Duchovní cesta

nejenom, že svítí sluníčko, ale navíc mě Ego rozesmál :-) :-)

dolce vita!!

Důkazem porozumění složitému procesu je mj. i to, že se o něm člověk dokáže vyjádřit jednoduše, stručně a jasně:-) Tím, že mne popřeš, Q., se mne nezbavíš. Zdobím tě i nadále a tím výrazněji, čím hlubší je tvůj stín, který si zde usilovně pěstuješ pomocí mentálních prostocviků.

jistě že ty ego nemáš, proto tě také nechávají v klidu mé příspěvky.

Jinak, to co píšeš, píše pan Osho ve své knize "Vědomí", kterou teď čtu a kterou mohu všem doporučit, protože má jednu velkou výhodu. Osho nerozděluje lidi na ty, kteří jsou v "programu nevědomosti" a ty kteří jsou "inteligentní", protože uvědomit si svě vědomí, (nebo jak to nazvat), může doopravdy každý, nejenom vyvolení :-)

Hezký den,
a kdo má rád sluníčko (tu kouli složenou z plynů, ha, ha) ten si ho dnes užije :-)

Ahoj vsichni.
Evelyn, ja vim. ale preci jenom volim ten zpusob, protoze je to vzdy efektivnejsi. vzdycky je lepsi byt naprosto primy, nez delat ustupky nevedomosti, ktera prave ma byt rozbita na padrt. snad mi muze jit mimo jineho i o to, abych dal najevo svuj nezajem ke vsemu, co souvisi s vedomou nebo nevedomou snahou o podrzeni a zachovavani osobitosti. kdysi jsem uz rekl, a pak znovu a znovu, ze se nebavim s individualnim clovekem, ale s jeho projevenym vedomim. je v tom dost rozdil. kdyz neco reknu z roviny cisteho, bezforemneho projeveneho vedomi prave pro tuto rovinu u druheho cloveka, pak to bude pochopeno. ne vsak, kdyz se toto zakladni vedomi nedostane k slyseni a posloucha pouze osobitost. jako treba nekdo, kdo je chranen programem nevedomosti aby za nic nepochopil. pro toho je jina doba... ja vsak nerikam dokonce ani konkretni osobe a je mi jedno, jestli to nekdo vezme na sebe. nechci se tolikrat opakovat, uz jsem to rikal mnohokrat, ze kdo chce poznani, nesmi smlouvat se svou osobitosti a nesmi ani vyzadovat, aby se mu poznani davalo do osobite formy pro lepsi pochopeni. to je totiz blud. on prave se ma posnazit prizpusobit rovine poznani, aby u nej mohlo dojit k zmene. pripadne - a jedine - nevratne.
ja vsak vim, ze mi to ani nevytykas ve zlem a ze to myslis dobre. a ja to od tebe i tak prijimam, ale preci jen, zkus to projit znovu a znovu. ja nesouhlasim s pristupem dokonce ani prvotni identifikace s myslenkou, ze je tady ego, ktere neco dela. lide jsou posadnuti myslenkou ega, hlavne v duchovni obci. pritom je to jenom myslenka, ktera vznikla tim, ze se nepochopilo uceni tech, kteri ucili o osvobozeni. otroctvi a samsaro nejsou fakticke jevy, ale jenom spatne zpracovanym vjemem 'vseho toho co jest'. toto nema v sebe zadne skutecne individuality, ktere by nekdo jiny treba mohl likvidovat, nebo potlacet. cele je to iluze. a tato iluze se posiluje treba i tim, ze zaujmem myslenku 'ted jdem likvidovat sve ego'. to neplati. nejprve prohlednou cele jak to je a pak se zeptejme sami sebe, jeste zdali tam zbude najake ego. ja uz na pojem ega nereaguji protoze pro mne postrada jsoucnost a skutecne nevim co to je. mozna vim, za co se povazuje, kdyz se o nem mluvi, ale jinak je to absurdni pojem. kdyz slysim jak nekdo zduraznuje 'dulezitost likvidace ega' pak mi to pripada jako snaha ostrihat na hlave vlasy tak, aby uz nikdy nenarostli...

pokud chces uskutecnit svobodu, prosim uvedom si silne a nalehave, s veskerou moznou dulezitosti to, ze jsi nikdy nezpusobila vznik zadneho ega a proto jej nemuzes nikdy zlikvidovat. co nema pocatek, nebude koncit. co zacalo, nemuzes si ponechat naveky. pust to vse z hlavy, je to harampadi i kdyz treba muze vypadat skvele. nic nez Buh neni a nema existenci. mluvit o egu je jako popirat Boha, coz je nesmysl. nikdy nekoncici snahy duchovnich snazivcu nekonci prave proto v osviceni, protoze predpokladaji svou neosvicenost. tato myslenka se jim stava skutecnosti ikdyz se nezaklada na pravde. z toho duvodu neni mozne dosahnout osviceni ani zadnou cinnosti na svete. jen prime uvedomeni 'toho, co skutecne je' a opusteni a nezajem o to, co se zda byt. pri jistem rozlisovani se to da oddelit. pak veskere pochybnosti ustanou, clovek najde referencni bod, ktery nikdy neselha. v tomto referencnim bodu pak rozpusti vsechny za zivota vytvorene nesmysly a necha dohasnout karmu. to vsechno uz bude jen sledovat.jedine co se od nas zada je, abychom pochopili jedinou jedinou vec a priznali si ji - jsme nevzniklym uvedomenim za zrozenym a umirajicim vedomim sebe sama. tento vhled do podstaty ovsem musi byt uskutecnen de facto a mimo veskerou pochybnost. musi byt pro subjekt dostatecne skutecny a definitivni. na to slouzi ztiseni v meditaci. pak i meditace je pro kocku. vse ostatni zaridi prirozenost deni, osobnost se pod privalem tolika svetla ze zridla pravdy proste neudrzi. jako maslo na letnim slunci. nemusis mu pomahat aby roztalo.

prosim, pochopte, kdoz muzete nebo kdo chcete - ego NENI. pak neunesete dale byt tim, cemu jste priradili nejsoucnost a realne sobectvi zivota se presune do abstrakce. to co se vam dnes jevi jako abstrakce postupne prejde do naprosto evidentni podoby.

prijemny den vsem.

Krasne, chtela bych byt tema v trave...

..a zase mě příjemně bolí u srdíčka, zdá se, že jdu správným směrem. Děkuju Klidná kočko, jsi čarodějka:)
Dobrou noc.

Dobrý večer všem,
snad to tu trochu odlehčím textem, ketrý ze mě před chvílí vypadl. Pohádka se tomu říkat nedá, je to jen pár řádků, ale jsou především pro Niku, které jsem slíbila kdysi něco k narozkám a nedodala :-( z důvodů tvůrčí krize. Tak to Niko teď napravuju.
Jo, a ještě jsem si všimla, že se mi tam vloudil kousek textu od Radůzy, které se tímto omlouvám a zároveň děkuji.

Snad jarně zahřeje i Vás ostatní.

Po zimě vždycky přijde jaro. S vůní stromů, s vůní vody řeky a zvířat. Síly se rozbíhají do všech směřů a stran živly se budí volají, lákají, zaplétají se snoubí se milují jeden s druhým, tráva roste že je ji slyšet praskat, pukají šišky na borovicích při prvních náporech silného slunce. Voda jde přes splavy a ohně září do nocí, vítr nese semena pampelišek a vůni jabloňových květů. Čas, který není, teď letí a posouvá se a spirála se roztáčí. Na hvězdy můžeš sáhnout rukou a zrána se z trávy dají setřít kapky nebeské rosy.
A vždy, každé jaro, se najedou nějací dva, on a ona, skoro ještě děti, kteří se tiše vytratí ze svitu svatojánského ohně a lehnou spolu do čerstvé chladné trávy. A stařenky s vědoucíma očima dělají, že nic neviděly, i když viděly vše a vědí vše a jen se usmívají. Ti dva jsou ještě mladí, skoro děti a přesto už dávno ne děti, a teď se stanou mužem a stanou se ženou pod mihotáním hvězd. A jejich láska bude nekonečná jako samo nebe a při té chvíli, kdy nebe je vším a vše je jedním a vše je nebem porozumí těm nejskrytějším tajmenstvím života a smrti. A až se ráno vzbudí, budou vědět, že věděli a ta pravda bude vidět v jejich očích a slyšet v jejich hlasu. A stařenky s vědoucíma očima se budou jen usmívat, protože ony už vědí dávno, že v té jediné chvíli se zjeví všecka pravda světa, a pak už nikdy.
Ale po zimě vždycky přijde jaro. A láska, která tu byla a je a bude, získá novou sílu právě díky těm dvěma dětem, díky jejich síle a odvaze a touze, zjeví se v nových podobách a uvidí ji i ti, kdo ji dřív nenacházeli. Ta jediná prochází skrze věky, směry i živly, proudí a tryská odkudkoli a míří kamkoli a každý si může nabrat kolik unese a dát kolik unese. Každý jí může mít, protože se nedá vlastnit. Stejně jako jaro.

Dobrou noc,
na mne je toho dneska moc.

Bud jde na mne psychosa
nebo jsem hloupa koza:-(

jako treba mensinove haraseni?:-)

tisíce činů každý den Anděli..

.. niko, mas na mysli nejaky konkretni cin?..

..a rozeznat, kdy je potřebné vykonat čin a kdy nechat věcem volný běh..

Jak můžeme svým blízkým i druhým pomoci?
Neplést se jim do cesty.

Je potřebné vykonat čin,
ale také je nutné umět nechat věcem volný průběh.

Bylo, díky.
Musím jít tento bohatý oběd strávit:-)

Krásný den a hezké počteníčko :)

Před několika týdny jsem si kupoval bundu v obchodě Marka Mlchaelse a povídali jsme si o rodičovství. Vyprávěl mi, že si s manželkou a sedmiletou dcerou vyšli na večeři a dcera srazila skleničku s vodou. Když bez jakékoliv obviňující poznámky vodu prostě utřeli, vděčně se na ně podívala a prohlásila: "Víte, chtěla bych vám vážně poděkovat, že nejste jako ostatní. Většina rodičů mých kamarádů by ječela a nadávala jim, že měli dávat větší pozor. Díky, že vy to neděláte!"
Když jsem jednou večeřel s přáteli, stala se podobná nehoda. Jejich pětiletý synek rozlil na stůl sklenici mléka. Okamžitě se do něj pustili, a tak jsem naschvál rozlil i tu svou a začal vysvětlovat, jak se mi tyhle věci stávají pořád i ve věku osmačtyřiceti let. Chlapec se rozzářil, rodičům to evidentně došlo a přestali. Jak snadno člověk zapomene, že se všichni pořád učíme.
*
Nedávno jsem od Stephena Glenna slyšel příběh o známém vědci, který učinil několik důležitých objevů v medicíně. Při interview se ho reportér ptal, jak to, že je mnohem kreativnější než průměrný člověk. Co ho tak posunulo před ostatní?
Odpověděl, že podle jeho názoru za vše vděčí zážitku s matkou, když mu byly dva roky. Snažil se vytáhnout z ledničky mléko, kluzkou láhev upustil a všechen obsah se rozlil na podlahu - opravdové moře mléka!
Matka přišla do kuchyně, ale místo aby na něj začala křičet, vyhubovala mu nebo ho potrestala, prohlásila: "Roberte, to se ti ale povedlo udělat krásný svinčík. Taková louže mléka se jen tak nevidí. No, už se stalo. Nechceš si v tom mléku trochu pohrát, než ho utřu?"
A to taky udělal. Po několika minutách matka řekla: "Víš, Roberte, když uděláš takový nepořádek, nakonec ho musíš uklidit a vrátit věci zase do pořádku. Jak bys to chtěl udělat? Můžeme na to použít houbu, hadr nebo mop. Co by se ti líbilo nejvíc?" Vybral si houbu a společně vytřeli rozlité mléko.
Matka pak pokračovala: "Víš, co se tu stalo, je nepodařený experiment, jak efektivně nést velkou láhev mléka ve dvou maličkých ručičkách. Půjdeme dozadu na dvorek a zkusíme, jestli objevíme způsob, jak ji nést, aniž bychom ji rozbili." Chlapeček se naučil, že když uchopí láhev nahoře pod uzávěrem, dokáže ji nést a neupustit. To bylo skvělé vyučování!
Slavný vědec vysvětlil, jak v tu chvíli pochopil, že se nemusí bát dělat chyby. Od té doby vnímal chyby jako příležitost něco nového se naučit, což vlastně je podstata vědeckých experimentů. I když se experiment nepodaří, obvykle si z něj vezmeme cenné ponaučení.
Nebylo by skvělé, kdyby všichni rodiče reagovali tak jako Robertova matka?

Tak jsem tady zas,
cestovani na pospas:-)

Čau lidi,
Kozorozi to jsou skoro bozi,
Kozorožky mívaj pěkný nožky...
Je jedno jak si cestu nazveme,
krásný den a krásné básně úsměve...

Duchovni cesta je picovina!

co Svědomí mi našeptává...

Co dvědomí mi našeptává?..
Trapnost, zášť,
smajlík je plášť,
tele a kráva...
A co na to moje sdrce?..
Volá vzpoura, revoluce...?
Volání o pomoc, celý den i noc..?