se a létala s ptáky ve velikých vývrtkách nahoru a zase dolů, nechávala se unášet větrem tak jak to dělají albatrosi. Racek se zeptal: Proč jsi ve svém domku sama? Zemřel bych, nemít svou družku a své přátele. Ale ona se jen smála a vítr jí trhal smích z úst. Pak zahlédla v moři skákající delfíny a řekla si: Jak to asi vypadá pod hladinou? Rozloučila se se svými vzdušnými průvodci, snesla se blíž k moři, křídla rozčísla vlny a ona se ponořila do hloubky. Její perutě se změnily v ploutve a vlasy se kolem ní rozlily jako hladký olej. Plavala s delfíny, dováděla s nimi. Delfín se zeptal: Proč jsi sama? Zemřel bych, kdybych neměl své druhy blízko sebe. Ale ona se jen smála jiskřivým smíchem a bublinky jí stoupaly od úst.
Pak přišel čas se rozloučit a vrátit se domů. Tam ale žena posmutněla. Najednou jí domek připadal příliš opuštěný a prázdný, najednou měla pocit samoty. Ten nikdy předtím nepoznala, až když s ní zvířata hovořila o svých přátelstvích, seznala, že jí něco chybí.
O několik dní později na pláži přistál člun a z něj vystoupil muž. Uviděl ji a řekl: jsi to jediné, co v životě chci. Pojď se mnou do mého domu, budeme tam spolu žít. Budeš tam mít pohodlí, spoustu zlata a spoustu služebnictva. Žena se zasmála a odpověděla, že nepotřebuje pohodlí, zlato ani služebnictvo, zato ale potřebuje moře, vítr a slunce na dosah. Muž posmutněl, rozloučil se a odjel. Nemohl být se ženou, kterou nemůže vlastnit.
Za pár dní zase přistál na pobřeží člun a vystoupil z něj jiný muž. Uvítala ho, podělila se s ním o přístřeší, jídlo i lože. Tak žili několik týdnů, šťastní jeden s druhým. Pak ale žena začala v noci vycházet na zápraží a naslouchala volání mořských ptáků a delfínů a toužila se s nimi znovu sejít. Když to sdělila muži, padl jí k nohám a začal plakat: Neopouštěj mě ani na chvilku, nemůžu tu bez tebe být jediný den. Létání je příliš nebezpečné a pod vodou číhá spousta nástrah. Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo. Žena posmutněla a poslala muže pryč ze svého domu. Nemohla být s mužem, který chce být vlastněn.
O pár dnů později šla plavat do moře s delfíny, aby zahnala stesk. Avšak stalo se, že se její dlouhé vlasy zapletly do trsu mořského korálu a nešly vymotat. Požádala humra, aby je svým klepetem ustřihl těsně u hlavy. Vyplavala nad hladinu, sedla si na útes a začala zpívat smutnou píseň o své ztrátě. Uslyšel jí mladý rybář, který nedaleko lovil, potopil se do hluboké vody a vlasy jí přinesl zpět. Děkovala mu a ptala se, co za ně chce. Odpoveděl, že nic, že odměnou mu byl její překrásný zpěv. V tu chvíli poznala, že to je ten pravý muž pro ni, nevlastněný a nevlastnící, svobodný stejně jako ona. Vzala ho s sebou do svého domu a tam spolu žili moře věků.

oprava a upřesnění ...v podobě vystrašenýho zbytku ega.Sice je to zbytek,protože to zbavení se úletů na mase a muškátu ho oslabilo,ale sílu má pořád - parchant jeden(to ten strach o sebe mu jí dává)
mějte se fajnově evelyn,klementinko,klidná kočko,ústečanko niko a vy ostatní :)

manawee je zkrátka takový filuta co to má rád s dvojčatama.. proč ne :))) i tak se na to dá pohlížet :))
ten pejsek se musí vypořádat nejprve s návykama.. se závislostma.. s připoutaností.Protože to je to co ho (nás) handikapuje.No a když už si myslí,že má tohle zmáknutý,tak se objeví taková "drobná" nepříjemnost v podobě vystrašenýho ega,co to rozhodně nemíní vzdát a rádo by pejska zase ovládalo :) že jo?
mějte se fajnově.

Klidná kočko,
díky za výklad, je supéér :)))
S tou změnou barvy očí jsi mi připomněla i mě samotnou: vždy jsem měla modré, až jednoho dne jsem v úžasu zjistila, že je mám šedozelené :)

Ahoj Lindo,
smysl života existuje, a to, že jej nechápeme, je jen z důvodu našeho zúženého vědomí. Není v něm nahodilost, chaos, pouhé přežívání... Hledej a budeš-li odvážná, trpělivá a vytrvalá, nalezneš. Možná tím někým, pro nějž máš něco udělat, jsi Ty sama :) Třeba se odpoutat od vlastní důležitosti být užitečná :)))

Všem přeji den plný milých překvapení a fantazie.
:)

Dobré ráno všem (spíš tedy už dopoledne). Předně se chci omluvit za tu poznámku o těch malých potvorách, co žijí ve vlasech. Jsem stvoření do značné míry bezelstné a vůbec mě nenapadlo, že to taky mohl psát místní škodič, co se snaží točit nebohou Klementinku. Motivaci a jednání některých jedinců nechápu, takže ho ani nepředpokládám a včas neodhalím.
Teď k pohádce a výkladům:
oba - Evelyn i Nika, se do značné míry shodly s výkladem autorky, která však přidává některé aspekty navíc. Takže zkráceně:
základem poznání světa, získání celistvosti a integrity, objevením Podstaty, je odhalení a pojmenování duality (symbol dvojčat).Nejen duality lidské osobnosti, ale duality všeho světa. Pokud k tomu použijeme pouze vědomou složku osobnosti, neuspějeme, protože vnitřní strážce duality, jakýsi supervizor, nás pošle zpět (Manawee neúspěšně hádá jména sester, ale jejich otec-strážce ho vždy odmítne). Ve chvíli, kdy věc vezme do rukou - do tlapek - psík (druhé, vnitřní, nevědomé Já Manaweeho), věci se dají do pohybu. Překážky, které cestou musí překonávat, zapomínání a vracení, představuje průběh duševní práce. Známe to určitě všichni - když se rozhodneme k nějakému duševnímu činění, najednou se vyskytne tisíce zajímavých věcí, které si musíme (obrazně, samozřejmě) odskočit očichat či sníst. Samozřejmě za všechno může tajemný černý muž, vnitřní dravec, ničitel tvoření (nebo lenost, snaha vlastně nic neměnit, kalkulace, rozum, jak kdo chcete). Psík je ale vytrvalý a stále se vrací na místo, kde se dozvídá podstatu věcí a jeho cesta zpět je vždy o něco delší. Nakonec se s dravcem musí vypořádat pomocí zubů a kousance, ale zvítězí, protože v tu chvíli mu už pomáhá znalost podstaty věci. I když zraněný, sdělí jména Manaweemu a ten dokončí scelování tím, že si obě sestry vezme za manželky. Nemůže a ani nechce mít jen jednu (tu hezčí) nebo druhou (tu milejší), protože i on chápe důležitost duality díky tomu, že on sám má dvě vnitřní složky, chápe je a rozumí jim. Je to vlastně moudrý muž, a proto se mu taky dostalo odměny v podobě sester. Žijí tedy všichni čtyři pohromadě - spolu, ale zároveň svobodně.

A zjistila jsem, že u nás doma se přes noc stal jeden z těch malých nepochopitelných zázraků, nad kterými nepřestávám žasnout. Moje menší koťátko mělo ještě včera světlé šedomodré oči. Dnes je má tmavozelené jako lesní mech. Zázrak - děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji :-))
Všem krásný den.

Dobré ránko přeji.
Pohádka se mi moc líbila, právě jsem jí dočetla.
Vykládám si jí takhle:
Člověk po "něčem" touží a moc "to" chce mít. Chtít je ale málo! Člověk si musí uvědomit, čeho všeho se musí vzdát, aby to získal. A co všechno je ochoten obětovat aby "to" měl. A když tímhle vším projde a stále o "to" stojí, tak zjistí CO vlastně chce. Pak už je snažší to získat. A když to získáš, je to velmi cenné! Ad? už jsou to dvě kypré, krásné Afričanky, nebo cokoliv jiného o co člověk dlouhodobě usiluje.

.....i napriek tomu ze nie som sveta a zijem tento zivot nie tak ako by som mala verim v Boha ..a dost casto mavam stavy ze toto predsa nemoze byt len o tom ze prezivam musi byt za tym nieco viac ..hladanie cesty zmyslu zivota preco sme ako jedinecne bytosti tu len tak?..stale mam pocit ze musim este nieco urobit pre niekoho ..byt nejak uzitocna tuna ..nie su to len kecy co pisem ..naozaj mam taketo stavy

Taky si myslím, že nemusíš psát o vších, jestli tě ta Klementinka tak bere, zkus na to jít jinak.

Tonal vytváří Tvůj svět,Tvoje pravidla,měj křišťálové myšlenky.Je nutné tříbit myšlenky.
Pro nagual nemáš popis,nejsou to Tvé karty,omyl.
O nagualu nejde mluvit.

Učitel v sobě,já vím.Přesto?A kdy?Až si tu hubu rozbijem úplně?
Kecy,kecy,málokdo ví,málokdo zná,ale přesto hoví si,ten co neví.A je mu líp?

Prosím,nepište o vších.
Pohádky jsou pěkné.
Tak dobrou a naschle.

Klidná kočko,
dík za krásný příběh :) Dávám do placu, jak zapůsobil na mě:
Manawee je člověk, jenž má jasný cíl. Psík představuje jeho intuici, která přesně ví, jak cíle dosáhnout. Jsou jí však kladeny do cesty překážky, aby zbloudila a její hlas byl oslaben, až zastřen - žádosti, lákadla (kost, oříšek), a nakonec chladný rozum (cizí muž), jenž nechce připustit, aby odpověď došla ke svému cíli, ale nad hlasem srdce, které jde pevně za svým cílem, zvítězit nemůže.

Tak a teď jsem zvědavá, jak moc se liší mé vidění od vidění autorky.
:)))

,(Klementinka?), je tu o nich specializovaná diskuze. Zabírá prý tea-tree olej (tak 1/2 lahvičky vetřít na noc do vlasů, ráno umýt) a nebo vyčesat hřebínkem a pak přejet vlasy kulmou - potvory to spálí i s vajíčky. S hygienou to nemá co dělat, to chytíš ani nevíš kde.

.....a mám vši. Je to pech, protože na čistotu dbám a hlavu si myju často. Jak se jich účinně zbavit? Prodává se teď nějaký šampon? Někde jsem četla, že na vši teď nic momentálně neúčinkuje. Děkuji