jsem milenka ženatého muže

Ahoj Gito, sem na tom úplně stejně jako ty.Náš vztah trvá už necelý 2 roky a bohužel se nic nezmnělo. Pořád jen sliby,rozchody,návraty. vyzkoušela sem snad úplně všechno, být v klidu, nic neřešit, netlačít a pak zase ultimáta ale pořád je vše stejné. už tolikrát jsme se byli podívat na baráček, byt v paneláku, ale sou to asi jen plány , ale schopen odejít od rodiny asi nikdy nebude připravenej. Akorát teda jeho žena o nás ví, protož u mě přes týden občas přespává, ted mu přestala i žehlit, prát a dělám to já. Ale říkám si, to sem to dopadla. kdyby sev ěděla kolik nocí sem probrečela, kolikrát mi ublížil a já nesem schopna už ničeho. Teď mám období, že sem ochladla,a čekám a čekám.......Tobě držím palce a přeju ti, ať ten "tvůj" není taková slibotechna jako ten "můj" Ahoj lenka a dej vědět ......

Milý Pavle, pokud můžu soudit podle sebe, tak si myslím, že je bohužel možná i ta varianta, že Ti později uteče s tím, koho má tak hluboko v srdci. Momenátlně s ním není jenom proto, že on o to nestojí. Proto si myslím, že se s ním rozešla. Nechtěla už hrát druhé housle a čekat, až si na ni jednou za čas nejde chvilku (vím o čem mluvím, momentálně to zažívám). Podle mě je skvělá, že má tak silnou vůli, aby se od něj dokázala odloučit, ale nemyslím si, že je to trvalý stav. Já jsem například vdaná, před 2 lety jsem se zamilovala do ženatého muže a můžu Ti říct, že mám opravdu často sto chutí to ukončit, protože na mě nemá moc času, mně se doma samozřejmě zhoršil můj vztah s manželem a velmi těžko se mi žije. Mám doma manžela, který mě má rád a já jeho, máme dvě děti. Pak mám ještě milence, kterého neskutečně miluju, ale vím, že s ním nikdy nebudu moct být a tak se s ním chci jednou provždy raději rozejít. Jenomže jakmile mi zavolá a chce být se mnou, okamžitě si to zase rozmyslím. Skutečně nevím, jestli je Tvoje přítelkyně natolik silná v kramflecích, aby věděla, že pokud ji její bývalý milenec osloví a bude s ní chtít třeba žít, že to zvládne a že zůstane s Tebou. A zkoušel jsi s ní o tom mluvit? Zeptej se jí, jak je na tom se svým bývalým ženatým přítelem? Proč s ním už není a jestli ho pořád miluje? Ptej se jí než budete mít dítě, potom to bude všechno mnohem složitější a bolestivější...

Ahoj, chtel bych se s vami o neco podelit a zarven se zeptat na vas nazor.

Je tomu asi rok, co jsem se seznamil a holkou, na prvni pohled volnou, zato ja byl zadany. Tak me to k ni tahlo, ze jsem se rozesel. V zapeti jsem zjistil, ze miluje zenateho chlapa, styka se s nim a porad touzi po tom, aby se rozesel. Kdyz sem zjistil, ze me s nim podvadi, nedokazal sem to pobrat a skoncil to s ni. Ona se mi omlouvala s tim, ze ho strasne milovala, ze chtela zapomenout, ale bylo to silnejsi. Stacilo, kdyz ji napsal nebo se objevil a byla zase v haji.

Dneska uz je to jinak, skoncila s nim. Nestyka se s nim, diky tomu, ze spolu zarpven pracujeme, vim, ze by ani nemela kdy. Bydlime spolu. Presto cloveka v hlave tizi myslenka, ze ona ho stale miluje, musi na nej myslet, ale on se proste nerozvede a proto je semnou. Planujeme i dite.

Obavam se, aby zapomenout dokazala, abych casem nedoplatil nato, ze se tedy rozvede a ona s nim utece. Jestli se do vztahu s nekym, kdo to nema srovnane poustet.

Co si myslite?

My nikoho neodsuzujeme (aspoň, pokud můžu říct za sebe), jen se vyjadřujeme k tématu.
Mladá žena může mít zásady a předsevzetí do budoucnosti, ale pak se nechá přesvědčit ženatým (může se cítit osamělá a ovládnou ji city). Po nějaké době je vdaná, děti dospívají, život ubíhá v klidu a najednou se dozví, že ji manžel vyměnil za mladší a lehčí model. To je dost klasický případ. Prostě, to je život.

Mischko, tobě rozumím dokonale.
Z ostatních příspěvků cítím jakousi hořkost, ale jistě to jejich pisatelky neměly v životě lehké.
Jen mě trošku překvapilo, že se tu k nevěře přistupuje, jako by to byl na světě jediný, neodpustitelný hřích.
Myslím, že tak jako se někdo narodí se sklonem k tloustnutí, jiný se narodí s temperamentem, který ho dovede k nevěře.
Obojí se dá do určité míry ovládnout, ale určitě ne na sto procent.
Mischko, myslím, že jsi moc hodná holka.

Vsem -
tak nějak to je, i když to nezní hezky.:-)

Ileen -
Přesně tím se řídím, druhým nečiním, co nesnáším. Proč se tím neřídí i oni???:-)))
Beru to tak, že mám bod k dobru až dojde na účtování.;-)
Jasně že se každému vše vrátí, i když to nemusí být hned a stejným způsobem. Každý čin je po zásluze odměněn/potrestán.;-)

Mischka -
závěr?
- proč by to měli mít muži jinak???- chabá obhajoba; možná jinak myslí, ale sex. touhy mají ženy stejné.:-)
- muži jsou nevěrní s nevěrnými ženami nebo s volnými ženami, kterým nevadí, že muž je ženatý (a přesně jak jsi napsala, rozhodně to pro zadané muže neznamená, že by neměli rádi své partnerky a toužili po výměně své trvalky. Avšak na zdravotní stránku muži nehledí, ta je vůbec nezajímá, nepřipouští si ji. Část dost mladých žen s rakovinou děložního čípku byla manželovi naprosto věrná. A myslíš že těm, co věří ženáčům jejich kydy o nefungujícím a nevyhovujícím manželství, dojde, co jim jejich milovaný ženáč dotáhne od předchozích partnerek???).:-)
Ani očkování HPV není 100%. Mám kamarádku, co ji manžel nakazil od některé z milenek. A když pak další milenku sama upozornila s čím k ní její muž chodí, nepozastavila se nad tím. Dokud to člověka nepotká, tak nevěří. Pak už je pozdě. Je tohle spravedlivá pomsta? Pro milenku jistě, pro věrnou manželku těžko.:-)
- já taky neříkám nikdy a hlavně bych za nikoho nedala ruku do ohně, jen za sebe
- kamenem klidně házet můžu, ale k čemu by to bylo??:-))

Neodsuzuju ani nemoralizuju, jen konstatuju.

Můj závěr? Ty, co mají za svobodna vztah se ženáčem, jsou lépe připravené na to, že budou vystřídané/ nějaká se mezi ně vecpe nebo si ji manžel sám dotáhne. A pak je to správně, ne?;-)

Ileen -
"chudáka" milenku nikdo nenutí, aby chudáka dělala.:-))Kdyby se milenky dělit nechtěly, byly by jen ty placené.:-)

Někdy je větší "chudák" milenka, protože se musí spokojit s tím, co zbyde po rodině milence. Pokud milenec plní rodinné povinnosti a pracuje, moc času mu nezbývá.
A souhlasím, že chlapi jsou polygamní. Dělit se o drahého partnera s jinou ženou? S jeho dětmi... V některých společnostech to tak funguje.

O toleranci ani pochopení zde nikoho nežádám. Chápu negativní názory a útočící příspěvky a otevřeně říkám, že před dvěma lety bych se k nim pravděpodobně sama přihlásila.

Ileen a Vsem.
Chápu názory vás obou. Veřte, že většina milenek jsou úplně normální ženské, které nejsou vypočítavé a které se do toho dostaly, ani nevěděly jak.
Nic takového si neplánovaly a ve velké většině o nevěře uvažovaly už předem tak, jako vy.

Já o karmě přemýšlím a přemýšlím i nad tím, jaké by to bylo pro manželku mého ženatého přítele, kdyby pravda vyšla najevo.

Co se stalo už nezměním. Nejsem svatá, jsem jenom člověk. Každopádně mě tato zkušenost hodně obohatila.
Tím, že jsem se s tím setkala a mohla nad tím dloudobě soustavně přemýšlet, jsem asi více "připravená" (i když to nelze 100% nikdy) na situaci, kdyby to potkalo mně.

Myslím si, že pro nadpoloviční většinu mužů je věrnost nedosažitelný ideál. A od žen je nerozumné věrnost u mužů předpokládat.
Nikdy si nemůžeme být v životě ničím jistí.

Už jsem tady někde psala, že nejdůležitější je, jak se ten muž (nebo žena) chová k rodině. Jestli si plní svou roli, starají se o rodinu a ta nepociťuje žádnou újmu, pak, jestliže vše zůstane utajeno a ochrání se před nemocemi - je to OK.

Všimla jsem si jedné důležité věci. I když to teď zobecním - tak ženatí muži se kvůli milnekám nerozvádějí. Nevěra je pro ně něco jako wellnes, sauna, jít na tenis, nebo si zaplavat. Doma mají své jisté a odskočením si nijak neutrpí jejich city vůči legitimní partnerce.

Závěr?
- muži to mají jinak
- s kým jsou ti muži nevěrní?
- nikdy neříkej nikdy
- hoď kamenem...

Co sám nechceš, nečiň jinému.
Desatero.
Pokušení, magická přitažlivost.
Prožít svou chvíli štěstí.
Nečiň to, co nechceš, aby bylo činěno tobě.
Oko za oko, zub za zub - zákon karmy.
Přemýšlejte, uvažujte, vciťte se do pozice druhé strany, objevte v sobě empatii, soucit, potlačte sobectví.

tem milenkam preju, aby si nasly hodneho mileho chlapce,hlavne ne zenateho, ktery si je pak rad vezme. A pak jen cekejte az vam ho sbali nejaka cubka stejne jak jste to udelaly vy...

Mischko, chápu tvé trápení a myslím, že ses rozhodla dobře. Máš život před sebou a se ženáčem by tě nic dobrého nečekalo.
Zapomeneš, narodí se vám děti a ženáč bude jen vzpomínkou. Hezkou vzpomínkou.
Chce to čas, ten zhojí všechny rány. Jestli ses vážně rozhodla se odstěhovat tak daleko, je to signál, že to dobře dopadne. Že jsi opravdu rozhodnutá.
Žanet, kdybych psala já svůj příběh, byl by prakticky úplně stejný jako tvůj. Jen s tím rozdílem, že moje nevěra přišla o mnoho let později a také mnoho let trvala.
Ale nikdo se nic nedověděl.

Já? Ach jo. Kdybych neměla co říct, vůbec bych sem nešla to číst.
Všechno o mém ženatém milenci napsaly už dámy přede mnou. Je to úplně stejné.
Mám nový vztah, kterým jsem myslela, že to přebiju. Mám moc hodného kluka.
Ale.
Ten ženáč to jaksi rychle skousnul, ba tvrdí, že je rád, že ho mám, stále mě ale kontaktuje a bohužel už mne od doby, co mám nový vztah, párkrát vytáhl ven jako za starých časů.
Vůbec tomu nerozumím. Nechápu, proč jej stále miluju a obdivuju.
Racionálně si všechno vysvětlím a zdůvodním, ale je to nekonečný příběh.
Takže. Nyní se stěhuji o 250km do jiného města i s nynějším přítelem.
Snad se to tím vyřeší.
Jsem prostě neschopná se z toho vymanit, překvapila jsem tím sama sebe. Teď je čas dělat, co cítím, že je správné.

nevěra je špatná, bezesporu. Mně ovšem velmi pomohla. Najít sebevědomí zašlapané do země. Kým ? Mým manželem - je to už řádka let. Měl úlet se kamarádkou naší rodiny. Strašně to bolelo. Ona si mně navíc vychutnávala, to nepochopím dodnes. Byla jsem ponížená, zklamaná. Až po čase jsem pochopila, že on se tím taky trápil a že to nehrálo velkou roli v jeho životě. Že když tu dotyčnou prohlédl, pochopil i on-její faleš, potřebu si něco dokazovat, přiřadit ho jako další zářez na pažbu svých sexuálních mimomanželských úletů. Jenže tehdy jsem to brala jako zradu a chtěla se pomstít. Bylo to hloupé a infantilní řešení. Taky nejsem typ, který jen tak vleze s někým do postele. Ovšem chlap, který mně zaujal, se našel, ne hned, ale našel. Byla z toho krátká lovestory, moc hezká, u které bylo na začátku jasné, že vyšumí, bylo to hlavně o fyzické přitažlivosti, za čas se naše životní dráhy zase rozdělily, tak jako se v jednom bodě na cestě vesmírem proťaly - čas s ním strávený patří k nejhezčím zážitkům v mém životě a nelituji toho, dokonce ani výčitky svědomí jsem neměla. Ten vztah smetl moje ponížení a trápení, zvedl mi sebevědomí, ukázal cestu, jak dál, ukázal mi, že nevěra nemusí vztah vždy zákonitě jen ničit.

Mischko, je tu několik diskusí na podobné téma. Přesto hodně lidí reaguje podrážděně, místo aby o tom otevřeně psali.
Já nejsem žádný spisovatel, jen se ráda vyjadřuju ke konkrétním případům.
A jak jsi na tom ty?

Ono - založ blog a sepiš to.
Myslím si, že nevěra bude stále nekonečné téma se spoustou dotazů a příběhů.
Ti, co se toho dostanou poprvé, budou rádi za tvé rady, ti, kdo se potřebují jen svěřit, najdou pochopení..

Píšu pro všechny, kteří mi napsali.
Myslím, že nevěra rozhodně není správná věc. Přesto se ale s ní setkáváme denně, patří prostě k životu, jako třeba déšť. A já si myslím, že pokud jí už podlehneme, měli bychom dodržovat určitá pravidla, abychom nikoho nezraňovali.
Byla jsem už na obou stranách barikády, takže mi věřte, že vím, o čem píšu.
Nevěru nepropaguju, snažím se vám jen vysvětlit, že se dají zmírnit její dopady, event. že ideální je ji naprosto utajit.

text

Ona-ale já ti rozumím,jenže velká pravděpodobnost je pořád jen pravděpodobnost. Ale přeju všem okolo tebe,aby se nic nestalo,a abys nikdy nebyla na té druhé straně. Kdo z nás nikdy neporušil pravidla?

Taky jsou mužští, co přiznají, že jim to doma funguje a že cítí povinnost postarat se o děti, když si je udělali, že postavili důma nehodlají o něj přijít, vzít dětem domov, a přesto se zamilují jinde.
Ty knížky se ke mně dostaly náhodou a zaujaly mě. Třeba někomu otevřou oči.